Geografické informační systémy (GIS) se v posledních letech stávají stále významnějším analytickým a interpretačním nástrojem v řadě vědeckých disciplín, zejména ve sféře přírodních a technických věd. O to víc je třeba vyzdvihnout aktivity těch pracovišť Akademie věd, která na tomto poli vyvíjejí doslova průkopnickou činnost. Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., začal GIS využívat v roce 2000, konkrétně v Oddělení historické etnologie při práci na dlouhodobém projektu financovaném Grantovou agenturou AV ČR – Etnografickém atlasu Čech, Moravy a Slezska. Lze bez nadsázky tvrdit, že byl vůbec prvním badatelským pracovištěm tohoto zaměření ve středovýchodní Evropě, které s GIS už v té době pracovalo.
V dalších letech se jednoznačně ukázalo, že GIS kromě zjednodušení řady víceméně technických prací umožňuje provádět i analýzy, které byly v éře "papírových" etnografických atlasů zcela nemyslitelné. Přitom, a to je potřeba zdůraznit, základní témata výzkumu zůstávají stále stejná – tradiční formy zemědělství a řemeslné výroby, lidová architektura, etnická a náboženská kompozice českých zemí v předindustriálním období atd. Nové jsou hlavně formy a možnosti interpretace a prezentace informací získaných archivním studiem či terénními etnografickými výzkumy. Nabyté zkušenosti, vhodné doplnění badatelského týmu Oddělení historické etnologie a konečně i publikování již plně "digitálního" svazku Etnografického atlasu Čech, Moravy a Slezska pak byly impulzem pro prezentaci etnokartografického výzkumu na nejprestižnější středoevropské konferenci věnované právě GIS.Stalo se tak formou soutěžního posteru na 16. konferenci GIS ESRI a Leica Geosystems v České republice (Kongresové centrum, Praha 7.–8. 11. 2007), na které se už od počátku 90. let minulého století, kdy se u nás GIS začaly zvolna šířit, setkávají specialisté nejrůznějších oborů pracující u nás s nejrozšířenějšími GIS softwary. Poster, jehož autory byli Mgr. Adam Horálek (autor technické, grafické a kartografické části díla) a dr. Jiří Woitsch (zodpovědný za věcnou a odbornou náplň posteru, která vycházela z výše zmíněného nově vydaného svazku Etnografického atlasu Čech, Moravy a Slezska), prezentoval formou etnologických map, doprovodných tabulek, komentářů a ikonografického materiálu vytvořených v GIS, problematiku sídelní a socioprofesní struktury Židů žijících v Čechách na sklonku 18. století.
O vítězích tří vyhlášených kategorií soutěže pak mezi 48 přihlášenými postery rozhodovali jak samotní účastníci konference, tak odborná porota vedená předním českým geografem a kartografem prof. Vítem Voženílkem. Vedle posteru Vladimíra Plška (Geodis Brno) Analýza výškových poměrů města, Martina Klimánka, Jaromíra Kolejky a Tomáše Mikity (Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně) Analýza rizika lesních polomů na Šumavě byla jedna z hlavních cen udělena i autorské dvojici Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i., za poster Židovské obyvatelstvo v Čechách v letech 1792–1794. Cena v podobě křišťálové plakety a odborných publikací byla autorům posteru předána při návštěvě ředitele firmy ARCDATA Praha, s. r. o., Ing. Petra Seidla v Etnologickém ústavu 6. prosince 2007.
Tento výrazný úspěch na vysoce prestižním fóru (mimochodem – Etnologický ústav AV ČR byl jedinou v soutěži zastoupenou badatelskou institucí z oblasti humanitních a sociálních věd) svědčí o tom, že před několika lety nastoupená cesta k využívání nejmodernějších informačních technologií začíná přinášet ovoce. Výsledek kombinace "tradičních" metod (data pro prezentovaný poster byla získána klasickým archivním výzkumem) a témat (etnické a národnostní složení českých zemí v epoše tradiční kultury vždy patřilo k frekventovaným otázkám, byť právě výzkum Židů byl z mnoha důvodů opomíjen) národopisného výzkumu s analytickými a prezentačními nástroji GIS byl jednoznačně oceněn odborníky z disciplín, ve kterých je zcela běžné hodnotit dosažené výsledky v tvrdé mezinárodní komparaci. Ukazuje se tak, že naše etnologie není, jak bývá někdy prezentováno, "zaostalá" či "parochiální" a může obstát i v ostré konkurenci s technickými a přírodovědnými obory. A stačí k tomu poměrně málo – minimálně najít odvahu k využívání metod, které jsou jen zdánlivě vlastní výhradně těmto oborům.
Lydia Petráňová,
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.
English
