Přednáškové cykly 2011/2012 |
Přesahování literatury: intermediální a interdisciplinární přístupy
Zadáme-li heslo „intermediální“ do internetového vyhledavače, zjistíme, že nejčastější odkazy jsou na nemocniční oddělení známé pod zkratkou JIP a na speciální muškařské šňůry, které se zvlášť pomalu potápějí. V druhé polovině devadesátých let se však adjektivum „intermediální“ ustálilo jako označení takového přístupu k literatuře a dalším uměním, který rozkrývá jejich vzájemné působení a vztahy, a dovoluje tak ve výsledku i hlubší porozumění dílům vzniklým v jednotlivých – uměleckých a mediálních – kontextech. Tyto přístupy, ale i odpovědi na otázky jako například Co mají společného mýtus a moderní komiks? Co může přinést analýza deskriptivních postupů v různých uměních, když literární popisy (skoro) všichni čtenáři přeskakují? Jak se změnila poezie v době digitálních médií? A proč bychom vůbec měli literaturu označovat jako médium? chce odborníkům i širší veřejnosti nabídnout celoroční přednáškový cyklus. Do debaty se v něm zapojí přednašeči, kteří kromě poznatků literárněvědného bádání přinesou i vhled do kognitivních věd, dějin a teorie umění, výzkumů populární kultury, vizuálních a mediálních studií.
Program – jaro 2012
10. 1. 2012, 17h Intermediální poetika příběhu - prezentace ústavní publikace a společná přednáška dvou přispěvatelů svazku: Aneta Zatloukalová (FF MU Brno): Kostýmní drama v české televizní tvorbě Hlavním tématem příspěvku jsou seriálové adaptace literárních děl, které jsou pro své specifické vlastnosti formální i obsahové chápány jako samostatný žánr v oblasti kostýmních (costume dramas) a dobových (period dramas) dramatických seriálů. Pozornost soustředíme na seriálové kostýmní drama v české, respektive československé televizní tvorbě a v tomto rámci se pokusíme podle vzoru britské televizní produkce vymezit klasické románové adaptace. Půjde nám jednak o zmapování zástupců tohoto žánru v naší domácí televizní tvorbě, jednak o paralely se světovou (především britskou) produkcí klasických románových adaptací, a to jak po stránce obsahové, tak stylové, aniž bychom opomíjeli zvláštnosti české podoby tohoto žánru.
Aneta Zatloukalová se narodila v roce 1987 v Sokolově. V současnosti žije v Brně, kde na FF MU vystudovala český jazyk a literaturu. Věnuje se především adaptacím literárních děl. K intermediální problematice ji přivedla novela Viktora Dyka Krysař, již si jako srdeční záležitost zvolila společně s jejími adaptacemi divadelními a filmovými za téma bakalářské práce. Magisterské studium ukončila diplomovou prací Literatura v českém filmu devadesátých let. V rámci doktorského studia dále zkoumá adaptace literárních děl v raném zvukovém filmu, aktuálně představila na intermediálním semináři FF UPOL srovnávací analýzu adaptací Koptova Hlídače č. 47. Do kolektivní monografie Intermediální poetika příběhu připravené v ÚČL přispěla kapitolou „Specifika seriálové adaptace (od počátků až po současnost)“.
Ján Kralovič (FF TU Trnava): Portrét mesta alebo Po stopách pouličného chodca (Berlín, symfónia veľkomesta - k tematike mesta vo filme a literatúre) Zámerom príspevku je na základe vybraného filmu W. Ruttmanna: Berlín, symfónia veľkomesta (1927) vymedziť tri okruhy problémov: obraznosť („portrét“), predmetnosť („stopa“) a proces („chodec“). K ilustrácií sme zvolili „modernistický“ filmový dokument v jeho jedinečnom dôraze na mestské prostredie. Záujmom je upozorniť na formálne paralely filmu s literárnymi dielami. Tie sa objavujú v motíve rytmu, „montáže“ pohybu a pohľadu ako aj „vizualizácie“ rozmanitých mestských aspektov. V kontexte filmu a literatúry upozorňujeme na spoločný poetický modus (Baudelaire) kompozično - vizuálny modus (Kafka) a montážny princíp (Döblin). Inšpiračnými zdrojmi sú teoretické skúmanie urbánnej „ikonografie“, mestského prostredia a jeho špecifického charakteru (Benjamin, Simmel, de Certeau) ako aj literárna tematológia (Hodrová).
Ján Kralovič se narodil v roku 1984 v Bratislave. Vysokoškolské štúdium ukončil na Trnavskej univerzite v odbore Dejiny umenia a kultúry. Po úspešnom obhájení diplomovej práce s tematikou archetypálnej symboliky v maliarstve informelu a štrukturálnej abstrakcie (Archetyp a jeho obrazové analógie) pôsobí dnes ako doktorand na Filozofickej fakulte Trnavskej univerzity. Vo svojej dizertačnej práci sa venuje problematike umenia akcie v mestskom priestore (Stopa na dlažbe -Umenie akcie v mestskom priestore v 60.-90. rokoch na Slovensku). Zameriava sa predovšetkým na teoretické zhodnotenie umenia druhej polovice 20. storočia. V publikačnej činnosti sa venuje fenomenologickej filozofii videnia Maurice Merleau-Pontyho, interdisciplinárnym presahom medzi filmom a literatúrou ako aj špecifickým problémom akčného umenia a urbánneho priestoru. Jeho príspevok v kolektívnej monografii Intermediální poetika příběhu nesie názov „V krajine ukrytej pod viečkami. Pokus o interpretáciu filmu Jana Švankmajera Něco z Alenky vo vzťahu k literárnej predlohe Lewisa Carrolla“.
14. 2. 2012, 17h Petr Bubeníček (FF MU Brno): Poetika filmové adaptace: vyprávění v literární a filmové Adelheid Proměny myšlení o literatuře ve filmu přinesly v posledním desetiletí odklon od sémiotických přístupů. Odpor převážně angloamerických vědců k případovým studiím, jejichž cílem bylo posoudit věrnost filmu knižní předloze a skrytě či otevřeně zdůraznit mimořádnost literární kultury, přinesl v 90. letech minulého století nové formulování základních obrysů disciplíny. Badatelé začali ve větší míře využívat pojmové nástroje naratologie a intertextuality, a posléze se obrátili především ke zkoumání mediální produkce, kulturních tlaků ovlivňujících proces vzniku filmového přepisu, autorství, ekonomických vlivů na výsledný produkt apod.Jakou cestou se tedy dnes vydat, zajímá-li nás estetika výsledného „kulturního produktu“? Lze začlenit ve své podstatě formálně estetickou otázku po vztazích mezi literárností a filmovostí do úvah nad adaptací jako výsledkem kulturního dialogu? V přednášce budeme směřovat naši pozornost k filmu Františka Vláčila Adelheid, vycházejícího ze stejnojmenné Körnerovy novely. Vedle zamyšlení nad problematikou vyprávění v próze a ve filmové adaptacise budeme zabývat vztahy mezi knihou, scénářem a výsledným filmem, stylovými posuny, reprezentací prostoru (krajiny) a tematizací dějin.
13. 3. 2012, 17h Petra Hanáková (FF UK Praha): Čtenář a divák v době „smrti filmu“ Mnozí tvůrci (namátkou Godard, Greenaway) i teoretici filmu, umění a nových médií (např. Manovich, Krauss(ová), Bellour, Usai a mnozí další) někdy potměšile, jindy zcela apokalypticky mluví o době nástupu nových médií, digitalizace a odtělesněného obrazu jako o období „po smrti filmu“, ve kterém je třeba přehodnotit základní koordináty jak mediální specifičnosti „filmu po filmu“, tak i diváckého zážitku. Vstoupili jsme podle nich do „temného období“ mediální smrti a následného truchlení uprostřed novomediálního chaosu, nebo naopak do osvobozující doby okouzlení interaktivními a demokratizačními audiovizuálními formami – což jsou pozice, které se kdysi nazývaly „skeptická“ a „těšitelská“. Co ovšem toto období mediální změny znamená pro diváka, potažmo pro čtenáře? Jak se vpisuje do nového, v mnohém komplikovanějšího vztahu k obrazu/textu? A v jakém smyslu znamená smrt filmu zrození nového diváka?
10. 4. 2012, 17h Stanislava Fedrová (ÚČL AV ČR Praha): Obraz – pozorovatel – text: ekfráze jako intermediální žánr A já jsem vyšla na chodbu a dívala se na strop, na kterém se táhla freska fauna unášejícího nymfu […] nikdo se nedívá vzhůru, jediná já se dívám a žasnu nad tím, co vidím, čeho jsem svědkem. Ekfráze je žánrem „prostředkujícím“ mezi dvěma médii reprezentace světa, verbálním a vizuálním: jejím účelem tradičně bylo působit na čtenáře tak, aby mu popisovaný obraz vyvstal před očima. Jenže: kdo se to vlastně dívá v aktu pozorování a kdo popisuje? Jakou roli v ekfrastických textech hraje sám pozorovatel? Promítá se do aktu deskripce dobová determinace vidění? A jak se viděné proměňuje v mysli a paměti pozorovatele? On je tím, kdo určuje optiku, objektivizuje nebo subjektivizuje pozorování. Může být interpretem, prostředníkem, díky němuž čtenář získává perspektivu spolu-pozorovatele obrazu, může být ale také postavou fikčního světa a vizuální reprezentace zároveň, která jen v úžasu zírá. Materiálem pro toto uvažování nám bude několik příkladů z české prózy 20. století (Durych, Maria, Langer, Hrabal).
15. 5. 2012, 17h Astrid Winter (DAAD Praha – Ústav translatologie FF UK, Praha): Němá poezie
12. 6. 2012, 17h Karel Piorecký (ÚČL AV ČR Praha): Česká literatura a nová média (Avantgarda vs. postmoderna)
Program - podzim 2011
27. 9. 2011, 17h Alice Jedličková (ÚČL AV ČR Praha): O smyslu intermediálních studií
11. 10. 2011, 17h Marina Grišakova (Tartu Ülikool): Shifter as a Cognitive Category: "Imaginative Recentering" in Film and
8. 11. 2011, 17h José Alaniz (University of Washington): Literature and History in Lucie Lomová's Divoši
13. 12. 2011, 17h Pavel Kořínek (ÚČL AV ČR Praha): Srdečné pozdravy z Třeskoprsk. Čtyřlístek jako transmediální fikční universum
Přednášky se konají v zasedací síni Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1 a jsou veřejně přístupné.
Ke stažení:
Další informace: Dalibor Dobiáš e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript mobil: 603 103 907
Staročeské "dýchánky"V rámci Literárněvědného fóra se v zimním semestru uskuteční také volná řada přednášek zaměřených ke starší české literatuře a jejím širším kulturním a historickým souvislostem.
18. 10. 2011, 17h Radmila Pavlíčková: Kniha a čtení knih v pohřebních kázáních nad ženami v raném novověku.
1. 11. 2011, 16h Oddělení pro výzkum starší literatury ÚČL AV ČR: Pírka z literární peřiny svaté Kateřiny. Kolokvium nad literárním obrazem sv. Kateřiny Alexandrijské. 6. 12. 2011, 17h Tomáš Havelka: Rovně jako tělo snem, tak vtip kratochvílí se posilňuje. Komika v české raně novověké dramatice.
24. 1. 2012, 17h Jan Kvapil: Kateřinská dočesná.
21. 2. 2012, 17h Hedvika Kuchařová: Zapomenutý svět barokní vzdělanosti. (Nejen) premonstrátská řádová studia.
6. 3. 2012, 17h Barbora Hanzová: "Neb by velmě neslušalo, by mlčal tělesný jazyk!" Kazatelský styl Řečí nedělních a svátečních Tomáše ze Štítného.
3. 4. 2012, 17h Marta Vaculínová: O humanistech a humanistickém básnictví.
22. 5. 2012, 17h Vladimíra Maňas: Literatura spjaté s činností náboženských bratrstev na Moravě. Přednášky se konají v zasedací síni Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Na Florenci 3/1420, 110 00 Praha 1 a jsou veřejně přístupné.
Další informace: Jan Kvapil mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript mobil: 732 921 250 tel.: 222 828 126
|