Evropské fórum vědy a techniky

Méně byrokracie – více důvěry vědcům

Projekt Česká hlava, který podporuje vědeckou a technickou inteligenci, uspořádal 19. května 2011 desátý ročník mezinárodní konference Evropské fórum vědy a techniky. Tématem jubilejního setkání, které se konalo v Rajské budově Vysoké školy ekonomické v Praze, se stala Věda v měnícím se světě. Řečnické obsazení konference bylo tradičně exkluzivní a zřejmě vůbec poprvé se v Praze sešli hned čtyři nositelé Nobelovy ceny – Kurt Wüthrich (2002, za chemii), Carlo Rubbia (1984, za fyziku), Richard J. Roberts (1993, za medicínu) a Timothy Hunt (2001, za medicínu).

Všechna fota: © Archiv Česká hlava

Podle rektora Vysoké školy ekonomické Richarda Hindlse je každoroční pražské fórum jedinečnou platformou, na níž se setkávají nejen ti, kteří vědu dělají, ale také ti, kdo o vědě rozhodují, výzkum financují, a ti, jimž její výsledky slouží. „Fórum vytváří mosty mezi izolovanými aktéry evropské vědy a ty Evropa, pokud chce být skutečně konkurenceschopná, potřebuje. Naše spolupořadatelství považujeme nejen za příspěvek těmto snahám, ale i za možnost mezinárodního zviditelnění a zvýšení prestiže naší školy.“
Úvod dopoledního bloku přednášek patřil ministrovi průmyslu a obchodu Martinu Kocourkovi, který k zapl­něnému auditoru hovořil o nepříliš dobré konkurence­schopnosti České republiky. „V posledních letech se pozice Česka zhoršovala a loni se na světovém žebříčku Světového ekonomického fóra propadla o pět pozic až na 36. místo,“ konstatoval ministr. Jedinou možností, jak čelit hospodářskému vzestupu asijských států, je podle něj podpora inovací. „Byť má Česko ve vědě a výzkumu špičkové výsledky, neumíme je aplikovat do komerční praxe. Podpora inovací je proto jedním z pilířů Nové strategie konkurence­schopnosti na roky 2012 až 2020, kterou v současnosti připravujeme“. Pilíři strategie mají být efektivní instituce, kvalitní infrastruktura a ekonomika poháněná inovacemi. Na její přípravě se podílejí experti z praxe i odborníci z akademické sféry. Do projektu je zapojeno několik ministerstev a další klíčové úřady veřejné správy.

Na Fóru zaznělo, že v loňském roce chybělo v Evropě 800 000 až 1 000 000 pracovníků ve vědě a výzkumu. Polovina všech studentů, kteří odjíždějí na doktorandská studia do USA, se již zpět nevrací.

Zkušenosti a spolupráci britských univerzit s průmyslem na fóru prezentovala prorektorka Aston University Julia Elisabeth King. Podle jejího názoru mají britská univerzitní pracoviště silný ekonomický impakt, a spolupráci s průmyslem lze tak hodnotit jako úspěšnou. „Inovace jsou pro současnou Evropu klíčové téma. Jedině jejich prostřednictvím budeme schopni čelit globálním problémům, které nás v blízké budoucnosti čekají.“
Engelbert Ruoss, ředitel kanceláře UNESCO v Benátkách, referoval o pozici malých evropských zemí v rámci evropského výzkumu. Vycházel především z hodnocení, které se nedávno uskutečnilo mezi zástupci výzkumných institucí zemí jihovýchodní Evropy a jež se zaměřilo na otázky rozpočtu těchto vědeckých institucí, z jakých zdrojů jsou financovány, jaké mají výsledky apod. Při srovnání s ostatními evropskými zeměmi je rozpočet těchto institucí nízký a také financování ze státní kasy je omezené. Většina hodnocených institucí se téměř neúčastní evropských projektů, a pokud ano, jen v malé míře. V posledních letech však počet evropských projektů s účastí zemí jihovýchodní Evropy narůstá. Jedním z důležitých faktorů úspěšnosti těchto institucí je mezinárodní spolupráce. Ačkoli státy jihovýchodní Evropy mezi sebou kooperují, měla by růst především spolupráce se zeměmi Evropské unie. Aktivní spolupráce se zahraničím je totiž klíčem k úspěchu. Engelbert Ruoss zastává názor, že by si malé státy měly ve vědě a výzkumu vytyčit několik prioritních oblastí, užitečných především na národní úrovni (např. medicína, životní prostředí, zemědělství a stravování, informační technologie) a v jejich rámci usilovat o excelenci. Zaměřit by se měly též na inovace, vylepšení technologií a již zmíněnou mezinárodní spolupráci.

Otázkou, jak by mělo vypadat efektivní řízení vědy, se zabýval jeden ze čtyř nobelistů – Timothy Hunt. V úvodu britský biochemik ocenil úspěchy české vědy v oblasti chemie, zvláště mimořádný přínos výzkumu léků proti viru HIV, a pokračoval tezí, že vědu nelze řídit direktivně. „Pro konkurenceschopnost Evropy je nyní rozhodující, aby se badatelé z jednotlivých zemí mohli volně pohybovat, setkávat se a spolupracovat na řešení společných projektů.“ Problém je ale podle T. Hunta také v tom, že perspektivní mladí vědci, kteří úvod své kariéry strávili např. v USA, nejsou po svém návratu do Evropy pod tlakem, aby byli podobně výkonní a úspěšní jako v zámoří.
Další z přednášejících, zástupce Evropské komise Octavi Quintana Trias, hovořil o přípravě 8. rámcového programu a jeho prioritách. Jmenoval tři hlavní body, na které se evropští úředníci aktuálně soustředí: věda pro veřejnost, inovace a konkurenceschopnost, základní výzkum. Zmínil se také o Evropském výzkumném prostoru (ERA). Stěžejní myšlenkou ERA je volný pohyb výzkumníků a znalostí v rámci Evropy, volný trh na poli výzkumu a otevřenost světu. Octavi Trias neopomenul ani problémy, které volnému pohybu v rámci ERA brání, jako jsou např. překážky v mobilitě vědců, národní strategie v rámci jednotlivých států, nejasně formulované definice, pravidla či cíle.

O propojení akademického a průmyslového výzkumu na příkladu společnosti New England BioLabs přednášel biochemik a molekulární biolog Richard J. Roberts, který Nobelovu cenu získal (spolu s Phillipem A. Sharpem) za objasnění způsobu, jímž se u vyšších organismů – eukaryot – uskutečňuje dědičný program, zakódovaný v genomové DNA. Úspěšná společnost se během své pětatřicetileté existence vypracovala podle R. J. Robertse na jednu z klíčových institucí v oblasti biotechnologického průmyslu.
Odpolední část programu patřila mj. vědcům z Akademie věd ČR, kteří se zúčastnili diskusního panelu Evropské výzkumné sítě – efektivita, výhody a úskalí. Debatu moderoval ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR Václav Hořejší a kromě již zmíněných hostů Fóra – J. E. King a O. Q. Triase – se jí dále zúčastnili Peter Šebo (Mikrobiologický a Biotechnologický ústav), Petr Svoboda (Fyziologický ústav) a rektor Českého vysokého učení technického v Praze Václav Havlíček. Meritum setkání tvořila témata, zdali (a jak) lze dosáhnout výraznější konkurenceschopnosti evropské vědy, jestli získá věda malých států na důležitosti nebo se rozmělní a ztratí či zda jsou cíle Evropského výzkumného prostoru realistické nebo příliš optimistické a diktované abstraktními politickými proklamacemi. Podle Václava Hav­líčka omezuje vědce především přebujelá byrokracie. „Často se stává, že nad vlastní vědeckou prací vítězí politické zájmy. Svou kritiku ale nesměřuji jen k Evropské unii, nýbrž i České republice.“ Rektor ČVUT také uvedl, že malé státy EU by se měly spíše orientovat na ty oblasti výzkumu a vývoje, v nichž jsou nejlepší.

Diskusního panelu Evropské výzkumné sítě – efektivita, výhody a úskalí se zúčastnili (zleva): Peter Šebo z Mikrobiologického a Biotechnologického ústavu AV ČR, Petr Svoboda z Fyziologického ústavu AV ČR, Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, Václav Havlíček, rektor ČVUT, Julia Elisabeth King, prorektorka Aston University, a Octavi Quintana Trias, zástupce Evropské komise.

Ve stejném duchu hovořili i Václav Hořejší a Peter Šebo. Ti podpořili názor, že byrokracie kreativitu a inovace zabíjí. Vyjádřili také svůj nesouhlas s finanční podporou druhořadých projektů aplikovaného výzkumu z institucionálních prostředků. Naopak je podle nich třeba vytvořit lepší podmínky pro vznik excelentních pracovišť základního výzkumu, jejichž prostřednictvím se Evropa může stát konkurence­schopnou. Podle J. E. King by však i aplikovaný výzkum měl mít dostatečnou podporu. „V oblasti věd o živé přírodě jsme ve srovnání se Spojenými státy (co se týče množství publikací) na obdobné úrovni. V aplikacích dosažených výsledků ale výrazně zaostáváme,“ konstatovala J. E. King.
Souběžně s Fórem Akademie věd ČR se konalo také Fórum České společnosti chemické s podtitulem Chemie pro společnost 2011. Pozvaní hosté, mezi nimiž byli např. švýcarský nositel Nobelovy ceny za chemii Kurt Wüthrich, František Štěpánek z Laboratoře chemické robotiky na VŠCHT Praha nebo Jan Konvalinka z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, se věnovali tématům jako chemie a inovace, chemik a jeho svět, chemie a cesta z krize ke kvalitní vědě apod.

LUDĚK SVOBODA a MARKÉTA PAVLÍKOVÁ