Poprvé v dosavadní historii Akademie věd České republiky svolali její představitelé mimořádné zasedání Akademického sněmu. V úterý 30. června 2009, shodou okolností přesně v poslední den českého předsednictví v Radě EU, se sešli v Majakovského sále Národního domu na Vinohradech, aby se vyjádřili k vládnímu návrhu financování základního výzkumu, který má pro Akademii věd ochromující efekt.
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
V období českého předsednictví v Radě Evropské unie, během něhož naši domácí političtí rivalové klidně „shodili“ vládu, snad ani nikoho nemůže překvapit, že by vláda zase nezodpovědně „shodila“ špičkovou výzkumnou instituci své vlastní země. Že by v těch stovkách politických přehmatů a nedomyšleností mohla v klidu fungovat alespoň věda? Pryč se špičkovými výkony na úrovni salt, hurá k průměrnosti; pár kotoulů stačí k dobrým, ba výborným výsledkům v tabulkách, stačí se zaštítit „levnými“ výkony ve výkazech a grafech, nehledat pracně skutečné výsledky. A až se zjistí, že to nebyla správná cesta, pokrčit jen rameny: Inu, takhle to v Česku chodí...
Považujete Akademii věd České republiky stejně jako univerzity za národní kulturní dědictví, kterého je třeba si vážit a chránit ho? Považujete špičkovou vědu a péči o nové generace postgraduálních studentů za národní intelektuální bohatství? Domníváte se, že ani v globalizovaném světě nesmí země plýtvat svými nejlepšími mozky? Pak se všemi silami vynasnažte, aby se tak opravdu nestalo!
Historicky první mimořádné zasedání Akademického sněmu AV ČR se sešlo 30. 6. 2009 k debatě o řešení vládního návrhu na drastické omezení rozpočtu Akademie v příštích letech.
Bohumil Kubišta, Polibek smrti; reprodukce z knihy !Křičte ústa!, Academia 2007
Možná, že lze akademikům oprávněně vytknout, že zaspali, že měli jednat dřív. Přesto však není pozdě, aby vědci zřetelně vymezili postavení Akademie, aby vyzdvihli její nevyčíslitelné intelektuální, kulturní i mravní hodnoty. Ještě je šance, aby ti, kdo jsou zodpovědni za budoucnost a rozvoj této země, „neshodili“ vlastní národní instituci základního výzkumu. Je načase, aby se vzdělanostní elita postavila za Akademii věd České republiky a potažmo za sebe samu.
MARINA HUŽVÁROVÁ
© Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
V období českého předsednictví v Radě Evropské unie, během něhož naši domácí političtí rivalové klidně „shodili“ vládu, snad ani nikoho nemůže překvapit, že by vláda zase nezodpovědně „shodila“ špičkovou výzkumnou instituci své vlastní země. Že by v těch stovkách politických přehmatů a nedomyšleností mohla v klidu fungovat alespoň věda? Pryč se špičkovými výkony na úrovni salt, hurá k průměrnosti; pár kotoulů stačí k dobrým, ba výborným výsledkům v tabulkách, stačí se zaštítit „levnými“ výkony ve výkazech a grafech, nehledat pracně skutečné výsledky. A až se zjistí, že to nebyla správná cesta, pokrčit jen rameny: Inu, takhle to v Česku chodí...
Považujete Akademii věd České republiky stejně jako univerzity za národní kulturní dědictví, kterého je třeba si vážit a chránit ho? Považujete špičkovou vědu a péči o nové generace postgraduálních studentů za národní intelektuální bohatství? Domníváte se, že ani v globalizovaném světě nesmí země plýtvat svými nejlepšími mozky? Pak se všemi silami vynasnažte, aby se tak opravdu nestalo!
Historicky první mimořádné zasedání Akademického sněmu AV ČR se sešlo 30. 6. 2009 k debatě o řešení vládního návrhu na drastické omezení rozpočtu Akademie v příštích letech.
Bohumil Kubišta, Polibek smrti; reprodukce z knihy !Křičte ústa!, Academia 2007
Možná, že lze akademikům oprávněně vytknout, že zaspali, že měli jednat dřív. Přesto však není pozdě, aby vědci zřetelně vymezili postavení Akademie, aby vyzdvihli její nevyčíslitelné intelektuální, kulturní i mravní hodnoty. Ještě je šance, aby ti, kdo jsou zodpovědni za budoucnost a rozvoj této země, „neshodili“ vlastní národní instituci základního výzkumu. Je načase, aby se vzdělanostní elita postavila za Akademii věd České republiky a potažmo za sebe samu.
MARINA HUŽVÁROVÁ
English
