Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. i., uspořádal 7. a 8. září 2009 mezinárodní pracovní setkání zástupců Německa a České republiky věnované přípravě společného výzkumného projektu Künstlerischer Austausch zwischen Prag und Ludwigsburg um 1700. Projekt se zaměřuje na výzkum kulturních a uměleckých vztahů a výměny mezi českým hlavním městem a sídlem württemberských vévodů v prvních desetiletích 18. století.
Doba kolem roku 1700 představovala pro české země období hospodářské prosperity i jistého společenského a kulturního optimismu. To se také odrazilo jednak ve stavební aktivitě domácí šlechty a kléru, jednak ve vyspělém uměleckém mecenátu. Praha proto patřila k významným uměleckým střediskům. Ve službách pražských aristokratů působila při stavbách a výzdobě domů, paláců a předměstských vil plejáda domácích i zahraničních (zejména italských) architektů, malířů, sochařů a štukatérů, jejichž význam přesahoval hranice země.
Johann Friedrich Nette, zámek Ludwigsburg (Baden-Württemberg)
Obě fota: Martn Mádl, Archiv ÚDU
Kolem roku 1704 začal být v Ludwigsburgu (severně od Stuttgartu) přestavován starší lovecký zámek pro württemberského vévodu Eberharda Ludwiga. Od roku 1707 zde působil zkušený architekt Johann Friedrich Nette (1673–1714), který je považován za autora návrhů velkoryse koncipovaných zahradních projektů a zámeckého jádra – corps de logis. O dva roky později byla do vzdáleného Ludwigsburgu pozvána družina v Praze činných umělců, aby se podílela na uměleckém dotvoření nově vznikající rezidence. Za výběrem těchto umělců stál patrně právě architekt Nette.
Byl mezi nimi i významný pražský freskař Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu (1651–1730), příslušník nizozemské malířské rodiny usazené v Praze v době Rudolfa II. Z jeho prací jsou známé malířské cykly v novoměstském jezuitském kostele sv. Ignáce, v kostele sv. Voršily či v benediktinských klášterech Břevnov a Broumov. Své schopnosti Steinfels osvědčil i při výzdobě šlechtických sídel. Jeho malby se původně nacházely v letohrádku Kryštofa Františka Wratislava z Mitrovic v pražské královské oboře. Nedávno bylo jeho autorství určeno u maleb ve Vrbnovském paláci (zjištění Anke Schlecht a Martina Mádla) a v paláci Sterneggovském (zjištění restaurátorů Petra a Hany Čobanových). Vedle Steinfelse se v Ludwigsburgu významnou měrou uplatnili také malíři Luca Antonio Colomba (1674–1737) a Jan Ignác Pešina (1674–1736), sochař Ondřej Filip Quittainer (1679–1729) či štukatéři Tommaso Soldati (1665–1743) a Donato Giuseppe Frisoni (1681–1735), který se po Netteho smrti ujal i vedení stavebních prací. Později zde působili štukatér Giacomo Antonio Corbellini (1674–1742) a malíři Giovanni Pietro Scotti (1695–1745) a Carlo Innocenzo Carlone (1686–1775), rovněž činní v Čechách. Po ukončení prací v Ludwigburgu se mnozí z uvedených umělců navrátili zpět do Čech, kde zprostředkovali nové umělecké podněty, zejména módní vzory inspirované prostředím francouzského dvora. Vliv těchto podnětů je zřejmý například v malířské výzdobě Přehořovského paláce (Steinfels) či ve štukách zdobících tzv. Královský sál cisterciáckého kláštera na Zbraslavi (Soldati).
Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu a Tommaso Soldati (?), výzdoba klenby v kostele sv. Voršily, Praha-Nové Město, 1702
Pracovního setkání se za německou stranu zúčastnili dr. Klaus Merten (Stuttgart/Berlín), dr. Martin Pozsgai (Geschichts-und Kulturwissenschaften Kunsthistorisches Institut, Freie Universität Berlin), doc. Ulrike Seeger (Institut für Kunstgeschichte, Universität Stuttgart) a Anke Schlecht (Kunsthistorisches Institut, Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg). Za Ústav dějin umění AV ČR setkání připravili dr. Martin Krummholz a dr. Martin Mádl, kteří se do něj zapojili v rámci výzkumného projektu zaměřeného na výzkum barokního nástěnného malířství v českých zemích. V průběhu zasedání i během následných exkurzí v historických objektech (cisterciácký klášter Zbraslav, jezuitský kostel sv. Ignáce, klášterní kostel sv. Voršily) se účastníci vzájemně informovali o průběhu výzkumu a o poznatcích nabytých předchozím studiem architektury a uměleckých děl ve württemberském zámku a památek na českém území. Upřesnili též postup výzkumných prací v příštích dvou letech, během nichž by mělo být poznání umělecké výměny mezi Ludwigsburgem a Prahou dále prohloubeno. Poté, co skončí, by měla vzniknout monografie, která výsledky projektu shrne a představí veřejnosti.
MARTIN MÁDL,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
Doba kolem roku 1700 představovala pro české země období hospodářské prosperity i jistého společenského a kulturního optimismu. To se také odrazilo jednak ve stavební aktivitě domácí šlechty a kléru, jednak ve vyspělém uměleckém mecenátu. Praha proto patřila k významným uměleckým střediskům. Ve službách pražských aristokratů působila při stavbách a výzdobě domů, paláců a předměstských vil plejáda domácích i zahraničních (zejména italských) architektů, malířů, sochařů a štukatérů, jejichž význam přesahoval hranice země.
Johann Friedrich Nette, zámek Ludwigsburg (Baden-Württemberg)
Obě fota: Martn Mádl, Archiv ÚDU
Kolem roku 1704 začal být v Ludwigsburgu (severně od Stuttgartu) přestavován starší lovecký zámek pro württemberského vévodu Eberharda Ludwiga. Od roku 1707 zde působil zkušený architekt Johann Friedrich Nette (1673–1714), který je považován za autora návrhů velkoryse koncipovaných zahradních projektů a zámeckého jádra – corps de logis. O dva roky později byla do vzdáleného Ludwigsburgu pozvána družina v Praze činných umělců, aby se podílela na uměleckém dotvoření nově vznikající rezidence. Za výběrem těchto umělců stál patrně právě architekt Nette.
Byl mezi nimi i významný pražský freskař Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu (1651–1730), příslušník nizozemské malířské rodiny usazené v Praze v době Rudolfa II. Z jeho prací jsou známé malířské cykly v novoměstském jezuitském kostele sv. Ignáce, v kostele sv. Voršily či v benediktinských klášterech Břevnov a Broumov. Své schopnosti Steinfels osvědčil i při výzdobě šlechtických sídel. Jeho malby se původně nacházely v letohrádku Kryštofa Františka Wratislava z Mitrovic v pražské královské oboře. Nedávno bylo jeho autorství určeno u maleb ve Vrbnovském paláci (zjištění Anke Schlecht a Martina Mádla) a v paláci Sterneggovském (zjištění restaurátorů Petra a Hany Čobanových). Vedle Steinfelse se v Ludwigsburgu významnou měrou uplatnili také malíři Luca Antonio Colomba (1674–1737) a Jan Ignác Pešina (1674–1736), sochař Ondřej Filip Quittainer (1679–1729) či štukatéři Tommaso Soldati (1665–1743) a Donato Giuseppe Frisoni (1681–1735), který se po Netteho smrti ujal i vedení stavebních prací. Později zde působili štukatér Giacomo Antonio Corbellini (1674–1742) a malíři Giovanni Pietro Scotti (1695–1745) a Carlo Innocenzo Carlone (1686–1775), rovněž činní v Čechách. Po ukončení prací v Ludwigburgu se mnozí z uvedených umělců navrátili zpět do Čech, kde zprostředkovali nové umělecké podněty, zejména módní vzory inspirované prostředím francouzského dvora. Vliv těchto podnětů je zřejmý například v malířské výzdobě Přehořovského paláce (Steinfels) či ve štukách zdobících tzv. Královský sál cisterciáckého kláštera na Zbraslavi (Soldati).
Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu a Tommaso Soldati (?), výzdoba klenby v kostele sv. Voršily, Praha-Nové Město, 1702
Pracovního setkání se za německou stranu zúčastnili dr. Klaus Merten (Stuttgart/Berlín), dr. Martin Pozsgai (Geschichts-und Kulturwissenschaften Kunsthistorisches Institut, Freie Universität Berlin), doc. Ulrike Seeger (Institut für Kunstgeschichte, Universität Stuttgart) a Anke Schlecht (Kunsthistorisches Institut, Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg). Za Ústav dějin umění AV ČR setkání připravili dr. Martin Krummholz a dr. Martin Mádl, kteří se do něj zapojili v rámci výzkumného projektu zaměřeného na výzkum barokního nástěnného malířství v českých zemích. V průběhu zasedání i během následných exkurzí v historických objektech (cisterciácký klášter Zbraslav, jezuitský kostel sv. Ignáce, klášterní kostel sv. Voršily) se účastníci vzájemně informovali o průběhu výzkumu a o poznatcích nabytých předchozím studiem architektury a uměleckých děl ve württemberském zámku a památek na českém území. Upřesnili též postup výzkumných prací v příštích dvou letech, během nichž by mělo být poznání umělecké výměny mezi Ludwigsburgem a Prahou dále prohloubeno. Poté, co skončí, by měla vzniknout monografie, která výsledky projektu shrne a představí veřejnosti.
MARTIN MÁDL,
Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.
English
