Akademie věd v Rožmberském roce

Dosud žádnému panovnickému či šlechtickému rodu českých dějin se nedostalo takové pocty, aby po něm byl pojmenován rok nabitý tematicky zaměřenými kulturními a vědeckými událostmi. Stalo se tak až v případě Rožmberského roku, jehož hlavním cílem bylo vrátit jeden z významných fenoménů českých dějin do historické paměti, a to nejen v českém, ale i v mezinárodním prostředí.

06_6.jpg
Foto: Roman Lavička, Archiv autora
Významné momenty rodu Rožmberků představila rozsáhlá výstava Rožmberkové – rod českých velmožů a jeho cesta dějinami uspořádaná ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Vernisážové defilé s prapory.
Na 550 exponátů vypůjčili organizátoři výstavy od téměř 70 partnerů, státních institucí, církve i soukromých sběratelů.


Je příznačné, že tento prodloužený „rok“ o osmnácti měsících začínal na sklonku června 2010 samostatnou sekcí Rožmberkové jako téma mezioborového bádání na světovém kongresu americko-česko-slovenské Společnosti pro vědy a umění v Táboře a že jedním ze závěrečných aktů se stalo slavnostní zasedání Omaggio alla Rosa (Pocta Růži) uprostřed Věčného města v říjnu 2011. Na všech těch­to akcích se významně podílela Akademie věd České republiky a vědečtí pracovníci několika jejích ústavů.

06_6.jpg
Foto: Martin Gaži, Archiv autora

První podnět k přípravě Rožmberského roku vzešel ovšem z Národního památkového ústavu, a to z jeho územního pracoviště v Českých Budějovicích, které za vedení Petra Pavelce spravuje většinu historických objektů představujících kulturní odkaz nejslavnějšího šlechtického rodu starého českého státu. Odborní ochránci tohoto dědictví pochopili, že jde o experiment, jaký u nás nemá obdoby, a zároveň o velké sousto, k němuž potřebují silného partnera. Spolupracovali s nimi odborníci z jižních Čech (Státní oblastní archiv v Třeboni, Jihočeská vědecká knihovna, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích a další), ale pouze Akademie věd ČR mohla nabídnout – s přizváním dalších specialistů z Univerzity Karlovy a Univerzity Pardubice – kvalifikované badatele, kteří se vydatně podíleli na vytvoření koncepce a na autor­ském zvládnutí rožmberské problematiky.

06_6.jpg
                                                Foto: Martin Gaži, Archiv autora

Čtyřsté výročí vyhasnutí rodu Rožmberků (6. listopadu 1611 zemřel poslední rožmberský vladař Petr Vok) tak poskytlo jedinečnou příležitost k prezentaci architektonického a urbanistického, výtvarného, literárního a hudebního či obecně duchovního, ale také krajinného dědictví, jež zanechalo dvanáct generací Vítkovců a Rožmberků. Zároveň se otevřela příležitost k představení dlouhodobě zpracovávaných analytických studií a syntetických monografií, které vznikly v akademických ústavech a o nichž se při této příležitosti v širším měřítku dozvěděla rovněž česká a zahraniční veřejnost. Vzhledem k tomu, že rožm­berská tematika po celý rok vyvolávala zájem denního tisku, rozhlasu a televize, vznikla též neobvyklá příležitost konfrontovat populární výklady s novými poznatky humanitních disciplín a sledovat, do jaké míry česká média postupně opouštěla již poněkud omšelé legendární podání, spojené s vyhledáváním nicotných „senzací“, a začala rožmberskou problematiku pojímat jako vážný předmět kulturně historického výzkumu. Stručně lze říci, že jistý pozitivní posun tu nastal.

06_6.jpg
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Výstavu Rožmberská knihovna: mýty a fakta zahájili ve dvoraně Knihovny Akademie věd Jaroslav Pánek (uprostřed) spolu s ředitelem KNAV Martinem Lhotákem a členkou AR Ivanou Laiblovou Kadlecovou.

Ústřední událostí se stala výstava v pražské Valdštejnské jízdárně Rožmberkové – rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Záštitu nad touto mimořádnou prezentací vynikajících uměleckých děl a zároveň dokladů každodenního života české šlechty (i s ní existenčně spjatých měšťanů a poddaných) převzal – spolu s čelnými představiteli Senátu Parlamentu ČR, vlády a Jihočeského kraje – rovněž předseda Akademie věd ČR profesor Jiří Drahoš. V projevu na vernisáži 18. května 2011 vyzvedl význam Rožmberků pro šíření vzdělanosti v českých zemích a jejich aktivní zájem o přírodní a humanitní vědy, stejně jako podíl vědeckých pracovníků Akademie věd na interpretaci a zhodnocení úlohy Rožmberků v našich dějinách. Zmínil se o Historickém ústavu AV ČR, v němž soustavně vznikají edice pramenného materiálu z rožm­berských fondů a monografie o této problematice, o Archeologickém ústavu AV ČR Praha, zkoumajícím areál někdejšího Rožmberského paláce na Pražském hradě, o Ústavu dějin umění AV ČR, který zahrnul rožmberskou problematiku do dlouhodobého výzkumu rudolfínské kultury a z něhož vyšla zásadní monografie o alchymii jako fenoménu doby Rudolfa II. a posledních Rožmberků; ocenil rovněž Knihovnu AV ČR, kde nedávno vznikla výborná monografie o rožmberské knihovně, svého času jedné z největších a nejvzácnějších ve střední Evropě. K těmto ústavům přistoupilo rovněž Nakladatelství Academia, které věnuje pozornost vydávání prací o úloze Rožm­berků v české historii.

06_6.jpg
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Velkou pražskou výstavu, vedle níž se konaly užší tematické výstavy v jižních Čechách, doprovázelo vydání trojice publikací. V české a anglické verzi vyšel dvousetstránkový průvodce po rožmberských kulturních pokladech, ale skutečné završení znamenalo teprve vydání kolektivní monografie Rožmberkové – rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Mohutná publikace v rozsahu 750 stran velkého formátu podává komplexní zpracování rožmberské tematiky v rozpětí od 12. do 17. století a zároveň sleduje jejich „druhý život“ až do současnosti. Koncepce díla se rodila přímo v budově Akademie věd ve spolupráci odborníků z oblasti historie, dějin umění a památkové péče a zásluhou neobyčejně pečlivé redakční práce Martina Gažiho získala natolik reprezentativní podobu, že tato kniha může už svou vnější podobou úspěšně konkurovat kterékoli světové publikaci o starších kulturních dějinách. Spoluprací historiků a uměnovědců se specialisty v oboru archeologie a kastelologie, literární vědy a muzikologie, knihovědy a dějin přírodních věd se podařilo vytvořit dílo, které syntetizuje dosavadní poznatky, přináší nové objevy a svou mimořádnou ikonografickou výpravou osloví každého milovníka umění.

06_6.jpg
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

Badatelé z akademických ústavů stáli rovněž za zahraniční prezentací rožmberské tematiky. V širším měřítku to pravděpodobně ukáže recenzní ohlas nově vydaných publikací. Zatím stačí poukázat – vedle nově probuzeného zájmu amerických kolegů – na ohlas rožmberského roku ve městě, jež ve středověku a raném novověku vysílalo do českých zemí směrodatné kulturní podněty. Český historický ústav v Římě, společné pracoviště Historického ústavu AV ČR a Filozofické fakulty UK, uspořádal spolu s Velvyslanectvím České republiky při Svatém stolci výše zmíněnou prezentaci rožmberského bádání v chrámu sv. Praxedy, jedné z nejkrásnějších římských bazilik, a v italské přednášce představil jeho ředitel dramaticky proměnlivý vztah Rožmberků ke katolické církvi. Setkání českého rodu s Itálií nebylo náhodné, neboť Rožmberkové v duchu staré legendy odvozovali svůj původ od antické římské šlechty a zejména v době Viléma z Rožmberka Itálii nejen dobře znali, ale také se na ohnisko renesance a manýrismu kulturně orientovali. Nebylo proto divu, že se prezentace u svaté Praxedy zúčastnili vedle členů diplomatického sboru a veřejnosti také čelní znalci středoevropských dějin – kardinálové Giovanni Coppa, někdejší dlouholetý nuncius v Praze, a Walter Brandmüller, emeritní předseda Papežské rady pro historické vědy.

06_6.jpg
Mnohostranný portrét vynikajícího politika představuje publikace Vilém z Rožmberka – politik smíru (Academia, 2011).


Bylo by možno uvést další přednášky, tiskové konference, rozhlasové a televizní pořady, na nichž se podíleli příslušníci tří badatelských generací zastoupených dnes v ústavech AV ČR. Za účelnější však pokládám jmenovat alespoň několik aktivně zapojených odborníků, kteří v nedávné době vydali významná díla buď přímo o Rožmbercích, nebo o době a problematice s tímto rodem těsně související a kteří své poznatky nyní zúročili také při popularizaci. Kromě jiných jsou to vědečtí pracovníci Historického ústavu AV ČR Robert Šimůnek, autor významné monografie o rožmberském dominiu v pozdním středověku, či Martin Holý, který vydal rozsáhlé dílo o vzdělávání a výchově mladých šlechticů v období renesance; z Ústavu dějin umění AV ČR Beket Bukovinská, znalkyně renesančního a manýristického uměleckého řemesla, historik architektury Ivan Prokop Muchka, Sylva Dobalová, autorka monografie o manýristických zahradách, a Ivo Purš, jemuž náleží zásluha o nový pronikavý pohled na alchymii 16. a počátku 17. století. Pražský Archeologický ústav AV ČR reprezentoval na nejvyšší úrovni význačný evropský kastelolog Tomáš Durdík a spolu s ním znalec stavebního vývoje Rožmberského paláce na Pražském hradě Petr Chotěbor. Samozřejmě nemohla chybět ani pracovnice Knihovny AV ČR Lenka Veselá, která poprvé vyčerpávajícím způsobem popsala a zhodnotila rožmberskou bibliotéku. Ostatně právě akademická knihovna vnesla rožmberskou tematiku do Týdne vědy a techniky, když připravila podnětnou výstavu o knižní kultuře v rožmberském prostředí a uspořádala přednáškový cyklus, který upoutal neobyčejný zájem.
Rožmberský rok ukázal šíři a mnohotvárnost zvolené tematiky, hloubku jejího zpracování v několika akademických ústavech a možnost představit vlastní výsledky způsobem blízkým kulturní veřejnosti. Zároveň se osvědčila také nosnost problematiky při snaze o celistvé zvládnutí velkých dějinných epoch společnými silami řady vědních disciplín. Ostatně příští rok by měl být věnován českomoravskému rodu Pernštejnů a není vyloučeno, že tu vznikne nová tradice, která by mohla přispět k hlubšímu porozumění naší minulosti. Pokud by se to alespoň zčásti podařilo, byl by vlastní vědecký a publikační přínos Rožmberského roku ještě umocněn dlouhodobým intenzivním pronikáním nových poznatků do veřejného prostoru.

JAROSLAV PÁNEK,
Historický ústav AV ČR, v. v. i.

06_12.jpg06_13.jpg

06_11.jpg

06_11.jpg

06_11.jpg
Zlacené přístroje, které pro Rožmberky zhotovil Erasmus Habermel: krokvice, sluneční hodiny vodorovné, úhloměr, kružidlo se čtvrtkruhem, sluneční a hvězdné hodiny, redukční kružidlo (Národní technické muzeum v Praze).