«DEC JAN Feb 12 «2009 2013 2014 5 captures 19 Feb 09 - 12 Jan 13

Close Help

Po delší odmlce se k vám dostávají nová čísla časopisu INFORMACE (desátý ročník, rok 2001). Při hodnocení předchozích devíti ročníků tohoto zpravodaje pro pracovníky středisek vědeckých informací a knihoven AV ČR (v doslovu posledního čísla - č.4/2000 - je omylem uvedeno, že uzavíráme osmý ročník) jsme došli k názoru, že není nutné komentovat akce a dění v knihovnickém světě a publikovat nejrůznější aktuality, protože mnohem lépe a hlavně dříve tak mohou činit jiné profesní časopisy s častější periodicitou anebo periodika vydávaná elektronicky.

Zde máme na mysli hlavně časopis "IKAROS" http://ikaros.ff.cuni.cz/, v němž se mladé kolegyně a kolegové snaží zachycovat co nejvěrněji a hlavně velice rychle informace tohoto typu. Každý, kdo chce být průběžně informován o tom, co aktuálního se děje v oblasti knihoven, má také možnost se přihlásit do elektronické konference "Diskusní skupina knihoven a automatizace knihoven", popř. do elektronické konference vysokoškolských knihoven "Výška". Bez užitku není ani pravidelné sledování webových stránek Knihovny Akademie věd ČR http://www.lib.cas.cz/ a Národní knihovny ČR, kde se objevuje v oddíle "Informace pro knihovny" http://www.nkp.cz/o_knihovnach/altnk.htm průběžně řada aktualit.

Výsledkem našich úvah bylo proto rozhodnutí zaměřit se v budoucnu ve zpravodaji INFORMACE především na publikování monotematických čísel. Pro dvě dvojčísla Informací roku 2001 jsme vybrali témata aktuální a zároveň mající trvalou hodnotu. Pod heslem či logem "Mladí pro vědu" uveřejňujeme letošní diplomové práce, obhájené v Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK, a to buď v úplném anebo zkráceném znění.

V prvním dvojčísle publikujeme studii, která byla vytvořena na základě zestručnění vybraných kapitol diplomové práce Mgr. Petry Kalců "Informační politika ČR na přelomu století". Obhajoba se konala na ÚISK dne 24. září 2001. Věříme, že obecnější pojetí problematiky informační společnosti a informační politiky v České republice* , tedy velice aktuální náplň této stati včetně bohaté bibliografie pramenů, zaujme a bude pro čtenáře INFORMACÍ přínosem.

Jarmila Burgetová

*Práce se nezabývá problematikou Veřejných informačních služeb knihoven (VISK), což je rozsáhlý knihovnický projekt zařazený do programu státní informační politiky. Podrobnosti a informace o něm lze nalézt jak na webových stránkách Národní knihovny ČR, tak ve zmíněné elektronické konferenci KNIHOVNA.

Obsah

Úvod

1. Informační společnost

1.1 Vymezení informační společnosti

1.2 Přínosy informační společnosti

1.3 Rizika informační společnosti

2. Pojem informační politika

3. Informační politika v ČR

3.1 Souvislosti vzniku státní informační politiky ČR

3.11 Dokumenty ÚSIS na podporu informační politiky

3.2 Státní informační politika - cesta k informační společnosti

3.3 Prioritní oblasti státní informační politiky

4. Organizační zajištění informační politiky v ČR

4.1 Rada vlády České republiky pro státní informační politiku

4.2 Odborná pracovní skupina

4.3 České fórum pro informační společnost

4.4 Úřad pro veřejné informační systémy

5. Akční plán realizace státní informační politiky

5.1 Programy a projekty Akčního plánu

5.11 Informační gramotnost

5.12 Elektronický obchod

5.13 Elektronická veřejná správa

6. Legislativní zabezpečení

6.1 Zákon o svobodném přístupu k informacím

6.2 Zákon o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů

6.3 Zákon o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů

6.31 Úřad pro ochranu osobních údajů

6.4 Zákon o elektronickém podpisu

7. eEurope a eEurope+

7.1 Iniciativa eEurope

7.2 Akční plán eEurope+ pro kandidátské země 32

Závěr

Literatura

Úvod

Rychlý vývoj v oblasti informačních a komunikačních technologií vytváří zcela nové a odlišné prostředí pro společnost. S rozvojem elektronického způsobu komunikace dochází k omezení vlivu časových a prostorových bariér a nabízí se možnost využívání široké studnice informací a znalostí prostřednictvím informačních sítí.

V souvislosti s využíváním informačních a komunikačních technologií nabývá na významu budování informační společnosti.

Česká republika na cestě k informační společnosti začala podnikat viditelné aktivity na konci devadesátých let minulého století. Byla přijata koncepce státní informační politiky, která jako hlavní prioritu stanovuje budování a rozvoj informační společnosti v ČR.

1. Informační společnost

1.1 Vymezení informační společnosti

Vymezit přesně pojem označovaný jako "informační společnost" je nesnadné. Všeobecně je za informační společnost považována společnost, ve které hlavní roli hrají informace společně s informačními a komunikačními technologiemi (ICT), jež přispívají lidem k zlepšení kvality jejich života.

Použijeme-li charakteristiku Karla Květoně*, pak můžeme informační společnost definovat: "…jako společnost, ve které jsou informace prostřednictvím ICT intenzivně využívány k ekonomickému, sociálnímu, kulturnímu i politickému rozvoji."

Budování informační společnosti je důsledkem rychlého rozvoje v oblasti informačních technologií a současně i změnou paradigmatu v oblasti ekonomických aktivit, kde se začíná projevovat potřeba znalostních pracovníků. Orientace na znalosti, vědomosti a kreativní přístup zaměstnanců se stává větším bohatstvím než samotný kapitál a půda. Dochází ke změně ekonomické i sociální báze fungování společnosti. Prosperita společnosti je dnes výrazně ovlivněna především úrovní pracovníků, jejich duševním a inovačním potenciálem.

Obr. 1 Posun paradigmatu

* KVĚTOŇ, Karel. Potřebujeme koncepci rozvoje české informační společnosti? Dostupný z: http://web.cvut.cz/cp1250/cc/iscsc/NII/keynote/Kkveton.html

1.2 Přínosy informační společnosti

Charakteristické pro informační společnost je využívání digitalizace. Digitální zpracování, uchování, vyhledávání a přenos informací přispívá k jejich univerzálnímu využití, transformovatelnosti a zároveň také k potlačení prostorových a časových bariér při jejich komunikaci.

Ke komunikaci informací bez hranic napomáhá také posun od interních lokálních informačních systémů k informačním sítím. Jako konkrétní případ uveďme využívání sítě Internet pro rozličné oblasti činností. Propojování a provázanost sítí je velice důležitým momentem, který se podílí na vytvoření široce dostupné informační infrastruktury.

Snadné překonání prostorové bariéry díky informační infrastruktuře umožní občanům práci na dálku tzv. teleworking, spolupráci ve virtuálních týmech a provozování tzv. telekonferencí a v neposlední řadě přispěje ke zlepšení distančního vzdělávání.

Prostřednictvím informačních sítí mohou občané využívat veřejných informačních systémů, které jim poskytují informace o činnostech úřadů státní správy a samosprávy. Veřejné informační systémy přispějí k zlepšení toku informací mezi státem a občanem, což se jeví jako velký přínos pro demokracii. Zároveň se předpokládá, že státní administrativa se stane transparentnější a účinnější a bude pracovat s nižšími náklady.

1.3 Rizika informační společnosti

Informační společnost kromě nesporných výhod má i své stinné stránky, které budou působit na občany. Změny ve struktuře a organizaci společnosti přinesou řadu rizikových faktorů, které bez přispění vládních rozhodnutí nemusí být zdárně vyřešeny.

Hlavním diskutovaným rizikem je stratifikace společnosti na informačně bohaté a informačně chudé. Informačně bohatí budou mít přístup k novým technologiím převážně v počátečních stadiích rozvoje informační společnosti. Obava pramení z toho, že by mohli využít ve svůj prospěch zisk plynoucí z implementace ICT.

V globálním měřítku se předpokládá zvýšení propasti mezi jednotlivými zeměmi. Především v rozvojových zemích je problém spojen se špatnou infrastrukturou, jejich prioritní oblastí bude rozvoj sítí pokrývajících základní úroveň služeb a nelze předpokládat upřednostňování výstavby informačních a komunikačních sítí.

Prosazování ICT do všech oblastí lidské činnosti, nutnost změny metod při navyklé pracovní činnosti, důraz na celoživotní vzdělávání a rozvoj osobnosti může způsobit frustraci převážně u starší generace.

Zavádění ICT na jedné straně vytváří nové příležitosti pro tvůrčí pracovníky, na druhé straně však odstraňuje méně kvalifikovaná pracovní místa, která budou nahrazena místy, u nichž se pracovní proces zaměří na zpracování informací.

Jak je patrné, budování informační společnosti nesouvisí pouze s problémy technologického rázu, ale převážně s problémy sociálními a politickými. Přijetí nových principů ve společnosti bude muset být doprovázeno propracovanou sociální politikou. Ta by měla zajistit, aby žádné části populace nebyla upřena participace na možnostech, které informační společnost nabídne.

Důležitou a aktivní roli musí zaujmout vlády jednotlivých zemí, které se vydaly na cestu informační společnosti, neboť budování a rozvoj informační společnosti můžeme označit za prioritu veřejné politiky. Celkový politický a regulační systém dané země se stane základním faktorem, který ovlivní tempo transformace společnosti.

2. Pojem informační politika

Pro obecné vymezení termínu "informační politika" použijeme čtyři obsahové roviny, které spolu souvisejí a do určité míry se prolínají.

• První rovinu informační politiky tvoří legislativa vztahující se k informačním zdrojům a službám a k informační infrastruktuře. S informační infrastrukturou úzce souvisí zajištění ochrany dat, používání kryptovacích metod při přenosu dat apod.
• Druhou rovinu informační politiky tvoří informace, které jsou výstupem organizací státní správy a samosprávy a ostatních státních institucí. Jde především o zabezpečení jejich dostupnosti pro občany.
• Třetí rovinu pojmu informační politiky tvoří regulativní opatření spojená s rozvojem informační infrastruktury. Jedná se především o podporu rozvoje informační infrastruktury za využití nejnovějších ICT. Důležitým bodem v této rovině je rovněž problematika napojení škol a knihoven na informační infrastrukturu, stejně jako zajištění bezpečnosti a integrace sítí.
• Čtvrtá rovina je zaměřena na zajištění náležitého institucionálního zázemí.

V této souvislosti můžeme informační politiku chápat jako stanovený rámec pro jednotlivé programové cíle.

Dle Rudolfa Vlasáka* se informační politika vztahuje k vytyčování programových cílů v následujících devíti oblastech:

1) Sociálně kulturní oblast - otázky demokratizace přístupu občana k informacím včetně poznatkového a kulturního bohatství země.

2) Legislativa vztahující se k otázkám ochrany duševního vlastnictví.

3) Právní ochrana fyzických osob, zejména ochrana osobních dat.

4) Vztahové otázky mezi veřejným a soukromým sektorem, zejména z hlediska otevřenosti informačních zdrojů vytvářených institucemi v oblasti státní i místní správy a veřejnoprávních institucí pro soukromé podnikatelské subjekty.

5) Ekonomické a obchodní cíle v jejichž rámci se stanovují obecná kriteria hospodářského chování informačních producentů a provozovatelů informačních systémů a služeb.

6) Politika subvencování informačních institucí a knihoven jako poskytovatelů veřejných informačních služeb.

7) Technická a technologická úroveň informační infrastruktury i vlastních informačních systémů, na jejichž provoz má vliv státní či regionální správa.

8) Mocensko-politické cíle.

9) Oblast výchovy a vzdělávání informačních pracovníků.

Na formování informační politiky hospodářsky vyspělých států má vliv informační společnost, která je brána jako cíl, kterého chce informační politika v těchto zemích dosáhnout. ICT jsou považovány za základní východisko, respektive prostředek umožňující zdárný přechod k vytčenému cíli uskutečnit.

Obr. 2: Prostředí informační politiky

* VLASÁK, Rudolf. Základy informační politiky, s. 37-38.

3. Informační politika v ČR

3.1 Souvislosti vzniku státní informační politiky ČR

Česká republika do roku 1999, na rozdíl od většinu států západní Evropy, neměla vypracovanou ucelenou koncepci, která by deklarovala roli státu v oblasti budování informační společnosti. Politické špičky se zdály být neosloveny novým trendem ve společnosti. Rozvoji v oblasti informačních technologií a jejich vlivu na společnost nebyla věnována na patřičných místech dostatečná pozornost. Politické klima spíše bránilo prosazování informačních technologií, než aby sehrálo určující roli při jejich zavádění.

K 1. listopadu 1996 byl zřízen Úřad pro státní informační systém (ÚSIS), který převzal pravomoci bývalého Ministerstva hospodářství a Úřadu vlády v oblasti budování státního informačního systému. Vznik úřadu byl schválen na základě zákona č. 272/1996 Sb. Zmíněný zákon však striktně nevymezoval kompetence Úřadu, pouze rámcově vymezil jeho působnost. Zákon předpokládal, že přesně vymezené fungování Úřadu bude upraveno samostatným zákonem o státním informačním systému. V té době však navrhovaný zákon o informačním systému neprošel parlamentem.

Karel Březina v rozhovoru pro Ekonom* k problematice ÚSIS dodává: "Tento úřad totiž vznikl trochu jako nechtěné dítě. Takto se k němu i minulé vlády chovaly, konec konců tak, jako k celé oblasti využití informačních a komunikačních technologií."

Pokusy ÚSIS o vyjasnění kompetencí byly úspěšně vyřešeny až v roce 2000, kdy došlo ke schválení zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. Přijatým zákonem č. 365/2000 Sb. došlo k přeměně ÚSIS na Ústav pro veřejné informační systémy (ÚVIS), viz. kapitola 4.4 Ústav pro veřejné informační systémy.

3.11 Dokumenty ÚSIS na podporu informační politiky

Prvním dokumentem, který ÚSIS zpracoval na podporu informační politiky byl nazvaný "Informační politika ČR: základy strategie". Na jeho základě měla vláda deklarovala význam informačních technologií a jejich vliv na společnost. Tehdejší Tošovského vláda se s dokumentem seznámila, nezaujala však k němu žádné konkrétní stanovisko.

Dokument byl tematicky strukturován následujícím způsobem:

Tab. 1: Schéma dokumentu Informační politika ČR : základy strategie

* E-government nebude zadarmo : rozhovor s Karlem Březinou. Ekonom, s. 22-23.

1 Státní informační systém

2 Informační systém veřejné správy

Tošovského kabinet však vládním usnesením č. 467 ze dne 1. července 1998 schválil stručnější materiál vypracovaný ÚSIS s názvem "Základní teze rozvoje informačních systémů veřejné správy" a zároveň uložil vypracovat jeho konečné znění.

Materiál tematicky zachycoval následující body:

• zajistit rozvoj a propojení informačních systémů veřejné správy
• zajistit rozvoj informačních technologií ve veřejné správě s cílem zdokonalit služby poskytované občanům
• zajistit legislativní zázemí
• zajistit podmínky pro kompatibilitu informačních technologii ve veřejné správě
• zabezpečit technologicky identifikaci občana při maximální ochraně jeho soukromí
• vytvořit v oblasti informačních systémů podmínky pro integraci ČR do struktur EU a NATO
• finančně zajistit informační systémy veřejné správy
• využít společné komunikační infrastruktury pro zajištění služeb státní správy

Nejvýznamnějším materiálem, který ÚSIS vypracoval, je zcela bez pochyby koncepční materiál Státní informační politika - cesta k informační společnosti, který byl následně projednán ve vládě a schválen vládním usnesením č. 525 dne 31.5.1999 (viz. kapitola 3.2 Státní informační politika - cesta k informační společnosti). Všeobecně je za vypracování koncepce považován tým odborníků vedený Jiřím Kofránkem.

3.2 Státní informační politika - cesta k informační společnosti

Dokument Státní informační politika - cesta k informační společnosti, schválen vládním usnesením č. 525 dne 31.5.1999, již ve svém názvu deklaruje hlavní cíl, kterého chce informační politika ČR dosáhnout. Je jím informační společnost. V samotném úvodu dokumentu stojí: "Rozvoj informační společnosti je úlohou nejen vlády a státu. Bez partnerství vlády, veřejné správy, měst, obcí, občanů, podnikatelské veřejnosti, informačního průmyslu, akademické a výzkumné sféry není možné tohoto cíle dosáhnout. Proto vláda předkládá široké veřejnosti tento dokument, jehož obsahem je prezentace cílů a priorit na cestě budování informační společnosti."*

Dokument kromě obšírného obecného pojednání o významu informační společnosti hovoří o přínosech státní informační politiky z hlediska občana, z hlediska řízení státní správy a samosprávy a z hlediska podpory rozvoje podnikání. Stát bude podporovat vytváření informačních systémů veřejné správy. Snahou je vytvořit např. integrovanou síť kontaktních míst veřejné správy, která umožní na jednom místě vyřídit záležitosti občana či organizace s orgány státní správy. Informační politika se zmiňuje o nepříznivých vlivech, které mohou být způsobeny zaváděním ICT. Cílem je aktivně omezovat tyto dopady, které se mohou týkat především občanů s nižším vzděláním a ekonomicky a sociálně slabších občanů, včetně handicapovaných.

Z hlediska podnikaní vznikají nové příležitosti, které souvisejí s rozvojem elektronického obchodování. Nové příležitosti nejsou pouze pro IT firmy, nýbrž pro všechny podnikatelské subjekty, kterým se tímto způsobem naskýtá možnost účasti na celosvětových trzích.

* Státní informační politika - cesta k informační společnosti. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/dokumenty/sipcesta/sipobsah.il2.htm

3.3 Prioritní oblasti státní informační politiky

Vláda stanovila osm prioritních oblastí, jež přispějí k naplnění hlavního cíle.

Obr. 3: Prioritní oblasti

První prioritní oblast - Informační gramotnost klade důraz na počítačovou gramotnost občanů. Informační gramotnost je považována za nezbytný předpoklad pro uplatnění se v 21. století. Informační technologie nabízejí možnosti distančního vzdělávání, kterých by mělo být využito. Nutnost pracovní flexibility, ve století jenž je označováno stoletím informační společnosti, si vyžádá celoživotní vzdělávání a potřebu rekvalifikace. Elektronické a multimediální učebnice stejně jako přístup do digitálních knihoven přispějí a zároveň podpoří možnost sebevzdělávání. Studenti budou zapojeni do aktivit, při kterých je třeba umět využívat Internet a ICT. Napojení škol na informační infrastrukturu je základním předpokladem pro zdárnou realizaci.

Druhá prioritní oblast - Informatizovaná demokracie si klade za cíl zajistit občanům přístup k informacím státní správy a samosprávy. Veřejné informační služby využijí výhod elektronického prostředí, čímž by se měly stát univerzálně dostupnými. Předpokládá se, že vstupní bránou k veřejným informačním službám bude Internet, konkrétně vzniklý webový portál veřejné správy.

Třetí oblast těsně navazuje na třetí prioritní oblast - Rozvoj informačních systémů veřejné správy. Jednotlivé informační systémy státní správy budou propojeny do neveřejné sítě státního informačního systému. Nový integrovaný systém veřejné správy bude přes příslušná rozhraní navazovat na veřejné informační služby, ty umožní prostřednictvím počítačových sítí komunikaci občanů s veřejnou správou. Uplatní se elektronická komunikace mezi občanem a organizacemi veřejné správy, označovaná jako elektronická správa (e-government).

Čtvrtá prioritní oblast - Komunikační infrastruktura si klade za cíl změnit současnou situaci v oblasti informační infrastruktury. Pro rozhýbání dostupnosti informačních sítí je nutná liberalizace telekomunikací. Plná liberalizace telekomunikačního trhu by měla vést ke snižování cen telefonních služeb a tím k lepší dostupnosti Internetu a jeho rozšíření do domácností.

Pátá prioritní oblast - Důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a ochrana osobních dat si vyžádá změnu organizační a technické struktury informačních systémů veřejné správy a legislativní změny. Cílem této oblasti je zabezpečení důvěryhodnosti a bezpečnosti elektronických systémů a zajištění náležité ochrany osobních údajů. Bezpečným základem pro hospodářské a správní procesy by měly být elektronické indentifikátory, jež mohou být použity při rozličných aplikací. Jako příklad aplikací lze uvést osobní identifikátor sloužící k elektronickému podpisu dokumentů, elektronická peněženka, zdravotní karta občana apod.

Šestá prioritní oblast - Elektronický obchod je jednou z podmínek pro zapojení se do globální ekonomiky. Stejně jako v předchozích oblastech je nutné zajistit náležité legislativní a technicko-organizační předpoklady pro plně fungující elektronický obchod. Všechna opatření související s elektronickým obchodováním musí být v souladu s mezinárodními dohodami a dalšími právními akty, normami a doporučeními EU, OECD a WTO.

Sedmá prioritní oblast - Transparentní ekonomické prostředí má za cíl zprůhlednit hospodaření jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Součástí plánovaných opatření je i povinnost zveřejňovat výsledky výběrových řízení prostřednictvím elektronických médií.

Osmá prioritní oblast - Informační společnost: stabilní a bezpečná je základní podmínkou pro budování nové společnosti. Pro realizaci výše uvedených oblastí státní informační politiky je nutnou podmínkou zajištění stabilní existence všech nezbytných zdrojů a objektů, bez kterých nelze jednotlivé cíle realizovat. Rozvoj informační techniky, potažmo specifických informačních a bezpečnostních systémů a jejich mezinárodní dostupnost, by měly značně přispět k ochraně v oblasti bezpečnosti občanů a jejich majetků.

4. Organizační zajištění informační politiky v ČR

4.1 Rada vlády České republiky pro státní informační politiku

Realizace státní informační politiky České republiky je zajišťována prostřednictvím Rady vlády České republiky pro státní informační politiku společně se spolupracujícím Úřadem pro veřejné informační systémy, dřívějším Úřadem pro státní informační systém.

Rada vlády České republiky pro státní informační politiku (dále jen Rada) byla zřízena usnesením vlády č. 680 z 19. října 1998. Úkolem Rady vlády je zaměřit se na budování informačních systémů veřejné správy, poskytovat odborná stanoviska k dané problematice, vyjadřovat se k legislativním otázkám souvisejícím s touto oblastí, harmonizovat právní řád ČR s EU a v neposlední řadě zpracovat na určité časové období (zpravidla na dva roky) tzv. Akční plán, jehož obsahem jsou konkrétní kroky realizace státní informační politiky. Vytyčené kroky budou plněny následně formou projektů. Každý projekt bude mít stanovené cíle, termíny a zdroje.

Jednací řád Rady byl schválen usnesením vlády ze dne 16.12.1998 č. 850, nyní je v platnosti jednací řád schválený vládním usnesením č. 594ze dne 13. června 2001.

Historicky první zasedání Rady vlády proběhlo dne 19. února 1999. Zahájil jej tehdejší předseda Rady Pavel Mertlík. Od 27. dubna 2000 stojí v čele Rady Karel Březina.

4.2 Odborná pracovní skupina

Odborným orgánem Rady vlády České republiky pro státní informační politiku je Odborná pracovní skupina (OPS), která byla zřízena prvním usnesením Rady ze dne 19. února 1999. OPS navrhuje nová odborná témata, zpracovává koncepční záměry a realizuje řešení úkolů zadaných Radou.

Předsedou OPS je jmenován sekretář Rady. Členy OPS tvoří zástupci jednotlivých ministerstev, Českého statistického úřadu, Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, Úřadu pro veřejné informační systémy a Úřadu vlády.

Zasedání OPS probíhá podle potřeby a je neveřejné. Aby zasedání mohlo proběhnout, je nutná nadpoloviční většina jmenovaných členů OPS. Její jednání směřuje především k vyjasnění a sjednocení názorů na řešený úkol, neboť rozhodnutí OPS jsou předkládána Radě ve formě doporučení. Kromě doporučení jsou Radě předkládány i návrhy. OPS má kompetenci ke zřizování expertních skupin, které se podílí na řešení daných úkolů. Pro zřízení expertní skupiny je nutný souhlas předsedy OPS. Jednotlivé členy skupin musí schválit nadpoloviční většina jmenovaných členů OPS.

4.3 České fórum pro informační společnost

České fórum pro informační společnost bylo ustaveno 7. června 1999 Radou vlády České republiky pro státní informační politiku jako poradní orgán. Cílem fóra je podpořit a zainteresovat širší veřejnost v dialogu o aspektech vývoje informační společnosti.

Fórum tvoří zástupci veřejnosti. Jednotlivé členy jmenuje předseda Rady na základě návrhu Rady. Členství je omezeno na dobu 3 let. Významnou funkcí Fóra je přispět k pluralitě názorů při budování informační společnosti. Tomu je přizpůsobena i samotná činnost Fóra, která zahrnuje organizování seminářů a konferencí, které přispějí k informovanosti občanů. Odborná činnost Fóra, jejíž nedílnou součástí bude diskuse o problémech informační společnosti za účasti odborníků z různých oblastí, by měla přispět k řešení pracovních problémů. Přínos Fóra by měl být reflektován především v aktivní komunikaci s veřejností o jednotlivých opatřeních v rámci státní informační politiky. Výsledky diskusí by měly být doporučením pro činnost Rady a ostatních orgánů státní správy v oblasti informační politiky.

Klíč pro zastoupení jednotlivých členů Fóra z rozličných oblastí byl stanoven následovně:

Tab. 3: Složení Fóra

Zahajovací zasedání fóra proběhlo 29. února 2000. Na tomto zasedání bylo ustanoveno 6 pracovních skupin zaměřujících se na :

1. pracovní skupina - Gramotnost pro 21. století

2. pracovní skupina - Elektronický obchod

3. pracovní skupina - Transformace podniků a firem do 21. století

4. pracovní skupina - Zdravotní péče v informační společnosti

5. pracovní skupina - Stát jako služba pro občana

6. pracovní skupina - Harmonický rozvoj informační společnosti

4.4 Úřad pro veřejné informační systémy

Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS) plní funkci správního úřadu pro informační systémy veřejné správy. Jeho hlavním úkolem je vytváření a rozvoj veřejných informačních systémů, resp. informačních systémů veřejné správy (ISVS). Na základě zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy a změně některých dalších zákonů přebral ÚVIS agendu Úřadu pro státní informační systém, který zmíněným zákonem zanikl.

Klíčovou úlohou Úřadu je provádět dohled nad dodržováním zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy a změně některých dalších zákonů. Jedná se především o následující činnosti:

• provádět kontrolu orgánů veřejné správy při dodržování povinností stanovených výše uvedeným zákonem
• hodnotit projekty, které mají dopad na meziresortní funkčnost ISVS
• vydávat a odnímat pověření k výkonu atestací v rámci ISVS
• stanovit pravidla pro sdílení dat a služeb mezi jednotlivými ISVS skrze referenční rozhraní
• provádět kontrolu, zda nejsou provozovány neatestované systémy, popřípadě nové verze produktů podstatně nezměnily informační systém
• vyjadřovat se k projektům ISVS a jejich finančním nárokům
• ukládat sankce za porušení výše zmíněného zákona
• učinit opatření směřující k nápravě nedostatků

ÚVIS podporuje a vytváří rámec pro aktivity zaměřující se na budování informační společnosti. Současně zajišťuje zázemí pro fungování Rady vlády pro státní informační politiku. Do jeho kompetence náleží zpracování návrhů strategických dokumentů v oblasti informačních systémů veřejné správy. Dále zajišťuje tvorbu standardů a podílí se na správě referenčního rozhraní ISVS. Do jeho působnosti spadá správa portálu veřejné správy. Portál je dostupný via Internet z následující adresy: http://www.centralni-adresa.cz/portal/ index.html. Portál má plnit úlohu integrovaného místa, kde budou občanům dostupné informace a služby jednotlivých složek veřejné správy.

5. Akční plán realizace státní informační politiky

Ke schválení Akčního plánu došlo 31. května 2000, tedy přesně rok poté co byla přijata koncepce státní informační politiky. Schválený Akční plán, jehož plný název zní Akční plán realizace státní informační politiky do konce roku 2002, ve své konečné podobě byl ovlivněn iniciativu Evropské Unie nazvanou eEurope. Na základě iniciativy eEurope byly do plánu zahrnuty následující tematické oblasti: zdravotnictví online a inteligentní doprava.

Státní informační politika si stanovila osm prioritních oblastí, které podpoří budování a povedou k rozvoji informační společnosti. Akční plán stanovuje tři základní rámcové programy, ve kterých má být naplněno všech osm prioritních oblastí.

První rámcový program nese název Informační gramotnost a bude se týkat první prioritní oblasti, která je nazvaná stejně jako rámcový program - Informační gramotnost. Druhý rámcový program Elektronický obchod se zaměří na šestou oblast státní informační politiky, která nese taktéž stejný název Elektronický obchod. Třetí rámcový program Elektronická veřejná správa pokryje zbývající prioritní oblasti.

Obr. 4 : Rámcové programy Akčního plánu a prioritní oblasti SIP

5.1 Programy a projekty Akčního plánu

5.11 Informační gramotnost

Rámcový program Informační gramotnost zahrnuje tři projekty:

• Informační gramotnost
• Veřejné informační služby knihoven
• Vzdělávání pracovníků veřejné správy

Nositelem projektu Informační gramotnost se stalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Cílem projektu je zabezpečit gramotnost občanů v oblasti ICT. Vládním usnesením č. 351 ze dne 10. dubna 2000 byla schválena koncepce SIP ve vzdělání, která by měla řešit základní problematiku týkající se zajištění informační infrastruktury pro vzdělání. Důraz se klade na oblast celoživotního vzdělávání. V této souvislosti se hovoří o virtuálním vzdělávání a virtuálních univerzitách, které přesahují svým dosahem hranice země a stávají se integrujícím prvkem.

Nositelem projektu Veřejné informační služby knihoven je Ministerstvo kultury. Informační služby knihoven by se měly kvalitativně změnit s rozvojem digitalizace, důraz se klade i na vzdělávání pracovníků knihoven a informačních center. Občanům by měl být v knihovnách dostupný Internet.

Poslední projekt v této skupině - Vzdělávání pracovníků veřejné správy, jehož nositelem je Ministerstvo vnitra, se zaměří na zajištění způsobilosti pracovníků ve veřejné správě. Jedná se o způsobilost při zavádění a obsluze elektronických služeb, které budou občanům jejich prostřednictvím poskytovány.

5.12 Elektronický obchod

Rámcový program Elektronický obchod má stanoveny tři projekty:

• Program legislativních změn na podporu elektronického obchodu (nositelem projektu je Úřad pro veřejné informační systémy)
• Zelená kniha o elektronickém obchodu (nositelem projektu je Úřad pro veřejné informační systémy)
• Akreditační infrastruktura (nositelem projektu je Úřad pro ochranu osobních údajů)

Program legislativních změn na podporu elektronické obchodu má za cíl zajistit relevantní legislativní prostředí, v jehož rámci bude moci být zdárně provozován elektronický obchod. Legislativa by měla být harmonizována s právem Evropské unie, především se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady pro některé právní aspekty elektronického obchodu týkající se vnitřního trhu.

Cílem projekt Zelená kniha o elektronickém obchodu je popsat podmínky a aktivity v oblasti elektronického obchodu, zachytit rozdíly a bariéry při uplatňování elektronického obchodu v ČR a v EU, současně i navrhnout postupy pro odstranění identifikovaných bariér. Klíčovým úkolem pro tuto oblast je zformulovat nové zadání pro oblast tzv. e-ekonomiky, což by mělo být i reakcí na stav v Evropské unii a na její aktivity v této oblasti. Zelená kniha by měla být prodiskutována s podnikatelskou a odbornou veřejností a posloužit jako základní východisko pro vypracování Bílé knihy o elektronickém obchodu.

Projekt Akreditační infrastruktura se zaměří na zvýšení důvěryhodnosti organizací, které budou poskytovat certifikační služby a vydávat kvalifikované certifikáty pro elektronický podpis. Úřad pro ochranu osobních údajů, který je nositelem projektu, má ze zákona (č. 227/2000 Sb.) povinnost udělovat a odjímat akreditace organizacím k provozování certifikačních služeb a zároveň vykonávat dohled nad jejich činností.

Předpokládá se, že do tohoto rámcového programu bude přesunut i projekt, který se zaměří na využívání elektronických identifikátorů využívaných ve veřejné správě. Dosud je tento projekt zakomponován ve třetím rámcovém programu.

5.13 Elektronická veřejná správa

Za hlavní prioritu programu Elektronická veřejná správa lze označit vybudování vhodného komunikačního prostředí. Konkrétně můžeme hovořit o zpřístupnění informačních kiosků, zabezpečení přístupu na Internet z veřejných informačních míst a poskytování informačních služeb kontaktními místy veřejné správy všem občanům. V návaznosti na informační systémy veřejné zprávy se předpokládá, že bude občanům poskytován elektronický servis např. v oblasti daňových přiznání, identifikace osob apod.

Co do počtu konkrétních aktivit je tento rámcový program nejrozsáhlejší. Tematicky je rozdělen do tří skupin, které se podle zaměření činností dělí do podskupin, v nichž jsou vytyčené konkrétní činnosti.

Hlavními skupinami a jejich podskupinami jsou:

- Veřejné informační služby (VIS)

• Informační zdroje VIS
• Komunikační kanály pro styk občanů s VIS

- Elektronické služby veřejné správy

• ISVS ˇ Identifikace osob
• Vývoj elektronických služeb veřejné správy

- Projekty informačních systémů státní správy a samosprávy

Pro přehlednou ilustraci jednotlivých činností, které budou realizovány v tomto programu poslouží následující schéma:

Tab. 3: Schéma rámcového programu Elektronická veřejná správa

*1 Public Private Partnership

*2 Projekty nejsou v AP specifikovány

6. Legislativní zabezpečení

Zásadním krokem pro realizaci informační politiky je zajištění legislativního zabezpečení. Prvořadým úkolem se stává vytvořit takové legislativní prostředí, které na transakce vykonané v elektronickém prostředí bude pohlížet jako na rovnoprávné transakce, které byly vytvořeny v tradičním prostředí. Zabezpečí jejich dodržování a v případě potřeby vynutitelnost vzniklých právních vztahů a závazků. Důležitým mezníkem je i vstup České republiky do Evropské unie. Při přibližování se EU musí být věnována pozornost harmonizaci legislativy ČR s právem Evropské unie.

6.1 Zákon o svobodném přístupu k informacím

Zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. upravuje podmínky svobodného přístupu k informacím a stanovuje základní podmínky, za kterých je možné informace poskytovat. Subjekty, které mají ze zákona povinnost poskytovat informace jsou orgány státní správy a orgány územní samosprávy.

Poskytování informací se nevztahuje na podávání osobních údajů a informací podle zvláštních právních předpisů jako je např. zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých dalších zákonů. V zákoně jsou definovány i další omezení, které nedovolují poskytnout určité informace.

Žádost o informaci může podat každá fyzická i právnická osoba. Kompetentní subjekty poskytují tedy informace na základě žádostí občanů. Zákon jim ukládái zveřejňovat informace bez vyžádání. Jedná se o informace, které sdělují důvod a způsob založení subjektu, jeho organizační strukturu, místo kde je možné získat příslušné informace, sazebník úhrad za poskytování informací apod. Informace tohoto typu musí subjekty umístit na všeobecně přístupné místo ve svých úřadovnách a také pomocí dálkového přístupu, kterým rozumíme především Internet.

6.2 Zákon o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů

Zákon ze dne 14. září 2000 o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů (č. 365/2000 Sb.) stanovuje práva a povinnosti, které souvisejí s vytvářením a rozvojem ISVS.

Zákon zrušil Úřad pro státní informační systém. Jeho pracovní i právní vztahy přešly na nově vzniklý Úřad pro veřejné informační systémy, který byl novým zákonem zřízen.

Vymezení ISVS zákonem je následovné*: "Informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Jsou jimi i informační systémy, zajišťující činnosti dle zvláštních zákonů. …zákon č. 890/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 365/1999 Sb., zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů."

Jednotlivé ISVS mají ustanoveny své správce. Funkci správců plní ministerstva, jiné správní úřady, orgány územní samosprávy a další státní orgány, souhrnně označované jako orgány veřejné správy. Ty v rámci své kompetence odpovídají za výběr programového a technického vybavení, které zajistí provoz vytvářených a spravovaných informačních systémů.

* Zákon ze dne 14. září 2000 o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, s. 4667.

Orgány veřejné správy jsou povinny dle zákona:

• vytvářet koncepci informačních systémů, která bude v souladu s vládou schválenými dokumenty pro oblast ISVS
• dodržovat závazná ustanovení standardů
• u nově vytvářených systémů zajistit atestaci a neuvádět systém do provozu bez atestace
• poskytovat informace z provozovaného informačního systému prostřednictvím referenčního rozhraní
• zveřejňovat informace o provozovaném systému
• zajišťovat ochranu a bezpečnost informací v rámci provozovaného systému

Zákon se nevztahuje na informační systémy, které jsou vedené:

• Policií ČR při prevenci a odhalování trestné činnosti
• Zpravodajskými službami
• Ministerstvem financí v rámci finančně analytické činnosti
• Národním bezpečnostním úřadem při provádění bezpečnostních prověrek
• Ministerstvem obrany

6.3 Zákon o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů

Dne 4. dubna 2000 byl přijat zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních dajů a o změně některých zákonů. Zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají orgány státní správy, územní samosprávy, ostatní orgány veřejné moci, stejně jako fyzické a právnické osoby, pokud zákon nevymezuje jinak. Jeho působnost se váže na veškeré zpracování osobních údajů bez ohledu na prostředky zpracování.

Přijetím zákona se Česká republika zařadila do skupiny evropských zemí, v nichž je cílem ochránit soukromí lidí před neoprávněným narušováním, ke kterému dochází v souvislosti se zneužíváním osobních dat.

Správcům osobních údajů vzniká povinnost požádat Úřad pro ochranu osobních údajů o registraci povoleného zpracování. Termín zahájení registrace byl stanoven od 1.12. 2000. Všichni, kteří začali zpracovávat osobní údaje již před tímto datem, mají ohlašovací povinnost do 31.5.2001.

6.31 Úřad pro ochranu osobních údajů

Zákonem byl zřízen Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOU), jehož hlavní činností je:

• provádět dozor nad dodržováním povinností, které ukládá zákon při zpracování osobních údajů
• provozovat registr povolených zpracování osobních údajů
• přijímat podněty a stížnosti občanů na porušení zákona
• poskytovat konzultace v oblasti ochrany osobních údajů

Úřad se skládá z předsedy, inspektorů a ostatních zaměstnanců. Předseda Úřadu je jmenován prezidentem na návrh Senátu ČR. Funkční období je pětileté, do funkce může být předseda jmenován maximálně dvakrát po sobě jdoucím období. Předseda úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost vyjma činnosti pedagogické, vědecké, publicistické či umělecké. Tato činnost však nesmí narušovat a snižovat důstojnost nebo důvěru, která se týká nezávislosti a nestrannosti ÚOOU.

Taktéž inspektory jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Senátu ČR. Jmenování je na dobu deseti let a je možné opětovné jmenování do této funkce. Hlavní činností inspektorů je vykonávání a řízení kontroly, vypracovávání kontrolních protokolů a provádění dalších úkolů v souvislosti s posláním ÚOOU. Inspektoři stejně jako předseda Úřadu nesmějí vykonávat výdělečnou činnost kromě výjimek zmíněných v předchozím odstavci.

Dne 29.8.2000 prezident ČR jmenoval historicky prvního předsedu ÚOOU, kterým se stal Karel Neuwirt. Karel Neuwirt do svého jmenování působil jako ředitel Odboru pro ochranu osobních údajů při ÚSIS. Výrazně se podílel na tvorbě a prosazení zákona o ochraně osobních údajů.

6.4 Zákon o elektronickém podpisu

Zákon o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu č. 227/2000 Sb.) upravuje používání elektronického podpisu, poskytování souvisejících služeb, kontrolu povinností stanovených tímto zákonem a sankce za porušení zákona.

Elektronickým podpisem se podle zákona rozumí1: "údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě".

Zákonem jsou vymezeny povinnosti podepisující osoby i poskytovatele certifikačních služeb. Poskytovatel certifikačních služeb může nabízet své služby poté co získá akreditaci.Akreditace uděluje a odjímá ÚOOU. Úřad také vykonává dozor nad jejich činností a vede evidenci udělených akreditací.

K plné funkčnosti využívání elektronického podpisu je nutné přijetí prováděcí vyhlášky. Teze vyhlášky zpracoval ÚOOU, který v současné době konzultuje s odborníky její návrh a shromažďuje k ní připomínky.

7. eEurope a eEurope+

7.1 Iniciativa eEurope

Snahou České republiky je vstoupit do Evropské unie, s tím souvisí i nezbytnost sledovat aktivity, které EU podniká v oblasti informační společnosti. Za aktuální a klíčovou iniciativu lze považovat eEurope, která má bezprostřední vliv i na formování informační politiky ČR.

Dne 8. 12. 1999 Evropská komise vyhlásila iniciativu nazvanou "eEurope - An Information Society for All" (elektronická Evropa - informační společnost pro všechny). Hlavním cílem iniciativy je zprostředkovat výhody, které přináší informační společnost všem občanům Evropy.

Iniciativa je klíčovou aktivitou strategie pro modernizaci evropské ekonomie. Hlavní opěrné body tvoří:

• rychlejší a lacinější přístup k Internetu
• rozvoj digitální vzdělanosti
• e-commerce
• využívání digitálních technologií veřejným sektorem
• vláda online (government online)

Iniciativa chce plně využít digitálních technologií a zajistit všem Evropanům nezbytné dovednosti, které spočívají v umění využívat moderní technologie. Aplikace digitálních technologií by se měla stát významným faktorem pro růst "nové ekonomie", která bude plně a funkčně využívat prostředí Internetu. V této souvislosti lze hovořit o e-economy. Úspěch této ekonomie bude souviset se schopností občanů plně využívat výhod a příležitostí, které budou nabídnuty. Prvním krokem bude zajistit přístup k informacím, které občané hledají, což souvisí s možností levnějšího a dosažitelnějšího přístupu na Internet.

eEurope vychází z liberalizace telekomunikací, stanovení právního rámce pro e-comerce (tzn. zajištění ochrany osobních dat, autentizace a bezpečnosti přenosu dat) a podpory výzkumu a vývoje.

Naplnění vytyčených cílů předpokládá spolupráci Evropské komise, členských států, občanů i podniků celé Evropy. eEurope je vítána jako chvályhodné úsilí pro budoucí evropský rozvoj.

Akční plán pro iniciativu eEurope byl následně schválen Evropskou radou na červnovém summitu ve Feira v Portugalsku.

Prioritní oblasti schváleného Akčního plánu pro eEurope byly sloučeny do tzv. akčních linií, jejichž struktura je následující:

Tab. 4: Schéma akčních linií eEurope

Z politických jednání EU a kandidátských zemí vyšla myšlenka vytvořit akční plán, který by rozvíjel iniciativu eEurope v kandidátských zemích připravujících se na vstup do EU. Finální verze plánu označovaného jako eEurope+ byla představena a schválena na evropském summitu konaném v Göteborgu ve dnech 15. 6. - 16. 6. 2001. Vláda ČR, ještě než byl veřejnosti oficiálně tento akční plán představen, schválila svým usnesením č. 405/2001 ze dne 25. 4. 2001 připojení se k němu.

7.2 Akční plán eEurope+ pro kandidátské země

Oficiální název Akčního plánu pro kandidátské země EU zní "eEurope+: A co-operative effort to implement the Information Society in Europe" (eEurope+: společné úsilí pro realizaci informační společnosti v Evropě). eEurope+ sleduje všechny stanovené priority eEurope, ale vychází ze specifické situace kandidátských zemí.

Iniciativa eEurope byla vyhlášena v době, kdy došlo k liberalizaci telekomunikačního trhu v EU, téměř všechny domácnosti měly zavedenu telefonní linku a nezbytné zákony pro oblast telekomunikací byly v členských státech přijaty. To však není případ kandidátských zemích, proto Europe+ má tzv. nultou linie Akčního plánu, která má přispět k vyrovnání stavu v oblasti telekomunikací a legislativy.

Cílem Akčního plánu je aktivně zapojit kandidátské státy do budování informační společnosti a po boku EU přispět k tomu, aby se Evropa stala "the most competitive and dynamic knowledge-based economy in the world"1 - nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na znalostech.

Časový rámec Akčního plánu je určen do roku 2003, kdy dojde k jeho zhodnocení. Hodnotící kritéria budou stejná jak pro eEurope, tak pro eEurope+. Finanční zajištění Akčního plánu bude realizováno ze státních rozpočtů jednotlivých zemí, soukromého sektoru a relevantních programů a fondů EU.

Na vládách jednotlivých států je podpořit zakomponovaní priorit, jež sleduje Akční plán do národních rozvojových plánů.

Česká republika priority eEurope+ zakomponuje do připravovaného Národního akčního plánu eEurope+ pro Českou republiku, který má být zpracován nejpozději do 31.10.2001.

Struktura plánu eEurope+ je následující:

Tab. 5: Schéma akčních linií eEurope+

Nultá linie Akčního plánu - Urychlit realizaci základních stavebních kamenů pro informační společnost má za cíl úplnou liberalizaci telekomunikačního sektoru a přijetí "acquis communautaire" (komunitní právo) pro oblasti týkající se rozvoje informační společnosti. Kandidátské země si musí uvědomit důležitost moderních telekomunikačních sítí a služeb, které jsou základním východiskem pro občany v nové ekonomice.

První linie akčního plánu - Levnější, rychlejší a bezpečný Internet je zaměřena na podporu budování informační infrastruktury. Konkurence v oblasti telekomunikací by měla zajistit snížení cen přístupu k Internetu, nutností bude i přijetí regulačních opatření v této oblasti. Nižší ceny jsou důležitým prvkem pro zavádění vysokorychlostního přístupu na Internet, který umožní nové technologie např. xDSL, optická vlákna a radiotechnologie. Vysokorychlostní sítě otevřou kandidátským zemím nové možnosti v oblasti participace na výzkumných projektech, multimediálním vzdělávání apod. Zajistit bezpečnost sítí je základním předpokladem pro úspěšnou elektronickou komunikaci.

Druhá linie - Investice do lidí a schopností se zaměřuje na využívání Internetu a multimediální pomůcek při výuce, na nutnost celoživotního vzdělávání a na využití možností, které přináší informační společnost pro všechny, tj. i pro určitým způsobem znevýhodněné občany (postižené, bez zaměstnání apod.).

Třetí linie - Stimulace využívání Internetu se zabývá využívání Internetu při elektronickém obchodování, zpřístupňování kulturního bohatství prostřednictvím Internetu, možnostmi elektronické komunikace mezi občanem a státními orgány, dostupnost zdravotnických informací atd.

Závěr

Česká republika na své cestě budování informační společnosti podnikla řadu významných a zároveň i nezbytných kroků. Přijetím materiálu "Státní informační politika ČR - cesta k informační společnosti" byly vytyčeny základní priority, kterých by mělo být dosaženo.

Vzniklo institucionální zázemí pro realizaci informační politiky. Můžeme říci, že byla přijata i základní legislativní opatření, která jsou nezbytná pro informační společnost, respektive pro zázemí společnosti. Přibližování se Evropské unii naznačuje přijetí Akčního plánu eEurope+.

Velkou překážkou, která však provází budování informační společnosti v ČR je nedostatek financí. Otázku finančního zabezpečení můžeme označit za klíčovou problematiku při realizaci státní informační politiky ČR.

Literatura

1. Akční plán státní informační politiky do konce roku 2002 [online]. 2000-05-10 [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/dokumenty/akcni_plan.pdf

2. České fórum pro informační společnost [online]. [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://www.info-forum.cz/

3. eEurope 2002 : An Information Society for All : Action plan : prepared by the European Commission for the Feira European Council : 19-20 June 2000 [online]. 2000-06-14 [cit. 2001-06-09]. Dostupný z: http://europa.eu.int/information_society/eeurope/ action_plan/pdf/actionplan_en.pdf

4. eEurope+ 2003 : A co-operative effort to implement the Information Society in Europe : Action Plan prepared by the Candidate Countries with the assistance of the European Commision [online]. June 2001 [cit. 2001-06-20]. Dostupný z: http://europa.eu.int/information_society/international/candidate_countries/doc/eEurope_june2001.pdf

5. eEurope+ 2003 : Společný program k realizaci informační společnosti v Evropě : Akční plán připravený kandidátskými státy s přispěním Evropské komise[online]. Červen 2001 [cit. 2001-06-30]. Český překlad. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/ sip/dokumenty/eeurope/akcni_plan.pdf

6. E-government nebude zadarmo : rozhovor s Karlem Březinou. Zapsal Jiří Grund. Ekonom : týdeník Hospodářských novin. 2000, roč. 44, č. 35, s. 22-23.

7. Elektronická Evropa : Informační společnost pro každého : návrh akčního plánu připravený Evropskou komisí pro Evropskou Radu ve Feiře 19.-20. června 2000 [online]. 2000 [cit. 2001-03-09]. Český překlad. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/dokumenty/jsr074c.rtf

8. Informační politika ČR : základy strategie. S´98 : Veřejná správa. 1998, č.26, s. I-VIII.

9. Informační politika ČR : základy strategie : pokračování. S´98 : Veřejná správa. 1998, č. 27, s. I-IV.

10. KOHOUT, Petr. Budování infrastruktury ISVS [online]. In Internet ve státní správě a samosprávě : Hradec Králové : 26. -27. březen 2001. 2001 [cit. 2001-06-20]. Dostupný z:http://www.isss.cz/sbornik.asp

11. Koncepce budování informačních systémů veřejné správy: schválená usnesením vlády České republiky ze dne 11. října 1999 č. 1059 [online]. 1999-10-18 [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/dokumenty/koncepce.pdf

12. KRATOCHVÍL, Alexandr. Akční plán : stavba na zelené louce? Veřejná správa. 2000, roč. 11, č. 41, s. 11.

13. KVĚTOŇ, Karel. Potřebujeme koncepci rozvoje české informační společnosti? [online]. [1997] [cit. 2000-03-09]. Dostupný z: http://web.cvut.cz/cp1250/cc/iscsc/NII/keynote/Kkveton.html

14. Návrh řešení státního informačního systému České republiky. I´91 : časopis informačních pracovníků, knihovníků a uživatelů informací. 1991, roč. 33, č. 6, s. 162-167.

15. NEUMANN, Jan. Co ve státní informační politice nenajdete : aneb deficit principů evropské a globální informační společnosti. Veřejná správa. 1999, roč. 10, č. 31, s. 28-31.

16. Odborná pracovní skupina při Radě vlády ČR pro státní informační politiku [online]. [cit. 2000-03-09]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/ops/ops.il2.htm

17. PETERKA, Jiří. Akční plán SIP : přesně do roka? Lupa [online]. 2000-05-31 [cit. 2001-03-13]. Dostupný z: http://www.lupa.cz/tisk.phtml?show=854

18. PETERKA, Jiří. Budování SISu dostalo na poslední chvíli zelenou [online]. 1998-08-06 [cit. 2001-04-012]. Dostupný z : http://archiv.czech.net/anovinky/ai808061.htm

19. PETERKA, Jiří. Co nás čeká v eEurope+? Lupa [online]. 2001-05-21 [cit. 2001-06-09]. Dostupný z: http://archiv.czech.net/b01/b0521001.php3

20. PETERKA, Jiří. Evropa nám vzkazuje : liberalizujte! [online]. Virtuální park. 1999-30-11 [cit. 2001-03-13]. Dostupný z: http://www.park.cz/vypis.asp?kod_cl=38&jazyk=C

21. PETERKA, Jiří. Konečně nějaký pohyb na cestě k informační společnosti [online]. 1999-06-23 [cit. 2001-03-13]. Dostupný z: http://rav.seznam.cz/Index/Internet/2345.html

22. PETERKA, Jiří. S Karlem Berkou o ÚSISu [cit. 2001-03-13]. Dostupný z: http://www.novinky.cz/Index/Politika/3103.html

23. PETERKA, Jiří. Vláda rozhodla o informační politice. Lupa [online]. 2000-06-05 [cit. 2001-04-012]. Dostupný z: http://www.lupa.cz/clanek.phtml?show=860

24. PETERKA, Jiří. Vytunelovaný Akční plán, nebo přeskupené rezervy? [online]. 2001-05-21 [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://archiv.czech.net/b01/b0521001.php3

25. Portál veřejné správy [online]. [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://www.centralni-adresa.cz/portal/index.html

26. Public sector information : a key resource for Europe - Green Paper on Public Sector Information in the Information Society [online]. [1999][cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://europa.eu.int/ ISPO/docs/policy/docs/COM(98)585/index.html

27. Second EU-CEEC Information Society Forum : Prague : September 12-13 : 1996 [online]. 1996 [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://europa.eu.int/ISPO/peco/forum2.html

28. Státní informační politika - cesta k informační společnosti [online]. [1999] [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/dokumenty/ sipcesta/sipobsah.il2.htm

29. Státní informační politika - cesta k informační společnosti [online]. [1999] [cit. 2001-03-09]. Příloha I, Obecné a mezinárodní aspekty informační politiky Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/ sip/dokumenty/ sipcesta/priloha1.il2.htm

30. Státní informační politika - cesta k informační společnosti [online]. [1999] [cit. 2001-03-09]. Příloha II, Předpoklady realizace státní informační politiky. Dostupný z: http://www.vláda.cz/rady/sip/dokumenty/sipcesta/priloha2.win.htm

31. Státní informační politika - cesta k informační společnosti [online]. [1999] [cit. 2001-03-09]. Příloha III, Harmonogram realizace vybraných úkolů státní informační politiky.Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/dokumenty/ sipcesta/priloha3.il2.htm

32. Statut Českého fóra pro informační společnost [online]. [cit. 2001-04-012]. Dostupný z. http://www.info-forum.cz/forum/statut.html

33. ŠTĚDRONSKÝ, V. Informační ekonomika : analytická studie [online]. 1999-08-30 [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://www.info-forum.cz.cz/forum/materialy/inekon/inekon.html

34. TEN 155 CZ v otázkách a odpovědích [online]. [cit. 2001-06-20]. Dostupný z: http://www.ten.cz/provoz/faq.html

35. TRUNEČEK, Jan. Management v informační společnosti : učební texty pro bakalářské studium. Praha : VŠE, 1997. 228 s. ISBN 80-7079-201-9.

36. Úřad pro ochranu osobních údajů [online]. 2001 [cit. 2001-03-13]. Dostupný z: http://www.uoou.cz

37. Usnesení vlády ČR ze dne 1. července 1998 č. 467 k Základním tezím rozvoje informačních systémů veřejné správy a Tezím zavádění účinné ochrany osobních údajů [online]. 1998 [cit. 2001-04-012]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/cgi-bin/sqwf1250.cgi/ sqw/usnvlad/usntext.sqw?CID=7036

38. Usnesení vlády ČR ze dne 19. října 1998 č. 680 o zřízení Rady vlády ČR pro státní informační politiku [online]. 1998 [cit. 2001-03-09]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/cgi-bin/usnredir.il2.cgi?7315

39. Usnesení vlády ČR ze dne 31. května 1999 č. 525 k návrhu státní informační politiky. 1999 [cit. 2001-04-012]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/cgi-bin/usnredir.il2.cgi?8206

40. VANÍČEK, Jiří. Role státu na cestě k informační společnosti [online]. 1998-07-31 [cit. 2001-02-13]. Dostupný z: http://web.cvut.cz/cc/icsc/rufis98/papers/vanicek.html

41. VLASÁK, Rudolf. Informační dálnice a knihovny. 2. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: SKIP, 1996. 116 s. ISBN 80-85851-05-9.

42. VLASÁK, Rudolf. Základy informační politiky : učební texty. Praha : Vyšší odborná škola informačních služeb, 2001. 105 s.

43. Zákon ze dne 11. května 1999 o svobodném přístupu k informacím. In Sbírka zákonů. 1999, částka 39, s. 2578-2582.

44. Zákon ze dne 14. září 2000 o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů. 2000, částka 99, s. 4666-4671.

45. Zákon ze dne 29. června 2000 o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů. 2000, částka 68, s. 3292-3297.

46. Zákon ze dne 4. dubna 2000 o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. In Sbírka zákonů. 2000, částka 32, s.1521-1532.

47. Zápisy ze zasedání Rady vlády České republiky pro státní informační politiku [online]. 1999- [cit. 2001-03-13]. Dostupný z : http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/zasedani/zapisy.il2.htm

48. Zasedání ČFIS : předseda ÚVIS : projev [online]. 2001 [cit. 2001-06-20]. Dostupný z: http://www.info-forum.cz/forum/materialy/ inekon/zas3kru.html

49. ZLATUŠKA, J., at al. Analýza podmínek pro přechod České republiky k informační společnosti [online]. 1998 [cit. 2001-03-09].Dostupný z: http://www.fi.muni.cz/~zlatuska/CIS/

50. Zpráva o činnosti Rady vlády pro státní informační politiku v roce 2000 [online]. [2000] [cit. 2001-05-10]. Dostupný z: http://www.vlada.cz/1250/vrk/rady/sip/dokumenty/ cinnost_2000.pdf