Lidská společnost dnes velmi důsledně studuje a chrání své životní prostředí. Věnujeme se ekologii, chráníme ovzduší, vodu, půdu, pěstujeme i „sociální ekologii“. V těchto disciplínách nám jde především o kvalitu prostředí z hlediska fyzikálních parametrů, z hlediska vztahů člověka k přírodě a jejím procesům, jde nám též o vztahy sociální a v modelech udržitelného rozvoje se zabýváme i vztahy ekonomickými.
Obávám se, že stranou zůstává důležitá složka, jíž je informační prostředí. Přitom do našeho života s nebývalou intenzitou zasahují stále nové komunikační a informační technologie. Zejména mladší generace žije z části ve virtuálním světě v podmínkách informačního prostředí sice bohatého na různé užitečné složky, ale také znečištěného různými impakty informačních agencií.
Současný trend informačních a komunikačních technologií staví na konvergenci telekomunikačních a mediálních datových formátů. Hovoříme proto o „alianci“ datových a informačních systémů v různých standardech multiplexů, portálů založených na sdílení přenosových, spojovacích, paměťových, manažerských a produkčních systémů. V nich se informační agencie prezentují jako prvky systémů informačního prostředí a my se musíme snažit udržet kvalitu těchto prvků tak, aby člověku dobře sloužily.
Petr Moos z Ústavu informatiky a telekomunikací Fakulty dopravní ČVUT převzal 16. února t. r. od předsedy AV ČR Václava Pačesa Medaili Františka Křižíka za zásluhy v obasti technických věd a za realizaci výsledků vědeckého výzkumu. Při této příležitosti pronesl následující zajímavou úvahu, kterou s jeho svolením přetiskujeme.
© Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
Informační agencie
V interakci s informačním prostředím se setkáváme s informačními agenciemi na různé hierarchické úrovni. Základními prvky nejnižší úrovně jsou signály v podobě elementárních informačních konstruktů. O úroveň dál jsou data, která již mohou tvořit zprávu nesoucí informaci. Vyšší úroveň tvoří znalosti. Samostatnou oblast tvoří emoční agencie.
Pro uvedené informační agencie můžeme uvést následující definice:
Signál – změna, nebo posloupnost změn stavů stavových veličin v informačním prostředí. Podle fyzikální podstaty agencie hovoříme o akustických, optických, mechanických, elektrických, chemických a jiných typech signálů, které živé bytosti nebo stroje pro zpracování dat, informací a znalostí používají.
Data – z podrobnějšího rozboru působnosti dat v informačním prostředí vyplývá, že data a datové báze představují množiny interpretovaných i neinterpretovaných údajů o stavu objektu. To znamená, kromě jiného, že lze očekávat možnost vzniku rozdílných interpretačních modelů nad jednou množinou sdílených dat.
Informace – tento pojem souvisí zpravidla s procesem odstraňování neurčitosti, případně zvyšování uspořádanosti systému. Informaci můžeme proto definovat jako zprávu, která přináší možnost snížení neurčitosti v popisu stavů a probíhajících procesů a také přináší podnět ke změnám uspořádanosti v systémech reálného světa či vědomí. Pro ilustraci můžeme například konstatovat, že vysokou míru informace obsahuje stejně tak stavba katedrály se svou vysokou uspořádaností prvků, architektonických signálů, jako Ottův slovník naučný. Příkladem nejvyšší míry informace je lidský genom a projevy životaschopnosti a růst uspořádanosti živých organizmů.
Informace obvykle odpovídá na otázky: kdy, kde, v jakém vztahu, jak dlouho, jak vysoko apod.
Znalost – schopnost a) přiřazení, třídění a filtrace údajů, dat a informačních zobrazení pravděpodobných stavů objektů a jejich stavových přechodů;
b) interpretace kauzálních řetězců a citlivosti na množinách, neurčitostí informačních obrazů a přechodů v systémových vazbách objektů reálného světa.
Znalost tedy odpovídá na otázky: jak, proč, s jakým výhledem, v jakých kauzálních vztazích, kde je příčina, jaký bude důsledek, jak formulovat modely objektů a procesy na objektech apod.
Emoční agencie – nevím, jestli už některý z vědců v oboru současné informatiky viděl počítač plakat. Živé bytosti sdílející informační prostředí svého blízkého i vzdáleného okolí však vykazují změny stavu svého vědomí i změnu stavů charakteristických stavových veličin a jejich uspořádání v reakci na některé typy agencií z oblasti psychosociální složky informačního prostředí. Emoční agencie jsou často stimulující podporou pro funkci znalostních systémů, a to zejména ve fázích interpretačních, které jsou důležité pro rozhodování inteligentního systému o dalších změnách svého stavu.
Informační výkon – zcela nová míra, kterou zavádíme jako nástroj pro hodnocení efektivity informačních systémů. Tuto míru vytváříme jako součin míry informace I a informačního toku Φ: Pi = Ii (t). Φi (t), pak hovoříme o okamžitém informačním výkonu v čase t.
S informačním výkonem souvisí i pravděpodobnost správného výběru varianty řešení, pravděpodobnost správného rozhodnutí v provozu řízení systému. Je přitom zřejmé, že schopnost interpretovat informaci z informačního toku velmi silně závisí na znalosti instalované v daném rozhodujícím se systému.
Informační ekologie
Z funkce jednotlivých typů agencií v informačním prostředí je zřejmé, že pro životaschopnost systémů je důležitá jejich pravdivost, integrita ve vztahu k minulému, současnému i budoucímu chování objektů reálného světa. Náhodná, nebo záměrná chyba v procesu sdílení signálů a informací může způsobit až fatální vývoj v neprospěch životaschopnosti systému. Jako příklad lze uvést vznik rakovinného bujení, chybné navedení letadla na trase, falešné emoční agencie v mezilidských vztazích apod. Proto by se lidstvo nemělo věnovat jenom fyzikálním parametrům kvality prostředí, ale systémově chránit a zvyšovat kvalitu informačního prostředí ve všech formách působení jeho agencií.
Vlastní agenciální působení v informačním prostředí má tři oblasti – oblast zdrojů informačních agencií, oblast přenosu, distribuce a oblast impaktů. Ukazuje se, že se kvalita informačního prostředí dá nejefektivněji chránit v oblasti zdrojů.
Moudrost
Této filozofické kategorie bych se chtěl dotknout s velkou pokorou, a to z pohledu enormního nárůstu delegace inteligence umělým systémům, které jsou schopny zpracovávat signály, data, informace a dnes i znalosti. Vedle expertních systémů, které se využívají už dlouho, se vytvářejí a prakticky užívají různé formy informačních a znalostních metasystémů, systémy znalostního managementu, korporátní sdílení distribuovaných znalostí apod. Právě na sdílení a tvorbě nových znalostí vyrůstá „znalostní společnost“ jako společnost s vysokou produkční, inovační a socioorganizační schopností, s vysokou adaptabilitou na měnící se vnější podmínky. Je však tato společnost moudřejší? Jak vlastně z pohledu shora definovaných prvků probíhají procesy rozhodování v případě systému s vyšší moudrostí?
Z pohledu historických zkušeností s praktickým uplatňováním znalostí a informací v rozhodovacích a řídících procesech – a to jak čistě technických, tak ekonomických, ale i sociálních – se za moudré považuje takové rozhodování a řízení, kdy do zvýšení úrovně pravděpodobnosti správného rozhodnutí přispívají nejen informace a znalosti, ale i pravdivé emoční agencie, jako je cit, láska, naděje, víra, tužby, motivace apod. Stejně jako agencie typu data, informace znalosti, také emoční agencie nacházíme v informačním prostředí svého okolí, ale i v informačním prostředí své mysli, v prostředí své osobnosti.
Moudrost můžeme vlastně definovat jako schopnost harmonického využití informačních a emočních agencií, schopnost jejich kvalitního výběru pro životně důležitá rozhodování o svém chování i chování řízených systémů. V moudrosti se spojují informace a znalosti s takovými emočními agenciemi, jako je například soucit, láska, víra, naděje, pokora a další, v naší kultuře života vysoce ceněné kategorie lidských projevů.
Tak jako se nechováme liberálně k fyzikálnímu prostředí světa kolem nás, tak bychom si měli stanovit určité limity pro udržení čistoty informačního prostředí v rámci vyhrazeném naší evropskou kulturou.
PETR MOOS,
Fakulta dopravní ČVUT
Obávám se, že stranou zůstává důležitá složka, jíž je informační prostředí. Přitom do našeho života s nebývalou intenzitou zasahují stále nové komunikační a informační technologie. Zejména mladší generace žije z části ve virtuálním světě v podmínkách informačního prostředí sice bohatého na různé užitečné složky, ale také znečištěného různými impakty informačních agencií.
Současný trend informačních a komunikačních technologií staví na konvergenci telekomunikačních a mediálních datových formátů. Hovoříme proto o „alianci“ datových a informačních systémů v různých standardech multiplexů, portálů založených na sdílení přenosových, spojovacích, paměťových, manažerských a produkčních systémů. V nich se informační agencie prezentují jako prvky systémů informačního prostředí a my se musíme snažit udržet kvalitu těchto prvků tak, aby člověku dobře sloužily.
Petr Moos z Ústavu informatiky a telekomunikací Fakulty dopravní ČVUT převzal 16. února t. r. od předsedy AV ČR Václava Pačesa Medaili Františka Křižíka za zásluhy v obasti technických věd a za realizaci výsledků vědeckého výzkumu. Při této příležitosti pronesl následující zajímavou úvahu, kterou s jeho svolením přetiskujeme.
© Zdeněk Tichý, Archiv KNAV
Informační agencie
V interakci s informačním prostředím se setkáváme s informačními agenciemi na různé hierarchické úrovni. Základními prvky nejnižší úrovně jsou signály v podobě elementárních informačních konstruktů. O úroveň dál jsou data, která již mohou tvořit zprávu nesoucí informaci. Vyšší úroveň tvoří znalosti. Samostatnou oblast tvoří emoční agencie.
Pro uvedené informační agencie můžeme uvést následující definice:
Signál – změna, nebo posloupnost změn stavů stavových veličin v informačním prostředí. Podle fyzikální podstaty agencie hovoříme o akustických, optických, mechanických, elektrických, chemických a jiných typech signálů, které živé bytosti nebo stroje pro zpracování dat, informací a znalostí používají.
Data – z podrobnějšího rozboru působnosti dat v informačním prostředí vyplývá, že data a datové báze představují množiny interpretovaných i neinterpretovaných údajů o stavu objektu. To znamená, kromě jiného, že lze očekávat možnost vzniku rozdílných interpretačních modelů nad jednou množinou sdílených dat.
Informace – tento pojem souvisí zpravidla s procesem odstraňování neurčitosti, případně zvyšování uspořádanosti systému. Informaci můžeme proto definovat jako zprávu, která přináší možnost snížení neurčitosti v popisu stavů a probíhajících procesů a také přináší podnět ke změnám uspořádanosti v systémech reálného světa či vědomí. Pro ilustraci můžeme například konstatovat, že vysokou míru informace obsahuje stejně tak stavba katedrály se svou vysokou uspořádaností prvků, architektonických signálů, jako Ottův slovník naučný. Příkladem nejvyšší míry informace je lidský genom a projevy životaschopnosti a růst uspořádanosti živých organizmů.
Informace obvykle odpovídá na otázky: kdy, kde, v jakém vztahu, jak dlouho, jak vysoko apod.
Znalost – schopnost a) přiřazení, třídění a filtrace údajů, dat a informačních zobrazení pravděpodobných stavů objektů a jejich stavových přechodů;
b) interpretace kauzálních řetězců a citlivosti na množinách, neurčitostí informačních obrazů a přechodů v systémových vazbách objektů reálného světa.
Znalost tedy odpovídá na otázky: jak, proč, s jakým výhledem, v jakých kauzálních vztazích, kde je příčina, jaký bude důsledek, jak formulovat modely objektů a procesy na objektech apod.
Emoční agencie – nevím, jestli už některý z vědců v oboru současné informatiky viděl počítač plakat. Živé bytosti sdílející informační prostředí svého blízkého i vzdáleného okolí však vykazují změny stavu svého vědomí i změnu stavů charakteristických stavových veličin a jejich uspořádání v reakci na některé typy agencií z oblasti psychosociální složky informačního prostředí. Emoční agencie jsou často stimulující podporou pro funkci znalostních systémů, a to zejména ve fázích interpretačních, které jsou důležité pro rozhodování inteligentního systému o dalších změnách svého stavu.
Informační výkon – zcela nová míra, kterou zavádíme jako nástroj pro hodnocení efektivity informačních systémů. Tuto míru vytváříme jako součin míry informace I a informačního toku Φ: Pi = Ii (t). Φi (t), pak hovoříme o okamžitém informačním výkonu v čase t.
S informačním výkonem souvisí i pravděpodobnost správného výběru varianty řešení, pravděpodobnost správného rozhodnutí v provozu řízení systému. Je přitom zřejmé, že schopnost interpretovat informaci z informačního toku velmi silně závisí na znalosti instalované v daném rozhodujícím se systému.
Informační ekologie
Z funkce jednotlivých typů agencií v informačním prostředí je zřejmé, že pro životaschopnost systémů je důležitá jejich pravdivost, integrita ve vztahu k minulému, současnému i budoucímu chování objektů reálného světa. Náhodná, nebo záměrná chyba v procesu sdílení signálů a informací může způsobit až fatální vývoj v neprospěch životaschopnosti systému. Jako příklad lze uvést vznik rakovinného bujení, chybné navedení letadla na trase, falešné emoční agencie v mezilidských vztazích apod. Proto by se lidstvo nemělo věnovat jenom fyzikálním parametrům kvality prostředí, ale systémově chránit a zvyšovat kvalitu informačního prostředí ve všech formách působení jeho agencií.
Vlastní agenciální působení v informačním prostředí má tři oblasti – oblast zdrojů informačních agencií, oblast přenosu, distribuce a oblast impaktů. Ukazuje se, že se kvalita informačního prostředí dá nejefektivněji chránit v oblasti zdrojů.
Moudrost
Této filozofické kategorie bych se chtěl dotknout s velkou pokorou, a to z pohledu enormního nárůstu delegace inteligence umělým systémům, které jsou schopny zpracovávat signály, data, informace a dnes i znalosti. Vedle expertních systémů, které se využívají už dlouho, se vytvářejí a prakticky užívají různé formy informačních a znalostních metasystémů, systémy znalostního managementu, korporátní sdílení distribuovaných znalostí apod. Právě na sdílení a tvorbě nových znalostí vyrůstá „znalostní společnost“ jako společnost s vysokou produkční, inovační a socioorganizační schopností, s vysokou adaptabilitou na měnící se vnější podmínky. Je však tato společnost moudřejší? Jak vlastně z pohledu shora definovaných prvků probíhají procesy rozhodování v případě systému s vyšší moudrostí?
Z pohledu historických zkušeností s praktickým uplatňováním znalostí a informací v rozhodovacích a řídících procesech – a to jak čistě technických, tak ekonomických, ale i sociálních – se za moudré považuje takové rozhodování a řízení, kdy do zvýšení úrovně pravděpodobnosti správného rozhodnutí přispívají nejen informace a znalosti, ale i pravdivé emoční agencie, jako je cit, láska, naděje, víra, tužby, motivace apod. Stejně jako agencie typu data, informace znalosti, také emoční agencie nacházíme v informačním prostředí svého okolí, ale i v informačním prostředí své mysli, v prostředí své osobnosti.
Moudrost můžeme vlastně definovat jako schopnost harmonického využití informačních a emočních agencií, schopnost jejich kvalitního výběru pro životně důležitá rozhodování o svém chování i chování řízených systémů. V moudrosti se spojují informace a znalosti s takovými emočními agenciemi, jako je například soucit, láska, víra, naděje, pokora a další, v naší kultuře života vysoce ceněné kategorie lidských projevů.
Tak jako se nechováme liberálně k fyzikálnímu prostředí světa kolem nás, tak bychom si měli stanovit určité limity pro udržení čistoty informačního prostředí v rámci vyhrazeném naší evropskou kulturou.
PETR MOOS,
Fakulta dopravní ČVUT
English
