Evropská laboratoř částicové fyziky (CERN) v Ženevě a Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubně uspořádaly v Třešti ve dnech 19. srpna až 1. září 2007 Evropskou školu částicové fyziky zaměřenou zejména na postgraduální studenty. Tato prestižní mezinárodní škola s 45letou tradicí hostila odborníky z celého světa včetně nositele Nobelovy ceny Jamese Cronina z Univerzity v Chicagu. Naslouchalo jim 110 účastníků z celého světa, mezi nimiž bylo 17 českých postgraduálních studentů.
Čtenářům Akademického bulletinu je zbytečné vykládat, čím se zabývá částicová fyzika neboli fyzika vysokých energií − mnoho poznatků o dějích na té nejelementárnější úrovni již nalezla, a tak má Standardní model, o kterém se děti mohou učit ve škole.Na mnohé otázky však odpovědi dosud hledá. Ono hledání znamená přípravu a zkoušení nových experimentů, které jsou v částicové fyzice bohužel nesmírně komplikované i náročné, a hledání teorií nových. Další experimentální možnosti jsou v dohledu − zhruba za rok bude v CERN v Ženevě spuštěn nový urychlovač, který urychlí protony na energie sedmkrát vyšší, než bylo dosud možné. Současně probíhají astročásticové experimenty, v nichž roli urychlovače hrají dosud ne zcela pochopené procesy ve vesmíru.
Neméně podstatnou úlohu jako nejsložitější experimentální zařízení hrají lidé. Klíčovým okamžikem pro zrod tvořivého fyzika je postgraduální studium následující po zvládnutí základů oboru během univerzitního studia. Právě na postgraduální studenty, speciálně na mladé experimentální částicové fyziky, je zaměřena Evropská škola vysokých energií, jejíž dlouholetá úspěšná tradice souvisí s její efektivitou a výběrem přednášejících. Jako přednášející jsou vybíráni fyzikové, kteří podstatně přispěli k novým poznatkům a kteří současně dokážou svou profesionalitu přenášet na ostatní. Koho se podařilo na letošní školu přilákat a jaká témata se probírala?
První týden školy byl věnován "povinnému obsahu" − Standardnímu modelu. Ronald Kleiss z IMAPP Nijmegen však pojal přednášky o teorii pole a Standardním modelu zcela nekonvenčně. Jejich vstřebávání tak pro studenty znamenalo také netriviální konfrontaci s tím, co již v nějaké podobě všichni slyšeli. Ronald byl navíc ve svém víření před tabulí velmi přesvědčivý. James Stirling z Univerzity v Durhamu vybroušeným způsobem představil kvantovou chromodynamiku a speciálně důkladně partonové distribuční funkce, které nutně vstupují do jakýchkoli realistických výpočtů hadronových procesů. Hitoshi Murayama z University of Kalifornia v Berkeley seznámil posluchače nesmírně živým způsobem s fyzikou neutrin a speciálně se vzrušující otázkou neutrinových hmot. Klíčové teoretické pojmy jako symetrie, kalibrační teorie, narušení CP symetrie a další se hojně míhaly a odívaly do souvislostí v bohatých přednáškách Thomase Mannela z Univerzity v Siegenu. Přednášky doplňovala podvečerní diskusní sezení, která vedli zkušení fyzikové a hojně navštěvovali i přednášející.
Druhý týden školy byl zaměřen více do budoucnosti. James Cronin z Univerzity v Chicagu (nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1980) představil studium částic přilétajících z vesmíru s energiemi daleko přesahujícími možnosti pozemských urychlovačů (ovšem nepříliš často) pomocí experimentu Auger. Za hranice současného Standardního modelu pozval studenty Jean Iliopoulos z École Normale Supérieure v Paříži, čerstvý držitel Diracovy medaile. Urs Wiedemann z CERN vystavěl teoretický popis chování hadronové hmoty v extrémních podmínkách srážek jader při nejvyšších energiích až k předpovědím toho, co lze očekávat na LHC. Mike Turner z chicagské univerzity poskytl současný obraz kosmologie a astrofyziky, se kterými se dnes částicová fyzika překvapivě často potkává. K pohledu do budoucnosti, ve které se bude odehrávat profesionální kariéra účastníků školy, s velkým důrazem na Large Hadron Collider, jenž by měl začít pracovat v CERN v polovině příštího roku, výrazně přispěly přednášky Alexeje Sissakiana (generálního ředitele SÚJV Dubna), Philipa Lebruna and Jose Engelena (ředitele CERN pro výzkum).
V souvislostech s propagací fyziky zpravidla říkáme, že je součástí lidské kultury, a dovoláváme se souhlasu a pochopení. Také proto by se hodilo, aby program školy fyzice věnované obsahoval i složky z jiných oblastí vědy či kultury a přitom představil české osobnosti. K takovému záměru skvěle posloužila přednáška Václava Pačese Od hrachu Řehoře Mendla k lidskému genomu a vystoupení smyčcového Kvarteta Martinů (Dvořák a Janáček), které získalo mohutný ohlas. O představení místního koloritu se postaral cimbál, návštěva ve vinném sklípku, výlety do okolí. Výsledný dojem podtrhl poslední večer také rockový koncert.
Pro zahraniční účastníky je nepominutelnou českou atrakcí Praha, do níž se hosté vydali na celodenní výlet; zde je mj. v primátorské rezidenci vlídně uvítal radní Petr Štěpánek.
Program školy byl samozřejmě značně intelektuálně náročný; a dva týdny přednášek je hodně. Alespoň částečnou kompenzaci přinášely hojně využívané odpolední sportovní a rekreační aktivity.
Na letní školu se mohou hlásit studenti z celého světa. Každou žádost posuzuje organizační výbor, v jehož čele léta působí Egil Lillestol z CERN. Výběr má také jednu omezující podmínku – této školy se každý může zúčastnit maximálně jednou za život. Egil je po dlouhou dobu velmi úspěšný − ve spolupráci s lokálními organizátory v různých zemích (naposled Švédsko; Česko, resp. tehdy Československo, v roce 1983) se mu daří každoročně pořádat školu, jejíž podoba mírně fluktuuje, ale kvalita zůstává. Letošní studenti přiletěli ze všech kontinentů, a díky pořadatelství jsme měli samozřejmě šanci přizvat více českých studentů. V dlouhé historii školy se ukazuje, že pro studenty není přínosem jen vyslechnutí skvělých přednášek, ale také navázání kontaktů mezi sebou a s přednášejícími. Právě to často ovlivní celou jejich budoucí kariéru v mezinárodní částicové komunitě.
Poslední věta stručného mediálního příspěvku v úvodu komentuje pořadatele: Školy jsou pořádány ve spolupráci dvou vedoucích laboratoří fyziky částic obou částí Evropy dříve rozdělených politicky a dnes ještě ekonomicky − CERN v Ženevě a SÚJV v Dubně. Konkrétní pořádání daný rok a na daném místě je svěřováno místním fyzikům, organizovat podobnou školu je samozřejmě pocta i závazek. Pořádání školy ukázalo pozoruhodný rys částicové fyziky v České republice − ukázkovou spolupráci klíčových institucí a jejich pracovníků. Mezi členy mezinárodního organizačního výboru byli Jiří Niederle z FZU AV ČR, Rostislav Mach z ÚJF AV ČR a Ivan Wilhelm z MFF UK. Lokální organizační výbor tvořili: Rupert Leitner a Jiří Dolejší z Matematicko-fyzikální fakulty UK, Jiří Hošek z Ústavu jaderné fyziky AV ČR, Jaroslav Cvach a Miloš Lokajíček z Fyzikálního ústavu AV ČR, Miloš Pachr a Vojtěch Petráček z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Na plakátu inzerujícím školu sice nebyli uvedeni, ale podstatnou práci vykonali kolegové Lukáš Fiala a a Jan Švec z FZÚ AV ČR, kteří se postarali o počítačové zázemí a zaznamenání přednášek, a Zdeňka Broklová z MFF UK v roli asistentky, která se postarala o efektivní řešení všech malých i větších záležitostí během školy. Je ale ještě třeba dodat, že organizace takové školy s paní Uhrovou a agenturou AMCA podstatně šetří nervy.
RUPERT LEITNER,
Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK,
JIŘÍ HOŠEK,
Ústav jaderné fyziky AV ČR, v. v. i.,
JIŘÍ DOLEJŠÍ,
Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK
English
