13. století představuje v českých dějinách završení dlouhodobého domácího vývoje, ale také dobu radikální přeměny společnosti. Ujímaly se nové pořádky a ustálil se vzhled doposud řídce osídlené či neobydlené krajiny do zhruba dnešní podoby. Země prošla jakousi „evropeizací“, kdy se prosadily nové hospodářské i sociální trendy ze západní Evropy. V českých zemích také začalo soužití Čechů s Němci, kteří přišli v rámci tzv. velké kolonizace do neosídlených pohraničních oblastí. 13. století také představuje dobu vzrostlého mocenského významu přemyslovského státu, který se stal ve střední Evropě regionální mocností. Kniha využívá poznatků české i evropské archeologie a nevyhýbá se ani problémům tehdejšího každodenního života.