Na samém začátku bylo Divadlo Na zábradlí. Jako divák jsem mohl poprvé nahlédnout do autorovy mysli. Nadmíru jsem oceňoval četná prohlášení Charty 77 k různým tématům, která tížila demokraty v nesvobodném Československu; říkalo se, že je to on, kdo významně přispívá k jejich formulaci. Po druhém zázraku v mém životě (ten prvý byl konec světové války), po kolapsu nestoudnosti zvané reálný socialismus, jsem V. H. poprvé uviděl na vlastní oči. Bylo to na restaurační lodi zakotvené na Vltavě, kam v roce 1991 pozval asi patnáct badatelů a umělců na popovídání a na večeři…
O dva roky později jsem se šel k V. H. představit na Hrad jako právě zvolený předseda čerstvě
ustavené Akademie věd ČR. A pak následovala rozmanitá setkání, v nichž zpravidla hrál V. H.
významnou roli; týkalo se to např. vzniku Učené společnosti. Potom to byla řada nezapomenutelných
setkání při pátečních podvečerních a večerních schůzkách v Amálce, ve vile nedaleko zámku v Lánech.
Úmyslně jsem se blíže nezmiňoval o rysech oněch setkání proto, že V. H. byl pro mne tím, co
fyzici nazývají konstanta pohybu. Tedy veličina neměnná v čase, a tak lze popsat mé pocity
souhrnně. Jaký tedy pro mne byl?
V. H. byl bytostí s jedinečným osobním šarmem. Člověk dokonalých způsobů, člověk velice
zdvořilý, vlídný a skromný; člověk, z jehož slov a z očí čišela veliká intelektuální síla. Člověk
neuvěřitelně ukázněný v diskusi, který dokázal s bezmeznou trpělivostí vyslechnout řádku či řadu
mínění ostatních a teprve potom se, s havlovskou ostýchavostí, přihlásil o slovo: vždy nabídl
trefnou syntetickou odpověď. Nesděloval to své překotně; naopak vyjadřoval se uvážlivě způsobem
typickým spíše pro matematika než pro dramatika. V. H. byl člověk s charakterem připomínajícím
monokrystal křemene. Za svou pravdou šel odhodlaně a opakovaně do komunistického vězení. Byl nejen
renomovaným spisovatelem a dramatikem, ale byl též pozoruhodným filozofem společnosti a politiky.
Tyto jeho rysy a nerovný sice, avšak vítězný boj s diktaturou, měly nevídanou odezvu v celém světě.
Pro jméno Československa a České republiky udělal neuvěřitelně mnoho. Jaká škoda, že později
někteří ze zdejších politiků nejen jménu ČR nepřispěli, naopak ublížili.
Osud mi dopřál za život poznat hodně vynikajících osobností. Musím však dodat, že V. H. mezi
nimi představoval ojedinělého velikána.
22.12.2011
English
