Václav Havel (nejen) v soudobých dějinách

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR uspořádal 19. března 2012 konferenci o Václavu Havlovi a jeho postavení (nejen) v českých soudobých dějinách. Vedle motivu symbolického rozloučení a příspěvku k jeho poctě je záměrem konference věcně a nezaujatě formulovat a předběžně vytyčit, co Václav Havel pro českou společnost a její dějiny znamená. Podle ředitele ÚSD AV ČR Oldřicha Tůmy vznikla myšlenka uspořádat pracovní seminář již v týdnu před loňskými Vánoci, kdy Václav Havel zemřel: „Na setkání bychom rádi uctili Havlův odkaz tím, že nastíníme klíčové body jeho působení coby veřejně angažovaného intelektuála. Do budoucna plánujeme připravit další setkání, která hlouběji rozpracují Havlův odkaz.“ Výsledky první etapy havlovského bádání by mohli historici zpracovat, jak uvedl Vilém Prečan z Československého dokumentačního střediska, v horizontu pěti šesti let.

 

(Zleva) ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Oldřich Tůma, předseda Akademie věd Jiří Drahoš a historik Vilém Prečan z Československého dokumentačního střediska.  Všechna fota: Stanislava Kyselová, Akademický bulletin

 

Vilém Prečan, který s Václavem Havlem dlouhodobě spolupracoval (nedávno vyšla jejich vzájemná korespondence z let 1983–1989), iniciativu Ústavu pro soudové dějiny kvituje a soudí, že je pro havlovská studia pravý čas, protože jeho odkaz je jedním z bojových polí současného veřejného života: „ Historická paměť o význačných osobnostech dvacátého století utrpěla nenahraditelné škody. Jako příklad může posloužit Tomáš G. Masaryk, v jehož případě se hlubší studium nemohlo plnohodnotně rozvíjet až do osmdesátých let. O to jsme šťastnější, že se můžeme zabývat osobností Václava Havla v nejlepších podmínkách, jaké kdy panovaly.“ 

 

 

Dobrou základnu pro studium Havlova odkazu poskytují zvláště pracoviště Akademie věd v čele s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR. Podle Viléma Prečana tak není nutné vytvářet specializovanou instituci. Podstatná bude ale spolupráce s těmi, které spravují Havlovy dokumenty – například Národním muzeem, Československým dokumentačním střediskem, Národním archivem či knihovnou Libri Prohibiti, Knihovnou Václava Havla či Archivem bezpečnostních složek. Překážkou, se kterou se historici musejí popasovat, je, že neexistuje přístup k úředním pramenům z doby Havlova prezidentství: „Zatímco například americké prezidentské knihovny mají ve správě veškeré dokumenty, u nás jsou tyto písemnosti uloženy v Archivu Kanceláře prezidenta republiky,“ upozornil Vilém Prečan.   

 

Pracovní konferenci zahájil ředitel ÚSD AV ČR Oldřich Tůma

 

Předseda AV ČR Jiří Drahoš, který konferenci v sídle AV ČR na Národní třídě v Praze zahajoval, konstatoval, že je obtížné shrnout v tak krátkém časovém odstupu odkaz mnohovrstevnaté osobnosti, jakou byl Václav Havel: „Žijeme v době, kdy se s ohledem na změny v současném světě rozhodujeme, jakým směrem se naše společnost vydá. Historický vývoj nám […] přesvědčivě dokládá, a to i na příkladu Václava Havla, že pokud se svět dostává do problémů, mají s jejich řešením šanci uspět ti, kteří již začali uvažovat o nějaké dlouhodobější jasné a konkrétní vizi, což platí i pro vědu.“

 

 

Na pracovním setkání představí referáty celkem devět badatelů z ÚSD AV ČR a tři přizvaní historici. Jednotlivé příspěvky se věnují Havlovým myšlenkovým východiskům a konceptům, jejichž reflexi lze vysledovat v jeho esejistické tvorbě i praktickém konání, Havlovu veřejnému působení od padesátých do devadesátých let, dobovým rolím a významům tohoto působení a také dlouhodobému vlivu na současnou společnost a politiku. Závěrečné vystoupení Miroslava Vaňka z ÚSD AV ČR Bez orální historie by zůstalo mnoho věcí zapomenuto – Václav Havel v analýze a interpretaci orální historie aneb o složitosti výzkumu politických elit přiblíží Václava Havla v kontextu orálně-historického výzkumu.

LUDĚK SVOBODA