Záchranný archeologický výzkum města Mšena
Revitalizace historického jádra ve Mšeně, pří níž je především nově předlážděno historické jádro středověkého a novověkého městečka, přivedla do Mšena badatele z Archeologického ústavu AV ČR v Praze. Ti zde ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mělníku, Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a občanským sdružením Syrakus realizují archeologický výzkum.
Obr. 1.: Mšeno, pohled od severu. Dominantnou města je novorománský kostel sv. Martina, vlevo
náměstí Míru, v centrální části fotografie skrytá plocha Masarykovy ulice (foto ARUP).
Obr. 2.: Část „kovárny“. Na začištěné ploše dobře viditelný obrys zahloubené jámy, v popředí
dvě pece (foto ARUP).
V písemných pramenech vystupuje Mšeno od sklonku 13. století jako královská ves, od poloviny
14. století jako městečko (oppidum) v majetku Ronovců. Základní cílem výzkumu bylo sledovat proměny
původní vsi v městečko a jeho následný vývoj do dnešní podoby. Novověké dějiny městečka nebyly
klidné; během 18. a 19. století Mšeno postihly čtyři desítky požárů, dva z nich (1670 a 1867)
katastrofické – požáry zničily kostel, radnice i domy kolem náměstí.
Obr. 3.: V předním čtverci je zřetelné zčásti preparované zdivo základů zvonice (foto ARUP).
Obr. 4.: Pohled na výzkum v severní části náměstí Míru se zahloubenými novověkými objekty
(foto ARUP).
Archeologové dosavadní etapy výzkumu realizují ve spolupráci s investorem i stavební firmou
právě v prostoru náměstí Míru a Masarykovy ulice (jedné z hlavních mšenských ulic, ústících do
náměstí) v blízkosti novorománského kostela sv. Martina (nově vybudovaný, vysvěcený v roce
1878). Dodržení komunikačního schématu a logistiky městského jádra vedlo archeology k provádění
výzkumu po menších návazných sektorech o plochách několika arů, postupně pokrývajících prostor
náměstí a jeho nejbližšího okolí.
Nejstarší zachycené osídlení lze datovat do druhé poloviny 13. století; reprezentují je
zahloubené stavby, tzv. zemnice. Ty jsou porušeny mladšími situacemi a jejich přesná rekonstrukce
je obtížná. Jejich umístění na obvodu stávajícího náměstí napovídá, že může jít o první podobu
Mšena po jeho vysazení, tzv. lokaci.
Obr. 5.: Výzkum náměstí odhalil intenzivní využívání plochy ve středověku i novověku (foto
ARUP).
Překvapivý je nález dílny na zpracování železné rudy, pracovně označené jako kovárna, datované
do 14. století. V odkrytém prostoru se podařilo zachytit dvě pece, zastřešený pracovní prostor a
odpadní jámu. Samotný nález „kovárny“ je ojedinělý a jeho výlučnost spočívá i v poloze dílny – mezi
kostelem a náměstím, s ohněm (či zápachem) pracující provozy totiž bývaly ve středověku zřizovány
dále od ústředního prostoru.
V témže sektoru badatelé zachytili část zdiva barokní zvonice, původně třípodlažní, samostatně
stojící stavby. Její polohu známe z tzv. Císařského otisku indikační skici Stabilního katastru z
poloviny 19. století, kdy zvonici, kostel a k němu přiléhající hřbitov ohraničovala zeď (tu se
podařilo ve fragmentech také zachytit). Po požáru v roce 1867 nebyla zničená zvonice již
obnovena a nové zvony byly umístěny do věže nově zbudovaného kostela.
Obr. 6.: Výzkum náměstí odhalil intenzivní využívání plochy ve středověku i novověku (foto
ARUP).
Největší překvapení přinesly sektory na náměstí Míru. Původní očekávání relativně prázdné
plochy náměstí vystřídal obraz, který je běžnější spíše na lokalitách s intenzivním pravěkým
osídlením. S jistou nadsázkou lze říci, že dosavadní zkoumané sektory jsou posety zahloubenými
objekty středověku a novověku, nejmladší se datují keramikou a mincemi do 19. století. Nejstaršími
jsou již zmiňované zemnice. Mladší objekty jsou však do značné míry záhadou, jejich výplň tvoří ve
většině případů spálený materiál a suť. Předběžná pracovní hypotéza uvažuje o hlinících, odkud se
těžila spraš na stavbu nových domů po požárech; vzniklé hliníky byly zasypávány materiálem z
požářišť. Upřesnění navržené hypotézy je jedním z cílů dalších výzkumných prací.
JANA MAŘÍKOVÁ-KUBKOVÁ,
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i.