• Vedoucí výzkumu:
I. Boháčová
• Spoluautoři:
-
• Číslo IDAV:
-
• typ akce:
záchranný předstihový výzkum
• Lokalita:
Stará Boleslav
• klíčová slova:
Kultura: raný – vrcholný středověk; Areál: sídliště; Aktivita: osídlení, fortifikace
• Rok realizace:
2002
 
 
 

Záchranný předstihový výzkum (duben – květen 2002) na jižní hraně ostrohu v ploše cca 10×24 m. Částka poskytnutá z Fondu pro podporu záchranných archeologických výzkumů MK ČR: 147.000,- Kč.

Stavební povolení k zmíněné stavební akci bylo vydáno Stavebním úřadem v Brandýse – Staré Boleslavi již v r. 2000 s doporučením aby si stavebník ověřil, zda nejde o lokalitu s archeologickými nálezy. Uvedené finanční krytí (cca 27% z potřebné částky 550.000 kalkulované pro výzkum kvalifikovaného vzorku sídlištních situací ) bylo poskytnuto v r. 2002, náklady na část předstihového terénního výzkumu pokryl v rozsahu úhrady mzdy 2 pracovních sil po dobu jednoho měsíce stavebník (cca 1/3 z rozpočtu dosavadních nákladů).

Zkoumaná plocha leží v jižní části jádra přemyslovského hradu (zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod ev. č. 4119) v nevelké vzdálenosti od baziliky sv. Václava (NKP) v prostoru fortifikačního pásu. V její těsné blízkosti bylo K. Buchtelou v r. 1910 zachyceno 3 metrové souvrství raného až vrcholného středověku z pozůstatky zděné zástavby, v souvislosti s ní bylo uvažováno i o knížecím paláci. Nověji nebylo okolí uvedené polohy zkoumáno.

Realizovaný výzkum potvrdil předpoklady o vývoji opevnění získané v předchozích letech na severní hraně ostrohu. Existence nejstaršího opevnění (písčitý násep s čelní kamennou plentou) je indikována pouze destrukcí při východní hraně stavební jámy. Unikátní hradba budovaná v průběhu 1. třetiny 10. stol. „opere Romano“ není ve zkoumaném prostoru dochována, její přítomnost indikují však rozměrné pískovcové kameny s maltou, opakovaně nalézané ve výplních dvou rozměrných příkopovitých objektů. Tyto objekty byly zahloubeny do nestabilních písčitých podložních uloženin ostrohu. Příkrost jejich stěn nasvědčuje tomu, že jejich zaplnění nemohlo být dlouhodobějším procesem, vrstevnatost výplní současně dokládá, že nešlo ani o událost jednorázovou. Mocnost výplní objektů dosahovala cca 200 cm. Objekty zničily starší raně středověké situace téměř v celém rozsahu zkoumané plochy, dochována však zůstala vlastní hrana ostrožny, před jejíž linii byla později situována gotická hradba, dodnes zčásti existující. Inventář výplňových vrstev tvořil kromě residuální středohradištní a mladohradištní keramiky homogenní soubor keramiky sklonku raného středověku. K výjimečnějším nálezům náleží dva zlomky románských dlaždic, zejména však zlomek skla s bílým nitkováním, skleněné kroužky – prstýnky a přeslen ze zatím neurčené hmoty (jantar?). Do výplně objektu situovaného v severovýchodní části plochy bylo později zapuštěno nároží zdiva kamenného objektu ( pravidelné řádkové zdivo v kombinaci pískovec a opuka na jílovité pojivo, v interiéru s výmazem spár maltou) zaniklého až v průběhu novověku.

*

*

Obr. 1: Počáteční fáze výzkumu v pohledu od jihozápadu. Vpravo obnažena část podložního terénu tvořící jižní svah ostrohu.

Obr. 2: Pohled na zkoumanou plochu od západu. Vpravo gotická hradba, v levé části patrné snížení původního písčitého podloží dvěma vanovitými objekty (rozhraní mezi nimi překryté blokem ve střední části plochy).

Obr. 3: Rozebírání výplně východněji situovaného objektu v trase zakládacího pasu stavby.

Obr. 4: Jihozápadní ukončení východněji zjištěného objektu, detail jeho výplně s částí sesutého bloku. Střední část plochy – prostor zahloubeného suterénu s technickým zázemím.

Obr. 5: Detail podložního písku – jižní hrana ostrohu. Jižní svah narušen jamou (vpravo) s kostrou novorozence, směrem k severu již povrch podloží snížen zmíněným objektem.

Obr. 6: Detail destruovaného písčitého násypu s opukovými kameny nad jižní hranou ostrohu spojovaného s hradebním tělesem nejstaršího opevnění. Východní okraj zkoumané plochy.

 

  • Print
  • PDF
  • email
  • Google Bookmarks
  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
  • Twitter