Byly doby, kdy většina českých manažerů vědy považovala popularizaci za cosi nežádoucího, za rozmělňování a vulgarizaci výsledků vědecké práce. Když někdo z jejich podřízených psal popularizační články anebo mluvil v rozhlase, hlídali, aby to dělal ve svém volném čase, a stejně mu to vyčítali. A jejich kolegové, podníceni postojem nadřízených, špičkovali a navíc záviděli i honoráře – netušili, jak jsou mizerné.
Získávání sympatií
Ovšem tahle situace nebyla všude, například astronomové, archeologové, historici a lékaři psali a přednášeli srozumitelným jazykem odedávna, byť méně zdatní kolegové tam záviděli těm lepším jejich vyjadřovací schopnosti a popularitu. Jenom osvícení ředitelé ústavů a vedoucí oddělení z ostatních oborů své popularizátory podporovali a nespatřovali v tom nějakou újmu vědecké práci. Platilo to i o pracovištích Československé akademie věd, která sice měla na prezídiu tiskové oddělení a snad ve všech ústavech formálně i tiskové referenty, ale samotní šéfové většiny ústavů raději viděli své lidi v laboratořích, než u psacího stroje. Nevzpomínám si, že by v některé akademické instituci platilo to, co někdy v osmdesátých letech zavedl náčelník Ústavu leteckého zdravotnictví, tedy vysoký důstojník komunistické armády, který přičítal články a přednášky svých doktorů v jejich služebním hodnocení k dobru.
Po nástupu prof. Rudolfa Zahradníka do čela Akademie věd ČR se začala situace měnit. Byl posílen tiskový odbor (dnes odbor mediální komunikace), vznikla Rada pro popularizaci vědy AV (RPPV). V Brně a Českých Budějovicích působí velmi aktivní tiskoví referenti.
Novou situaci dokládá spousta akcí, které probíhají a z nichž mnohé už mají tradici. Jen výjimečně existují ústavy, které by se do nich nezapojily a kde pořád nadřízení hlásají, že vědecký pracovník by se měl věnovat bádání, jehož výsledky publikuje v odborných žurnálech, což přináší body ústavu, a psaní pro veřejnost považují za mrhání časem.
Zajímavý je přehled akademických ústavů (vypracovaný členy RPPV), který ukazuje, jak využívají ke své vlastní propagaci internet. Zatímco většina ústavů patřících do sekcí matematiky, fyziky a informatiky, aplikované fyziky a biologických a lékařských věd si založila webové stránky popularizující výsledky vlastní práce, v ostatních sekcích je jich podstatně méně. Nejtragičtější to je u ústavů sekcí sociálně-ekonomických, historických a humanitních a filologických věd – nula. Třebaže by se mohly chlubit mnoha pozoruhodnými výsledky, jejich vedení tomu nevěnuje – ke své škodě – pozornost.
Masové akce
Nejatraktivnější akce, do kterých se zapojuje stále víc ústavů, jsou Týden vědy a techniky a Dny otevřených dveří. Týden, který se loni (1.–11. 11.) konal posedmé, představoval 100 přednášek v Praze (nejvíc – 40), Brně, Českých Budějovicích, Ostravě a Olomouci a řadu dalších drobnějších programů. Dny, které probíhaly už podesáté, otevřely dveře v 50 ústavech. Zájem o tyto akce se rok od roku zvyšuje – v roce 1998 proběhly Dny pouze v několika málo ústavech, kam přišlo několik stovek zvědavců, kdežto loni vykázaly 26 500 lidí a předloni 17 000. Převážně je navštěvují studenti, kteří mají možnost podívat se do zákulisí vědecké práce, často i experimentální, a tak se blíže se seznamovat s její povahou – to je největší přínos, inspirující podnět.
Totéž platí o Evropském týdnu mozku. Loni (od 12. 3.), kdy byl devátý ročník, navštívilo jedenáct přednášek v Praze na 1500 zájemců. Je otázkou, jestli by se ve spolupráci s univerzitami nemohly rozšířit i do dalších měst.
Za pozoruhodný bonbonek podzimních akcí můžeme považovat projekt Transgenesis, který probíhá od roku 2006. Ústav fotoniky a elektroniky (dříve Ústav radiotechniky a elektroniky), Mikrobiologický ústav a Fyziologický ústav spolu s dalšími institucemi včetně Univerzity Karlovy umožňují výtvarným umělcům, aby se inspirovali v jejich laboratořích. Díla, která potom vzniknou, se ukazují na speciálních výstavách, mimo jiné v aule hlavní budovy kanceláře AV. I do tohoto projektu by se mohly zapojit další ústavy, a to nejen fyzikálního, ale i biologického a chemického zaměření, a přitáhnout mnohem víc umělců.
Mezi úspěšné popularizátory vědy patří Michael Londesborough z Ústavu anorganické chemie AV ČR.
© Archiv SSČ
Věda pro učitele i studenty
Hodně vědeckých pracovníků AV přednáší na vysokých školách, získali tituly docentů a profesorů. Úplně novou cestu ukázal projekt Otevřená věda (v Praze) zaměřený na střední školy. Podílely se na něm i další instituce a zaštiťovalo ho ministerstvo školství. Jeho cílem bylo zkvalitnit vzdělávání středoškolských učitelů v technických a přírodovědných oborech a rovněž přitáhnout talentové studenty. Měl tři hlavní proudy: praktické kurzy, multioborové semináře a stáže studentů na vědeckých pracovištích.
Třítýdenní kurzy proběhly v letech 2005–2007 v Akademickém a univerzitním centru v Nových Hradech na Českobudějovicku. Prošlo jimi celkem 124 učitelů. Tři semináře se konaly v Praze, ale kromě přednášek zahrnovaly i diskuse, exkurze do ústavů a praktické laboratorní práce. Účast 98 učitelů.
Na stážích ve 24 ústavech a laboratořích se vystřídalo 149 studentů. Kupodivu, nejvíc je zajímala biologie a chemie, méně už fyzika. Byli mezi nimi i středoškoláci ze vzdálených míst, těm se věnovala zvláštní pozornost a některé organizátoři nakonec umístili na mimopražských pracovištích AV a také na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Studenti také zpracovali své vlastní pohledy na 22 vědeckých pracovišť, které umístili na internet. Slouží k orientaci nejen jejich mladších kolegů, ale i učitelů. Zajímavý je i záznam komunikace mezi vědci a studenty, který je nyní k dispozici na DVD.
Své poznatky přednášeli mladí účastníci projektu rovněž v zahraničí – v Izraeli, Rakousku, Francii, Maďarsku i na Slovensku. Mezinárodní společnosti označily Otevřenou vědu za nejlepší komunikační projekt roku 2007.
Na tuto akci navázal projekt Otevřená věda regionům, určená mimopražským učitelům. Od ledna 2007 do června 2008 se uskutečnily tři běhy praktických kurzů z biologie, fyziky a chemie v Nových Hradech, kterých se zúčastnilo 394 učitelů. Kromě toho proběhla série multioborových seminářů v několika krajských a okresních městech, aby se účastníci nemuseli uvolňovat na delší dobu ze škol.
Odbor mediální komunikace (jak se vznešeně nazývá někdejší tiskové oddělení) uspořádal spolu s Univerzitou Karlovou deset přednášek Akademická Praha a pro středoškoláky deset přednášek cyklu Nebojte se vědy. Řečníci hovoří na nejrůznější přitažlivá témata, často i společensky významná.
Iniciativa jednotlivých ústavů
Prakticky celoročně nabízí šest ústavů převážně fyzikálního charakteru stáže středoškolským studentům a jejich učitelům. Stálo by za úvahu, kdyby se tato nabídka rozšířila i o další ústavy s biologickým a chemickým zaměřením. Určitým doplňkem tohoto snažení je každoroční udělování cen středoškolákům za jejich vědecké práce v celé paletě témat Učenou společností.
Jednotlivá pracoviště se podílela na specifických akcích. Astronomický ústav se účastnil Evropské noci vědců a Vědy v ulicích. Filozofický ústav byl spolupořadatelem Evropského festivalu filozofie ve Velkém Meziříčí a spolupracoval na scénáři a katalogu pro výstavu Ďáblovy bible. Archeologové v Praze a Brně připravovali výstavy pro veřejnost ve svých regionech. Ústav fyziky atmosféry zase pozval žáky základních a středních škol na exkurzi na observatoř v Panské Vsi.
Pracovníci některých dalších ústavů zase připravovali odborné přednášky pro vysoké školy i pro své kolegy z příbuzných oborů. Také se podíleli na vytváření scénářů několika populárně-vědeckých filmů i pravidelných relací v rozhlasu a televizi.
Půl tisíce zpráv měsíčně
Třicet tiskových konferencí a 132 tiskových zpráv, které byly dílem odboru mediální komunikace, daly v roce 2007 novinářům z redakcí tisku, rozhlasu a televize často nové orientační pohledy na různé stránky vědy. Čtyřmi tiskovými konferencemi a dalšími setkáními v kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze, kterým říkáme lapidárně „akademické kavárny“, přispěla Rada pro popularizaci vědy.
Tato aktivita se projevila i ve sdělovacích prostředcích. Nejlépe o tom vypovídá počet anotací o Akademii věd a o některých jejích čelných představitelích, které pro odbor mediální komunikace připravuje firma Newton.
Dokládá to i zkušenost Ireny Vítkové, která je zpracovává: „Když jsem před deseti roky začínala, přicházelo měsíčně maximálně 80 anotací článků o Akademii věd, případně některých osobností. Požadovaní heslo Akademie věd ČR občas doplňujeme podle požadavků ústavů, například kvůli sociologickému průzkumu. Lov medvěda, jehož se účastnil pracovník AV, tehdy zvedl počet zpráv na dvojnásobek. Dnes dostávám měsíčně 500–600 anotací.“ Loni to bylo 7974 zpráv a článků o AV, to znamená v průměru 22,1 denně.
Kromě čtyř hlavních deníků monitoruje Newton Český rozhlas 2-Praha, kde se vysílá oblíbený pořad Meteor, dále Český rozhlas 3-Vltava, v Českém rozhlasu 1-Radiožurnálu zaznamenávají diskuse – pokud se týkají vědy – mezi 18. a 20. hodinou, hlavní zprávy ČT 1, dále oblastní vydání všech deníků. Relace vysílané na ČT 2 Newton neregistruje, i když právě do této stanice je soustředěna popularizace vědy v České televizi.
Stránky věnované vědě mají jenom hlavní deníky, v oblastních vydáních bývají zprávy týkající se regionu, ale nijak systematické (častěji Most, Zlín archeologie). Prakticky všechny články jsou seriózní a ověřené.
„Průměr 20 anotací denně je asi maximem, víc už to zřejmě nebude stoupat,“ konstatuje Vítková. „Takže ve sdělovacích prostředcích není den bez Akademie věd.“
Kromě toho se pracovníci AV podíleli na přípravě několika dokumentárních filmů.
Na nových cestách
Po dotřesech, které následovaly po pádu komunistického režimu, se ve druhé polovině devadesátých let společnost v České republice určitým způsobem stabilizovala.
Akademie věd se po počáteční redukci pracovišť konsolidovala a mohla se chlubit svými výsledky. Tiskové středisko se postupně velmi aktivizovalo a začalo zasypávat redakce informacemi. Rovněž vědci, zřejmě vzhledem k nutnosti ucházet se o peníze formou grantů, pochopili význam popularizace a věnují se jí podstatně víc než v minulosti. I reakce veřejnosti byla příznivá – čtenáři a posluchači vstřebali novou společenskou situaci, začali mít víc času, takže se mohli zajímat i o vědu. Uvědomili si to vydavatelé periodik, kteří vědě opět věnovali místo, vznikaly nové časopisy a ty nabíraly nové lidi. V novinářské obci se vynořila nová generace, která se pustila do seriózní popularizace vědy, byť někdy v jakési klipové podobě, zatímco senzacechtivé rychlokvašky brzy odpadly.
Akademie věd zastřešuje popularizaci v republice tím, že uděluje čestné medaile Vojtěcha Náprstka za tuto činnost i vědcům mimo její ústavy a všem novinářům. V minulosti udělovala ceny za popularizaci pouze novinářům a svým pracovníkům.
Stačí, anebo nestačí?
Přesto by se dalo ještě ledacos zlepšit.
Odbor mediální komunikace sleduje aktivity pouze svých ústavů a význačných pracovníků – na víc nemá kapacitu. Chybí celkový pohled na popularizaci vědy v ČR. Je otázkou, jestli by Rada vlády pro vědu a výzkum neměla (třeba v AV anebo jinde) zřídit a financovat několik pracovníků, kteří by shromažďovali údaje celorepublikové. Rovněž tak chybí zjištění, jak se prezentují v regionálních sdělovacích prostředích ústavy v Brně, Ostravě, Olomouci a Českých Budějovicích, případně i jinde.
Stálo by za úvahu připravovat pro novináře jednodenní semináře (na jaře a na podzim) podle vzoru Otevřené vědy pro regiony, například o energetice, o globálním oteplování a energetice (včetně nových zdrojů energie pro dopravu), atd. Velice pracně se rodí projekt AV na výuku popularizace vědy na žurnalistických oborech vysokých škol.
Pro vědecké pracovníky by se měla stát popularizace vědy integrální součástí jejich práce. Pravda, ne všichni k tomu mají nadání, ale pokusit by se o to mohli.
Hlavní deníky – MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny a Právo – mají pravidelné stránky věnované vědě. LN jsou jediným deníkem, který má kromě třístránkové sobotní přílohy jednu stránky vědy každý den. Český rozhlas má stálé relace na stanicích Praha 2 a Praha 3, Česká televize na ČT 2. Vladimír Kořen proniká se svými krátkými reportážemi i do hlavní večerní zpravodajské relace ČT 1 Události. Rovněž některé internetové portály se vědě a technice systematicky věnují.
Avšak největší dluh má Česká televize – stálé pořady vysílá pouze na ČT 2, a to podvečer, kdy není tak vysoká sledovanost. Na ČT 1 žádné neexistují. Zato Nova se v pořadu Víkend, v minulosti i v programu Na vlastní oči (seriál zaměřený proti proutkařům a léčitelům) některými vědeckými zajímavosti zabývá, často velmi přitažlivě. Jestliže by Česká televize dala na pořad o vědě na ČT 1 takové prostředky jako na pseudovědecký Detektor, jsem přesvědčen, že by ho tvůrci zpracovali velmi úspěšně. Vždyť vědci mají opravdu co nabízet.
Popularizace vědy opírající se o Akademii věd je dnes na vysoké úrovni, na úrovni, jaká nikdy před tím neexistovala.
Karel Pacner
Člen Rady pro popularizaci vědy AV ČR
(Článek vyjadřuje osobní názory autora, byť si je nechal některými členy rady oponovat)
POZNÁMKA REDAKCE
Mnohá akademická pracoviště dlouhodobě vyvíjejí své vlastní popularizační aktivity, ať už jsou to výstavy, prezentace, koncerty, přednášky, workshopy, letní školy a jiné příležitostné akce pro odbornou i laickou veřejnost (akcí je mnohem více, než kolik se průběžně dostane na stránky Akademického bulletinu).
Získávání sympatií
Ovšem tahle situace nebyla všude, například astronomové, archeologové, historici a lékaři psali a přednášeli srozumitelným jazykem odedávna, byť méně zdatní kolegové tam záviděli těm lepším jejich vyjadřovací schopnosti a popularitu. Jenom osvícení ředitelé ústavů a vedoucí oddělení z ostatních oborů své popularizátory podporovali a nespatřovali v tom nějakou újmu vědecké práci. Platilo to i o pracovištích Československé akademie věd, která sice měla na prezídiu tiskové oddělení a snad ve všech ústavech formálně i tiskové referenty, ale samotní šéfové většiny ústavů raději viděli své lidi v laboratořích, než u psacího stroje. Nevzpomínám si, že by v některé akademické instituci platilo to, co někdy v osmdesátých letech zavedl náčelník Ústavu leteckého zdravotnictví, tedy vysoký důstojník komunistické armády, který přičítal články a přednášky svých doktorů v jejich služebním hodnocení k dobru.
Po nástupu prof. Rudolfa Zahradníka do čela Akademie věd ČR se začala situace měnit. Byl posílen tiskový odbor (dnes odbor mediální komunikace), vznikla Rada pro popularizaci vědy AV (RPPV). V Brně a Českých Budějovicích působí velmi aktivní tiskoví referenti.
Novou situaci dokládá spousta akcí, které probíhají a z nichž mnohé už mají tradici. Jen výjimečně existují ústavy, které by se do nich nezapojily a kde pořád nadřízení hlásají, že vědecký pracovník by se měl věnovat bádání, jehož výsledky publikuje v odborných žurnálech, což přináší body ústavu, a psaní pro veřejnost považují za mrhání časem.
Zajímavý je přehled akademických ústavů (vypracovaný členy RPPV), který ukazuje, jak využívají ke své vlastní propagaci internet. Zatímco většina ústavů patřících do sekcí matematiky, fyziky a informatiky, aplikované fyziky a biologických a lékařských věd si založila webové stránky popularizující výsledky vlastní práce, v ostatních sekcích je jich podstatně méně. Nejtragičtější to je u ústavů sekcí sociálně-ekonomických, historických a humanitních a filologických věd – nula. Třebaže by se mohly chlubit mnoha pozoruhodnými výsledky, jejich vedení tomu nevěnuje – ke své škodě – pozornost.
Masové akce
Nejatraktivnější akce, do kterých se zapojuje stále víc ústavů, jsou Týden vědy a techniky a Dny otevřených dveří. Týden, který se loni (1.–11. 11.) konal posedmé, představoval 100 přednášek v Praze (nejvíc – 40), Brně, Českých Budějovicích, Ostravě a Olomouci a řadu dalších drobnějších programů. Dny, které probíhaly už podesáté, otevřely dveře v 50 ústavech. Zájem o tyto akce se rok od roku zvyšuje – v roce 1998 proběhly Dny pouze v několika málo ústavech, kam přišlo několik stovek zvědavců, kdežto loni vykázaly 26 500 lidí a předloni 17 000. Převážně je navštěvují studenti, kteří mají možnost podívat se do zákulisí vědecké práce, často i experimentální, a tak se blíže se seznamovat s její povahou – to je největší přínos, inspirující podnět.
Totéž platí o Evropském týdnu mozku. Loni (od 12. 3.), kdy byl devátý ročník, navštívilo jedenáct přednášek v Praze na 1500 zájemců. Je otázkou, jestli by se ve spolupráci s univerzitami nemohly rozšířit i do dalších měst.
Za pozoruhodný bonbonek podzimních akcí můžeme považovat projekt Transgenesis, který probíhá od roku 2006. Ústav fotoniky a elektroniky (dříve Ústav radiotechniky a elektroniky), Mikrobiologický ústav a Fyziologický ústav spolu s dalšími institucemi včetně Univerzity Karlovy umožňují výtvarným umělcům, aby se inspirovali v jejich laboratořích. Díla, která potom vzniknou, se ukazují na speciálních výstavách, mimo jiné v aule hlavní budovy kanceláře AV. I do tohoto projektu by se mohly zapojit další ústavy, a to nejen fyzikálního, ale i biologického a chemického zaměření, a přitáhnout mnohem víc umělců.
Mezi úspěšné popularizátory vědy patří Michael Londesborough z Ústavu anorganické chemie AV ČR.
© Archiv SSČ
Věda pro učitele i studenty
Hodně vědeckých pracovníků AV přednáší na vysokých školách, získali tituly docentů a profesorů. Úplně novou cestu ukázal projekt Otevřená věda (v Praze) zaměřený na střední školy. Podílely se na něm i další instituce a zaštiťovalo ho ministerstvo školství. Jeho cílem bylo zkvalitnit vzdělávání středoškolských učitelů v technických a přírodovědných oborech a rovněž přitáhnout talentové studenty. Měl tři hlavní proudy: praktické kurzy, multioborové semináře a stáže studentů na vědeckých pracovištích.
Třítýdenní kurzy proběhly v letech 2005–2007 v Akademickém a univerzitním centru v Nových Hradech na Českobudějovicku. Prošlo jimi celkem 124 učitelů. Tři semináře se konaly v Praze, ale kromě přednášek zahrnovaly i diskuse, exkurze do ústavů a praktické laboratorní práce. Účast 98 učitelů.
Na stážích ve 24 ústavech a laboratořích se vystřídalo 149 studentů. Kupodivu, nejvíc je zajímala biologie a chemie, méně už fyzika. Byli mezi nimi i středoškoláci ze vzdálených míst, těm se věnovala zvláštní pozornost a některé organizátoři nakonec umístili na mimopražských pracovištích AV a také na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Studenti také zpracovali své vlastní pohledy na 22 vědeckých pracovišť, které umístili na internet. Slouží k orientaci nejen jejich mladších kolegů, ale i učitelů. Zajímavý je i záznam komunikace mezi vědci a studenty, který je nyní k dispozici na DVD.
Své poznatky přednášeli mladí účastníci projektu rovněž v zahraničí – v Izraeli, Rakousku, Francii, Maďarsku i na Slovensku. Mezinárodní společnosti označily Otevřenou vědu za nejlepší komunikační projekt roku 2007.
Na tuto akci navázal projekt Otevřená věda regionům, určená mimopražským učitelům. Od ledna 2007 do června 2008 se uskutečnily tři běhy praktických kurzů z biologie, fyziky a chemie v Nových Hradech, kterých se zúčastnilo 394 učitelů. Kromě toho proběhla série multioborových seminářů v několika krajských a okresních městech, aby se účastníci nemuseli uvolňovat na delší dobu ze škol.
Odbor mediální komunikace (jak se vznešeně nazývá někdejší tiskové oddělení) uspořádal spolu s Univerzitou Karlovou deset přednášek Akademická Praha a pro středoškoláky deset přednášek cyklu Nebojte se vědy. Řečníci hovoří na nejrůznější přitažlivá témata, často i společensky významná.
Iniciativa jednotlivých ústavů
Prakticky celoročně nabízí šest ústavů převážně fyzikálního charakteru stáže středoškolským studentům a jejich učitelům. Stálo by za úvahu, kdyby se tato nabídka rozšířila i o další ústavy s biologickým a chemickým zaměřením. Určitým doplňkem tohoto snažení je každoroční udělování cen středoškolákům za jejich vědecké práce v celé paletě témat Učenou společností.
Jednotlivá pracoviště se podílela na specifických akcích. Astronomický ústav se účastnil Evropské noci vědců a Vědy v ulicích. Filozofický ústav byl spolupořadatelem Evropského festivalu filozofie ve Velkém Meziříčí a spolupracoval na scénáři a katalogu pro výstavu Ďáblovy bible. Archeologové v Praze a Brně připravovali výstavy pro veřejnost ve svých regionech. Ústav fyziky atmosféry zase pozval žáky základních a středních škol na exkurzi na observatoř v Panské Vsi.
Pracovníci některých dalších ústavů zase připravovali odborné přednášky pro vysoké školy i pro své kolegy z příbuzných oborů. Také se podíleli na vytváření scénářů několika populárně-vědeckých filmů i pravidelných relací v rozhlasu a televizi.
Půl tisíce zpráv měsíčně
Třicet tiskových konferencí a 132 tiskových zpráv, které byly dílem odboru mediální komunikace, daly v roce 2007 novinářům z redakcí tisku, rozhlasu a televize často nové orientační pohledy na různé stránky vědy. Čtyřmi tiskovými konferencemi a dalšími setkáními v kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze, kterým říkáme lapidárně „akademické kavárny“, přispěla Rada pro popularizaci vědy.
Tato aktivita se projevila i ve sdělovacích prostředcích. Nejlépe o tom vypovídá počet anotací o Akademii věd a o některých jejích čelných představitelích, které pro odbor mediální komunikace připravuje firma Newton.
Dokládá to i zkušenost Ireny Vítkové, která je zpracovává: „Když jsem před deseti roky začínala, přicházelo měsíčně maximálně 80 anotací článků o Akademii věd, případně některých osobností. Požadovaní heslo Akademie věd ČR občas doplňujeme podle požadavků ústavů, například kvůli sociologickému průzkumu. Lov medvěda, jehož se účastnil pracovník AV, tehdy zvedl počet zpráv na dvojnásobek. Dnes dostávám měsíčně 500–600 anotací.“ Loni to bylo 7974 zpráv a článků o AV, to znamená v průměru 22,1 denně.
Kromě čtyř hlavních deníků monitoruje Newton Český rozhlas 2-Praha, kde se vysílá oblíbený pořad Meteor, dále Český rozhlas 3-Vltava, v Českém rozhlasu 1-Radiožurnálu zaznamenávají diskuse – pokud se týkají vědy – mezi 18. a 20. hodinou, hlavní zprávy ČT 1, dále oblastní vydání všech deníků. Relace vysílané na ČT 2 Newton neregistruje, i když právě do této stanice je soustředěna popularizace vědy v České televizi.
Stránky věnované vědě mají jenom hlavní deníky, v oblastních vydáních bývají zprávy týkající se regionu, ale nijak systematické (častěji Most, Zlín archeologie). Prakticky všechny články jsou seriózní a ověřené.
„Průměr 20 anotací denně je asi maximem, víc už to zřejmě nebude stoupat,“ konstatuje Vítková. „Takže ve sdělovacích prostředcích není den bez Akademie věd.“
Kromě toho se pracovníci AV podíleli na přípravě několika dokumentárních filmů.
Na nových cestách
Po dotřesech, které následovaly po pádu komunistického režimu, se ve druhé polovině devadesátých let společnost v České republice určitým způsobem stabilizovala.
Akademie věd se po počáteční redukci pracovišť konsolidovala a mohla se chlubit svými výsledky. Tiskové středisko se postupně velmi aktivizovalo a začalo zasypávat redakce informacemi. Rovněž vědci, zřejmě vzhledem k nutnosti ucházet se o peníze formou grantů, pochopili význam popularizace a věnují se jí podstatně víc než v minulosti. I reakce veřejnosti byla příznivá – čtenáři a posluchači vstřebali novou společenskou situaci, začali mít víc času, takže se mohli zajímat i o vědu. Uvědomili si to vydavatelé periodik, kteří vědě opět věnovali místo, vznikaly nové časopisy a ty nabíraly nové lidi. V novinářské obci se vynořila nová generace, která se pustila do seriózní popularizace vědy, byť někdy v jakési klipové podobě, zatímco senzacechtivé rychlokvašky brzy odpadly.
Akademie věd zastřešuje popularizaci v republice tím, že uděluje čestné medaile Vojtěcha Náprstka za tuto činnost i vědcům mimo její ústavy a všem novinářům. V minulosti udělovala ceny za popularizaci pouze novinářům a svým pracovníkům.
Stačí, anebo nestačí?
Přesto by se dalo ještě ledacos zlepšit.
Odbor mediální komunikace sleduje aktivity pouze svých ústavů a význačných pracovníků – na víc nemá kapacitu. Chybí celkový pohled na popularizaci vědy v ČR. Je otázkou, jestli by Rada vlády pro vědu a výzkum neměla (třeba v AV anebo jinde) zřídit a financovat několik pracovníků, kteří by shromažďovali údaje celorepublikové. Rovněž tak chybí zjištění, jak se prezentují v regionálních sdělovacích prostředích ústavy v Brně, Ostravě, Olomouci a Českých Budějovicích, případně i jinde.
Stálo by za úvahu připravovat pro novináře jednodenní semináře (na jaře a na podzim) podle vzoru Otevřené vědy pro regiony, například o energetice, o globálním oteplování a energetice (včetně nových zdrojů energie pro dopravu), atd. Velice pracně se rodí projekt AV na výuku popularizace vědy na žurnalistických oborech vysokých škol.
Pro vědecké pracovníky by se měla stát popularizace vědy integrální součástí jejich práce. Pravda, ne všichni k tomu mají nadání, ale pokusit by se o to mohli.
Hlavní deníky – MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny a Právo – mají pravidelné stránky věnované vědě. LN jsou jediným deníkem, který má kromě třístránkové sobotní přílohy jednu stránky vědy každý den. Český rozhlas má stálé relace na stanicích Praha 2 a Praha 3, Česká televize na ČT 2. Vladimír Kořen proniká se svými krátkými reportážemi i do hlavní večerní zpravodajské relace ČT 1 Události. Rovněž některé internetové portály se vědě a technice systematicky věnují.
Avšak největší dluh má Česká televize – stálé pořady vysílá pouze na ČT 2, a to podvečer, kdy není tak vysoká sledovanost. Na ČT 1 žádné neexistují. Zato Nova se v pořadu Víkend, v minulosti i v programu Na vlastní oči (seriál zaměřený proti proutkařům a léčitelům) některými vědeckými zajímavosti zabývá, často velmi přitažlivě. Jestliže by Česká televize dala na pořad o vědě na ČT 1 takové prostředky jako na pseudovědecký Detektor, jsem přesvědčen, že by ho tvůrci zpracovali velmi úspěšně. Vždyť vědci mají opravdu co nabízet.
Popularizace vědy opírající se o Akademii věd je dnes na vysoké úrovni, na úrovni, jaká nikdy před tím neexistovala.
Karel Pacner
Člen Rady pro popularizaci vědy AV ČR
(Článek vyjadřuje osobní názory autora, byť si je nechal některými členy rady oponovat)
POZNÁMKA REDAKCE
Mnohá akademická pracoviště dlouhodobě vyvíjejí své vlastní popularizační aktivity, ať už jsou to výstavy, prezentace, koncerty, přednášky, workshopy, letní školy a jiné příležitostné akce pro odbornou i laickou veřejnost (akcí je mnohem více, než kolik se průběžně dostane na stránky Akademického bulletinu).
S plošnou výhradou k webovým stránkám společensko-vědních oborů se redakce neztotožňuje. Z mnoha naopak čerpá! Jedním z příkladů je Historický ústav AV ČR, v. v. i., kde se sami můžete přesvědčit na http://www.hiu.cas.cz/cs/historicky-ustav-verejnosti-a-skole.ep/. O jeho popularizačních aktivitách v rámci loňského „osmičkového roku“ snad ani není třeba hovořit.
Další ústavy humanitní oblasti mají také kvalitní stránky, některé se postupně vyvíjejí a úsudek o jejich kvalitě si můžete na internetu snadno udělat sami.
Marina Hužvárová
Aktuálně: Vyjádření autora příspěvku
Omlouvám se některým ústavům z oblasti sociálně-ekonomických, historických a humanitních a filologických věd, že jsem se špatně vyjádřil o jejich popularizačních stránkách na internetu. Historický ústav má pěknou a přehlednou popularizační část, Ústav pro jazyk český zase vykonává velkou službu jazykovou poradnou a odpověďmi na časté otázky. Ostatní ústavy sice samostatné stránky, které by popularizovaly jejich činnost, nemají, ale informace mohou laici, ale někde jenom odborníci čerpat z různých jiných kolonek (Aktuality, Z naší činnosti, Publikace, atd.).
English
