Pracovní skupina „Orientalia Bohemica“
(moderátor Petr Charvát)
Výběrová bibliografie s tematikou„Orientalia Bohemica“ 2009

(Poznámka: Do bibliografie byla pojata i díla mimo orientalistické obory, pokud významnou
měrou přispívají k poznání dějin českých zemí a kontextů vázaných na styky s Orientem v době
osvětlené historickými prameny.)
Roger Collins: Die Fredegar-Chroniken, Hannover: Hahn´sche Buchhandlung 2007, ISBN
978-3-7752-5704-6.
Robin Cormack, Maria Vasiliki (edd.), Byzantium 330-1453, London: Royal Academy of
Arts 2008, ISBN (paperback) 978-1-905711-27-7 (reprezentativní katalog výstavy, řada
exponátů athénského Benaki Museum, i keramika, šperk, drobné umění).
Christian Ewert, Die pflanzlichen Dekorelemente der Elfenbeinskulpturen des Kalifats von
Córdoba im Vergleich mit dem westislamischen plastischen Bauschmuck des 10.- 12.
Jahrhunderts, Madrider Mitteilungen 49, 2008, 451-542 (pro srovnávací účely s nejstaršími
hispanomaurskými díly ze střední Evropy = řezby na vazbě kodexu Bayerische
Staatsbibliothek München sign. CLM 23 630 z 11. století, původně patrně rukopis
salzburského arcibiskupství).
Jaroslav Folda: Crusader Art – The Art of the Crusaders in the Holy Land, 1099-1291,
Aldershot: Lund Humphries 2008, ISBN 978-0-85331-995-5 (str. 22-23 – r. 1103 jmenováno
k chrámu Božího hrobu 20 kanovníků, patriarcha Arnulf jmenován 1112, organizoval
společný život podle Augustina; do r. 1118 postaveny ambit, kapitulní síň, dormitář, refektář a
infirmarium, str. 23 fig. 4 – zbyla z toho dodnes zachovaná půlka presbytáře s lomenými
oblouky klenby; 53 fig. 18 – žaltář královny Melisendy [Londýn, British Library, MS Egerton
1139, asi 1134-1135, Jeruzalém], v iniciále B na pozadí vzor čintamani; 34-35 – zde
iluminace z téhož rukopisu provedené ve zřetelně byzantském slohu, jakož i slonovinová
vazba; 36 – vzešel z jeruzalémského skriptoria; 38 fig. 19 – chrám Božího hrobu podle plánu
Roberta Willise z r. 1849; 88-89 figs. 59, 60 a 61 jsou předměty z výzkumu USA na
Montfortu/Starkenbergu, palestinského ústředí Řádu německých rytířů: křížení žeber
s palmetovým svorníkem, kus byzantské ikony nejspíš sv. Jana Křtitele).
Ulf Franson, Marie Svedin, Sophie Bergenbrant, Fedir Androshchuk (edd.), Cultural
interaction between east and west – Archaeology, artifacts and human contacts in northern
Europe, Stockholm: Stockholm University 2007, ISBN 978-91-7155.474-1.
Frings, Jutta: Rom e, et, und, and, y die Barbaren : Europa zur Zeit der Völkerwanderung; 22.
August bis 7. Dezember 2008 in der Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik
Deutschland, Bonn ; [anlässlich der Ausstellung Rom und die Barbaren. Europa zur Zeit der
Völkerwanderung] / [eine Ausstellung der Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik
Deutschland, Bonn ... ; Katalogkoordination Jutta Frings, Helga Willinghöfer], München :
Hirmer, 2008, Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., signatura: F3-RoMB Volný výběr.
Allen Fromherz: North Africa and the Twelfth-Century Renaissance: Christian Europe and
the Almohad Islamic Empire, „Islam and Christian-Muslim Relations“ 20/1, 2009, 43-59 (str.
44 – Ahmad as-Sikillí, muslim zajatý v mladém věku jednotkami sicilských Normanů,
vycvičen jako námořník, po smrti Rogera II. [1154] prchá do Tunisu a posléze Marrákeše,
přichází ke dvoru chalífy Júsufa ibn Abdalmu´mína a zakládá námořní moc almohádského
impéria; 47-52 o vztazích almohádského impéria s Evropou – Anglie [Matthew Parys
zaznamenal historku o poselství Jindřicha III. anglického almohádskému chalífovi, měl mu
slíbit konverzi k islámu, když mu chalífa pomůže ve válkách s parlamentem], Benátky, Janov,
Pisa, papežství; 48 – export řady luxusních zboží včetně keramiky do Středomoří, zvláště
Itálie, Bacini Almohad = mísy zdobící kostelní stavby v Pise; 49 – z roku 1246 je dopis
almohádského chalífy papeži Inocenci IV., zmíněn františkán Lope Fernando d´Ayn, měl být
biskupem marrákešským a získat povolení vystavět v Marrákeši katedrálu pro tamní křesťany;
49-52 o křesťanských žoldnéřích u Almohádů – základem impéria pořádky berberských
kmenů, ty však stále nezvladatelnější a nespolehlivější, proto vládci raději najímají loajální
křesťanské žoldnéře).
Ildar H. Garipzanov, Patrick J. Geary, Przemysław Urbańczyk (edd.), Franks, Northmen and
Slavs, Identities and State Formation in Early Medieval Europe, Turnhout: Brepols 2008,
ISBN 978-2-503-52615-7 (viz dále s. v. Christian Lübke).
Silke Glitsch, Joachim Migl, Helmut Rohlfing: Göttinger Kostbarkeiten – Handschriften,
Drucke und Einbände aus zehn Jahrhunderten, Göttingen: Niedersächsische Staats- und
Universitätsbibliothek Göttingen 2006, ISBN 10: 3-930457-79-2, ISBN 13: 978-3-930457-
79-3 (str. 6-8 – Joachim Migl, Helmut Rohlfing: Zur Einführung – Buchgeschichte and
Provenienzermittlung, na str. 7 ilustrace ze spisu Bellifortis Konrada Kyesera [asi 1366-1405],
jehož rukopis chován v Göttingen, psáno před 1405, vyobrazení panoše nesoucího hrot kopí
Alexandra Makedonského s nápisem MEUFATON, propůjčuje magickou moc v boji proti
nepřátelům a tyranům).
Réginald Grégoire: Il patrimonio culturale monastico dai manoscritti della Bibliotheca
Apostolica Vaticana (Secc. VIII-XV) – Alle radici cristiane dell´Europa, Mostra organizzata
in occassione delle „Giornate Europee del Patrimonio“, Musei Vaticani, 28 settembre – 8
novembre 2003 (Pontificia Commissione per i Beni Culturali della Chiesa, Bibliotheca
Apostolica Vaticana, Musei Vaticani), Città del Vaticano: Bibliotheca Apostolica Vaticana
2003, ISBN 88-210-0751-0 (38 – rukopis Vat. Lat. 9668, 12. století, Fig. 13 na str. 39: Život
sv. Cyrila od Leona z Velletri, Cyril: mnich na Bosporu, pak na Olympu v Bithynii, Metoděj
– 868 biskup Pannonie a Moravy; autor textu Leon biskup z Velletri a Ostie, + 1115, napsal
jej podle podání Gaudericha, biskupa z Velletri [867-879], později mnicha na Monte Cassinu,
Cyrilova druha a korespondenta známého překladatele z řečtiny do latiny Anastasia
Bibliothecaria [+ asi 877], Bibliotheca Hagiographica Latina č. 2072-2073; kritickou edici
pořídili Paul Meyvaert a Paul Devos, in Analecta Bollandiana 73, 1955, 412-413 a 455-461;
viz též L. Boyle, in Archivum Ordnins Fratrum Praedicatorum 28, 1958, 362-394).
Halperin, Charles J., Spinei, Victor: Russia and the Mongols : Slavs and the steppe in
medieval and early modern Russia / Charles J. Halperin ; edited by Victor Spinei and George
Bilavschi. Bucureşti : Editura Academiei Române, 2007, Signatura: E-FlMaA/1 Volný výběr.
Haour, Anne: Rulers, warriors, traders, clerics : the central Sahel and the North Sea, 800-1500
/ by Anne Haour, Oxford : Oxford University Press, 2007, Signatura: F5-HaRu Volný výběr.
Richard Hodges, Aistulf and the Adriatic Sea, „Acta Archaeologica“ (København) 79, 2008,
274-281 (souhrn nových bádání v oblasti Jadranu, povrchové průzkumy v Comacchio – starší
než Benátky, 8.- 9. století; na albánském břehu lokalita Butrint – byzantské město, 8.- 9.
století, amfory).
Hunnen zwischen Asien und Europa, Aktuelle Forschungen zur Archäologie und Kultur der
Hunnen, hrsg. von Historischen Museum der Pfalz Speyer, Langenweissbach: Beier & Beran,
Archäologische Fachliteratur 2008, ISBN 978-3-93751-91-9.
Édouard Jeanneau: „Tendenda vela“ – Excursions littéraires et digressions philosophiques à
travers le Moyen Age, Turnhout: Brepols 2007, ISBN 978-2-503-51918-0 (str. 349-402 je
Plato apud Bohemos, seznam rukopisů Platónových děl v českých knihovnách, hlavně konec
14. a 15. století, ale v latinských výpiscích už od konce 13. století, vzorně zpracováno se
signaturami a charakteristikami rukopisů).
Konovalov, P. B. : The burial vault of a Xiongnu prince at Sudzha (Il’movaia pad’,
Transbaikalia) / P.B.Konovalov. Bonn : Friedrich-Wilhelms-Universität, 2008, Archeologický
ústav AV ČR, v. v. i., signatura: E-BoCo/3 Volný výběr.
Pavel Kubálek, Daniel Stolz, Lenka Sasková, Daniel Vaněk, Blízkovýchodní haplotyp u
pohřbu mladého muže s rozštěpem lebky z raně středověkého pohřebiště na Tetíně (A Near
Eastern haplotype in the burial of a young man…), „Archeologie ve středních Čechách“ 12/II,
2008, 645-650 (645 – jde o hrob 7 z r. 2006; 647 – hlavou k Z, nohama k V, na břiše, ruce
složeny pod hrudí, ♂, adultus, 20-30 let, asi 167 cm; částečný haplotyp Y-chromozomu,
haploskupina G2, nejobvyklejší na Kavkazu, v Malé Asii, na Íránské Vysočině; pohřebiště asi
870-950, nejsou tu společenské špičky).
Benedek Láng: Unlocked Books – Manuscripts of Learned Magic in the Medieval Libraries
of Central Europe, University Park, PA: The Pennsylvania State University Press 2008, ISBN
978-0-271-03377-8 (69-78 o spisu Bellifortis, popisy různých magických bojových
prostředků; Konrad Kyeser se možná zabýval alchymií; 144-161 o alchymii, 155 – z roku
1457 pochází česky psaný alchymický traktát Cesta spravedlivá [Praha, knihovna NM V H
21]; 157 – sepsal Jan z Lazu [Johannes Lassioro], žák Antonia z Florencie, prospektora, který
hledal v Čechách kovy a byl tu zavražděn; 185 – pražského původu je rukopis alchymického
traktátu Ars notoria [Praha, NK I F 35], totiž jeho první části pod názvem Flores aurei, 192 -
opsán Matoušem Beranem, roudnickým kanovníkem a kdysi studentem lékařství v Praze,
který dále studoval v Paříži, Vídni a Erfurtu; praví, že text sepsal po částech po velké námaze
v různých zemích a z různých děl; 204 – rukopis posléze skončil v Třeboni a odtud se dostal
do rožmberské knihovny; 205 – jde i o praktické návody, je v něm antidotarius, lapidarius;
206 – též u Oldřicha Kříže z Telče alchymické údaje; 214-219 o působení Jindřicha Čecha
v Polsku; 231 – Codices Cusani, od Mikuláše Kusánského zakoupené rukopisy českého
královského dvora; celkem 5 rukopisů, patrně španělského původu, od královského dvora,
zastoupeni v nich autoři Alfraganus, al-Kindí, Ptolemaios, Hippokrates, Hali, Messahallah,
Albumasar, Alkabicius; rukopisy již z dob Přemysla Otakara II. a Václava II., zpracoval autor
jménem Alois Krchňák).
Michal Lutovský, Kolínský knížecí hrob na stránkách pamětní knihy města Kolína (Das
Fürstengrab aus Kolín), „Archeologie ve středních Čechách“ 12/II, 2008, 625-644 (628 obr. 3
– č. XV „zbytky buď z přilbice nebo z pancíře, veliké množství takových úlomků jest
železných, na spodní straně látka podobající se dřevu“ [patrně kované vědro, pch], J. L. Píč =
bronzová nádoba; 629 obr. 4 č. 5 – „skleněné korále modré“, tvarově ale dost podobný
prostřední korál mušli kauri; 630 obr. 5 č. 11 – J. L. Píč = dno nádoby; 631 – ML zmiňuje
okované vědro; 634 – byla tam bronzová mísa, zde na obr. 7; 640-644 znovu překresleny
předměty z nálezu).
Christian Lübke: Christianity and Paganism as Elements of Gentile Identities to the East of
the Elbe and Saale Rivers, in Ildar H. Garipzanov, Patrick J. Geary, Przemysław Urbańczyk
(edd.), Franks, Northmen and Slavs, Identities and State Formation in Early Medieval Europe,
Turnhout: Brepols 2008, ISBN 978-2-503-52615-7, 189-203 (str. 194 – vyprávění o
Slovanech usedlých v Bambergu, kde ctěn Jinřich II., zakladatel tamní diecéze, co světec;
kterýsi Slovan tam oslepl a tamní křesťané mu radili, aby se modlil ke [sv.] Jindřichovi, on
však na to opáčil: ´Jak mi může pomoci Jindřich, deus teutonicus?´; 195 – kristianizace
stěžejní pro Jindřicha I., o čemž píše Widukind, u něhož Slované pohani a barbaři, neboť chce
posílit soudržnost Sasů vytvořením společného nepřítele; 196 – roku 955 předstoupila skupina
zástupců slovanských kmenů [socii] před Otu I. a projevila ochotu platit králi daň, ponechá-li
jim dominatio regionis, v opačném případě budou bojovat pro libertate [Widukind]; 197 –
etnonymum Lutici se poprvé [sic!] objevuje roku 983, povstalci tedy utvořili novou kolektivní
entitu [viz Liutizen, Lexikon des Mittelalters], ústřední svatyní svazu se stala Riedegost
[Radhošť, Ředhošť, Radohošť?] jinak zvaná Rethra, kde ctěn Svarožic, a ustavili též svérázný
sociální model: o obecných věcech rozhodují na shromáždění v Rethře, Hiis autem
omnibus[…] dominus specialiter non presidet ullus [Thietmar]; Thietmar označuje Lutice za
quondam servi nostrisque iniquitatibus tunc liberi, a rovněž žijí podle libertas more Liuticio;
198 – zformování Luticů: Riedegost na území Ratarů [Redarier], u Bavorského Geografa
značeni starším názvem Veleti, sestávají ze čtyř kmenů, jedním z nichž jsou [v pozdějších
pramenech] Rataři; původně se poddali Karlovcům, pak se však osvobodili a konfederace se
rozpadla, vůdčí roli převzali Havolané, budující spoje do Prahy, k markraběti saské Severní
marky Dietrichovi von Haldersleben, nezapomínat na Wilhelma, Otova syna se vznešenou
Havolankou; 199 – jádrem odporu z r. 983 byli nejspíše Rataři; Veleti ←slov. vlci?, Lutici
←slov. lutí, divocí; zdá se , že po povstání podržel každý své, a že Lutici dokonce nejen
vytrvali při víře otců, ale úspěšně ji šířili Polabím, snad dokonce až do Polska; 201 – ale
jednotu neudrželi, r. 1057 občanská válka a poté konzervativní pohanská reakce; proti
Gotšalkovi propuklo povstání, biskup Jan Meklenburský zabit a rozsekán na kusy, jeho hlava
vystavena před Svarožicovým chrámem v Riedegostu; 202 – roku 1068 obsadil biskup
Burchard z Wormsu Rethru, zmocnil se tamního posvátného koně a demonstrativně na něm
dojel až do Halberstadtu; 202-203 – definitivně vyřešily až rozsáhlé demografické přeměny
12. století, kolonizace ze západu, o čemž píše Helmold z Bosau)
(k Svarožicovi nyní Leszek Paweł Słupecki, The Temple in Rhetra-Riedegost, West Slavic
pagan ritual as described at the beginning of eleventh century, in Old Norse Religion in Long
Term Perspectives: Origins, Changes and Interactions, an International Conference in Lund,
Sweden, June 3-7, 2004, by Anders Andrén, Kristina Jennbert, Catharina Raudvere, Edition:
illustrated, Published by Nordic Academic Press, 2006, ISBN 918911681X, 9789189116818,
416str., 224-228, na str. 225, citováno 26. 1. 2009, přístupné z adresy
http://books.google.com/books?id=gjq6rvoIRpAC&pg=PA225&lpg=PA225&dq=Svarozic&s
ource=bl&ots=dop9ruXDBg&sig=O4lqnxP3O8Ch3bVlSOk1MRLEAQ&
hl=en&sa=X&oi=book_result&resnum=7&ct=result).
Melfos, Vasilios 2008: Green Thessalian stone: The Byzantine quarries and the use of a
unique architectural material from the Larissa area, Greece, Petroglyphic and geochemical
characterization, Oxford Journal of Archaeology 27(4), 387-405 (387 – Prokonnésos – bílý
mramor, 388 – u Larissy ofiolitická brekcie, zelená s bílými skvrnami, pahorek Chasanbali,
396: 7.- 10. století: kámen odsud osazen na Skalním dómu v Jeruzalémě, córdobské mešitě,
paláci Karla Velikého v Cáchách, dělaly se z toho byzantské císařské sarkofágy; 397 – taky
podlaha Děsjatinné cerkve v Kijevě je asi z toho, →dovážené kameny z velkomoravských
staveb).
Hiltrud Merten: Fragmente spätantiker Achatgefässe aus der Trierer Domgrabung,
„Archäologisches Korrespondenzblatt“ 39, 2009, 135-140 (135 – dva kousky ze sbírek –
vídeňská achátová miska, průměr 76 cm, váží přes 10 kg, 4. století, východořímská říše?; dále
pohár sv. Heleny – v pokladu katedrály v Trevíru, patrně z pražské dílny kolem 1350, dar
Karla IV. Balduinovi Trevírskému?; 136 – tři zlomky achátu z požárových vrstev 5. století,
východní část jihovýchodní baziliky; 137 – křesťané si achátu příliš nevážili, ale užívali ho)
(→ kalich sv. Vojtěcha asi opravdu byzantský).
Molnár Attila, Nagy Andrea, Tomka Péter (edd.), Prišli a odišli – Langobardi a Avari na
Podunajskej nížine (titul i maďarsky a německy), Györ: A Györ-Moson-Sopron Megyei
Múzeumok Kiállítás vezetöje 3, 2008, HU ISSN 1788-3172 (Jozef Zábojník: Slovensko
v období avarského kaganátu, 135-164, na str. 155 prsten z Chorvátskeho Grobu, Byzanc,
poslední třetina 7. století; Trugly Sándor: Pohrebisko šl´achtickej vrstvy při Lodenicicach
v Komárne z doby avarskej ríše, 199-216, 204 – kování s orlem a křížem, 205 – faléra se
zvířecí maskou cenící zuby, 207 – nákončí s antickou bustou, →Šárka, dále pak nákončí
s čtvernožcem, pod nímž leží člověk, interpretuje jako zápas člověka s cirkusovým lvem, 208
– kostěná postranice uzdy, čínský motiv, který Jevgenij Ljubo-Lesničenko označuje jako
oblačná stuha [облачная лента]).
Orton, Clive: The pottery from medieval Novgorod and its region / Clive Orton, New York :
UCL Press, 2006, Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., signatura: F5-OrPot Volný výběr.
Raquel Martínez Peñín, La judería altomedieval de la ciudad de León: Fuentes documentales
y datos arqueológicos „Miscelánea Medieval Murciana“ XXXI, 2007 (ISSN 0210-4903), 123-
138 (u Leónu měli Castrum Iudeorum, z něhož plynuly příjmy i kostelům a kapitulám; str.
127 – nejstarší hebrejský náhrobek 1026, Mar Ya´aqod, syn rabbiho Ishaka ben Qotem[?],
zabit na cestě do Santiaga de Compostela?, 128 – první zmínka o Židech 897, Abaz nakupuje
půdu u řeky ke stavbě mlýnů; 22. 4. 905 – týž Žid Habaz je quondam iudeus, postea uero
christianus et monacus, odkazuje dříve uvedený pozemek klášteru sv. Kosmy a Damiána;
132-134 – v Castrum Iudeorum vykopávky, sídlištní vrstvy a stavby, keramika gris leonesa
z 9.- 11. století, mince ražená v St. Martin de Tours za časů Alfonsa VI, snad z konce 11. a
z 12. století; další nálezy keramiky až do 14. století).
Ivana Popović: Naissus (Niš) and Augusta Treverorum (Trier) and the reciprocal relationships
between late antique imperial workshops, in Festschrift für Heinz Heinen – Archäologie und
Kunst des Trierer Landes und seiner Nachbargebiete, „Trierer Zeitschrift“ 69/70, 2006/2007,
Rheinisches Landesmuseum Trier, ISSN 0041-2953, ISBN 978-3-923319-72-5, 191-200 (194
– prsteny s nápisem FIDEM CONSTANTINO začal Konstantin rozdílet roku 315 při oslavě
decennalií a před konečnou bitvou s Liciniem, jsou ve V Galii, Porýní, na horním Dunaji – 10
z Au, 2 z bronzu; 195 – další z Pannonie, po Konstantinově vítězství roku 316; mapa Fig. 10
na str. 198) (→Krok Straých pověstí českých).
Jonathan Shepard: The Cambridge history of the Byzantine Empire c. 500-1492 / edited by
Jonathan Shepard. Cambridge : Cambridge University Press, 2008, knihovna ARÚ AV ČR,
signatura: A7-CaHi Studovna.
Skre, Dagfinn: Means of exchange : dealing with silver in the Viking Age / edited by Dagfinn
Skre, Aarhus : Aarhus University Press, 2007, Signatura: E-NoOl/23 Volný výběr.