… využití seed fondu pro výzkum v biomedicíně
V Řekli o...
Obecně se dá říci, že financování vědy ze soukromých zdrojů u nás proporčně zaostává za evropským průměrem. Je tendence poukazovat na to, že česká věda produkuje méně chránitelného duševního vlastnictví.
Cestou z kruhu ovšem není vysoké bodové hodnocení i nevyužívaných patentů v rejstříku informací o výsledcích výzkumu a vývoje, které vede pouze k neúčelné hře na patenty. Spíše je třeba se zamyslet nad tím, proč naše patenty – a v biomedicíně to platí dvojnásob –, které došly využití, k němu došly spíše v zahraničí (či v zahraničních firmách) než u nás. Může to být důsledek toho, že česká věda jaksi „předbíhá“ český průmysl. Seed kapitál by tedy mohl pomoci tento potenciál využít.
Ačkoli osobně dosud s podobným financováním v rámci ČR zkušenost nemám, vím, že seed fondy se začínají tvořit, například v Jihomoravském inovačním centru. Dalším z kroků tímto směrem je aktivita ministerstva průmyslu a obchodu. Je evidentní, že na státní úrovni je inovacím přikládána mimořádná důležitost. V tomto kontextu je však třeba konstatovat, že financování aplikací a experimentálního vývoje se někdy stává více politickou mantrou a cestou, jak odvádět prostředky z reálné vědy do průmyslu či v některých případech na projekty za hranicí bizarnosti.
Cestou z kruhu ovšem není vysoké bodové hodnocení i nevyužívaných patentů v rejstříku informací o výsledcích výzkumu a vývoje, které vede pouze k neúčelné hře na patenty. Spíše je třeba se zamyslet nad tím, proč naše patenty – a v biomedicíně to platí dvojnásob –, které došly využití, k němu došly spíše v zahraničí (či v zahraničních firmách) než u nás. Může to být důsledek toho, že česká věda jaksi „předbíhá“ český průmysl. Seed kapitál by tedy mohl pomoci tento potenciál využít.
Ačkoli osobně dosud s podobným financováním v rámci ČR zkušenost nemám, vím, že seed fondy se začínají tvořit, například v Jihomoravském inovačním centru. Dalším z kroků tímto směrem je aktivita ministerstva průmyslu a obchodu. Je evidentní, že na státní úrovni je inovacím přikládána mimořádná důležitost. V tomto kontextu je však třeba konstatovat, že financování aplikací a experimentálního vývoje se někdy stává více politickou mantrou a cestou, jak odvádět prostředky z reálné vědy do průmyslu či v některých případech na projekty za hranicí bizarnosti.
Prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., proděkan pro grantovou oblast a rozvoj 1. LF UK, přednosta Ústavu biochemie a experimentální onkologie 1. LF UK
Biomedicínský a biotechnologický výzkum v ČR pracuje v současné době prakticky bez soukromých zdrojů typu seed fondu.
Přitom naše země nutně potřebuje diverzifikovat zaměření svého aplikovaného výzkumu, kterému dominuje strojírenský výzkum, související do značné míry s výrobou automobilů. Malé firmy zaměřené na potřeby medicíny u nás prakticky neexistují (snad s výjimkou vývoje a výroby nemocničních lůžek), farmaceutické firmy o žádný velký výzkum nestojí a soukromý kapitál měl zatím pramalou chuť investovat do menších firem, zaměřených na vývoj a výrobu prostředků pro medicínu. Přitom zde existovala v tomto směru velká základna, kterou představovala například Chirana či některé závody Tesly. Samozřejmě jejich výrobky se staly po roce 1989 konkurence neschopnými. Navíc zde ještě existuje v akademické sféře jakási podvědomá představa, že důstojný je pro vědce pouze základní výzkum. Proto si myslím, že podpora seed fondů je naprosto nezbytná.
Některé technické znalosti a dovednosti se přenášejí z generace na generaci. Je však otázkou, jak takový transfer dnes existuje. V každém případě je naprosto nezbytné využít i sebemenších zárodků nápadů a inovačních schopností pro přenášení poznatků z vědeckých pracovišť do výrobní praxe. To souvisí velmi úzce s problematikou tzv. translační medicíny, která má stejný cíl: přenést co nejrychleji a nejúspěšněji poznatky základního výzkumu do klinické praxe. A právě zde, na rozhraní mezi výzkumem a praxí, se může dařit firmám zaměřeným na biomedicínu a biotechnologie.
Některé technické znalosti a dovednosti se přenášejí z generace na generaci. Je však otázkou, jak takový transfer dnes existuje. V každém případě je naprosto nezbytné využít i sebemenších zárodků nápadů a inovačních schopností pro přenášení poznatků z vědeckých pracovišť do výrobní praxe. To souvisí velmi úzce s problematikou tzv. translační medicíny, která má stejný cíl: přenést co nejrychleji a nejúspěšněji poznatky základního výzkumu do klinické praxe. A právě zde, na rozhraní mezi výzkumem a praxí, se může dařit firmám zaměřeným na biomedicínu a biotechnologie.
Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., vedoucí oddělení neurofyziologie sluchu Ústavu experimentální medicíny AV ČR
Zdroj: Zdravotnické noviny
