Pavel Hradečný - Ladislav Hladký: Dějiny Albánie, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008
Při výkladu albánských dějin musel autor řešit úkol jak zachytit dějiny Albánie před konstituováním samostatného státu v roce 1912. Hradečný logicky pojal albánskou historii jako dějiny albánského etnického prostoru. Po roce 1912 se soustředil výhradně na albánské státní teritorium s nutnými přesahy do Kosova, západní Makedonie a severního Epiru.
Hradečného pojetí je zcela originální. Vzhledem k úspěchu islamizace bylo nutné se zcela nově vypořádat s osmanským obdobím, které nelze pojednat jako jakýsi historický hiatus mezi středověkem a národním obrozením, ale jako organickou součást albánských dějin. Hradečný dobře vysvětlil mýtus Skanderbega a objasnil jeho skutečnou úlohu v dobovém dění i význam jeho kultu při vytváření moderního albánského národního a státního vědomí.
Originální etapou albánských dějin bylo období vlády Envera Hoxhy vrcholící dobrovolnou izolací země poté, co se hoxhistický režim postupně rozešel s titovskou Jugoslávií, Chruščovovým Sovětským svazem a maoistickou Čínou. Hradečný představuje ideologii Hoxhovy diktatury jakožto svéráznou syntézu ortodoxního marxismu-leninismu stalinské ražby inspirovaného maoistickou snahou o permanentní mobilizaci obyvatelstva a xenofobního nacionalismu.
Autorova práce je důstojným pendantem prací zahraničních odborníků na albánskou problematiku, jako jsou Peter Bartl, Tadeusz Czekalski, Bernd Fischer a Stavro Skendi, a na dlouhou dobu se stane zásadní syntézou pro každého zájemce o albánské dějiny a kulturu.
Tomáš Chrobák,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.