Záliv smrti

  

Umění je přirozenou a nutnou součástí našeho života a svědčí o tom i mnohé \"mimopracovní\" aktivity v akademických ústavech. Malíři, grafici, fotografové, výtvarníci i hudebníci jsou pravidelně prezentováni nejenom v budově AV ČR na Národní třídě (viz Akademický bulletin), ale zároveň na výstavách, které pořádají jednotlivé ústavy ve vlastních prostorách. Z obvyklého rámce však na sklonku loňského roku vykročil Geofyzikální ústav AV ČR, když vystavil svůj obraz ve Veletržním paláci.

Výstavy jediného obrazu byly osvědčenou formou prezentace výtvarného umění v 19. století; atraktivní námět spolu s monumentálními rozměry dokázal přitáhnout široké publikum (nejznámějším bylo asi vystavení obrazu Václava Brožíka Mistr Jan Hus před koncilem v Kostnici na Staroměstské radnici). Výstavou obrazu Julia Payera Záliv smrti, jenž zachycuje zkázu Franklinovy polární expedice v r. 1845, zahájila svou činnost ve své době nejprogresivnější výstavní síň nazvaná Galerie Ruch. V r. 1886 ji založil významný muž české kulturní scény 80. let nakladatel Alois Wiesner, který vydával i výtvarně orientovaný časopis Ruch a ilustrované a umělecky upravované knihy (např. Rukopis zelenohorský a královédvorský ilustrovaný M. Alšem nebo Wiesnerovo pohádkové album s ilustracemi Hanuše Schwaigera). Ve spolupráci s pařížským obchodníkem Charlesem Sedelmeyerem organizoval zmiňovanou výstavu Brožíkova Mistra Jana Husa.

Ale zpět k Juliu Payerovi. Nebyl původně malířem: jako rakousko-uherský důstojník vedl spolu s Karlem Weyprechtem polární výpravu, jež v letech 1872–74 na parníku Tegetthoff objevila Zemi Františka Josefa. Po návratu z expedice se však polární badatel Julius Payer rozhodl vzdát důstojnické kariéry a plně se věnovat malířství. Odešel proto na malířskou akademii ve Frankfurtu a později se již jako malíř zkontaktoval v Paříži s už zmíněným obchodníkem Sedelmeyerem. Nezapomenutelně silné prožitky polárníka vedly Payera k tématu první velké realizace – čtyřem velkoformátovým obrazům s výmluvnými názvy: Smrt sira Johna Franklina, Opuštění lodi, Bohoslužba na sněhu a cyklus uzavíral Záliv smrti.

Výstava v Galerii Ruch přinesla Zálivu smrti značný divácký i odborný ohlas. Zájem obecenstva mu zaručoval už sám námět tragické smrti Franklina a jeho polárníků. Vždyť výzkumné cesty, pronikání do míst, kam dosud nevkročila noha Evropana, bylo jedním z "velkých dobrodružství" 19. století. Expedice do neprobádaných končin získaly vědecký základ a jejich aktéři punc hrdinů. Obraz přes všechen až reportážní realismus spadá do kategorie historické malby. Vlastní zkušenost umožnila malíři vylíčit 40 let starou událost náležitě autenticky. A právě pro onen archeologický přístup usilující o maximálně pravdivé vylíčení události prostřednictvím detailního studia všech reálií nazval Payera kritik K. B. Mádl umělcem "naprostého realismu".

Zásluhou Charlese Sedelmeyera cestovalo plátno po evropských metropolích a Galerie Ruch byla jen jednou z jeho četných zastávek, než byl obraz nakonec prodán do USA. Julius Payer se k námětu opakovaně vracel, v roce 1887 namaloval repliku Zálivu smrti a o deset let později druhou, tentokrát v kolosálních rozměrech 3,9 x 5,4 metru. Ta byla v roce 1908 vystavena na Jubilejní výstavě Krasoumné jednoty v Praze. V roce 1960 obraz navinutý na cívku zachránil ze skladiště Geofyzikální ústav AV ČR v Praze. Údajně bylo tehdy plátno před zarámováním oříznuto, ale při přípravě současné expozice se ukázalo, že je naštěstí pouze nahoře založeno. Milovníkům umění se po téměř 100 letech Záliv smrti opět ukázal ve světlech reflektorů Malé dvorany pražského Veletržního paláce, kde si ho lze prohlédnout do 19. února 2006. Poté by se měl rám nastavit, plátno odborně narovnat do původní velikosti a obraz renovovat, než se vydá na další plánovanou výstavu do Teplic.

Marina Hužvárová