V letošním roce oslavuje devadesátiny vynikající představitel české lingvistiky, prof. František Daneš, jazykovědec, který dosáhl uznání v prostředí domácím i v lingvistice světové. Konference, kterou na jeho počest ve dnech 15.–17. dubna 2009 uspořádal Ústav pro jazyk český AV ČR, se setkala s velkým zájmem domácích i zahraničních lingvistů, kteří na Danešovy myšlenky, metodologické přístupy i konkrétní texty navazují.
Ivana Bozděchová (FF UK), František Daneš, Světla Čmejrková (ÚJČ AV ČR)
Všechna fota: Archiv ÚJČ AV ČR
Profesor Daneš zahájil svou celoživotní vědeckou dráhu v akademickém Ústavu pro jazyk český roku 1947 a zůstal mu věrný. Zatímco v zahraničí je znám jako teoretik jazyka a obecný lingvista, pro domácí obec je především bohemistou. Ve skutečnosti jsou oba tyto aspekty jeho badatelské činnosti propojeny. Jeho celoživotní teoreticko-jazykovědná témata vyplynula z citlivého pozorování specifického charakteru češtiny, její fonologie, slovotvorné morfologie, a zejména sémantiky a syntaxe, výstavby textu a stylistiky, a také sociologických rysů národního jazyka. Nelze si představit bohemistu, který by nestudoval jubilantovy stěžejní práce – Intonace a věta ve spisovné češtině (Praha, ČSAV 1957), Malý průvodce po dnešní češtině (Praha, Orbis 1964), Větné vzorce v češtině (Praha, Academia 1981, hlavní autor, se Z. Hlavsou a J. Kořenským, 2. vyd. 1987), pasáže v Mluvnici češtiny 3 (Praha, Academia 1987), soubor statí Věta a text (Praha, Academia 1985) a další stati věnované české gramatice a textové syntaxi, jež vycházely od konce 40. let po celou druhou polovinu 20. stol. v domácích i zahraničních časopisech a sbornících. Jeho lingvistické práce vycházejí dodnes. Zároveň v tomto roce vyjde rozsáhlý výbor jeho bohemistických prací Kultura a struktura českého jazyka (Praha, Karolinum 2009).
Jaroslav Hubáček (Ostravská univerzita) a František Daneš
Máme-li se ohlédnout jen za uplynulými dvaceti lety, na jejichž počátku stojí návrat F. Daneše na místo ředitele Ústavu pro jazyk český (poprvé jím byl v l. 1965–1970, podruhé v l. 1990–1994), pak k jmenovaným pracím přibyla knížka O Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem (Praha, Academia 1994, spoluautor), Čeština, jak ji znáte i neznáte (Praha, Academia 1996, se S. Čmejrkovou, J. Krausem a I. Svobodovou), po níž následovala kniha Český jazyk na přelomu tisíciletí (Praha, Academia 1997), na níž Daneš pracoval také jako hlavní editor, a dále knížka o normách vědeckého vyjadřování Jak napsat odborný text (Praha, Leda 1999, se S. Čmejrkovou a J. Světlou). Zároveň se podílel jako editor na knize Writing vs Speaking: Language, Text, Discourse, Communication (Tübingen, Narr 1994), která obsahuje referáty z konference, jež se konala v Ústavu pro jazyk český v r. 1992, tedy v době, kdy se Danešovou zásluhou obnovovaly a rozhojňovaly kontakty české lingvistiky s lingvistikou zahraniční. Ty Daneš rozvíjel i po svém odchodu z ředitelské funkce, kdy se nepřestával účastnit zahraničních kongresů: za všechny jmenujme alespoň kongresy Societas Linguistica Europaea a International Association for Dialogue Analysis. Po mnoho let zastupoval českou lingvistiku v stálém mezinárodním komitétu lingvistů CIPL (Comité International Permanent des Linguistes) a ne náhodou byl v r. 2003 zvolen předsedou Světového lingvistického kongresu, který se konal v Praze.
Kolegové Martin Havlík a Petr Kaderka (zleva) z ÚJČ AV ČR
Když jsme hledali název konference, kterou uspořádal Ústav pro jazyk český AV ČR spolu s Jazykovědným sdružením ČR u příležitosti Danešova nadcházejícího jubilea, a zvolili název Užívání a prožívání jazyka, vrátili jsme se tím k inspiraci Danešovy lingvistické práce Pražskou strukturalistickou školou a jejími myšlenkami známými i méně známými; termín prožívání jazyka odkazuje k někdejšímu termínu Bohumila Trnky, který Daneš před několika lety oživil v statích Cognition and emotion in discourse interaction (1991) a Involvement in language and with language (1995); termín užívání jazyka naznačuje, že se Daneš ve své lingvistice vyslovuje k užívání jazyka v jeho nejrůznějších podobách i žánrech. Konference probíhala po tři dny ve třech sekcích v budově Akademie věd na pražské Národní třídě. Plenární referáty Jarmily Panevové (Praha), Petra Karlíka (Brno), Alexandra Bondarka (Sankt Peterburg) a Wolfganga Gladrowa (Berlin) se věnovaly tématům, jež Daneš rozpracoval ve svých základních syntaktických pracích, které jsou výsledkem studia české věty a hluboké znalosti jak domácí tradice, tak světového syntaktického myšlení. Plenární referáty rekonstruovaly Danešovo navazování na myšlenkový kontext Pražské školy a zejména na průkopnické práce Viléma Mathesia o aktuálním členění české věty a jejím intonačním plynutí, které přivedly Daneše nejprve ke studiu strukturního jádra věty a potom k celku textu, v němž věta v platnosti výpovědi funguje jako jeho složka. Zároveň plenární mluvčí naznačovali své vlastní způsoby rozvíjení funkční lingvistiky a gramatického myšlení.
Protože na počátku Danešova syntaktického bádání stála jeho práce o intonaci, jíž ovlivnil další vývoj českého výzkumu zvukové stránky jazyka, byla na konferenci silně zastoupena sekce fonetická, v níž zazněly referáty o důrazu, melodii, kadenci a rytmu české věty. V sekci věnované tvarosloví se probírala variantnost v českém skloňování a vztah morfologie a pravopisu. Nechyběla sekce o jazykové pragmatice, řečových aktech, oslovení, zdvořilosti. Sekce sociolingvistická se zaměřila na ty podněty, jež vyplynuly z Danešových prací o české jazykové situaci, poměru spisovného jazyka a nespisovných variet, včetně tzv. obecné češtiny, ale i dalších regionálních dialektů, a rovněž postojů mluvčích k jejich uplatnění v komunikaci mluvené i psané. Zvláštní sekce byla věnována aktuálním tématům mediální komunikace, podobám jazyka, kterými dnes promlouvají klasická média, jako je rozhlas a televize, i nejnovějším útvarům, které nalézáme v různých žánrech počítačové komunikace. Na sekci věnovanou otázkám textové lingvistiky, za jejíhož průkopníka v českém prostředí je Daneš pokládán, zejména díky teorii tematických posloupností, navázala sekce stylistická, v níž se uvažovalo o jednotlivých funkčních stylech, včetně uměleckého. Zazněl tu referát o Vachkově Bidýlku připomínající Danešovu analýzu tohoto textu, referát o literární tvorbě dnešních studentů tvůrčího psaní, o žákovské interpretaci klasického Nerudova textu z Malostranských povídek, o překladu a intertextualitě.
Alexandr V. Bondarko (St. Peterburg), Helena Lehečková (Helsinki)
Tematické rozpětí konferenčních referátů bylo velké, neboť takové je i rozpětí Danešových lingvistických zájmů. Východiskem Danešových soudů je jazyková empirie, a tak se stává, že mu proměňující se jazyková zkušenost poskytuje stále nové podněty pro lingvistickou práci. Navíc se okruh Danešových lingvistických zájmů rozšiřoval od témat z roviny fonologické k tématům textovým a od otázek jazykové struktury k tématům, která lingvistická bádání obohacují o výzkumy z oblasti vztahu jazyka k jiným sémiotickým kódům, dokonce k obrazovému a hudebnímu. Vztahu textu a obrazu byla věnována např. Danešova přednáška Text a jeho ilustrace, již proslovil v Jazykovědném sdružení u příležitosti svého jubilea v r. 1994, vztah textu a hudby probral při další jubilejní přednášce Řeč hudby a řeč o hudbě v r. 2004. A témata z tohoto okruhu zazněla i na konferenci: za všechny jmenujme referát věnovaný sémiotice vizuální argumentace nebo referáty o zpívané češtině, verbálním vyjádření hudebního prožitku. K osobně laděným příspěvkům patřil i referát o Danešově rodném Písku, jeho kulturní atmosféře a literárním obrazu. Abychom se však příliš nevzdálili od témat ryze lingvistických, je třeba připomenout i příspěvky věnované takovým klasickým a zároveň současným tématům, jako je jazyková analogie, anomálie, nebo afázie… Na konferenci nechyběly příspěvky věnované vývojovému pohledu na jazyk a staré češtině.
Daneš je znám jako teoretik jazyka a praktický analytik mnoha jeho aspektů, závažný je však rovněž jeho podíl na učebnicích českého jazyka; zamyšlení nad výukou mateřštiny zaujímají v jeho úvahách o češtině důležité místo. Sekce věnovaná výuce češtiny byla proto výrazně zastoupena i na konferenci, jednalo se v ní nejen o výuce češtiny na českých školách, ale také o aktuální metodice výuky cizinců. Konferenční vystoupení v sekcích byla doplněna sekcí posterovou, jejíž účastníci představili současnou jazykovědu v rozpětí od tématu typologického až po moderní přístupy korpusové lingvistiky a matematické modelování jazyka.
Jubilant měl z konference radost. Ta byla znásobena tím, že jeho práce pro Ústav pro jazyk český a Akademii věd byla u příležitosti konference věnované jeho lingvistickému dílu oceněna nejvyšší akademickou medailí De Scientia et Humanitate Optime Meritis. Profesor Daneš přejal tuto medaili z rukou místopředsedy Akademie věd prof. Jaroslava Pánka.
Světla Čmejrková,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Ivana Bozděchová (FF UK), František Daneš, Světla Čmejrková (ÚJČ AV ČR)
Všechna fota: Archiv ÚJČ AV ČR
Profesor Daneš zahájil svou celoživotní vědeckou dráhu v akademickém Ústavu pro jazyk český roku 1947 a zůstal mu věrný. Zatímco v zahraničí je znám jako teoretik jazyka a obecný lingvista, pro domácí obec je především bohemistou. Ve skutečnosti jsou oba tyto aspekty jeho badatelské činnosti propojeny. Jeho celoživotní teoreticko-jazykovědná témata vyplynula z citlivého pozorování specifického charakteru češtiny, její fonologie, slovotvorné morfologie, a zejména sémantiky a syntaxe, výstavby textu a stylistiky, a také sociologických rysů národního jazyka. Nelze si představit bohemistu, který by nestudoval jubilantovy stěžejní práce – Intonace a věta ve spisovné češtině (Praha, ČSAV 1957), Malý průvodce po dnešní češtině (Praha, Orbis 1964), Větné vzorce v češtině (Praha, Academia 1981, hlavní autor, se Z. Hlavsou a J. Kořenským, 2. vyd. 1987), pasáže v Mluvnici češtiny 3 (Praha, Academia 1987), soubor statí Věta a text (Praha, Academia 1985) a další stati věnované české gramatice a textové syntaxi, jež vycházely od konce 40. let po celou druhou polovinu 20. stol. v domácích i zahraničních časopisech a sbornících. Jeho lingvistické práce vycházejí dodnes. Zároveň v tomto roce vyjde rozsáhlý výbor jeho bohemistických prací Kultura a struktura českého jazyka (Praha, Karolinum 2009).
Jaroslav Hubáček (Ostravská univerzita) a František Daneš
Máme-li se ohlédnout jen za uplynulými dvaceti lety, na jejichž počátku stojí návrat F. Daneše na místo ředitele Ústavu pro jazyk český (poprvé jím byl v l. 1965–1970, podruhé v l. 1990–1994), pak k jmenovaným pracím přibyla knížka O Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem (Praha, Academia 1994, spoluautor), Čeština, jak ji znáte i neznáte (Praha, Academia 1996, se S. Čmejrkovou, J. Krausem a I. Svobodovou), po níž následovala kniha Český jazyk na přelomu tisíciletí (Praha, Academia 1997), na níž Daneš pracoval také jako hlavní editor, a dále knížka o normách vědeckého vyjadřování Jak napsat odborný text (Praha, Leda 1999, se S. Čmejrkovou a J. Světlou). Zároveň se podílel jako editor na knize Writing vs Speaking: Language, Text, Discourse, Communication (Tübingen, Narr 1994), která obsahuje referáty z konference, jež se konala v Ústavu pro jazyk český v r. 1992, tedy v době, kdy se Danešovou zásluhou obnovovaly a rozhojňovaly kontakty české lingvistiky s lingvistikou zahraniční. Ty Daneš rozvíjel i po svém odchodu z ředitelské funkce, kdy se nepřestával účastnit zahraničních kongresů: za všechny jmenujme alespoň kongresy Societas Linguistica Europaea a International Association for Dialogue Analysis. Po mnoho let zastupoval českou lingvistiku v stálém mezinárodním komitétu lingvistů CIPL (Comité International Permanent des Linguistes) a ne náhodou byl v r. 2003 zvolen předsedou Světového lingvistického kongresu, který se konal v Praze.
Kolegové Martin Havlík a Petr Kaderka (zleva) z ÚJČ AV ČR
Když jsme hledali název konference, kterou uspořádal Ústav pro jazyk český AV ČR spolu s Jazykovědným sdružením ČR u příležitosti Danešova nadcházejícího jubilea, a zvolili název Užívání a prožívání jazyka, vrátili jsme se tím k inspiraci Danešovy lingvistické práce Pražskou strukturalistickou školou a jejími myšlenkami známými i méně známými; termín prožívání jazyka odkazuje k někdejšímu termínu Bohumila Trnky, který Daneš před několika lety oživil v statích Cognition and emotion in discourse interaction (1991) a Involvement in language and with language (1995); termín užívání jazyka naznačuje, že se Daneš ve své lingvistice vyslovuje k užívání jazyka v jeho nejrůznějších podobách i žánrech. Konference probíhala po tři dny ve třech sekcích v budově Akademie věd na pražské Národní třídě. Plenární referáty Jarmily Panevové (Praha), Petra Karlíka (Brno), Alexandra Bondarka (Sankt Peterburg) a Wolfganga Gladrowa (Berlin) se věnovaly tématům, jež Daneš rozpracoval ve svých základních syntaktických pracích, které jsou výsledkem studia české věty a hluboké znalosti jak domácí tradice, tak světového syntaktického myšlení. Plenární referáty rekonstruovaly Danešovo navazování na myšlenkový kontext Pražské školy a zejména na průkopnické práce Viléma Mathesia o aktuálním členění české věty a jejím intonačním plynutí, které přivedly Daneše nejprve ke studiu strukturního jádra věty a potom k celku textu, v němž věta v platnosti výpovědi funguje jako jeho složka. Zároveň plenární mluvčí naznačovali své vlastní způsoby rozvíjení funkční lingvistiky a gramatického myšlení.
Protože na počátku Danešova syntaktického bádání stála jeho práce o intonaci, jíž ovlivnil další vývoj českého výzkumu zvukové stránky jazyka, byla na konferenci silně zastoupena sekce fonetická, v níž zazněly referáty o důrazu, melodii, kadenci a rytmu české věty. V sekci věnované tvarosloví se probírala variantnost v českém skloňování a vztah morfologie a pravopisu. Nechyběla sekce o jazykové pragmatice, řečových aktech, oslovení, zdvořilosti. Sekce sociolingvistická se zaměřila na ty podněty, jež vyplynuly z Danešových prací o české jazykové situaci, poměru spisovného jazyka a nespisovných variet, včetně tzv. obecné češtiny, ale i dalších regionálních dialektů, a rovněž postojů mluvčích k jejich uplatnění v komunikaci mluvené i psané. Zvláštní sekce byla věnována aktuálním tématům mediální komunikace, podobám jazyka, kterými dnes promlouvají klasická média, jako je rozhlas a televize, i nejnovějším útvarům, které nalézáme v různých žánrech počítačové komunikace. Na sekci věnovanou otázkám textové lingvistiky, za jejíhož průkopníka v českém prostředí je Daneš pokládán, zejména díky teorii tematických posloupností, navázala sekce stylistická, v níž se uvažovalo o jednotlivých funkčních stylech, včetně uměleckého. Zazněl tu referát o Vachkově Bidýlku připomínající Danešovu analýzu tohoto textu, referát o literární tvorbě dnešních studentů tvůrčího psaní, o žákovské interpretaci klasického Nerudova textu z Malostranských povídek, o překladu a intertextualitě.
Alexandr V. Bondarko (St. Peterburg), Helena Lehečková (Helsinki)
Tematické rozpětí konferenčních referátů bylo velké, neboť takové je i rozpětí Danešových lingvistických zájmů. Východiskem Danešových soudů je jazyková empirie, a tak se stává, že mu proměňující se jazyková zkušenost poskytuje stále nové podněty pro lingvistickou práci. Navíc se okruh Danešových lingvistických zájmů rozšiřoval od témat z roviny fonologické k tématům textovým a od otázek jazykové struktury k tématům, která lingvistická bádání obohacují o výzkumy z oblasti vztahu jazyka k jiným sémiotickým kódům, dokonce k obrazovému a hudebnímu. Vztahu textu a obrazu byla věnována např. Danešova přednáška Text a jeho ilustrace, již proslovil v Jazykovědném sdružení u příležitosti svého jubilea v r. 1994, vztah textu a hudby probral při další jubilejní přednášce Řeč hudby a řeč o hudbě v r. 2004. A témata z tohoto okruhu zazněla i na konferenci: za všechny jmenujme referát věnovaný sémiotice vizuální argumentace nebo referáty o zpívané češtině, verbálním vyjádření hudebního prožitku. K osobně laděným příspěvkům patřil i referát o Danešově rodném Písku, jeho kulturní atmosféře a literárním obrazu. Abychom se však příliš nevzdálili od témat ryze lingvistických, je třeba připomenout i příspěvky věnované takovým klasickým a zároveň současným tématům, jako je jazyková analogie, anomálie, nebo afázie… Na konferenci nechyběly příspěvky věnované vývojovému pohledu na jazyk a staré češtině.
Daneš je znám jako teoretik jazyka a praktický analytik mnoha jeho aspektů, závažný je však rovněž jeho podíl na učebnicích českého jazyka; zamyšlení nad výukou mateřštiny zaujímají v jeho úvahách o češtině důležité místo. Sekce věnovaná výuce češtiny byla proto výrazně zastoupena i na konferenci, jednalo se v ní nejen o výuce češtiny na českých školách, ale také o aktuální metodice výuky cizinců. Konferenční vystoupení v sekcích byla doplněna sekcí posterovou, jejíž účastníci představili současnou jazykovědu v rozpětí od tématu typologického až po moderní přístupy korpusové lingvistiky a matematické modelování jazyka.
Jubilant měl z konference radost. Ta byla znásobena tím, že jeho práce pro Ústav pro jazyk český a Akademii věd byla u příležitosti konference věnované jeho lingvistickému dílu oceněna nejvyšší akademickou medailí De Scientia et Humanitate Optime Meritis. Profesor Daneš přejal tuto medaili z rukou místopředsedy Akademie věd prof. Jaroslava Pánka.
Světla Čmejrková,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
English
