Dosud žádnému panovnickému či šlechtickému rodu českých dějin se nedostalo takové pocty, aby po něm byl pojmenován rok nabitý tematicky zaměřenými kulturními a vědeckými událostmi. Stalo se tak až v případě Rožmberského roku, jehož hlavním cílem bylo vrátit jeden z významných fenoménů českých dějin do historické paměti, a to nejen v českém, ale i v mezinárodním prostředí.
Foto: Roman Lavička, Archiv autora
Významné momenty rodu Rožmberků představila rozsáhlá výstava Rožmberkové – rod českých velmožů a jeho cesta dějinami uspořádaná ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Vernisážové defilé s prapory.
Na 550 exponátů vypůjčili organizátoři výstavy od téměř 70 partnerů, státních institucí, církve i soukromých sběratelů.
Je příznačné, že tento prodloužený „rok“ o osmnácti měsících začínal na sklonku června 2010 samostatnou sekcí Rožmberkové jako téma mezioborového bádání na světovém kongresu americko-česko-slovenské Společnosti pro vědy a umění v Táboře a že jedním ze závěrečných aktů se stalo slavnostní zasedání Omaggio alla Rosa (Pocta Růži) uprostřed Věčného města v říjnu 2011. Na všech těchto akcích se významně podílela Akademie věd České republiky a vědečtí pracovníci několika jejích ústavů.
Foto: Martin Gaži, Archiv autora
První podnět k přípravě Rožmberského roku vzešel ovšem z Národního památkového ústavu, a to z jeho územního pracoviště v Českých Budějovicích, které za vedení Petra Pavelce spravuje většinu historických objektů představujících kulturní odkaz nejslavnějšího šlechtického rodu starého českého státu. Odborní ochránci tohoto dědictví pochopili, že jde o experiment, jaký u nás nemá obdoby, a zároveň o velké sousto, k němuž potřebují silného partnera. Spolupracovali s nimi odborníci z jižních Čech (Státní oblastní archiv v Třeboni, Jihočeská vědecká knihovna, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích a další), ale pouze Akademie věd ČR mohla nabídnout – s přizváním dalších specialistů z Univerzity Karlovy a Univerzity Pardubice – kvalifikované badatele, kteří se vydatně podíleli na vytvoření koncepce a na autorském zvládnutí rožmberské problematiky.
Foto: Martin Gaži, Archiv autora
Čtyřsté výročí vyhasnutí rodu Rožmberků (6. listopadu 1611 zemřel poslední rožmberský vladař Petr Vok) tak poskytlo jedinečnou příležitost k prezentaci architektonického a urbanistického, výtvarného, literárního a hudebního či obecně duchovního, ale také krajinného dědictví, jež zanechalo dvanáct generací Vítkovců a Rožmberků. Zároveň se otevřela příležitost k představení dlouhodobě zpracovávaných analytických studií a syntetických monografií, které vznikly v akademických ústavech a o nichž se při této příležitosti v širším měřítku dozvěděla rovněž česká a zahraniční veřejnost. Vzhledem k tomu, že rožmberská tematika po celý rok vyvolávala zájem denního tisku, rozhlasu a televize, vznikla též neobvyklá příležitost konfrontovat populární výklady s novými poznatky humanitních disciplín a sledovat, do jaké míry česká média postupně opouštěla již poněkud omšelé legendární podání, spojené s vyhledáváním nicotných „senzací“, a začala rožmberskou problematiku pojímat jako vážný předmět kulturně historického výzkumu. Stručně lze říci, že jistý pozitivní posun tu nastal.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Výstavu Rožmberská knihovna: mýty a fakta zahájili ve dvoraně Knihovny Akademie věd Jaroslav Pánek (uprostřed) spolu s ředitelem KNAV Martinem Lhotákem a členkou AR Ivanou Laiblovou Kadlecovou.
Ústřední událostí se stala výstava v pražské Valdštejnské jízdárně Rožmberkové – rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Záštitu nad touto mimořádnou prezentací vynikajících uměleckých děl a zároveň dokladů každodenního života české šlechty (i s ní existenčně spjatých měšťanů a poddaných) převzal – spolu s čelnými představiteli Senátu Parlamentu ČR, vlády a Jihočeského kraje – rovněž předseda Akademie věd ČR profesor Jiří Drahoš. V projevu na vernisáži 18. května 2011 vyzvedl význam Rožmberků pro šíření vzdělanosti v českých zemích a jejich aktivní zájem o přírodní a humanitní vědy, stejně jako podíl vědeckých pracovníků Akademie věd na interpretaci a zhodnocení úlohy Rožmberků v našich dějinách. Zmínil se o Historickém ústavu AV ČR, v němž soustavně vznikají edice pramenného materiálu z rožmberských fondů a monografie o této problematice, o Archeologickém ústavu AV ČR Praha, zkoumajícím areál někdejšího Rožmberského paláce na Pražském hradě, o Ústavu dějin umění AV ČR, který zahrnul rožmberskou problematiku do dlouhodobého výzkumu rudolfínské kultury a z něhož vyšla zásadní monografie o alchymii jako fenoménu doby Rudolfa II. a posledních Rožmberků; ocenil rovněž Knihovnu AV ČR, kde nedávno vznikla výborná monografie o rožmberské knihovně, svého času jedné z největších a nejvzácnějších ve střední Evropě. K těmto ústavům přistoupilo rovněž Nakladatelství Academia, které věnuje pozornost vydávání prací o úloze Rožmberků v české historii.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Velkou pražskou výstavu, vedle níž se konaly užší tematické výstavy v jižních Čechách, doprovázelo vydání trojice publikací. V české a anglické verzi vyšel dvousetstránkový průvodce po rožmberských kulturních pokladech, ale skutečné završení znamenalo teprve vydání kolektivní monografie Rožmberkové – rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Mohutná publikace v rozsahu 750 stran velkého formátu podává komplexní zpracování rožmberské tematiky v rozpětí od 12. do 17. století a zároveň sleduje jejich „druhý život“ až do současnosti. Koncepce díla se rodila přímo v budově Akademie věd ve spolupráci odborníků z oblasti historie, dějin umění a památkové péče a zásluhou neobyčejně pečlivé redakční práce Martina Gažiho získala natolik reprezentativní podobu, že tato kniha může už svou vnější podobou úspěšně konkurovat kterékoli světové publikaci o starších kulturních dějinách. Spoluprací historiků a uměnovědců se specialisty v oboru archeologie a kastelologie, literární vědy a muzikologie, knihovědy a dějin přírodních věd se podařilo vytvořit dílo, které syntetizuje dosavadní poznatky, přináší nové objevy a svou mimořádnou ikonografickou výpravou osloví každého milovníka umění.
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Badatelé z akademických ústavů stáli rovněž za zahraniční prezentací rožmberské tematiky. V širším měřítku to pravděpodobně ukáže recenzní ohlas nově vydaných publikací. Zatím stačí poukázat – vedle nově probuzeného zájmu amerických kolegů – na ohlas rožmberského roku ve městě, jež ve středověku a raném novověku vysílalo do českých zemí směrodatné kulturní podněty. Český historický ústav v Římě, společné pracoviště Historického ústavu AV ČR a Filozofické fakulty UK, uspořádal spolu s Velvyslanectvím České republiky při Svatém stolci výše zmíněnou prezentaci rožmberského bádání v chrámu sv. Praxedy, jedné z nejkrásnějších římských bazilik, a v italské přednášce představil jeho ředitel dramaticky proměnlivý vztah Rožmberků ke katolické církvi. Setkání českého rodu s Itálií nebylo náhodné, neboť Rožmberkové v duchu staré legendy odvozovali svůj původ od antické římské šlechty a zejména v době Viléma z Rožmberka Itálii nejen dobře znali, ale také se na ohnisko renesance a manýrismu kulturně orientovali. Nebylo proto divu, že se prezentace u svaté Praxedy zúčastnili vedle členů diplomatického sboru a veřejnosti také čelní znalci středoevropských dějin – kardinálové Giovanni Coppa, někdejší dlouholetý nuncius v Praze, a Walter Brandmüller, emeritní předseda Papežské rady pro historické vědy.
Mnohostranný portrét vynikajícího politika představuje publikace Vilém z Rožmberka – politik smíru (Academia, 2011).
Bylo by možno uvést další přednášky, tiskové konference, rozhlasové a televizní pořady, na nichž se podíleli příslušníci tří badatelských generací zastoupených dnes v ústavech AV ČR. Za účelnější však pokládám jmenovat alespoň několik aktivně zapojených odborníků, kteří v nedávné době vydali významná díla buď přímo o Rožmbercích, nebo o době a problematice s tímto rodem těsně související a kteří své poznatky nyní zúročili také při popularizaci. Kromě jiných jsou to vědečtí pracovníci Historického ústavu AV ČR Robert Šimůnek, autor významné monografie o rožmberském dominiu v pozdním středověku, či Martin Holý, který vydal rozsáhlé dílo o vzdělávání a výchově mladých šlechticů v období renesance; z Ústavu dějin umění AV ČR Beket Bukovinská, znalkyně renesančního a manýristického uměleckého řemesla, historik architektury Ivan Prokop Muchka, Sylva Dobalová, autorka monografie o manýristických zahradách, a Ivo Purš, jemuž náleží zásluha o nový pronikavý pohled na alchymii 16. a počátku 17. století. Pražský Archeologický ústav AV ČR reprezentoval na nejvyšší úrovni význačný evropský kastelolog Tomáš Durdík a spolu s ním znalec stavebního vývoje Rožmberského paláce na Pražském hradě Petr Chotěbor. Samozřejmě nemohla chybět ani pracovnice Knihovny AV ČR Lenka Veselá, která poprvé vyčerpávajícím způsobem popsala a zhodnotila rožmberskou bibliotéku. Ostatně právě akademická knihovna vnesla rožmberskou tematiku do Týdne vědy a techniky, když připravila podnětnou výstavu o knižní kultuře v rožmberském prostředí a uspořádala přednáškový cyklus, který upoutal neobyčejný zájem.
Rožmberský rok ukázal šíři a mnohotvárnost zvolené tematiky, hloubku jejího zpracování v několika akademických ústavech a možnost představit vlastní výsledky způsobem blízkým kulturní veřejnosti. Zároveň se osvědčila také nosnost problematiky při snaze o celistvé zvládnutí velkých dějinných epoch společnými silami řady vědních disciplín. Ostatně příští rok by měl být věnován českomoravskému rodu Pernštejnů a není vyloučeno, že tu vznikne nová tradice, která by mohla přispět k hlubšímu porozumění naší minulosti. Pokud by se to alespoň zčásti podařilo, byl by vlastní vědecký a publikační přínos Rožmberského roku ještě umocněn dlouhodobým intenzivním pronikáním nových poznatků do veřejného prostoru.
JAROSLAV PÁNEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.
Zlacené přístroje, které pro Rožmberky zhotovil Erasmus Habermel: krokvice, sluneční hodiny vodorovné, úhloměr, kružidlo se čtvrtkruhem, sluneční a hvězdné hodiny, redukční kružidlo (Národní technické muzeum v Praze).
English
