Pracovní konference v Akademii věd ČR
Osobnost Václava Havla jako veřejně angažovaného intelektuála byla předmětem konference pořádané Ústavem pro soudobé dějiny (ÚSD) AV ČR v pondělí 19. 3. 2012 v sídle AV ČR v Praze. Účastnili se jí historici a další odborníci z AV ČR i z jiných institucí. Podle ředitele ÚSD AV ČR PhDr. Oldřicha Tůmy, Ph.D., vedly k uspořádání konference dva důvody – symbolické rozloučení s V. Havlem a uctění jeho památky, v pracovní rovině pak snaha o věcnou a nezaujatou formulaci, či alespoň o předběžné vytyčení půdorysu toho, co V. Havel pro českou společnost a její dějiny znamená.
Oldřich Tůma rovněž uvedl, že konference se zaměřuje na uzlové body Havlova působení,
nepostihuje však jeho literární tvorbu. Připomněl, že Václav Havel má své obdivovatele i odpůrce.
Lidé mají na jeho osobnost různé názory, shodují se však v tom, že českou společnost ovlivnil jako
málokdo. Ředitel ÚSD AV ČR též předeslal, že na tuto první havlovskou konferenci budou navazovat
další jednání, která půjdou více do hloubky.
V zahajovacím bloku vystoupil i předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš. Jak uvedl, je
pochopitelné, že Havlovy názory i rozhodnutí často nebyly vnímány a přijímány jednoznačně. „
Zhodnocení jeho významu občanské i tvůrčí angažovanosti v různých etapách existence
komunistického režimu, v rámci zformování širokého opozičního hnutí Charty 77 či jeho role v
dominovém efektu rozpadu komunistického bloku na konci 80. let je stále velkou výzvou pro
mezioborovou reflexi a badatelský zájem,“ zdůraznil prof. Jiří Drahoš. Podle něj však tuto výzvu
představuje i více než třináct let, kdy se Václav Havel podílel jako hlava státu na přijímání těch
nejdůležitějších rozhodnutí, které přispěly po roce 1989 k prosazení zásad pluralitní
demokracie a k nastartování transformací politiky, ekonomiky i obecně veřejného života.
Dopolední blok jednodenní konference nabídl k diskusi pohled na Havlova myšlenková východiska
a koncepty, jejichž reflexe lze vysledovat v jeho esejistické tvorbě i v praktickém konání. Dva
odpolední bloky se věnovaly pohledům na Havlovo veřejné působení od 50. do 90. let minulého
století, dobovým rolím a významům tohoto působení a také jeho dlouhodobému vlivu na současnou
společnost a politiku. Závěrečné vystoupení přiblížilo Václava Havla v kontextu orálně-historického
výzkumu.
PROGRAM KONFERENCE
Slavnostní zahájení konference
Úvodní slovo prof. Jiřího Drahoše, předsedy AV ČR
Vilém Prečan (ČSDS): Poznámky ke komplexnímu projektu havlovských studií
dopolední blok: VÁCLAV HAVEL JAKO VEŘEJNĚ ANGAŽOVANÝ INTELEKTUÁL
Tomáš Hermann: Filosofické inspirace v myšlení Václava Havla
Jiří Suk: Politické myšlení Václava Havla
Jan Pauer (Hamburg): Václav Havel: Úvahy o morálce v podmínkách diktatury
Oldřich Tůma: Václav Havel jako analytik fungování komunistického režimu
1. odpolední blok: VÁCLAV HAVEL V OPOZICI A DISENTU
Libor Vodička (ÚČL): Počátky veřejného působení Václava Havla: divadelní a literární
kritiky (1956–1967)
Jiří Hoppe: Havlův osmašedesátý
Jaroslav Cuhra: Václav Havel a jeho role v opozici
2. odpolední blok: VÁCLAV HAVEL V POLITICE A SPOLEČNOSTI PO ROCE 1989
Marie Černá: Milí spoluobčané! Paměť komunismu v Havlových projevech
Adéla Gjuričová: Václav Havel a Federální shromáždění (1989–1992)
Michal Kopeček: Antipolitika a její dědictví v éře neoliberalismu
Miroslav Vaněk: „Bez orální historie by zůstalo mnoho věcí zapomenuto...“ Václav Havel
v analýze a interpretaci orální historie aneb o složitosti výzkumu politických elit
Foto: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin
Připravily: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
19.3.2012
