Na základě legislativní normy ČSAV přijaté na podzim 1958 zahájil ústav, známý pod zkratkou ÚTIA, činnost 1. ledna 1959. V konkrétní podobě znamenal vznik ústavu sloučení dvou do té doby oddělených pracovišť – Oddělení teorie informace v Ústavu radiotechniky a elektroniky a Laboratoře automatizace a telemechaniky při ČSAV.
Ještě několik let před tím byla kybernetika, které se měl nový ústav věnovat, politicky nepřijatelné slovo – byla to „buržoasní pavěda vytvořená k účinnějšímu vykořisťování dělnické třídy“. Ostatně, ještě pořád se při vzniku ústavu neobjevila v jeho názvu a byla nahrazena jmény dvou oborů, které tvoří její profil (podle obecně přijímané definice je kybernetika věda o sdělování a řízení v živých organismech, strojích a lidské společnosti). Proto byl vznik nového ústavu důvodem k optimismu pro všechny nadšence, kteří se kybernetikou do té doby pod různými alternativními názvy zabývali.
Velmi brzy se ústav vypracoval mezi pracoviště, s jejichž vědeckou úrovní je třeba počítat. V šedesátých letech se prosadily zejména výsledky dosažené v oblasti teorie informace – jádro tak zvané Pražské školy teorie informace, dobře známé i v zahraničí, bylo právě v ÚTIA. Pro sedmdesátá léta je příznačný nástup algebraických metod teorie řízení a postupně přibývaly progresivní metody adaptivního řízení založené na teorii pravděpodobnosti. V osmdesátých letech se k dosavadním úspěchům v klasických oborech kybernetiky připojily i moderní metody umělé inteligence.
FOTO: Archiv ÚTIA AV ČR
Po roce 1990 zůstaly hlavní obory vědecké práce zachovány, posunuly se ale proporce mezi teoretickým a aplikovaným výzkumem. Bylo možné opustit některé směry bádání, často spíš vývoje, dříve motivované existencí technologického embarga na dovoz některých zařízení. Základem vědecké práce ústavu zůstal výzkum teoretických problémů. Protože je ale zaměřen na obory, které mají blízko k aplikacím, bylo možné soustředit se na ty obecné modely, které s aplikacemi souvisejí. Ústav navazuje spolupráci s partnery z praxe a vytvořil už celou řadu výstupů, které byly realizovány a aplikovány. Přitom důsledně dbá na to, aby v nich uplatnil nejnovější teoretické výsledky, z velké části odvozené jeho vlastními badateli, a aby se v žádném případě nejednalo o rutinní produkty bez vlastního tvůrčího přínosu.
Dodržování této zásady se ústavu vyplácí. Získal dobré renomé mezi pracovišti teoretického i aplikovaného výzkumu a je považován za spolehlivého řešitele náročných výzkumných projektů. V současné době je nositelem 64 grantů a projektů, z toho 13 je řešeno ve spolupráci s praxí. Devět projektů je mezinárodních (sedm z nich je podporováno fondy EU) a dalších šest projektů je řešeno na základě dvoustranných dohod. Ústav je také nositelem jednoho výzkumného centra a účastní se na práci třech dalších. Celkem pokrývá účast na grantech 46 % rozpočtu ústavu.
Mezi mnoha desítkami konkrétních aplikačních výstupů za poslední desetiletí je možné uvést například propočet křídla nového typu letadla Airbus, originální software pro diagnostiku a terapii karcinomu štítné žlázy, software pro analýzu leteckých a družicových snímků pro potřeby Agentury ochrany přírody, poradní systém pro řídící obsluhu válcovací stolice a mnoho dalších.
ÚTIA soustavně spolupracuje s osmi fakultami čtyř vysokých škol. Pracovníci ústavu vedou přednášky a cvičení a ústav je pracovištěm, které připravuje doktorandy několika fakult. Ty nejperspektivnější (v současné době jich je 37) zaměstnává na částečný úvazek při řešení výzkumných projektů a tím je připravuje pro vědeckou dráhu.
Mezinárodně šířený časopis Kybernetika, jenž ústav vydává, má pozitivní IF (poslední hodnota je 0,558). Kromě toho ústav pravidelně organizuje či spoluorganizuje mezinárodní konference a semináře, vydává editované sborníky a dalšími způsoby podporuje šíření vědeckých poznatků.
Největším úspěchem posledního období a základem plynulého rozvoje ústavu do budoucna je stabilizace tvůrčích týmů a obnova přirozené věkové a kvalifikační struktury ústavu. V první polovině devadesátých let se poměrně vysoké procento tvůrčích osobností, zejména těch v nejaktivnějším věku, rozhodlo přejít na vysoké školy nebo do podnikatelské sféry. Ústav s nimi dál udržoval kontakty, využíval je při výchově nových pracovníků a umožnil jim účast na řešení projektů. Kromě toho nabídl částečné úvazky a účast na řešení zajímavých výzkumných projektů dalším předním odborníkům z vysokých škol. Přispěl tak k rozvoji neformální, ale účinné spolupráce s vysokými školami. Pro zajímavost připomeňme, že v posledních pěti a více letech působili na fakultách českých vysokých škol celkem čtyři děkani, kteří jsou odchovanci ÚTIA a stále vědecky spolupracují s jeho výzkumnými týmy.
Současně ústav věnoval nezanedbatelnou část prostředků získaných z výzkumných a aplikačních projektů na zlepšení materiálního postavení mladých a začínajících vědců. Podařilo se zahladit věkovou mezeru, která před zhruba patnácti lety vznikla, do značné míry obnovit její přirozené proporce a současně vytvořit početnou skupinu doktorandů a postdoktorandů, ze kterých je možné doplňovat mladší kategorie vysokoškoláků ve vědeckých odděleních. V současné době není více než polovina vysokoškoláků v ÚTIA starších 35 let a mnozí z nich už se stávají vyhraněnými tvůrčími osobnostmi.
Celkově je možné shrnout, že po padesáti letech své existence a po všech změnách, které za tu dobu ve vědě, výzkumu a společnosti nastaly, je Ústav teorie informace a automatizace stabilizované pracoviště, s osobitým vědeckým profilem a schopné pružně reagovat na dynamický vývoj v oborech své výzkumné koncepce. Může se pochlubit širokou spoluprací s vysokými školami, aplikačními pracovišti, domácími i zahraničními výzkumnými pracovišti a schopností řešit komplexní výzkumné projekty. (Více o ústavu na stránkách www.utia.cas.cz.)
Milan Mareš,
Ústav teorie informace a automatizace AV ČR, v. v. i.
English
