vyhledávání ve sbornících

Historie

Studentská literárněvědná konference zaměřená k podpoře badatelských aktivit mladých bohemistů, pregraduálních studentů a doktorandů, zakotvila v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR v roce 2002. Spolupořádající institucí byla ve všech následujících ročnících Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.

V druhé polovině 90. let měla konference putovní charakter a patronát nad jejím pořádáním přejímala střídavě filologická pracoviště vysokých škol po celé republice. Zásadní zásluhu na jejím pěstování měli v této době brněnský Ústav literatury a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, pražská Katedra české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Katedra bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, připojil se k nim i Ústav bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Střídalo se také zaměření konference: někdy byla tematicky vymezená, jindy nabízela příležitost ke konfrontaci úspěšných prací různé orientace, a to nejen bohemistických.

Na opavském jednání v roce 2001, tedy ročníku uzavírajícím tradici putování, se někteří účastníci shodli na potřebě rámcového tematického vymezení. A při pohledu z posledního vagonu vlaku směřujícího ze Slezska do Prahy vznikl studentský nápad tematizovat v dalším ročníku Cestu tam a zase zpátky - a zůstat přitom v okruhu české literatury, tedy umožnit prohloubení diskuse o jednotlivých referátech. Zázemí pro uskutečnění tohoto virtuálního putování poskytl na návrh ředitele doc. Pavla Janouška v následujícím roce Ústav pro českou literaturu AV ČR; PedF UK podpořila vydání sborníku. V roce 2003 se pak pod titulem Vteřina a dějiny, zastavení a trvání diskutovalo literárních podobách a funkcích času; publikační prostor pro obsáhlejší prezentaci příspěvků poskytl časopis Tvar. Z diskuse účastníků vyvstal návrh pojednat v příštím kole komplementární kategorii prostoru. K diskutujícím na téma Krajina a dům, vzdálenost a blízkost, nahoře a dole... přibyli v roce 2004 studenti ze Slovenska a zahraniční doktorandky z pražské Filozofické fakulty UK; vydání sborníku opět finančně podpořila PedF UK.

Převážná většina účastníků je delegována přímo katedrami, někteří přijíždějí jako vítězové fakultních kol: ta jsou dobrou příležitostí k porovnání odborné připravenosti referentů a také k optimalizaci podoby příspěvku pro další konferenční fórum. Pražská konference stále více směřuje k náročné odborné profilaci: někdejší vybrané pasáže z diplomových prací postupně nahradily tematicky spřízněné referáty vycházející z ročníkových prací i výstupů doktorského studia. Nejpodnětnější příspěvky vyhodnocuje odborná porota složená z vysokoškolských pedagogů a vědeckých pracovníků ÚČL a uděluje jim Cenu (a případně čestné uznání) Vladimíra Macury. Od ročníku 2005 začal sborníky vydávat ÚČL v elektronické podobě dostupné z těchto stránek, vybrané texty byly vždy navíc publikovány v časopisech Česká literatura, Tvar a Zrcadlení. Po osmi konferencích, v roce 2009, jsme díky podpoře ÚČL vydaly výbor nejlepších referátů dosavadních ročníků nazvaný v duchu inspirátora hlavní konferenční ceny V Macurových botách. Tento reprezentativní výběr 34 textů mj. ukazuje, že studentská literárněvědná konference představuje pro odbornou cestu studentů dobrý začátek - jména mnohých autorů dnes nacházíme na stránkách odborných periodik či v seznamech univerzitních pracovníků.

Postupně se rozšiřoval okruh účastníků, přibývali referenti ze Slovenska a zahraniční bohemisté i slovakisté: velký zájem slovenské strany vedl v zadání na rok 2005 k tematické konfrontaci české a slovenské literatury - Mezi deklamovánkou a románem. Proměny žánrů v české a slovenské literatuře. Téma konference zahrnovalo jak proměny funkce žánrů v literárním procesu a posuny v jejich vymezení, tak jejich konkrétní projevy v individuálních autorských poetikách. Jubilejní pátý ročník 2006 s tématem Poetika programu - program poetiky byl věnován literárním programům, jejich vztahu k dalším uměním a realizaci v konkrétní autorské poetice; k diskutérům se svými podněty připojil i předseda akademie prof. Václav Pačes. Ročník 2007 Legendy a mýty české a slovenské literatury přinesl příspěvky, které se pohybovaly v rámci autorského díla či jedné kultury, jejíž zástupci se vyrovnávali s mytologií živou i falešnou mytologií přežívající (v druhé oblasti se jako důslednější projevili účastníci zabývající se slovenskou literaturou; snad i proto, že v jejích reflexích kupříkladu přetrvávala glorifikace národního obrození déle než v kontextu českém). Skutečnou konfrontaci a ráznější kulturní řezy přineslo jednání následující, které se titulem Obraz dějin v české a slovenské literatuře snažilo překrýt všeobecnou obsesi "osmičkovými roky" a zároveň tuto historickou výzvu naplnit; objevily se tu referáty konfrontující dvojí obraz a dvojí pojetí "naší republiky" a celá řada dekonstrukcí "historických pravd", ať už v rozborech takto pojatých literárních děl či v podnětech referentů samých. V roce 2009 si účastníci připomněli badatelský přínos romanopisce, sémiotika a literárního historika Vladimíra Macury (1945-1999) v interpretacích jeho umělecké tvorby, rozborech jeho teoretických prací i příspěvcích inspirovaných jeho metodou. Macurovu osobnost literárního a vědeckého souputníka a blízkého přítele připomněli a přiblížili těm, kdo již neměli příležitost poznat ho osobně, Daniela Hodrová a Pavel Janoušek. Z titulu Podoby a funkce příběhu: pokus o interdisciplinární a intermediální debatu, který zval k ročníku 2010, je zřejmé, že původně bohemistická konference postupně překročila nejen hranice jedné filologie a jednoho jazyka, ale dokázala vytvořit i prostředí pro debatu literárních badatelů s historiky a teoretiky umění či zástupci mediálních studií: vedle sebe se tak objevily příspěvek aplikující teorii fikčních světů na vnitřní strukturaci nekonečných seriálů, referát zkoumající naše předpoklady pro vnímání uměleckých děl, která lze snadno zproblematizovat v perspektivě estetické i etické, empirický průzkum recepce různých mediálních forem či konfrontace tvůrčí imaginace v tak svébytných dílech, jako je Carrollova Alenka v kraji divů a Švankmajerův film Něco z Alenky.

Stanislava Fedrová - Alice Jedličková