Mezinárodní rok biodiverzity v ČR – rok jako každý jiný

08_2.jpg

Evropská unie si před devíti lety stanovila rok 2010 jako metu pro zastavení úbytku biodiverzity v Evropě a zmírnění jejích ztrát na celém světě. Ambiciózní cíl se ale naplnit nepodařilo. Už od světového summitu v Rio de Janeiro v roce 1992 se o biodiverzitě hodně a krásně mluví, ale tou měrou se pojem biodiverzita stává vyprázdněným klišé. Značkou „eko“ nebo „bio“ se např. honosí i výrobky, u kterých bychom to věru nečekali. Ve svém příspěvku se zaměřím na výzkum biodiverzity v naší vlasti a důvody neúspěchu v úsilí o její zachování.

08_3.jpg
Foto: © Tomáš Černý, Archiv autora
Krajina dlouhodobě a citlivě obhospodařovaná člověkem může představovat přírodní bohatství. Novosedlecko.

Existuje u nás výzkum biodiverzity?

V naší republice neexistuje instituce, která se zaměřuje na výzkum biodiverzity. To by nutně nemuselo vadit, je však nápadné, jak je výzkum roztříštěn a jak se dokonce schovává pod různá krycí jména. V Česku fungují různá uskupení, která biodiverzitu chrání či spravují. Četná uskupení její složky přímo vlastní a manipulují s nimi (např. lesy). Vlastní výzkum je ovšem rozptýlen po různých akademických institucích, univerzitách, nevládních organizacích a rezortních pracovištích. Česká Bioplatforma, kterou administruje Botanický ústav AV ČR, neformálně sdružuje klíčové hráče na tomto poli a vstupuje s jejich pomocí do důležitých jednání. Příkladem je v poslední době projednávaný Národní lesnický program pro období do roku 2013 (viz www.uhul.cz/nlp_forum). Aktivity jednotlivých účast-níků se tím propojují, finančně a organizačně ovšem zůstávají vzájemně nezávislé.
Jednu dobu bylo možné na slovo biodiverzita získat i výraznou podporu z grantových agentur, než přišlo do módy raději zkoumat globální změny. Vzniklo tak Cent-rum pro výzkum biodiverzity, které je jedním z Center základního výzkumu MŠMT ČR. Spojuje špičková pracoviště univerzit a akademie věd (Biologické centrum AV ČR, Botanický ústav AV ČR, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod a Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Ústav biologie obratlovců AV ČR, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR). Například kolegové věnující se rostlinným invazím se podílejí i na vytváření legislativních norem. Ve spolupráci s historiky, paleobotaniky a vegetačními ekology v Botanickém ústavu objevujeme tajgu na Dokesku, která tu přežívá zřejmě od glaciálu spolu se vzácnými rostlinnými druhy (viz AB 5/2010). Za oblast aplikovaného výzkumu jmenujme výzkum v gesci ÚSBE AV ČR, který se zabývá významem vegetace pro jímání oxidu uhličitého a tím i pro snížení následků globálních klimatických změn (projekt CzechCarbo).

08_7.jpg
Foto: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Tlak na okamžité uplatnění vědeckých výsledků do praxe roste a bohužel se stále hodně lidí, kteří rozhodují o penězích na český výzkum, snad prostoduše domnívá, že základní výzkum biodiverzity je v Evropě uzavřen inventarizací a popř. monitoringem (např. sledováním druhů i stanovišť ve smyslu systému Natura 2000). Dokumentovat natrvalo lze pouze však to, co se nevyvíjí. Příroda ale přece taková není a sílící invaze nepůvodních organismů a naopak úbytky těch vzácných, vázaných na mizející nebo degradující přirozená společenstva, to jen potvrzují. Inventarizace a monitoring druhů a biotopů je tedy potřeba, jen je nutné sjednotit množství nejrůznějších výstupů a propojit je s praxí (tj. ochranou přírody a managementem krajiny). Na našem území se momentálně uskutečňují dva větší monitorovací projekty, a sice na lesní půdě – Národní inventarizace lesů (zajišťuje Ústav pro hospodářskou úpravu lesů; viz www.uhul.cz) a unikátní systém pokrývající reprezentativně území celého státu provozovaný IFER s cílem nabídnout měřitelné výstupy pro splnění mezinárodních závazků mj. na ochranu biodiverzity (projekt CzechTerra).

08_5.jpg
Foto: © Petr Petřík, Archiv autora
Imago soumračníka jitrocelového – Carterocephalus palaemon (Pallas, 1771). Dosud neohrožený motýl žijící na vlhkých údolních loukách.

08_4.jpg
Foto: © Petr Petřík, Archiv autora
Dospělý jedinec kozlíčka mramorového – Saperda scalaris (Linnaeus, 1758) – vázaného na mrtvé dřevo listnatých stromů

…a v Evropě?

Nutnost sladění metodik a výstupů projektů na ochranu biodiverzity a trvale udržitelné obhospodařování krajiny si uvědomuje i Evropská unie. Podporuje proto integrující projekty jako EBONE, EuMon, ALARM, BioDiversa, BioStrat apod. Jedině koordinovaným postupem totiž můžeme interpretovat výsledky z výzkumných ploch s ohledem na dopady budoucích změn na větší ploše a hlavně v tak dynamickém systému.
Na evropské úrovni ještě zůstaňme. Již dlouho funguje Evropská platforma pro strategii výzkumu biodiverzity (EPBRS), která na úbytek biodiverzity upozorňuje a vydává pravidelně doporučení v souvislosti s předsednictvím EU jednotlivých zemí, které si vezmou vždy nějaký okruh za své. V době našeho předsednictví jím byla např. podpora taxonomického výzkumu v druhově bohatých zemích pro poznání biodiverzity (viz doporučení na www.epbrs.org/event/show/21), kterou zaštiťoval Botanický ústav AV ČR. Letos na podzim se chystá inovativní setkání umělců, filozofů, politiků a vědců k diskusi nad pozitivními vizemi biodiverzity, protože přemíra negativních zpráv působí demotivačně. V poslední době odborníci také pracují na obdobě panelu IPCC, který by se ovšem místo klimatu celostně zabýval biodiverzitou (Mezivládní panel pro biodiverzitu a ekosystémové služby IPBES).

Co způsobilo neúspěch při ochraně biodiverzity?
 

  • Spíše než to, co biodiverzita je, vnímáme, co její existence přináší v podobě tzv. ekosystémových služeb a statků. Ty obsáhle shrnula mezinárodní skupina vědců v materiálu Millenium Ecosystem Assessment a přesvědčivě doložila, že zachování biodiverzity je předpokladem např. v boji proti nedostatku pitné vody, chudobě a šíření chorob. Kromě vytváření zdravého životního prostředí nám biodiverzita nabízí zdroj obživy a celkový blahobyt (welfare). Nakonec se ekonomickou hodnotu biodiverzity pokusila zhodnotit studie TEEB (The Economics of Ecosystems and Biodiversity). Běžné, řekněme trochu diletantské chápání přírody se dokonce bez biodiverzity docela obejde, když např. stav přírody posuzuje intenzitou zeleně (množstvím chlorofylu). Dokonce je patrné, že biodiverzita vyvolává ve vyznavačích krátkozrakého pragmatismu určité pohoršení už proto, že většinu z ní přímo nelze ekonomicky využít. Navíc s rozmanitostí přírody souvisí i její známá schopnost dělat si, co chce, a ne to, co jí poručíme.
  • Politici už dávno pochopili, že cíl zastavit úbytek biodiverzity do roku 2010 naplněn nebude, zejména právě kvůli nedostatkům na politické a strategické úrovni. 
  • Vědci stále zápasí s nedostatkem informací, znalostí a ukazatelů změn biodiverzity (např. biomasa mořského prostředí, přestože tvoří 90 % všeho živého na Zemi, je stále velká neznámá). 
  • Začlenění tématu biodiverzity do sektorálních politik je slabé (na tom se u nás pracuje např. u zmíněného NLP), stejně tak implementace souvisejících zákonných instrumentů (to je příklad u nás Evropské úmluvy o krajině a směrnic Water Framework Directive, Nitrate Directive a Soil Framework Directive, dále využití environmentálních studií o dopadu staveb v krajinném plánování a v neposlední řadě Směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). 
  • Trvá nedostatek komunikace mezi environmentální výchovou a výzkumem, mezi legislativou a praxí, mezi výzkumem a ochranou přírody. Na poli legislativy je např. nápadné, jak je až bigotně přísná ochrana jedinců ve srovnání s benevolencí v ochraně lokalit, což odpovídá stupni poznání před vznikem biotopové a populační ekologie, tedy na konci předminulého století.

08_13.jpg
Jako první krok k celospolečenské diskusi nad ochranou biodiverzity v české krajině lze vnímat publikaci hnutí DUHA zabývající se územím ponechaným samovolnému vývoji. Publikace je k dispozici na webové stránce hnutí duha.

Co ohrožuje biodiverzitu a kdo jsou ti, co nemlčí?

Biodiverzita je křehké zboží. Evolučně vzniká pomalu, kdežto zaniká rychle. Člověk přetváří od nepaměti okolní biotopy narušováním potravních vazeb nebo bojem o prostor. Přírodní stanoviště (biotopy) jsou ohrožena fragmentací krajiny (z okrajovaných mokřadních luk např. postupně mizejí motýli vázaní na velké luční porosty), z nadužívání krajiny při neudržitelných způsobech jejího obhospodařování (polní kultury jsou např. dotovány herbicidy a přemírou umělých hnojiv – výsledkem je úbytek druhů) a likvidací přírodních zdrojů (např. prolomením těžebních limitů hrozí další devastace krajiny). Jsou v nebezpečí v souvislosti s přenosem nepůvodních invazních druhů (borovice vejmutovka vytlačující borovici lesní ze svých stanovišť), ilegálním obchodováním s ohroženými druhy, okyselováním oceánů a také poklesem pufrační schopnosti půd jímat oxid uhličitý, a tak snižovat následky skleníkového efektu (doložené z pohraničních hor), znečištěním a klimatickou změnou prokázanou v důsledku průmyslových aktivit posledního decénia. Současný nárůst lidské populace urychluje všechny tyto pochody, a tak se uvádí, že asi třetině posuzovaných druhů hrozí vyhynutí a v posledních 50 letech se zhoršil stav asi 60 % ekosystémů, přičemž travinná, mokřadní a pobřežní vegetace patří k nejohroženějším.



Nemlčet ještě nic neznamená; dobře víme, že rozčilovat se není program. Ale řečníky placené od hodiny projevu a úředníky placené od kila potištěného papíru nemá cenu započítávat. V současnosti na možná rizika ohrožení přírodních zdrojů upozorňují mnohé iniciativy (za všechny zmiňme u nás jen Veronica, Hnutí Duha, Arnika), část aktivit vzešlo i z akademických kruhů. Svého času rozhýbalo veřejnou debatu

Stanovisko vědců a odborníků ke stavu lesů v ČR

(

http://lesy.drosera.cz

) a v poslední době se úspěšně rozvíjí skupina prosazující přírodě blízké postupy při obnově území po těžbě surovin a deponií materiálů horninového či nerostného původu (viz

Stanovisko vědců a dalších odborných pracovníků k problematice obnovy těžbou narušených území

;

http://www.calla.cz/piskovny/stanovisko

). Problematice vody se věnuje skupina kolem Hnutí Duha a Daphne, jejíž přívrženci mají před sebou ještě hodně práce v podobě témat, jako jsou retence vody v krajině, oživení toků, migrační překážky, znečištění vod, úpravy toků, revitalizace, říční plavba, adaptace na změnu klimatu, územní hájení a výstavba přehrad a jezů. Při všech podobných akcích je prioritní práce s veřejností a osvěta, která se neobejde bez legislativního, ekonomického a sociálního rámce. Různých iniciativ orientujících se na ochranu biodiverzity je mnoho a nelze se jimi zde zabývat, ale jedno je jim společné: ani jedna by nemohla fungovat v nedemokratické společnosti, jejíž principy a dodržování zákonů hlídají další občanské iniciativy jako Transparency International, Oživení, Nesehnutí aj. S ochranou biodiverzity totiž takové organizace i přímo souvisejí, protože jsou např. schopny podávat servis občanům, kteří bojují např. za zachování kusu zeleně v místě svého bydliště. Za mnohými případy bývají skryty korupce a klientelismus ve státní správě i samosprávě.



08_9.jpg 08_10.jpg
Fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Na prvním místě je krajina. Příklady od nás Stále se mluví o nutnosti aplikovat výzkum v oblasti přírodních věd. Přitom máme obory, které přímo poznatky vědeckého bádání na poli ochrany přírody uvádějí do praxe. Jsou to např. ochranářská biologie, restaurační ekologie (ekologie obnovy) a obor věnující se revitalizaci kontaminovaných prostor (fytoremediace). Protože míra nápravy vyžaduje často velkou akci, je možné tím vyřešit nezaměstnanost v místě provádění a využít také peněz ze strukturálních fondů EU nebo z operačních programů, zejména Ministerstva životního prostředí.



Uvedl jsem, že ČR stále nedostatečně implementovala předpoklady

Evropské úmluvy o krajině

, k níž se formálně hlásí už šest let. K čemu tato úmluva slouží, se dočtete na

www.coe.int/t/e/Cultural_Co-operation/Environment/Landscape

. Úmluva ukládá povinnost vytvářet a realizovat ohleduplné a z hlediska charakteru krajiny udržitelné krajinné politiky, a to za účasti veřejnosti a místních a regionálních úřadů, a dále pak zohledňovat charakter krajiny při sestavování politik územního rozvoje a např. urbánního plánování nebo v environmentálních programech zemědělství a vytvářet systém na ochranu, správu a plánování krajiny (tj. agro-environmentální programy, permakultura atd. s ohledem na ekologický, ekonomický a sociální pilíř). Úmluva si klade za cíl vymýtit neinformovanost organizací a úřadů o záměrech krajinné politiky a ustavit vhodný systém výchovy odborníků a školní vzdělávací soustavy o ochraně přírody a krajiny. To, co uplatňuje např. místní Agenda 21, k tomu úmluva přímo zavazuje: zapojení veřejnosti a místních orgánů do projektů krajinného plánování, a tím zajistit spolurozhodování o životním prostředí (tzv. komunitní plánování).



Stále u nás chybějí koncepční a plánovací nástroje, které by efektivně využívala státní správa se samosprávou územních celků. Myslím, že místo upřednostňování formalismu by prospěla větší informovanost, odbornost a koncepčnost v rozhodování úředníků i volených zástupců a revize některých jimi využívaných nástrojů s dopadem na krajinu jako např. ÚSES (Územní systém ekologické stability). Nutnost promítnout tyto nástroje do strategických dokumentů je nabíledni: máme zde Státní politiku životního prostředí ČR, Politiku územního rozvoje, Státní program environmentálního vzdělávání a výchovy a osvěty v ČR, Strategii ochrany biologické rozmanitosti, Státní program ochrany životního prostředí a mezi nimi není pojítko, nediskutuje se.



08_11.jpg
Foto: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

…a z Evropy

Klíčovými dokumenty pro ochranu přírody jsou v EU tzv.

Směrnice o stanovištích

a

Směrnice o ptácích,

podle kterých byly vymezovány plochy pro systém

Natura 2000

a ptačí oblasti. Odhlédneme-li od některých nedostatků tohoto pojetí (upřednostňování určitých biotopů či druhů na úkor jiných, nerovnoměrné pokrytí na národních úrovních v Evropě a v případě ČR i metodické zmatky v počátcích mapování), představuje tento systém víceméně funkční ochranu pro asi 17 % plochy evropského území. Společně s naplňováním rámcové směrnice o vodách a ekosystémového přístupu ve společné zemědělské politice se dají očekávat pozitivní dopady i na napojené ohrožené ekosystémy.



Podle úředníků v EU by síť

Natura 2000

měla představovat jakási zelená jádra přírody, ale chránit je třeba i okolní krajinu šetrnými postupy. Uvažuje se proto o podpoře dalších mechanismů a strategií pro ochranu biodiverzity jako podpora udržitelného rozvoje venkova. Měla by se vybudovat funkční síť zahrnující 86 % plochy EU obsahující přírodní biotopy (z nichž některé je třeba obnovit) a sloužící k plnění ekosystémových služeb (tzv.

green infrastructure

fungující na principu subsidiarity – delegování pravomocí na co možná nejnižší úroveň rozhodování). Protože právě úroveň ochrany biodiverzity na lokální a regionální úrovni je trvale podhodnocena, je cílem zahrnout také běžné občany do sledování biodiverzity. Takový cíl má např. program

Citizens Monitoring Biodiversity

(vyhlášený European Science Foundation), tj. propojit a aktualizovat databáze s daty o biodiverzitě s pomocí amatérských pozorovatelů a tyto údaje využít v sektorech s dopadem na biodiverzitu. Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí má mnoho takových věcí na starosti.



Ze sektorálních politik se ochrana přírody dotýká zemědělství, rybářství, lesnictví, krajinného plánování, kooperace rozvoje a infrastruktury. Všude tam je potřeba se řídit podle procesů EIA nebo SEA – programů posuzujících zásahy do biodiverzity jako efektivního nástroje hájícího zájmy biodiverzity při územním plánování. EU chce prosadit platby za environmentální služby zahrnující externality a s principy „znečišťovatelé platí“, „ochrana přírody získává“ a „plné uhrazení nákladů“ (např. za vyloučení managementu v lesích nebo naopak dotace za kosení druhově bohatých luk). S tím souvisí zavedení „zelené“ daňové reformy zvýhodňující k přírodě čisté technologie nebo produkty (kauza kolem biopaliv ukazuje, jak těžká to je cesta).



08_8.jpg
Foto: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Na závěr

Rokem biodiverzity samozřejmě nic nekončí, ani nezačíná, je to jen prostě téma, které lidi zajímá, protože se jich bytostně dotýká. Evropská unie tento rok navrhuje jako mezník pro měření změn biodiverzity a pro další cíle už se hledají ukazatele a vymýšlejí se vhodné politické nástroje na další desetiletí. Podobně jako u proklamované ochrany klimatu, ztráta biodiverzity je v mnoha případech neměnná, přitom zachovalé ekosystémy samy přispívají ke stabilitě klimatu; je to oboustranný vztah. Ukazuje se nakonec, že využitím přírodních procesů můžeme ušetřit nemalé prostředky např. při rekultivaci krajiny. Že bychom tím vyřešili ekonomickou krizi?



PETR PETŘÍK,
Botanický ústav AV ČR, v. v. i.

08_1.jpg