Monografie o vesnici Vojvodovo v severozápadním Bulharsku, kterou v roce 1900 založili potomci českých náboženských emigrantů do temešského Banátu spolu se slovenskými emigranty, do které se později nastěhovali také Rusové a Bulhaři a jejíž československá část zanikla reemigrací po druhé světové válce. Dějiny Vojvodova jsou významné pro pochopení sociálně diferencující role religiozity a jejího převrstvení etnickou sebeidentifikací vnějšího původu v průběhu 20. století, zároveň poskytují průmět do složitých náboženských dějin Balkánu. Kniha obsahuje úvodní studii Marka Jakoubka a Zdeňka R. Nešpora, následuje komentovaná edice vojvodovské kroniky Neco Petko Necova, a rozsáhlé dokumentové i obrazové přílohy zachycující sociální fungování obce.
