Politolog a historik prof. Jerry Harris z De Vry University v Chicagu působí jako tajemník severoamerické pobočky Global Studies Association, jež sdružuje odborníky na globální studia ze severní Ameriky a Mexika. U příležitosti jeho vystoupení na konferenci Sociální aspekty globalizace – globální sociální nerovnosti (viz AB 1/2008) jsme jej požádali o krátký komentář k právě probíhajícím prezidentským volbám v USA s úvodním slovem dr. Michala Pullmanna z Filozofické fakulty UK.
Blížící se prezidentské volby v USA vyvolávají velkou veřejnou i odbornou diskusi především v samotných Spojených státech amerických. Zvolení prezidenta USA má však svůj nemalý význam také v zahraničí. Na jedné straně stojí veterán z války ve Vietnamu a republikánský zastánce pokračující války v Iráku. Na straně druhé se otevírá možnost ukončení války v Iráku a historicky první zvolení ženy nebo Afroameričana do čela USA. To vyvolává nejrůznější debaty spjaté zejména s otázkou, jaká politická a společenská proměna by po zvolení jednoho z demokratických kandidátů mohla v USA nastat.Politolog a historik prof. Jerry Harris ve své krátké reflexi přispívá svým kamínkem do mozaiky této mnohostranné diskuse. Právě pluralita nejrůznějších názorů je nejen v USA považována za základ neomezované diskuse, v níž se tříbí stanoviska a utváří se veřejné mínění. Poznávání této pestré diskuse je bezpochyby zajímavé též pro čtenáře Akademického bulletinu.
Nadcházející prezidentské volby v USA představují pro Američany fundamentální podstatnou volbu. Na jedné straně stojí republikán John McCain usilující o pokračování agresivní zahraniční politiky, jíž by upevnil dominantní postavení USA v mezinárodní politice, na straně druhé Barak Obama, jenž by se mohl stát prvním středolevým prezidentem po více než čtvrt století vlády prezidentů pravostředových.
John McCain je známý jako nezávislý republikán, který kvůli mučení vězňů na Guantánamu ostře kritizuje Bushovu administrativu. Byl vojákem studené války, který věří, že USA jsou jedinečnou historickou silou odpovědnou za osud světa a jenž chce do ostatních částí světa prosadit americkou koncepci tržního hospodářství, politiky a kultury. Hegemonie USA podle něj spočívá ve vojenské síle, kterou je za všech okolností připraven použít proti všem potencionálním nepřátelům, tj. proti teroristům nebo těm, jež hledají alternativy rozvoje mimo USA. Také prohlásil, že americké vojenské jednotky setrvají v Iráku klidně dalších 50 nebo 100 let. Řada neokonzervativců v něm proto vidí nového hrdinu.
Zmínit musíme i McCainovu minulost. Během války ve Vietnamu byl jako velitel ozbrojených vzdušných sil sestřelen při bombardování Hanoje, a ačkoliv jej americký tisk prezentuje jako válečného hrdinu, nezapomínejme, že při takovýchto bombardováních zemřely desítky tisíc civilistů. Po pětiletém věznění a mučení se vrátil domů zahořklý porážkou USA i vlastní zkušeností. Jeho závazek rozšířit vliv vojenské síly USA můžeme proto chápat jako reakci na porážku ve Vietnamu. S ohledem na ponižování, které prožil, se snaží si znovu získat respekt a zřejmě i svou "mužnost". Volit jej znamená skok do minulosti, zpět do období studené války a válečného étosu nespoutaného nacionalismu, jež je absolutně mimo současné globalizační trendy a vzrůstající vliv EU, Asie a Latinské Ameriky.
Barak Obama představuje naopak pro miliony lidí novou budoucnost, i když ještě před pouhými čtyřmi lety byl neznámým illinoiským politikem, který ani nedokončil své první volební období. Mnoho Američanů ovšem věří, že jeho politická nezkušenost je pozitivním faktorem. Na rozdíl od McCaina by v roce 2009 ukončil válku v Iráku a zaměřil se na řešení vzrůstající ekonomické krize. Jeho zvolení by též znamenalo přijmout multikulturalismus v míře, jakou USA doposavad nepoznaly. Obama je navíc kandidátem elitních politických kruhů, které věří, že pro obnovu mezinárodní reputace USA je tím nejvhodnějším kandidátem. Jsou totiž stále oddáni představě o nezpochybnitelné hegemonii USA budované na mnohostranných vztazích s ostatními státy. Přestože by Obama – jako ostatně žádný americký prezident – nikdy nebyl nezávislý na systému, určitě by potlačoval zpátečnické, vojenské a náboženské fundamentalisty, kteří jsou bohužel součástí americké politiky. Jeho vítězství by otevřelo dveře progresivní politice. Touha po změně, míru a čestnosti je reálnou nadějí nadcházejících prezidentských voleb.
JERRY HARRIS,
De Vry University v Chicagu
English
