Půda, země, hlína, prsť, ornice – tolik názvů má čeština pro životodárný element, který člověk od pradávna kultivuje a jehož bohatství v sobě každé to slovo nese. Řeknu-li Hlína, drolí se mi v prstech, které by z ní chtěly něco vytvořit. Zazní-li Půda, ucítím teplo a vůni všech kořenů, které v ní kdy byly, syceny vodou a šťávami hlubin. Ozve-li se Země, vidím rodný kraj s lukami, rybníky, s alejí lip a hned potom celou planetu Zemi. Prsť je něčím tajemným, něčím temným, co skrývá příští život zrna, osení, klas. Ornice mne vede k lidem, kteří obdělávali svá políčka pluhem, obědvali na mezi a teprve po klekání se vraceli domů. Jak je to dávno? Změny, které prožívá svět a s ním člověk dnešních dní, postihly i půdu. Už není posvátná, už není dárkyní chleba, která zasluhuje dík, zapomnělo se na Rok odpočinutí, přikázaný Hospodinem pro každý sedmý běh času...
Stav půdy u nás i jinde ve světě je jen jedním z ukazatelů špatného stavu životního prostředí na Zemi, jehož důsledky jsou nejisté. O tom, jaké svědectví půda vydává, jsme hovořili s půdním biologem, profesorem Jihočeské univerzity a univerzity ve Vídni prof. Dr. Josefem Ruskem, DrSc., z Ústavu půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích.
Pane profesore, celý život pozorujete přírodu, zamiloval jste si rostliny a malé bytosti, žijící v zemi i na zemi, studujete jejich chování a změny, ke kterým v přírodě a v životě onoho na první pohled neviditelného světa pod našima nohama dochází. Co to znamená, hovoří-li se o globálních změnách?
U nás už v padesátých letech způsobily emise škodlivých látek z továren, že začaly hynout lesy v Krušných horách a že v celé oblasti kolem Chomutova došlo k lokálnímu znečištění a chřadnutí lesních porostů. Dnes je z kyselých srážek vyvolávaných emisemi škodlivých látek z továren, spalovacích motorů i jiných zdrojů světový problém. Není uchráněna ani Venezuela, Čína, Sibiř či Arktida. Ke globálním změnám je počítáno celosvětové poškozování ekosystémů důlní činností, nešetrné zemědělství, rozsáhlé kácení lesů, velkoplošné šíření škodlivých látek, jako jsou pesticidy (herbicidy, insekticidy aj. látky), těžké kovy, kyselé srážky, přehnojování (eutrofizace) ekosystémů. Proč se začalo o globálních změnách mluvit? Protože narůstaly emise skleníkových plynů, které vyvolávají klimatické změny, dochází k dalekosáhlým přeměnám krajiny, rozšiřování pouště. Dochází k nevratnému vymírání živých organizmů a celých ekosystémů, což označujeme souhrnným názvem jako ztrátu biodiverzity.
V čem je ztráta biodiverzity hrozivá?
Někdo si pomyslí, co může způsobit vyhynutí nějakého malinkého živočicha, vzácné rostliny či jiného organizmu? V čem může být taková ztráta hrozivá? Živočichové, rostliny, houby i všechny mikroorganizmy ale nežijí ve vzduchoprázdnu, jsou součástí větších celků, od mikroprostředí, přes ekosystémy, krajinné celky, až po biomy. A živé organizmy, včetně jejich vyšších celků, jsou součástí celé biosféry. Jsou důležitými funkčními jednotkami biosféry i všech nižších celků. Vymření každého živočišného či rostlinného druhu nebo mikroorganizmu znamená nenahraditelnou ztrátu určité funkce v ekosystému! Takové příklady můžeme uvést i od nás. Na polích jižní Moravy vymřely vlivem nevhodné lidské činnosti hlubinné druhy žížal. Ty každoročně obnovovaly půdní mikrostrukturu a hloubily svislé chodby, jimiž se půda provzdušňovala a do nichž pronikala dešťová voda i kořínky rostlin. Všechny zmíněné funkce z postižených půd zánikem těchto žížal rovněž zanikly. To vedlo k utužení půd, na jejich povrchu vznikla krusta a dešťová voda odtéká povrchově do řek a z našeho území. Vymření dalších druhů půdních organizmů vede ke ztrátám dalších funkčních jednotek v půdě a v celých ekosystémech.
Jsou nebezpečí, o kterých nevíme, o kterých se teprve dozvídáme a která globalizace světa s sebou nese?
Nejen ztráta biodiverzity, ale i zavlékání cizích organizmů do domácího prostředí je nebezpečné. Z Nového Zélandu a z Afriky jsou například do Evropy zavlékány dravé ploštěnky. Ještě před časem jsem studentům přednášel o tom, že ploštěnky v našich půdách nejsou významné z půdotvorného hlediska a že o jejich významu pro půdu víme velmi málo. Tuto část přednášek jsem musel radikálně změnit, protože jeden druh ploštěnek, který žije na Novém Zélandu, byl zavlečen s importy ozdobných rostlin do Anglie a odtud se začal šířit i do sousedních zemí na pevnině. Je to dravý druh, který se živí žížalami, což jsou důležití půdní živočichové, zodpovědní za výstavbu půdní mikrostruktury, za drenáže půdy, za rozklad části mrtvé organické hmoty. Na workshopu věnovaném dravým exotickým ploštěnkám došli přední světoví znalci ploštěnek k závěru, že je třeba učinit celosvětová fytokaranténní opatření a dovážené rostliny dezinfikovat, aby se zabránilo náhodnému zavlékání druhů, které by mohly významně ovlivnit a poškodit přírodu v nové zemi.
I taková maličkost může být pro přírodu nebezpečná?
Zdá se, že je to maličkost, ale ona může změnit chod a vztahy v ekosystému takovým způsobem, že není pomoci. U nás mezi ty zavlečené, invazní druhy, patří třeba netýkavka žláznatá, zavlečená z Indie. Je až dva a půl metru vysoká, roste podél toků řek a má růžové květy. Je to pohroma našich lužních lesů, protože nedovolí růst původním druhům. Na takový invazní druh navazuje celá řada změn, o kterých si ani nemyslíme, že by mohly nastat.
Jaké změny to jsou?
Jsou třeba narušeny půdotvorné procesy, na povrch půdy se dostává opad pouze jediného druhu rostliny. Tím se potravně omezuje celé původní společenstvo půdních organizmů. Půda je náchylnější k vodní erozi a mohli bychom vyjmenovat celou řadu dalších navazujících změn.
Globální změny je pojem pro běžného člověka tajemný a jaksi vzdálený. Nicméně když loni přišla velká povodeň a když letos zažíváme nelítostná vedra, začínáme tušit, že se "jakési změny" týkají i nás. Vy jako vědec, navíc půdní biolog, do tajemství globálních změn vidíte doslova hlouběji. Myslíte, že jsou typické jen pro naši dobu, že k něčemu podobnému nedocházelo i v minulosti? Jsou důsledkem neuměřené lidské činnosti, jak se říká?
Ano, začalo to v devatenáctém století emisemi kouřových plynů z továren. I dříve existovaly silné lidské zásahy do přírody, například skláři potřebovali množství dříví, stejně jako důlní činnost a středověké hutnictví spotřebovaly část lesních porostů. Pálení dřevěného uhlí v milířích vedlo rovněž ke kácení lesů. Ale nikdy to nebyly zásahy takového rozsahu, aby se daly označit jako globální. Byly také pomalé. Sice ovlivňovaly okolí – když byly vykáceny ve středověku lesy na Českomoravské vrchovině, docházelo k záplavám na jižní Moravě, na Labi docházelo k záplavám, když byly odlesněny Krkonoše – ale byl to proces pomalý a ne tak překotný jako dnes, kdy během jednoho lidského věku došlo ke změnám, které před zaledněním a po ústupu ledovce trvaly tisíce až desítky tisíc let. Kdybych teď byl kluk, který chodí do základní školy, tak ze mne nikdy nebude biolog, protože bych nikdy nestudoval přírodu, která je tak zaneřáděná, tak znečištěná, že nemůže upoutat.
Jak vás tenkrát upoutala?
Měl jsem po rodičích obrazové herbáře, psané německy, švabachem, protože pocházím z Ostravska, a tam před první světovou válkou byly školy rakouské. Herbáře mě zajímaly, ale chtěl jsem vědět víc, než že je to sedmikráska, kopretina, kohoutek. Ta příležitost se naskytla, když jsem šel na pouť se starším kamarádem, který měl školní Polívkův "Klíč k určování rostlin". Vyměnil jsem ho za deset korun na turecký med, zbývajících pět korun jsem si ještě přivydělal tím, že jsem chodil babičce pro mléko. Tak začala má kariéra, cesta biologa, pro kterého byla vždycky přitažlivá také botanika.
Chytlo mě to, v první měšťance jsem začal určovat kytičky, které jsem sbíral v blízkém okolí nebo mi je spolužáci nosili ze vzdálenějších míst. Na školní chodbě jsem dělal výstavky rostlin s jmenovkami názvů, a když mi už "Klíč" nestačil, půjčil mi ředitel školy na několik let svůj vlastní, v kůži vázaný "Klíč k úplné květeně Československa", tištěný na japonském papíře. Později, ve druhé měšťance, přinesl náš učitel na hodinu biologie "Atlas motýlů" od Komárka a Tykače. To byla zase taková krása, že jsem šel na žňovou brigádu k sedlákovi, máma dostala dva pytle obilí pro slepice, já 148 korun – a mohl jsem si koupit atlas motýlů! Tak jsem začal objevovat krásu přírody.
Ale na Ostravsku příroda asi nikdy moc krásná nebyla?
Kupodivu, když jsem chodil do školy, byla u nás na Ostravsku a Karvinsku, v místech s rozvinutým průmyslem, krásná příroda. Ještě jí tam kousky jsou. Přírodu tam nezničil průmysl, ten byl ve vzdálenějších místech. Zničili ji zemědělci. Je to paradox, ale je to tak. V naší vsi zůstala zdravá a živá půda, jak jsem se nedávno přesvědčil, jen na polích a v lesích za humny několika sedláků, v místech bez přístupových cest pro zemědělské stroje. Na těchto místech nebyla používaná umělá hnojiva a těžká zemědělská technika. Z jedné strany je chránila řeka a ze strany druhé hradba zemědělských a obytných stavení podél hlavní silnice.
O tom, jak hospodaření s půdou vypadalo v době, kdy se tu poroučelo větru a dešti, píšete v časopise "Land and Soil News" z letošního června: "U nás byla zemědělská krajina silně proměněná v minulém režimu. Vznikly extrémně velké pozemky orné půdy industriálního zemědělství bez přírodních bariér, t. j. remízků, mezí, polních cest, bažin, malých rybníčků. Půda byla a je stále vystavena vodní a větrné erozi a ztrátám humusu. Pravidelné používání pesticidů a vysokých dávek minerálních hnojiv vedlo v minulosti k silné biologické degradaci půdy…" A zdůrazňujete: "Zemědělství má obecně negativní dopad na půdní organizmy. Nízká hustota a druhová diverzita společenstev půdních organizmů je nápadným znakem orných půd. Existuje přímá závislost mezi úrodností a bohatostí edafonu (= půdní organizmy). Půda bez života není více půdou, je to mrtvý substrát, který postrádá všechny funkce půdy v ekosystému…" Jinde udáváte, že v druhé polovině šedesátých let drasticky klesla v půdě naší země, která byla velmi úrodná, početnost půdní fauny, např. z původních 40 600 –139 600 jedinců chvostoskoků na m2 na pouhých 800–4200 jedinců a jejich druhová početnost se snížila z původních 28–34 druhů na pouhé 4–5. Tedy mrtvá půda. Co to znamená?
Tím, že vyhyne nějaký živočich nebo nějaká rostlina, nebo že tam vtrhnou jiné rostliny, pelyněk, netýkavka, merlík, dojde k poruchám funkcí a interakcí nejen na konkrétním poli nebo v konkrétním ekosystému, ale dojde ke změnám i v rámci globálních ekologických systémů. Jsou narušovány interakce mezi živou a neživou složkou biosféry. Jeden z projektů, organizovaných SCOPE ve spolupráci s UNESCO, se touto otázkou zabývá v mezinárodním projektu DIVERSITAS, věnovaném biologické diverzitě. Bylo totiž zjištěno, že nejméně je známa právě biodiverzita organizmů v půdě, ale i ve sladkovodních a mořských sedimentech.
Ukázalo se, že biodiverzita v půdě je závislá i na nadzemní biodiverzitě – v určitých rostlinných společenstvech žijí určitá společenstva chvostoskoků, půdních hlístic nebo jiných živočichů. Je tomu ale i naopak – například drátovci (larvy kovaříkovitých brouků žijících v půdě na kořenech rostlin) určují složení rostlinných společenstev na loukách. Někteří půdní živočichové jsou označováni jako bioinženýři, jiní ne. Dodávám: jiní ne, protože málo půdních biologů studovalo půdní mikrostrukturu, a proto nemohli vědět, že v určité fázi vývoje půdy jsou bioinženýry i chvostoskoci nebo roztoči, nejen žížaly nebo termiti, kteří tak byli označováni ve světové literatuře. Ve vývoji půdy jsou důležití jak ti nejdrobnější, tak i ti větší a ti ještě větší. A globálními změnami dochází k poruchám funkcí a interakcí v ekosystémech na celém světě. Toto narušení mezi živou složkou a neživou složkou ekosystému ve větších celcích biosféry pak vyvolává rozsáhlé ekologické katastrofy celosvětových rozměrů.
SYLVA DANÍČKOVÁ
Pokračování: Globální změny aneb Svědectví půdy /2 (AB 10/2003)
English
