Již 18. ročník národního kola soutěže vědeckotechnických projektů středoškoláků AMAVET se uskutečnil ve dnech 28.–29. dubna 2011 v budově Akademie věd ČR. Záštitu nad ním i letos převzal předseda Akademie věd prof. Jiří Drahoš, kterého při zahájení zastoupil místopředseda AV ČR prof. Vladimír Mareček. Autory 38 projektů, kteří postoupili z regionálních kol v Pardubicích, Brně a Příbrami do národního finále, hodnotila odborná porota složená ze zástupců vysokých škol a akademických pracovišť.
Všechna fota: © Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Studenty národního kola soutěže AMAVET přivítal místopředseda AV ČR Vladimír Mareček. Vpravo ředitelka divize personalistiky ČEZ, hlavního sponzora soutěže, Hana Krbcová a vlevo dlouholetý předseda AMAVET Stanislav Medřický.
Předseda hodnotitelské komise Pavel Svoboda z Matematicko-fyzikální fakulty UK zastává roli hodnotitele už více než 20 let a za nejdůležitější kritérium považuje samostatnost a míru invence každého studenta. Předseda sdružení AMAVET Stanislav Medřický během vyhlašování vítězů upozornil rovněž na fakt, že se v posledních letech objevují vynikající projekty, u kterých si však hodnotitelé nejsou jisti, zda se skutečně jedná o práci studentů, což činí práci hodnotitelů obtížnější. Z celkem 37 projektů letos porota vybrala 15 vítězných, jejichž autoři se zúčastní letních škol v zahraničí či Festivalu vědy a techniky 2011 v Bratislavě. Ti nejlepší pak mohou své práce prezentovat na soutěži I-SWEEEP 2012 v Houstonu nebo INTEL ISEF 2012 v Los Angeles ve Spojených státech amerických. O vysoké úspěšnosti českých studentů vypovídají též poslední ročníky – loni se např. v nejprestižnější americké soutěži INTEL ISEF umístil finalista AMAVET Patrik Čermák na třetím místě. Letošní hvězdou soutěže I-SWEEEP v Houstonu, jež se zaměřuje na projekty z oblasti energie, životního prostředí a inženýrství, se stal rovněž finalista AMAVET Aleš Stejskal z letohradského soukromého gymnázia, který získal zlatou medaili za projekt Usměrňování nanovláken. „Zabýval jsem se usměrňováním polymerových vláken, která se vyrábějí metodou elektrostatického zvlákňování. Metoda využívá silného elektrického pole, jež působí mezi dvěma elektrodami. Snažil jsem se zjistit, jak vlákna usměrnit, protože základní struktura využívá plochou elektrodu, tzv. kolektor, kde se vlákna ukládají naprosto nahodile a nemají žádnou pravidelnou strukturu. Pomocí rotujícího válečku jsem zkoušel vlákna namotávat, tím je usměrnit a dosáhnout tak pravidelnější struktury a lepší orientace vláken. Usměrněním všech vláken bychom získali pravidelnou strukturu, a tak bychom o nich dokázali přesně říci, jaké mají vlastnosti (pevnost, rozměr atd.). Metoda usměrňování není nová, kolektorů je navrženo několik. Testoval jsem hlavně úspěšnost usměrňování za daných podmínek, vyčíslil jsem, jakou úspěšnost metoda bude mít při vlivu různých faktorů,“ uvedl šestnáctiletý student během soutěže AMAVET v budově Akademie věd.
I když Aleš Stejskal nemohl svůj model v podobě rotujícího válečku, který sestrojil ve škole, z technických důvodů přivézt do Ameriky celý a veškeré procesy pouze popsal ve své prezentaci, mezi zahraničními studenty byl bezkonkurenčně vítězem. Na rozdíl od ostatních, kteří při své práci používali koupené stroje, si svůj přístroj vyrobil sám. Do budoucna by se jeho výzkumy daly použít při výrobě svalových implantátů. „Mohl by to být nosič pro léčivou látku, jež se nanese na místo přetrženého svalu,“ říká o svém objevu. V současné době se chystá ovládnout kyselinu hyalurovou a čeká ho studium nanovláken na Technické univerzitě v Liberci.
Většina studentů se ke svým projektům dostává zejména díky úzké spolupráci středních škol se soukromými firmami, které studentům formou přednášek či seminářů prezentují svá výzkumná oddělení. Výsledkem takové součinnosti je i projekt Jany Hekrlové z Gymnázia v České Třebové; ta v národním kole soutěže vědeckotechnických projektů středoškoláků AMAVET prezentovala 3D model hojení. „Cílem mé práce bylo vytvořit a charakterizovat jednoduchý model procesu hojení postavený na inkubaci myších a lidských fibroblastů ve 3D kolagenovém prostředí. Na začátku jsem vycházela ze dvou hypotéz, chtěla jsem zjistit, zda závisí proces hojení (proces stahování) na koncentraci buněk – zda čím víc buněk bude v kolagenovém prostředí, tím rychleji se to stáhne. A přišla jsem na to, že ano. Má druhá hypotéza, ve které jsem předpokládala rychlejší kontrakce gelu obsahujícího myší fibroblasty, se však ukázala jako nesprávná.“ Spolupráci s firmou vidí Jana Hekrlová jako velikou příležitost, a to zejména díky špičkovému laboratornímu vybavení, které dle jejího názoru nemají dokonce ani na vysokých školách. Na otázku, jak vnímala práci hodnotitelské komise, odpověděla: „Přijde mi, že národní kolo je zcela něco jiného než regionální. Naše projekty hodnotí odborníci, a proto se mi i lépe představovala moje práce. Hodnotitelé mi také dokázali hodně pomoci s tím, co bych měla zlepšit, případně jaké jiné materiály bych mohla využívat a poradili mi i s výběrem školy.“
Finále se „nesoutěžně“ zúčastnili také žáci základních škol. Jakub Kaplan prezentoval projekt Přírodě blízká protipovodňová opatření.
Už rok a půl spolupracuje s Fyzikálním ústavem AV ČR Michal Vyvlečka ze Střední průmyslové školy v Otrokovicích, který se ve finálovém klání AMAVET umístil na sedmém místě s právem účasti na Festivalu vědy a techniky 2011 v Bratislavě. Svůj projekt Využití zdroje atomárního vodíku v elektronové spektroskopii mi vysvětlil jako rozený popularizátor. „Elektronová spektroskopie probíhá v prostředí ultravysokého vakua, což je vakuum, které naleznete třeba v mezihvězdném prostoru. Když do něj ale přenášíme vzorek určený pro analýzu, nastává problém. Absorbuje se nám do něj plyn ze vzduchu, můžeme na něj třeba prsknout apod. V současné době existují různé metody, jak tomu zabránit. Vzorek je např. možné vyrobit ve vakuu, což je ovšem značně technologicky náročné. Také je možné čistit vzorek proudem iontů argonu, to je ale podobné, jako kdybyste chtěl vyčistit skvrnu od bláta na kapotě nového BMW ocelovým kartáčem – skvrna zmizí, ale poškrábete lak. Čištěním argonem sice sundáme absorbované prvky, ale odřeme si vzorek, vzniknou díry a může dojít k narušení struktury. Snažím se tedy najít novou metodu, která vzorek zanechá neporušený – takovou houbu pro BMW, která utře bahno, ale nepoškodí lak. Vycházím z výzkumů Polské akademie věd, stavím na jejich teoretických základech, ale využívám nové metody a nová technologická řešení. Pokouším se vytvořit takové množství atomárního vodíku, které by ze vzorků dokázalo odstranit nečistoty, ale nepoškodilo je.“
V letošním roce se soutěže vědeckých projektů počtvrté zúčastnili i žáci základních škol. Sice o nic nesoutěžili, ale o to uvolněněji prezentovali před odbornou porotou své práce. S originálním nápadem přišel Jiří Stodola, žák devátého ročníku Základní školy Npor. Eliáše v Pardubicích. Zkoumal, zda se plastové tašky po třech letech rozloží tak, že z nich zbude jen voda, oxid uhličitý a biomasa, jak uvádí výrobce. „Vybral jsem si tašky z Globusu, protože v sobě obsahují aditiva, tedy látky, které napomáhají plastům, aby se po určité době samovolně rozložily. Můj pokus trvá od listopadu 2009, prozatím se jedna taška ze čtyř rozložila. Skladuji je v různých podmínkách: na kyslíku na slunci, v hlíně, v písku a ve vodě a změny pak sleduji po měsíci. Předpokládal jsem, že taška vystavená slunečnímu záření se bude rozkládat nejrychleji, což se v podstatě potvrdilo – UV záření má na rozklad tašek velký vliv. Tašky v půdě a ve vodě jsou ale po roce a půl téměř jako nové. Na rozklad mají ještě rok a půl, pakliže se nerozloží, pokusím se kontaktovat výrobce. Ten testy prováděl v laboratorních podmínkách vystavením tašek pod UV lampou dvojnásobnému UV záření, než jakému je vystavena naše planeta. K rozkladu došlo po několika týdnech. Poté sice pracovníci vypočítali, že do tří let by se tašky měly rozložit, ale nikdo to nezkoušel. Tak jsem zvědavý, jak to dopadne,“ sdělil s nadšením.
Na letošním finálovém klání představili studenti 37 projektů.
Právě nadšení je společným jmenovatelem všech zúčastněných a už za něj by si všichni studenti soutěže zasloužili medaili. Vždyť jen názvy dalších projektů, jako jsou např. Vliv genetiky na kvalitu chrupu, Geometrie v gotické architektuře, e-Žákajda – elektronická žákovská knížka, Vliv měsíční fáze na migraci obojživelníků či Příručka pro začínající sokolníky, vypovídají o nápaditosti a bystrém vnímání dějů, které se kolem nás odehrávají.
GABRIELA ADÁMKOVÁ
Česky
