Skupinka statečných zůstala věrna manažerským studiím, která připravil Odbor projektů a grantů SSČ AV ČR, aby se důkladněji připravovala na vedení týmů, zvládání stresu, plánování času apod. Dlužno podotknout, že účastníci „vyššího“ ročníku managementu vědy, tedy hlavně ředitelé úspěšných akademických ústavů, mají vesměs tyto činnosti „v krvi“. Však také občas své lektory pořádně potrápili a v jednom extrémním případě i „proškolili“. Nedá se nic dělat, poučení vzešlo pro obě strany – věda skutečně nefunguje jako výroba šroubků, byť jsou manažerské postupy v zásadě podobné.
Všechna fota: © Marina Hužvárová, Akademický bulletin
Lektorka Magdalena Černá si květinu určitě zasloužila. Přebírá ji z rukou Vlastimila Matějce.
Absolventské dekrety předal ředitel SSČ AV ČR Jiří Malý, na snímku s Jiřím Padevětem, v pozadí logistická opora projektu Markéta Doležalová.
Na základě mnohých diskuzí a námětů účastníků pokročilého cyklu managementu vědy se SSČ rozhodlo otevřít nový specializovaný kurz pro ředitele ústavů, a to od října 2010 souběžně s třetím ročníkem stávajících studentů. Tak budou mít ředitelé různých akademických pracovišť ideální příležitost k neformálním kontaktům během času mimo výuku.
Je nezbytné na sobě pracovat. Vždyť prezentace na veřejnosti je vlastně divadlo – a na tom, jak ho zahrajeme, závisí náš výsledek. Na pomyslné jeviště si každý přinášel témata z vlastních pracovišť, projektoval do nich své představy, postupy, problémy a jejich řešení, aby je takto předal k hodnocení svým „spolužákům“ a vzápětí se pokusil stanovit a formulovat celý proces i jeho možné důsledky. Ve skupině badatelů, kteří jsou nejen zvyklí na originální a jedinečné osobnosti, ale dokonce takové jedince musejí vyhledávat, protože na intelektuálním a tvůrčím – tedy nevynutitelným a nenahraditelným – lidském potenciálu je postaven úspěch celé „firmy“, tak docházelo k zajímavým reflexím. Ozývalo se vždyť já to přesně tak dělám, jen mne o tom nikdy nenapadlo takhle přemýšlet, nebo aha, to by se mi taky nelíbilo, či to jsme zkusili a rozhodně to nefungovalo. Ono se totiž občas měnívalo i postavení lektorů, zejména pokud si nebyli schopni uvědomit, že před ostřílenými vzdělanci musejí dobře vážit logiku svých tvrzení, že mají před sebou profesory, kteří sami přednášejí náročnému publiku a okamžitě rozpoznají, jak je kdo připraven. Potvrzovala se odlišnost od průmyslové firmy založené na snadné nahraditelnosti jednotlivých pracovníků, kde jsou výrazní jedinci spíše na škodu. I proto v debatních kroužcích zazněl často obdiv a ocenění naší „třídní“ lektorce, jíž dal podle jejích slov tento kurz také zatím nejvíc zabrat.
Snímek z kurzu v Liblicích. Zleva: Zdeněk Havlas, Jana Bludská, Helena Strmiska a Marina Hužvárová.
První ročník studia věd manažerských zhodnotil ředitel Ústavu molekulární biologie rostlin v Českých Budějovicích Josef Špak v Akademickém bulletinu 2/2009. Tentokrát jsem několik čerstvých absolventů přepadla s diktafonem v Třešti během závěrečného kurzu. Zřejmě nejzaskočenější se nakonec ukázala naše paní lektorka Magdalena Černá.
Pro lektory, kteří většinou školí manažery běžných firem, jsme přeci jen specifická skupina. Šéfové vědeckých ústavů se určitě odlišují od kolegů z průmyslu. Naučila jste se vy něco od nás?
Určitě. Něco nového se učím od každé skupiny. Vy jste skupina specifická v tom, že jste lidé velmi samostatní, nezávislí, inteligentní a schopní, takže se s vámi musí odpovídajícím způsobem spolupracovat. Navíc jste vytrénováni vědeckým způsobem práce, tudíž např. lpíte na přesnosti pojmů, definic a logických souvislostí. Což je dobře a pro mě je to impulz i pro práci s jinými skupinami. Také je velmi sympatické, že kladete fundované otázky, které směřují k aplikaci poznatků v praxi a nebojíte se ani polemiky. V tak partnerském vztahu byla radost pracovat.
Z dotazníků víme, že i vy kurz hodnotíte pozitivně. Shodli jsme se, že pokračování výrazně předčilo první část. V čem bylo lepší?
Druhá část obsahově samozřejmě navazuje na první ročník, ale témata jsou komplexnější a jdou více do hloubky a propojenosti. Kurz pro mladé lidi nebo začínající manažery je navržen tak, aby je zorientoval v co největší šíři témat, se kterými se při vedení lidí a svých pracovních týmů mohou potkat. I použité metody musí být zajímavé, ale zároveň nesmíme nikoho vystavovat stresu. Proto první část nemá tolik cvičení směřovaných na nácvik dovedností. Vždy je důležité, aby téma propojovalo teorii s možnostmi aplikace do praxe a aby byl prostor pro diskusi o reálných problémech z práce s lidmi. Kurz je efektivní tehdy, když obsahem reaguje na potřeby účastníků a metodami respektuje jejich zralost a motivaci.
František Rypáček vystupoval jako zkušený diplomat.
Všichni frekventanti unisono vyzvedli dobrou partu. Když se lépe poznali, ztratili ostych a stali se hravějšími. Je očividné, oč snáze se dá nastartovat vzájemná spolupráce...
Ověřili jsme si, že dvoudenní moduly jsou lepší, užitečnější a efektivnější. Výjezdová forma umožňuje lepší soustředění na probírané téma, zároveň odpoutání se od každodenní operativy a pohled na pracoviště z většího nadhledu. Pro Akademii by bylo prospěšné, aby se mladí lidé, kteří přejdou z laboratoří do vedení oddělení a pak do vedení ústavů, mohli při této příležitosti potkat, sdílet témata, nové informace, zkušenosti, ale v neposlední řadě také společné zážitky. Společně strávený čas, a to jak pracovní, tak i nepracovní, výrazně přispívá ke zlepšení komunikace, a tím i spolupráce mezi ústavy. Interaktivní formy vedení kurzu jsou zařazovány i s tímto cílem a celková struktura kurzu je vytvořena tak, aby účastníci začínali tzv. měkkými tématy, která umožňují více společných zážitků, a k těm aby pak přibyla témata tzv. tvrdší, tedy např. ekonomika a právo.
Co kurz přinesl těm, jimž byl určen?
Eva Zažímalová: Spoustu poznatků, z nichž některé už jsem měla, ale teď jsem si je utřídila. Také několik hezkých a příjemně strávených dní, kontakty s mnohými dalšími řediteli i pracovníky Akademie, chvíle, kdy jsem mohla zapomenout na telefony v práci a obnovovat toky energie, jak jsme se včera dozvěděli. Určitě i spoustu dalších věcí, na které jsem teď zapomněla.
Eva Formánková: Získala jsem zkušenost v práci ve skupině, která je složena z výrazných individualit, převážně vědců, ale i takto výrazné individuality spolu umí mluvit, když chtějí. Také pozitivní zkušenost s negativním kurzem projektového řízení, kdy jsme dokázali velmi rychle rozpoznat špatného lektora, a skupina se tím stmelila ještě víc. Odnáším si spoustu poznatků, patřím k neředitelům a k mladší generaci, takže jsem sledovala zkušenosti vedoucích pracovníků. Vzájemná komunikace lektor–ředitel, ředitel–ředitel atd. je důležitější než pouhé poučky…
Jana Bludská: Potvrdila jsem si, zda to, co dělám emotivně a bez nějakého vzdělání, dělám dobře nebo špatně. Je tady i sebereflexe. Velmi si vážím toho, v jaké sestavě jsme se sešli, to se opravdu povedlo, a víceméně se během těch dvou let vytříbilo. Časové intervaly dvou měsíců mezi jednotlivými kurzy byly naprosto ideální. Člověk se mohl těšit, že vypadne z každodenního kolotoče a bude se na slušné intelektuální úrovni zabývat tématy, která ho sice neživí, ale jsou velice zajímavá. Úroveň lektorů až na výjimku byla výborná. Celkově bych se velmi přimlouvala, abychom pokračovali.
Vlastimil Matějec: Souhlasím s tím, co už bylo řečeno, zjistil jsem také, že některé věci dělám špatně. Vyzdvihl bych pobyt v perfektním kurzu co se týče dalších účastníků, dobrou organizaci, kvalitu přednášené látky vyjma jednoho bloku, i když i ten obsahoval řadu přínosných věcí.
František Rypáček: Určitou míru sebepoznání, zjištění, že některá naše „chytrá a prozíravá“ řešení učiněná intuitivně jsou popsána v učebnicích a kdyby byl člověk jen trochu vzdělán tímto kurzem, měl by je umět automaticky. To je sebevzdělání, vhled a rozšíření si znalostí. Nejsem si jistý, zda dovednosti tady nabyté budu skutečně schopný uplatnit v manažerské praxi. Obávám se, že zvláště dovednosti, které jsou závislé na okamžité emotivní nebo jiné reakci, jsou v člověku tak hluboce zakořeněny, že v konkrétní situaci se zachová podle svého naturelu a teprve ex post si uvědomí, že porušil pravidlo…
S kolegy souhlasí i Jan Kopečný a doplňuje: Hodně mi pomohl styk s ostatními řediteli, protože víceméně řešíme podobné věci. Pokud by se příští kurz týkal aktuálních záležitostí nebo aktuálních možností, které bychom mohli řešit, tak bych ho uvítal.
Martin Lhoták: Vytvořila se skupina lidí schopných dobře vzájemně komunikovat. To je dobré pro další spolupráci v rámci Akademie. Znám teď lépe své kolegy z ústavů, tím pádem i komunikace mezi Knihovnou, jejímž jsem ředitelem, a ústavy je lepší a příjemnější. Byl bych rád, kdyby i ostatní ředitelé měli zájem a zúčastnili se dalších kol kurzů.
Jan Škoda: Oceňuji příležitost k porovnání situace v jednotlivých ústavech s tím, co se děje u nás. Seznámení s novými lidmi, vidím přínos i chyby prezentací.
Zdeněk Havlas připomněl, že osamostatněním v rámci VVI omezily ústavy vzájemné kontakty. Bylo by dobré, kdyby k sobě znovu našly cestu. Podobný moment nastal v Ústavu organické chemie a biochemie v souvislosti s novou strukturou a způsobem řízení, při němž dostala oddělení velkou samostatnost. Ta najednou přestala komunikovat. Stačilo pár akcí, aby lidé společně strávili večer, a interakce mezi jednotlivými odděleními se obnovily, vznikly společné projekty a ústav se zase začal dávat dohromady. Bylo by hezké, kdyby tento proces potkal celou Akademii.
Všichni by měli táhnout za jeden provaz bez ohledu na to, odkud jsou. Při kolika příležitostech se formálně nebo neformálně scházejí ředitelé i jiní pracovníci ústavů? Nejsou-li oborově příbuzní, neznají se. Ředitelé se dnes většinou sejdou pouze před Sněmem a na Sněmu. Některým se to povedlo i při studiu věd manažerských.
MARINA HUŽVÁROVÁ
English
