Aleš Svoboda: 32-elem/36-fiel/color_4, 2010, latexový tisk na polyesteru, 160 x 160
Aleš Svoboda
Narozen 10. února 1956 v Mostě. Po maturitě na Střední průmyslové škole chemické
studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor výtvarná výchova - český jazyk a
literatura. V roce 1980 studium ukončil diplomovou prací o kinetismu „Reálný pohyb jako umělecký
prostředek ve výtvarném umění" (vedoucí doc. Zdeněk Sýkora).
V osmdesátých letech a na počátku let devadesátých byl zaměstnán v redakčních profesích
(redakce obalů gramofonového vydavatelství Supraphon, s. p., ediční oddělení Národní galerie
v Praze). Postupně rozvíjel svou volnou tvorbu (počítačové a proměnlivé struktury), zároveň
pracoval i v užité grafice (obaly zvukových nosičů, plakáty, knihy, katalogy a příležitostné
tiskoviny).
Od roku 1994 začal pracovat na částečný úvazek jako asistent kreativního modulu Institutu
základů vzdělanosti UK v Praze, od roku 1996 na plný úvazek. Předmětem jeho odborného zájmu se
stalo moderní a současné výtvarné umění, vizuální sémiotika, vizuální studia, praktická vizuální
tvorba a tvorba digitálního obrazu. V roce 2000 se Institut základů vzdělanosti transformoval
na Fakultu humanitních studií UK, kde se v roce 2001 stal vedoucím kreativního modulu. Píše o
současném umění (časopis Ateliér, Flash Art), odborné studie o počítačovém umění (2011: Fiat forma!
Je možné uměleckou (výtvarnou) tvorbu algoritmizovat? 2010: Umělý život jako nová úroveň
umělecké tvorby).
Na půdě Akademie věd České republiky vystavuje již potřetí (2006: Ústav makromolekulární
chemie AV ČR, 2010: Akademie věd ČR, Národní), účastnil se výstavy Rovnoběžky a průsečíky v Národní
technické knihovně Praha v roce 2010 uspořádané Geofyzikálním ústavem AV ČR a Archivem
výtvarného umění.
Je členem Klubu konkrétistů 3. Žije a pracuje v Poděbradech a Praze.
zdroj –
www.alessvobda.cz
;
http://cs.wikipedia.org/wiki/;
http://rhizome.org/profiles/alesvoboda/
„...při modelování umělecké činnosti se zatím vždy jedná o rozvedení určité umělecké strategie, která se ovšem ve svém pravém původu odvozuje z jistých, byť nejasných vnějších kulturních zdrojů. Pokud kdysi v digitálních počátcích bylo vzrušující napodobit Mondriana, Kleea nebo Rileyovou, bylo by nyní třeba sestavit programy pro napodobování celého kulturního dědictví a pečlivě prověřovat statistické šance jejich syntaktického křížení. Zda by vznikaly eklektické hybridy nebo zcela původní znakové systémy, schopné nést nové významy pro obnovování poznání světa, by mohlo být pootevřením dveří do algoritmizace umělecké tvorby.“ Aleš Svoboda
5 Dec 2011
Česky
