Odborný čtvrtletník Nový Orient, časopis Orientálního ústavu Akademie věd ČR, je od dubna roku 2009 zařazený do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik České republiky.
Nový Orient vychází od června roku 1945, kdy v závislosti na rozvoji emancipačních procesů ve státech „třetího světa“ vzrostl také u nás zájem o aktuální politické dění, dějiny a kulturu zemí Asie a Afriky.
Založení tohoto časopisu bylo ve své době významným počinem. Vzniklo nové, výhradně orientalistické periodikum psané v národním jazyce, z něhož širší veřejnost získávala relativně objektivní, nezkreslené informace o zemích Orientu, přinejmenším informace nezatížené xenofobními předsudky nebo zase laciným romantismem. Tuto ambici nebylo snadné naplnit tak, jak si to možná zakladatelé a někteří jejich pokračovatelé představovali. Ale ani v ideologicky nejchmurnějších dobách normalizace ze stránek Nového Orientu nezmizely solidní články o náboženských systémech, „orientálních reáliích“, výtvarném umění, literatuře. Prakticky nedotčena zůstala v tomto ohledu celá sféra starověkých orientálních civilizací (Egypt, Mezopotámie, Indie, Čína), na jejíž zastoupení tvůrci časopisu nikdy nezapomínali. Třiašedesát ročníků tak namnoze představuje bohatou škálu poznatků o orientálních zemích.
Jestliže v dobách minulých se Nový Orient pyšnil tím, že je především v Evropě svého druhu ojedinělým popularizačním či didaktickým časopisem, globální informační revoluce posledních let, možnost svobodně cestovat do Orientu a objektivní tlak na odbornost produkce společenskovědních ústavů Akademie vedly k tomu, že v posledních pěti letech výrazně změnil nejen svou grafickou úpravu, periodicitu a tematický profil, nýbrž především obsahovou kvalitu publikovaných příspěvků. V současnosti činí rozsah časopisu 64 stran formátu A4 v barevné křídové obálce, jejíž podoba odpovídá obsahu daného čísla. V každém z čísel je původním odborným statím pracovníků z různých českých, případně slovenských vědeckých institucí věnováno asi 50 stran, zbytek činí komentované překlady a recenze. O přijetí či nepřijetí příspěvků rozhoduje recenzní řízení, jehož se účastní odborníci nejen z Orientálního ústavu a členové redakční rady, ale jsou také oslovováni specialisté z dalších příbuzných pracovišť. Své odborné stati zde uveřejňují nejen kmenoví pracovníci Orientálního ústavu, nýbrž příslušníci širší orientalistické obce – především pracovníci příslušných odborných ústavů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale také obecní historikové, politologové nebo religionisté z celé republiky.
V případě zájmu je možné si v redakci Nového Orientu objednat i starší čísla.
Důraz na odbornost, objektivitu, věcný nadhled a snaha o co nejširší výběr příspěvků přináší ovoce v podobě stoupajícího počtu předplatitelů. Mezi nimi – kromě knihoven, odborných pracovišť, škol a dalších zájemců z řad široké veřejnosti – roste počet studentů a novinářů.
Miloš Mendel,
Orientální ústav AV ČR, v. v. i.
Nový Orient vychází od června roku 1945, kdy v závislosti na rozvoji emancipačních procesů ve státech „třetího světa“ vzrostl také u nás zájem o aktuální politické dění, dějiny a kulturu zemí Asie a Afriky.
Založení tohoto časopisu bylo ve své době významným počinem. Vzniklo nové, výhradně orientalistické periodikum psané v národním jazyce, z něhož širší veřejnost získávala relativně objektivní, nezkreslené informace o zemích Orientu, přinejmenším informace nezatížené xenofobními předsudky nebo zase laciným romantismem. Tuto ambici nebylo snadné naplnit tak, jak si to možná zakladatelé a někteří jejich pokračovatelé představovali. Ale ani v ideologicky nejchmurnějších dobách normalizace ze stránek Nového Orientu nezmizely solidní články o náboženských systémech, „orientálních reáliích“, výtvarném umění, literatuře. Prakticky nedotčena zůstala v tomto ohledu celá sféra starověkých orientálních civilizací (Egypt, Mezopotámie, Indie, Čína), na jejíž zastoupení tvůrci časopisu nikdy nezapomínali. Třiašedesát ročníků tak namnoze představuje bohatou škálu poznatků o orientálních zemích.
Jestliže v dobách minulých se Nový Orient pyšnil tím, že je především v Evropě svého druhu ojedinělým popularizačním či didaktickým časopisem, globální informační revoluce posledních let, možnost svobodně cestovat do Orientu a objektivní tlak na odbornost produkce společenskovědních ústavů Akademie vedly k tomu, že v posledních pěti letech výrazně změnil nejen svou grafickou úpravu, periodicitu a tematický profil, nýbrž především obsahovou kvalitu publikovaných příspěvků. V současnosti činí rozsah časopisu 64 stran formátu A4 v barevné křídové obálce, jejíž podoba odpovídá obsahu daného čísla. V každém z čísel je původním odborným statím pracovníků z různých českých, případně slovenských vědeckých institucí věnováno asi 50 stran, zbytek činí komentované překlady a recenze. O přijetí či nepřijetí příspěvků rozhoduje recenzní řízení, jehož se účastní odborníci nejen z Orientálního ústavu a členové redakční rady, ale jsou také oslovováni specialisté z dalších příbuzných pracovišť. Své odborné stati zde uveřejňují nejen kmenoví pracovníci Orientálního ústavu, nýbrž příslušníci širší orientalistické obce – především pracovníci příslušných odborných ústavů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale také obecní historikové, politologové nebo religionisté z celé republiky.
V případě zájmu je možné si v redakci Nového Orientu objednat i starší čísla.
Důraz na odbornost, objektivitu, věcný nadhled a snaha o co nejširší výběr příspěvků přináší ovoce v podobě stoupajícího počtu předplatitelů. Mezi nimi – kromě knihoven, odborných pracovišť, škol a dalších zájemců z řad široké veřejnosti – roste počet studentů a novinářů.
Miloš Mendel,
Orientální ústav AV ČR, v. v. i.
English
