Abicko  > 2009  > říjen  > Popularizace

Plzeň opět žila vědou

Už jste si někdy zahráli na trubku od vodovodu, na láhev od piva, na kytaru s jednou strunou nebo třeba na obyčejnou kořenovou zeleninu? Pokud ne, pak vězte, že hudba se „ukrývá“ ve věcech, do kterých byste to možná nikdy neřekli. „Vyluzovat“ podivné zvuky a zakoušet nečekané hudební vzrušení mohli vědychtiví zájemci na Dnech vědy a techniky 2009, které se v plzeňské metropoli uskutečnily ve dnech 14.–19. září 2009 již po čtvrté.

Projekt interaktivní výstavy Dny vědy a techniky, který vznikl v roce 2006 ve spolupráci Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) a města Plzeň, patří u nás mezi nejúspěšnější popularizační akce. Malí i velcí návštěvníci se díky ní mohou seznámit nejen se základními znalostmi z přírodních věd, ale i s rafinovanými moderními přístroji nebo s konkrétními výstupy výzkumných projektů z různých vědních oblastí – fyziky, astronomie, historie nebo třeba archeologie.
Týdenní program Dnů organizátoři rozdělili do dvou částí: od pondělí do čtvrtka mohli návštěvníci navštívit expozice v borském univerzitním kampusu, v pátek a sobotu se většina akcí konala v centru města. Na náměstí Republiky se mohli studenti od 15 do 19 let hlásit do vzdělávací soutěže Formule 1 ve školách. Jejich úkol ale není vůbec jednoduchý; mají totiž navrhnout, zkonstruovat, vyrobit vlastní model vozu formule 1 (viz http://www.f1veskolach.cz). Pozadu samozřejmě nezůstaly ani nejrůznější pokusy a měření, pomocí mobilního telefonu mohli návštěvníci ovládat roboty, které připravil robotický klub Tech­mania Science Center (viz také AB 12/2008). Výsledky bádání v Irbilu (Irán) zde představili také plzeňští archeologové, kteří zkoumali jednu z nejdéle osídlených lokalit na světě – Mezopotámii.

Ve stánku s rozřezanými a půlenými zrcadly si návštěvníci sedli naproti sobě a pobaveně pozorovali tváře sestavené z částí vlastních i toho druhého, který seděl naproti.
Ve stánku s rozřezanými a půlenými zrcadly si návštěvníci sedli naproti sobě a pobaveně pozorovali tváře sestavené z částí vlastních i toho druhého, který seděl naproti.
Foto: Jiří Vašíček, Archiv autora

V Kopeckého sadech, které byly zastavěny stánky a cirkusovými pódii, děti navštívily dílnu Kouzelné zvuky. Ve stánku plzeňské pobočky Českého rozhlasu se například dozvěděly, jak se u mluvčích ořezávají zvukové nahrávky rozhovorů a vypouštějí zámlky, mručení apod. Jen o kousek dál se nacházelo stanoviště, kde doktorandi ze ZČU představili „chytrou“ čtyřkolku na baterie s malou kamerkou, jež se ovládá přes počítač joystickem (sledujete tak obraz zprostředkovaný kamerkou na monitoru). Dokázala zdolat i obtížný terén z rozházených cihel. Fyzikálnímu cirkusu u Západočeského muzea s nejrůznějšími hračkami, „udělátky“ a „hejblátky“, pokusy a nápady pro změnu vládli žáci z brněnské základní školy Novolíšeňská.
V dílně Podivná hudba hráli středoškoláci na prázdné lahve od plzeňské dvanáctky Ovčáky, na lahvích od vína foukali stupnici, drnkali na pár strun nebo se „chlubili“ hrou na famfrnoch. „S žáky jsme na tento workshop přišli v rámci předmětu Využití digitálních technologií. Mají s sebou mobilní telefony a jejich úkolem je zaznamenat co nejrozmanitější zvuky. Vytvořili jsme dokonce improvizovaný sbor a na vodovodní trubky jsme si zahráli Kočka leze dírou,“ vysvětluje učitel Jiří Vašíček z 10. základní školy v Plzni.
V prvních dnech interaktivní výstavy čekalo na návštěvníky celkem 24 různých expozic, v jejichž rámci mohli „okouknout“ odborná pracoviště a laboratoře, vidět nejmodernější techniky v akci nebo si vyzkoušet pokusy a měření. Jejich nabídka byla ale tak rozsáhlá, že jen těžko je lze všechny jmenovat. Vzpomeňme alespoň prezentaci miniparku obnovitelných zdrojů energie na střeše Fakulty elektrotechnické, který byl vybudován v roce 2003 v rámci 5. rámcového programu EU.
„Košatá“ programová nabídka letošních Dnů a skvělá návštěvnost akcí v centru Plzně dokazují, že věda může bavit. Co je nejdůležitější, na své si přišly především děti, které měly podle všeho od pedagogů a rodičů dostatek volnosti, aby si vědu osahaly po svém. Podepsalo se to na celkové atmosféře. I když se jim mnohdy ukazovaly věci obyčejné nebo známé, bylo to ve většině případů zábavné, interaktivní, svým způsobem neopakovatelné.

LUDĚK SVOBODA