Zkušení profesoři fyzikální chemie někdy začínají své přednášky klasickým příběhem o "výzkumu slona". Podle této metafory zkoumá skupina badatelů spícího slona v temné africké džungli. A jak jednotliví badatelé přistupují z různých stran k částem slonova těla, jejich výpovědi se velice liší. Teprve když se rozední, mohou z patřičného odstupu uvidět celého slona. A podobně jako je rozdíl mezi sloním chobotem a klem, jsou někdy rozdílné i výpovědi různých experimentálních metod, které zkoumají fyzikálně-chemické procesy a materiály.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR na pražských Petřinách oslaví v roce 2009 své padesáté narozeniny.
FOTO: Archiv ÚMCH AV ČR
Budova ústavu makromolekulární chemie tvoří pohledovou dominantu pražského sídliště Petřiny. V letech 1960–1964 byla postavena podle projektu Karla Pragera a její architekturu významně ovlivnil i první ředitel ústavu, profesor Otto Wichterle, který výrazně přispěl také k celkové koncepci a struktuře ústavu. Podle vzoru tehdy špičkového evropského ústavu ve francouzském Štrasburku, který se nyní jmenuje Ústav Charlese Sadrona, vznikla struktura pražského ústavu s chemickou a fyzikální sekcí, které se pak dále rozdělily na jednotlivá oddělení podle metodik a přístrojového vybavení. Cíle, aby se v jednotlivých disciplínách makromolekulární vědy postupně vychovali špičkoví odborníci v dané oblasti, se skutečně podařilo dosáhnout, současně se ale objevily i nevýhody takového uspořádání. Jednotlivá oddělení si vytvořila vlastní problematiky a jejich spolupráce narážela na administrativní a někdy i osobní bariéry. Proto byly tak důležité mezinárodní konference, jež ústav pořádal. Ty ukázaly, že největší vědecký pokrok nastává právě tam, kde se různé metodické přístupy stýkají, nebo raději překrývají. Později se skutečně potvrdilo, že nejlepší práce z teoretické i aplikované makromolekulární vědy, které ústav produkoval, byly právě ty, jež kombinovaly metodiky a zkušenosti různých oddělení. Ty ostatně získaly i největší citační ohlas.
Přestože ústav sídlí v budově na Petřinách teprve od roku 1963, administrativně byl založen už v roce 1959, ovšem zpočátku měl jednotlivá oddělení rozptýlena po celé Praze. Každopádně však ústav oslaví v příštím roce půlstoletí své existence, které bude vzpomenuto řadou akcí, především dvěma mezinárodními konferencemi; ta podzimní se uskuteční už v nově rekonstruované ústavní posluchárně.
Tradice mezinárodních vědeckých setkání o makromolekulách, jež se konají v Praze, je velmi dlouhá. Zahrnuje tři celosvětové kongresy pod záštitou IUPAC (1957, 1965, 1992) a od roku 1967 také specializovaná mikrosympozia a diskusní konference, které ústav pořádá každoročně o prázdninách jako Pražské mítinky o makromolekulách (PMM). Letošním mikrosympoziem věnovaným tentokrát polymerním koloidům se 20.–24. června doplnil počet vědeckých setkání PMM na číslo 72.
Ústav makromolekulární chemie AV ČR na pražských Petřinách oslaví v roce 2009 své padesáté narozeniny.
FOTO: Archiv ÚMCH AV ČR
Když byla po roce 1990 v ústavu ustavena vědecká rada, jako jeden ze svých prvních počinů založila novou tradici ústavních kolokvií. První se konalo už na počátku roku 1991 a vzalo si za cíl využít dosavadních zkušeností ústavu s organizací konferencí a také konferenčního zázemí a vybavení k odbornému setkávání pracovníků ústavu mezi sebou navzájem. Schéma kolokvií proto v podstatě kopíruje program mezinárodních mikrosympozií až na to, že přednášky jsou většinou v češtině. Myšlenka interních ústavních kolokvií se mezitím vžila jako každoroční neformální svátek makromolekulární vědy. Účastníci i někteří návštěvníci velmi oceňují, že se mohou během necelého týdne dovědět, jaká aktuální témata se řeší v jednotlivých odděleních, jakých úspěchů kolegové dosáhli a jaké mají plány, případně potřeby a problémy. Kolokvia nyní organizuje Vzdělávací a informační středisko (VIS) a od loňského roku jsou jejich nedílnou součástí i půldenní panelové diskuse, které se také setkaly s příznivým ohlasem. Nově byly též zařazeny příspěvky odborníků z pražských vysokých škol. V únoru letošního roku se uskutečnilo již 17. kolokvium s diskusí o významu soudobých metod a přístrojů ve vědeckém výzkumu.
Už dnes je zřejmé, že ústavní kolokvia příznivě ovlivňují vzájemné spolupráce v ústavu a stimulují kontakty mezi pracovníky různých oddělení. Přispěla např. k lepšímu využití špičkových fyzikálních a fyzikálně-chemických metod pro výzkum v oblasti biolékařských a bioanalogických polymerů. Seznam publikací ústavu také dokazuje, že přibývá interdisciplinárních prací, které kombinují nápady chytrých chemiků s přístupy a metodami právě tak chytrých fyziků. Také v oblasti praktických aplikací vědeckých poznatků se blýská na lepší časy.
Zakladatel a první ředitel ústavu Otto Wichterle jednou prohlásil: "Chceme být krásní, ale také užiteční." To se ústavu opravdu daří. Příkladem z poslední doby je léčivý přípravek HemaGel, který promyšleně spojil ústavní tradici se současnými poznatky makromolekulární vědy a medicíny. Tradiční hydrogel známý jako materiál kontaktních čoček se tak přetvořil na funkční léčivý přípravek, který podivuhodně urychluje hojení ran a spálenin a je už běžně k dostání v lékárně. Jistě to není poslední dárek, který ústav dostane ke svým padesátým narozeninám. I to je kousek z celého slona.
Miroslav Raab a Tomáš Etrych,
Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.
English
