Příští rok to bude již 20 let, co v Čechách odstartovala činnost Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET. Díky ní nahlíží do badatelské sféry čím dál více středoškolských studentů a od loňského roku také žáků základních škol. Již XVI. ročník Soutěže vědeckých a technických projektů středoškolské mládeže Expo Science AMAVET, jehož finále se uskutečnilo ve dnech 9.–10. dubna 2009 v hlavní budově Akademie věd v Praze, dokazuje, že zájem studentů o vědu neupadá a kvalita jejich prací naopak roste. O to složitější rozhodování pak čeká hodnotitelskou komisi, která stanovuje pořadí deseti nejlepších finálových prací.
Národní finále 2009 zahájili předseda AV ČR Jiří Drahoš, prorektorka pro vědu a výzkum VŠE a předsedkyně odborné poroty soutěže České hlavičky Stanislava Hronová spolu se zástupcem generálního sponzora soutěže AMAVET, jímž je firma ČEZ, a v neposlední řadě pořadatel soutěže Stanislav Medřický (viz foto dole).
Všechna fota: Zdroj AMAVET
Do letošního finále postoupilo 28 projektů různých zaměření, a to od Použití ultrazvuku pro syntézu nanočástic, přes Zimování vodních ptáků na vodních tocích v Českých Budějovicích až po Elektromagnetickou pušku. Je s podivem, že mezi prezentacemi se objevila jen jediná práce z humanitních věd. O to více mě zaujal projekt ze sociální oblasti, který se svými spolužáky prezentovala sympatická slečna na vozíčku. Místo světa mikroskopů, rostlin a živočichů se Kristýna Křenová, Denisa Podlipná a Matěj Horák z Prvního soukromého jazykového gymnázia v Hradci Králové rozhodli pro týmovou studii, která v budoucnu ulehčí život dalším pohybově znevýhodněným dětem. Posuďte sami: „Řešili jsme problém bezbariérovosti základních škol. Jak vůbec může vozíčkář chodit do školy. Obrátili jsme se na magistrát se snahou zjistit, jak má tuto věc vypracovanou. A shledali jsme, že nijak, tak jsme nabídli, že projekt vypracujeme my. Z námi získaných informací vyplynulo, že za hlavní kritérium bezbariérovosti školy lze považovat bezbariérový přístup na toaletu a do tříd. Magistrát nám vycházel vstříc, poskytl nám veškeré informace a obeslal všechny ředitele základních škol v Hradci Králové. Odborná konzultantka nás naučila prozkoumávat terén, co a jak máme měřit, např. jak široké mají být dveře, jaké jsou minimální manipulační prostory pro vozíčkáře atd. Toto vše jsme ve školách měřili metrem a zaznamenávali do tabulek. Z výsledků vyplynulo, že ze 17 základních škol v Hradci Králové lze rodičům handicapovaného žáka bez výhrad doporučit pouze tři. Ředitelé ve většině případů ani netušili, že existuje vyhláška, podle které by měly být školy upraveny. (Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Pozn. red.) Celé jsme se to snažili vymyslet způsobem, aby byl projekt pro všechny strany užitečný. Ředitele jsme seznámili s tím, co znamená bezbariérová škola. A magistrát je v souladu s vyhláškou ochoten poskytnout finance na úpravu konkrétní školy.“ Přestože se tato práce nezařadila mezi desítku oceněných, svou náplní a nápadem se od ostatních značně vymykala.
Mezi prezentacemi se objevila jen jediná práce z humanitních věd.
V soutěži převažovaly obory z oblasti techniky, biologie, informatiky a v neposlední řadě zoologie, do níž patřil také vítězný projekt studentky gymnázia z Českých Budějovic. Za předmět zkoumání si Tereza Nedvědová zvolila potemníka moučného, u něhož sledovala závislost jeho probuzení na expoziční teplotě a době expozice. Odvodila kvadratickou závislost na hmotnosti potemníků a zjistila, že jedinci s průměrnou hmotností se probouzejí rychleji než jedinci extrémně těžcí či naopak lehcí. Na otázku, kde čerpala inspiraci k projektu, odpověděla: „Biologie je věda netušených možností, byla jsem s ní seznamována už odmalička a chtěla bych se jí jednoznačně věnovat i nadále. Na Jihočeské univerzitě, kde jsem svůj projekt uskutečnila, mají vynikající vybavení pro fyziologii, především entomologickou, navíc tam pokusy s trochu podobným zaměřením už dříve probíhaly.“ Nedalo mi nezeptat se, proč právě potemník? „Vybrala jsem si ho z praktických důvodů. Potemníci jsou významní škůdci v sýpkách a podobných zařízeních, kde se lidé snaží jejich přítomnosti zamezit insekticidy. Pokud je však dobře známo jejich chování v nízkých teplotách, může to napomoci při invazivním potlačování jejich výskytu na místech lidstvu nežádoucích.“ Se svou prací bude Tereza letos v červenci reprezentovat Českou republiku na ESI 2009 v Tunisu.
Tereza Nedvědová (vlevo) představuje svůj vítězný projekt člence komise Janě Poltierové-Vejpravové z MFF UK v Praze.
Neméně odbornou studii řešil Patrik Čermák ze Střední průmyslové školy (SPŠE) a Vyšší odborné školy v Pardubicích, který skončil na druhém místě s právem účasti na INTEL ISEF 2010 v USA. Zabýval se termoelektrickými jevy, krystalickými materiály se strukturou tetradymitu, jež jsou vhodné pro použití v oblasti termoelektřiny, nebo přípravou a praktickou konstrukcí Peltierova článku použitého jako chladič či termoelektrický generátor.
Na druhém místě soutěže AMAVET se umístil Patrik Čermák s právem účasti na INTEL ISEF 2010 v USA.
„Kvalita národního kola soutěže AMAVET rozhodně neklesá,“ zmínil předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš během úvodního slova. Jako badatel v oblasti chemického inženýrství vícefázovými toky studenty povzbudil slovy, že v některých pracích z oblasti chemie si „také musel připomenout, oč se jedná“.
Nikola Svačinová se s projektem o tasemnicích umístila na čtvrtém místě a zúčastní se tak ESI 2009 v Tunisu.
Mnohdy nelehká a nevděčná role plně spadá na hodnotitelskou komisi. Ta z řady zajímavých projektů vybírá deset vítězných. Letošní porotu tvořilo 23 členů a jeden z nich, dr. Radek Mikuláš z Geologického ústavu AV ČR, v. v. i., mi poodhalil, jak během hodnocení postupují: „Každý z poroty je zodpovědný za určité základní hodnocení projektu, který spadá do jeho kompetence. Posuzujeme, do jaké míry jsou projekty původní. Zda v nich je originální věda, anebo projekt parafrázuje něco, co se už rutinně dělá. To je samozřejmě obtížné např. v technických oborech. Když někdo konstruuje roboty, těžko vytvoří něco nového, o čem by se dosud nevědělo. Když si ale vezmete např. geologii, není tak složité zdokumentovat starý důl a najít v něm nové, byť i drobné poznatky, avšak technická úroveň je daleko nižší. Dalším kritériem je proto samotná prezentace projektu. Zde jsou na tom ve většině případů lépe studenti gymnázií na rozdíl od kolegů ze speciálně zaměřených středních škol. Je na nich poznat pozadí všeobecného vzdělání, ať už jde o informační technologie nebo o jazyky. V neposlední řadě přihlížíme k tomu, jak dalece je projekt prezentovatelný v zahraničí. Studenti jezdí na zahraniční soutěže a stáže a zde musíme s politováním dát méně bodů regionálním, např. botanickým, geobotanickým projektům. Je obtížné rozhodnout, co je cennější. Zda to, když někdo chodí dva roky do terénu sbírat živočichy nebo rostliny, anebo si projekt odpracuje u internetu, u svého počítače, v laboratoři. Pokud jde o prezentaci, mají většinou opticky lepší výsledky ti, kteří si jej odpracují v již zmíněné místnosti. „Terénní typy“ někdy neumějí výsledky takto kvalitně představit. Rozhodování je opravdu těžké...“
Na otázku, jak v širokém spektru kreativních nápadů hodnotitelská komise vybírá vítězné projekty, Radek Mikuláš odvětil: „V první linii je cílem projekty nějak zařadit. Je dobré, že i já jako poloviční laik si popovídám s adeptem fyzikálního projektu, a jestliže projekt pochopím, je to důkaz, že jej student dělá dobře, umí jej vysvětlit. V prvním kole se pokusíme projekty rozdělit do čtyř až pěti kategorií – např. „výtečný“, „nadějný“, „nejsme si jistí, popř. „vrátíme se k němu později“, „něco schází“ atd. Pak vše „posčítáme“ a nastane obtížné rozhodování, koho kam zařadit, přičemž o detailech hlasujeme. Neustále je možné pořadí revokovat. Žádné bodování podle přesného klíče zde nemůže fungovat, protože nalézt společný jmenovatel pro všechny aspekty je skoro nemožné. Máme za to, že lépe dělat hodnocení nejde. Kdybychom do toho nešli s vědomím, že někomu může být byť jen trochu ublíženo, tak by se taková soutěž nemohla pořádat. Nedá se nic dělat, musíme na sebe vzít zodpovědnost, že někoho naším rozhodnutím třeba otrávíme,“ uzavřel s úsměvem.
GABRIELA ADÁMKOVÁ
Národní finále 2009 zahájili předseda AV ČR Jiří Drahoš, prorektorka pro vědu a výzkum VŠE a předsedkyně odborné poroty soutěže České hlavičky Stanislava Hronová spolu se zástupcem generálního sponzora soutěže AMAVET, jímž je firma ČEZ, a v neposlední řadě pořadatel soutěže Stanislav Medřický (viz foto dole).
Všechna fota: Zdroj AMAVET
Do letošního finále postoupilo 28 projektů různých zaměření, a to od Použití ultrazvuku pro syntézu nanočástic, přes Zimování vodních ptáků na vodních tocích v Českých Budějovicích až po Elektromagnetickou pušku. Je s podivem, že mezi prezentacemi se objevila jen jediná práce z humanitních věd. O to více mě zaujal projekt ze sociální oblasti, který se svými spolužáky prezentovala sympatická slečna na vozíčku. Místo světa mikroskopů, rostlin a živočichů se Kristýna Křenová, Denisa Podlipná a Matěj Horák z Prvního soukromého jazykového gymnázia v Hradci Králové rozhodli pro týmovou studii, která v budoucnu ulehčí život dalším pohybově znevýhodněným dětem. Posuďte sami: „Řešili jsme problém bezbariérovosti základních škol. Jak vůbec může vozíčkář chodit do školy. Obrátili jsme se na magistrát se snahou zjistit, jak má tuto věc vypracovanou. A shledali jsme, že nijak, tak jsme nabídli, že projekt vypracujeme my. Z námi získaných informací vyplynulo, že za hlavní kritérium bezbariérovosti školy lze považovat bezbariérový přístup na toaletu a do tříd. Magistrát nám vycházel vstříc, poskytl nám veškeré informace a obeslal všechny ředitele základních škol v Hradci Králové. Odborná konzultantka nás naučila prozkoumávat terén, co a jak máme měřit, např. jak široké mají být dveře, jaké jsou minimální manipulační prostory pro vozíčkáře atd. Toto vše jsme ve školách měřili metrem a zaznamenávali do tabulek. Z výsledků vyplynulo, že ze 17 základních škol v Hradci Králové lze rodičům handicapovaného žáka bez výhrad doporučit pouze tři. Ředitelé ve většině případů ani netušili, že existuje vyhláška, podle které by měly být školy upraveny. (Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Pozn. red.) Celé jsme se to snažili vymyslet způsobem, aby byl projekt pro všechny strany užitečný. Ředitele jsme seznámili s tím, co znamená bezbariérová škola. A magistrát je v souladu s vyhláškou ochoten poskytnout finance na úpravu konkrétní školy.“ Přestože se tato práce nezařadila mezi desítku oceněných, svou náplní a nápadem se od ostatních značně vymykala.
Mezi prezentacemi se objevila jen jediná práce z humanitních věd.
V soutěži převažovaly obory z oblasti techniky, biologie, informatiky a v neposlední řadě zoologie, do níž patřil také vítězný projekt studentky gymnázia z Českých Budějovic. Za předmět zkoumání si Tereza Nedvědová zvolila potemníka moučného, u něhož sledovala závislost jeho probuzení na expoziční teplotě a době expozice. Odvodila kvadratickou závislost na hmotnosti potemníků a zjistila, že jedinci s průměrnou hmotností se probouzejí rychleji než jedinci extrémně těžcí či naopak lehcí. Na otázku, kde čerpala inspiraci k projektu, odpověděla: „Biologie je věda netušených možností, byla jsem s ní seznamována už odmalička a chtěla bych se jí jednoznačně věnovat i nadále. Na Jihočeské univerzitě, kde jsem svůj projekt uskutečnila, mají vynikající vybavení pro fyziologii, především entomologickou, navíc tam pokusy s trochu podobným zaměřením už dříve probíhaly.“ Nedalo mi nezeptat se, proč právě potemník? „Vybrala jsem si ho z praktických důvodů. Potemníci jsou významní škůdci v sýpkách a podobných zařízeních, kde se lidé snaží jejich přítomnosti zamezit insekticidy. Pokud je však dobře známo jejich chování v nízkých teplotách, může to napomoci při invazivním potlačování jejich výskytu na místech lidstvu nežádoucích.“ Se svou prací bude Tereza letos v červenci reprezentovat Českou republiku na ESI 2009 v Tunisu.
Tereza Nedvědová (vlevo) představuje svůj vítězný projekt člence komise Janě Poltierové-Vejpravové z MFF UK v Praze.
Neméně odbornou studii řešil Patrik Čermák ze Střední průmyslové školy (SPŠE) a Vyšší odborné školy v Pardubicích, který skončil na druhém místě s právem účasti na INTEL ISEF 2010 v USA. Zabýval se termoelektrickými jevy, krystalickými materiály se strukturou tetradymitu, jež jsou vhodné pro použití v oblasti termoelektřiny, nebo přípravou a praktickou konstrukcí Peltierova článku použitého jako chladič či termoelektrický generátor.
Na druhém místě soutěže AMAVET se umístil Patrik Čermák s právem účasti na INTEL ISEF 2010 v USA.
„Kvalita národního kola soutěže AMAVET rozhodně neklesá,“ zmínil předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš během úvodního slova. Jako badatel v oblasti chemického inženýrství vícefázovými toky studenty povzbudil slovy, že v některých pracích z oblasti chemie si „také musel připomenout, oč se jedná“.
Nikola Svačinová se s projektem o tasemnicích umístila na čtvrtém místě a zúčastní se tak ESI 2009 v Tunisu.
Mnohdy nelehká a nevděčná role plně spadá na hodnotitelskou komisi. Ta z řady zajímavých projektů vybírá deset vítězných. Letošní porotu tvořilo 23 členů a jeden z nich, dr. Radek Mikuláš z Geologického ústavu AV ČR, v. v. i., mi poodhalil, jak během hodnocení postupují: „Každý z poroty je zodpovědný za určité základní hodnocení projektu, který spadá do jeho kompetence. Posuzujeme, do jaké míry jsou projekty původní. Zda v nich je originální věda, anebo projekt parafrázuje něco, co se už rutinně dělá. To je samozřejmě obtížné např. v technických oborech. Když někdo konstruuje roboty, těžko vytvoří něco nového, o čem by se dosud nevědělo. Když si ale vezmete např. geologii, není tak složité zdokumentovat starý důl a najít v něm nové, byť i drobné poznatky, avšak technická úroveň je daleko nižší. Dalším kritériem je proto samotná prezentace projektu. Zde jsou na tom ve většině případů lépe studenti gymnázií na rozdíl od kolegů ze speciálně zaměřených středních škol. Je na nich poznat pozadí všeobecného vzdělání, ať už jde o informační technologie nebo o jazyky. V neposlední řadě přihlížíme k tomu, jak dalece je projekt prezentovatelný v zahraničí. Studenti jezdí na zahraniční soutěže a stáže a zde musíme s politováním dát méně bodů regionálním, např. botanickým, geobotanickým projektům. Je obtížné rozhodnout, co je cennější. Zda to, když někdo chodí dva roky do terénu sbírat živočichy nebo rostliny, anebo si projekt odpracuje u internetu, u svého počítače, v laboratoři. Pokud jde o prezentaci, mají většinou opticky lepší výsledky ti, kteří si jej odpracují v již zmíněné místnosti. „Terénní typy“ někdy neumějí výsledky takto kvalitně představit. Rozhodování je opravdu těžké...“
Na otázku, jak v širokém spektru kreativních nápadů hodnotitelská komise vybírá vítězné projekty, Radek Mikuláš odvětil: „V první linii je cílem projekty nějak zařadit. Je dobré, že i já jako poloviční laik si popovídám s adeptem fyzikálního projektu, a jestliže projekt pochopím, je to důkaz, že jej student dělá dobře, umí jej vysvětlit. V prvním kole se pokusíme projekty rozdělit do čtyř až pěti kategorií – např. „výtečný“, „nadějný“, „nejsme si jistí, popř. „vrátíme se k němu později“, „něco schází“ atd. Pak vše „posčítáme“ a nastane obtížné rozhodování, koho kam zařadit, přičemž o detailech hlasujeme. Neustále je možné pořadí revokovat. Žádné bodování podle přesného klíče zde nemůže fungovat, protože nalézt společný jmenovatel pro všechny aspekty je skoro nemožné. Máme za to, že lépe dělat hodnocení nejde. Kdybychom do toho nešli s vědomím, že někomu může být byť jen trochu ublíženo, tak by se taková soutěž nemohla pořádat. Nedá se nic dělat, musíme na sebe vzít zodpovědnost, že někoho naším rozhodnutím třeba otrávíme,“ uzavřel s úsměvem.
GABRIELA ADÁMKOVÁ
English
