Již několik let postupně krystalizovalo na dvou českých pracovištích, Teologické fakultě JU a Filosofickém ústavu AV ČR, v. v. i., badatelské téma, které kromě díla prof. Stanislava Sousedíka věnovaného hlavně českému filozofickému baroku, dosud u nás nebylo systematicky pokryto a jež je v mezinárodním kontextu velmi ceněné a v současnosti rozvíjené.
Je to oblast scholastického myšlení v období po středověku. Zatímco medievistická studia zaznamenala v minulých desetiletích značný rozkvět, scholastika novověku a 20. století zůstávala do značné míry ve stínu. Přitom se jedná o univerzitní filozofii raného novověku, důležitou inspiraci a diskusní partnery pro myslitele jako Descartes nebo Kant.
Protože scholastická filozofie v tomto období žila do značné míry ve spojení s teologií a také teologie samotná patří nedílně ke scholastickému odkazu, je pochopitelné, že i výše zmíněné instituce zahrnují jak filozofy, tak teology. Jedná se o Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Filosofický ústav AV ČR. Obě tyto instituce uzavřely v roce 2008 smlouvu o spolupráci spočívající v založení společné výzkumné pracovní skupiny pro studium poststředověké scholastiky.
Tato výzkumná pracovní skupina se ve svém široce koncipovaném předmětu zabývá systematickým zkoumáním scholastické filozofie a teologie od konce středověku (15. století) až po současné proudy navazující na scholastický odkaz vrcholného středověku. Právě rozvíjení myšlenek Alberta Velikého, Tomáše Akvinského, Jana Dunse Scota, Viléma Ockhama či raně novověkého Františka Suáreze v podobě více či méně pevně nadefinovaných školských systémů se stává hlavním těžištěm badatelské činnosti pracovníků skupiny. Zvláštní důraz je kladen na tzv. barokní filozofii neboli scholastickou filozofii raného novověku (jde především o období tzv. posttridentinské), která se v současné době stává, a nejen vzhledem ke svému historickému významu spojenému se vznikem moderní „učebnicové“ filozofie (R. Descartes, G. W. Leibniz atd.), stále více předmětem zájmu celé řady badatelů z celého světa.
Právě bádání na tomto stále ještě „poli neoraném“, ve spojení s literárním bohatstvím daným vybaveností českých a moravských, především klášterních a univerzitních, „barokních knihoven“ společně s poměrně širokou a slibnou základnou badatelů sdružených ve Skupině, skýtá dobrou perspektivu systematického výzkumu scholastické teologie a filozofie tohoto období. Vedle raně novověké scholastiky 16.–18. století zaujímá důležitou badatelskou oblast i tzv. třetí scholastika, často (a poněkud nepřesně) označovaná jako novotomismus. Také v současnosti existují výrazné myšlenkové proudy navazující různým tvůrčím způsobem na scholastiku, a právě autoři tohoto období umožňují jedinečnou příležitost konfrontovat scholastiku s moderním světem, který představují především moderní věda a nové politické či filozofické systémy (filozofie života, fenomenologie, hermeneutika, existencialismus, personalismus, analytická filozofie, marxismus, postmoderna). Zejména aktualizace v oblasti analytické filozofie, která je dána celou řadou podobností mezi scholastikou a „analytikou“, je úspěšná.
Badatelská činnost pracovníků skupiny se rozvíjí v následujících 10 okruzích:
a) Renesanční italská scholastika;
b) Vztah filozofie a teologie po konci středověku;
c) Dílo a vliv osobnosti Františka Suáreze;
d) Filozofie Tovaryšstva Ježíšova v 16. století;
e) Raně novověký tomismus, scotismus a jezuitská scholastika 17. a 18. století;
f) Vztah raně novověké univerzitní filozofie a raně novověké „učebnicové“ filozofie;
g) Protestantská scholastika 17. a 18. století;
h) Novoscholastika 19. a 20. století;
ch) Personalistický tomismus 20. století;
i) Analytický tomismus.
Daniel Heider, Tomáš Machula,
Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Je to oblast scholastického myšlení v období po středověku. Zatímco medievistická studia zaznamenala v minulých desetiletích značný rozkvět, scholastika novověku a 20. století zůstávala do značné míry ve stínu. Přitom se jedná o univerzitní filozofii raného novověku, důležitou inspiraci a diskusní partnery pro myslitele jako Descartes nebo Kant.
Protože scholastická filozofie v tomto období žila do značné míry ve spojení s teologií a také teologie samotná patří nedílně ke scholastickému odkazu, je pochopitelné, že i výše zmíněné instituce zahrnují jak filozofy, tak teology. Jedná se o Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Filosofický ústav AV ČR. Obě tyto instituce uzavřely v roce 2008 smlouvu o spolupráci spočívající v založení společné výzkumné pracovní skupiny pro studium poststředověké scholastiky.
Tato výzkumná pracovní skupina se ve svém široce koncipovaném předmětu zabývá systematickým zkoumáním scholastické filozofie a teologie od konce středověku (15. století) až po současné proudy navazující na scholastický odkaz vrcholného středověku. Právě rozvíjení myšlenek Alberta Velikého, Tomáše Akvinského, Jana Dunse Scota, Viléma Ockhama či raně novověkého Františka Suáreze v podobě více či méně pevně nadefinovaných školských systémů se stává hlavním těžištěm badatelské činnosti pracovníků skupiny. Zvláštní důraz je kladen na tzv. barokní filozofii neboli scholastickou filozofii raného novověku (jde především o období tzv. posttridentinské), která se v současné době stává, a nejen vzhledem ke svému historickému významu spojenému se vznikem moderní „učebnicové“ filozofie (R. Descartes, G. W. Leibniz atd.), stále více předmětem zájmu celé řady badatelů z celého světa.
Právě bádání na tomto stále ještě „poli neoraném“, ve spojení s literárním bohatstvím daným vybaveností českých a moravských, především klášterních a univerzitních, „barokních knihoven“ společně s poměrně širokou a slibnou základnou badatelů sdružených ve Skupině, skýtá dobrou perspektivu systematického výzkumu scholastické teologie a filozofie tohoto období. Vedle raně novověké scholastiky 16.–18. století zaujímá důležitou badatelskou oblast i tzv. třetí scholastika, často (a poněkud nepřesně) označovaná jako novotomismus. Také v současnosti existují výrazné myšlenkové proudy navazující různým tvůrčím způsobem na scholastiku, a právě autoři tohoto období umožňují jedinečnou příležitost konfrontovat scholastiku s moderním světem, který představují především moderní věda a nové politické či filozofické systémy (filozofie života, fenomenologie, hermeneutika, existencialismus, personalismus, analytická filozofie, marxismus, postmoderna). Zejména aktualizace v oblasti analytické filozofie, která je dána celou řadou podobností mezi scholastikou a „analytikou“, je úspěšná.
Badatelská činnost pracovníků skupiny se rozvíjí v následujících 10 okruzích:
a) Renesanční italská scholastika;
b) Vztah filozofie a teologie po konci středověku;
c) Dílo a vliv osobnosti Františka Suáreze;
d) Filozofie Tovaryšstva Ježíšova v 16. století;
e) Raně novověký tomismus, scotismus a jezuitská scholastika 17. a 18. století;
f) Vztah raně novověké univerzitní filozofie a raně novověké „učebnicové“ filozofie;
g) Protestantská scholastika 17. a 18. století;
h) Novoscholastika 19. a 20. století;
ch) Personalistický tomismus 20. století;
i) Analytický tomismus.
Daniel Heider, Tomáš Machula,
Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
English
