Kalendárium leden 2012 - historik J. Pekař
Josef PEKAŘ
(12. 4. 1870 Malý Rohozec-23. 1. 1937 Praha)
Významný český historik Josef Pekař, žák Jaroslava Golla, se narodil 12. dubna v roce 1870 v Malém Rohozci u Turnova v rodině sedláka. V roce 1874 se rodina přestěhovala do blízkých Daliměřic.
Po skončení obecné školy v Turnově přešel v roce 1880 na gymnázium v Mladé Boleslavi. Už na gymnáziu mezi jeho zájmy patřila literatura a historie. Po maturitě v roce 1888 odešel do Prahy studovat na Karlově univerzitě dějepis a zeměpis. Na filozofické fakultě byl žákem A. Rezka a Jaroslava Golla, který rozpoznal Pekařův talent a podporoval jeho profesní růst. Pekař také navštěvoval mimo jiné i přednášky J. Gebauera a T. G. Masaryka. V letech 1892 a 1893 studoval na právnické fakultě jako mimořádný posluchač.
V té době také pracoval jako redaktor na přípravě Ottova slovníku naučného. Doktorát na filozofické fakultě získal v roce 1893 a jeho doktorská práce se jmenovala Kandidatury krále Přemysla Otakara II. na německý trůn. V letech 1893 až 1894 studoval na německých univerzitách. Po návratu učil na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze. V roce 1897 se habilitoval prací Dějiny Valdštejnského spiknutí 1630-1634. Pekař se stal soukromým docentem na pražské filozofické fakultě a zastupoval profesora Rezka. Jen za několik málo let, v roce 1901 byl Josef Pekař jmenován mimořádným a za čtyři roky řádným profesorem rakouských dějin. Po roce 1918 mu byla jeho odborná specializace změněna na české dějiny.
Josef Pekař se také spolu se svým profesorem Jaroslavem Gollem stal spoluredaktorem a později vedoucím redaktorem Českého časopisu historického, který Goll v roce 1895 založil.
Historik Josef Pekař vynikal svými vědomostmi, pečlivostí i šíři svého profesního zájmu.
Zabýval se nejstaršími českými dějinami, což dokládá například jeho práce
Nejstarší kronika česká, kterou vydal roku 1903, ale i dobou husitskou, pobělohorskou a nevyhýbal se ani současnosti.
V roce 1904 se profesor Pekař stal starostou Historického klubu.
Ve své badatelské práci ctil heslo Palackého ohledně pravdivě interpretovaných dějin: „Padni komu padni“.
Nejznámějším Pekařovým dílem je dvoudílná Kniha o Kosti, vydaná v letech 1909-1911. Třetí díl zůstal nedokončený. Kniha vyniká detailním popisem sociálního, hospodářského, politického i kulturního života na kosteckém panství v Českém ráji v 17.-18. století. Tímto dílem se Pekař také vyznává z lásky k rodnému kraji.
S T.G.Masarykem vedl Josef Pekař známý spor o smyslu českých dějin. Pekař například odmítal přizpůsobování historických faktů politickým potřebám. Téma smyslu českých dějin rozvinul i ve své práci nazvané Masarykova česká filosofie, vydané v roce 1912.
Josef Pekař byl konzervativní historik, i když svým neotřelým a originálním přístupem ke studiu dějin se stal jedním z moderních českých badatelů v oblasti historických věd. Vznik nového Československého státu však nijak nevítal.
Pekař v roce 1921 vydává přehlednou středoškolskou učebnici nazvanou výstižně Dějiny československé, kde zpracoval nejen české dějiny, ale do učebnice zahrnul i dějiny Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tato kniha se dočkala mnoha vydání a na středních školách se dlouho využívala.
Poslední velkou Pekařovou prací bylo čtyřsvazkové dílo věnované Žižkovi a husitství – Žižka a jeho doba, vydávané v letech 1927-1933. Pekař v knize opravuje do té doby zažité představy o husitství. Husitskou revoluci hodnotí negativně a zdůrazňuje především středověký charakter tohoto hnutí, které však podle něj nebylo pro budoucnost českého národa přínosem. Žižku samotného zde líčí jako válečníka vedeného náboženským fanatismem.
Obr.: Žižka v čele vojska
Josef Pekař zůstal celý život svobodný a bezdětný a vliv na toto jeho rozhodnutí mělo možná i to, že mu brzy zemřela matka i všichni sourozenci na tuberkulózu. Profesor Pekař se tak mohl soustředěně věnovat své vědecké práci a dělal to i navzdory tomu, že jeho práce se často nesetkávala s pochopením. Svou badatelskou prací na poli českých dějin bořil vžité mýty a odvážně stál za svým názorem na důležité události českých dějin.
Pekař dokonce v roce 1935 dostal nabídku, aby kandidoval na funkci prezidenta republiky, ale nepřikláněl se k žádné politické straně a kandidaturu nepřijal.
Historik Josef Pekař vykonával i akademické funkce, byl postupně děkanem (1909-1910) a proděkanem (1910-1911) filozofické fakulty a ke konci života zastával i post rektora a nakonec prorektora Univerzity Karlovy. Byl také členem České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk.
Profesor Josef Pekař zemřel 23. ledna 1937 v Praze, v necelých 67 letech. T. G. Masaryk, který sám za několik měsíců zemřel, poslal Pekařovi věnec se stuhou a nápisem: „Josefe Pekaři, byl jste hodný člověk“
V lednu 2012 uplynulo už 75 let od úmrtí tohoto předního českého historika.
