Stavebnicový aerodynamický tunel byl navržen v Ústavu termomechaniky v letech 2000-2002 a uveden do provozu v roce 2004.

Schéma stavebnicového aerodynamického tunelu.
 

Předchozí obrázek zobrazuje schéma stavebnicového aerodynamického tunelu i s odkazy na jednotlivé části. Vzduch se do tunelu nasává přes silikagelovou sušárnu a oblázkový a fironový filtr 1 do vstupní komory, z níž prochází přes usměrňovače a uklidňovací síta 2, 3 a 4 do kontrakce 5 a výměnného přímého měřícího prostoru 6. Přes přechodový kus 7, kompenzátor 8, 9, potrubí 10, regulační dýzu 12, dvouvlnovcový kompenzátor 13, kulový rychlouzávěr 14, ruční šoupě 15 a difuzor 16 je pak celé zařízení připojeno na hlavní potrubí do podtlakové nádrže.

Stavebnicový aerodynamický tunel s přímým uzavřeným měřícím prostorem a optickou lavicí.
 

Se speciálním měřícím prostorem na radiální dostředivé turbínové mříže lze v tomo aerodynamickém tunelu provádět aerodynamický výzkum radiálních turbínových mříží, a to jak pomocí optických metod, tak i měření ztrát pomocí speciálního traverzovacího zařízení, pohybujícího se po kruhové dráze za mříží.

Stavebnicový aerodynamický tunel umožňuje díky své koncepci provádět řadu experimentů základního výzkumu, pro něž byla dříve určena tzv. malá vysokorychlostní trať s potrubím a rychlouzáverem o světlosti 300 mm.