Jaro nám připravilo několik velkých planetárních představení. Jasné planety se jak na promenádě pohybují po nebi, někdy se potkávají, jindy se zase marně dohánějí, aby se však nakonec všechny skryly v oslnivé záři slunečních paprsků. Jedno z úchvatných setkání zachytil i vítězný snímek dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce s názvem „Březen – měsíc konjunkcí“. Jeho autor, astronom a astrofotograf Josef Jíra, využil fotogenické situace, kdy blízké setkání Jupitera a Venuše na večerním nebi obohatil ještě dorůstající srpek Měsíce.
Přiblížení planet na naší obloze vždy vyvolávala zájem lidí. Díky velkému jasu planet
pozorovatelná i na potemnělé večerní obloze přinášejí nezvyklý pohled, vymykající se běžným
zkušenostem. Není pak divu, že se z jejich výskytu běžně usuzovalo na zdar či nezdar
nejrůznějších činností. Mnohdy i velké bitvy byly ovlivněny výkladem astrologa, který měl tu moc
vehnat i zkušeného vojevůdce do předem prohrané bitvy. V některých případech pak mohl svou
předpovědí bitvu naopak odvrátit a zachránit mnoho lidských životů. Kdo však to nyní ví.
Velkých konjunkcí planet nevyužívají ovšem jen astrologové. Obracejí se k nim i historici
v naději, že jim jejich popis pomůže datovat jinak ztracené okamžiky naší historie. Příkladem
nám budiž třeba datování narození Krista za pomoci velké trojnásobné konjunkce Jupitera se
Saturnem, která snad byla onou romantickou betlémskou hvězdou. A jak vidíme i na tomto snímku,
obracejí se k ní i astrofotografové a další lovci úchvatných záběrů.
Abychom však nezapomněli na snímek samotný. Kompozice několika desítek obrázků pořízených ve
tříminutových intervalech ukazuje dvě planety a Měsíc postupně klesající k obzoru. Nejslabší
světélko, skrývající se nejvíce ve větvoví rozsochatého stromu, patří obří planetě Jupiter. Ta byla
v době pořízení snímku vzdálena od Země přibližně 860 milionů kilometrů, zatímco jasná Venuše,
pohybující se nejvýše nad obzorem, pouhých 108 milionů kilometrů. Světlo Jupiterovo opustilo tedy
tuto planetu téměř 48 minut před pořízením každého snímku, světlu Venuše cesta trvala 6 minut.
Nejjasnější Měsíc se pohyboval ve vzdálenosti přibližně 406 000 kilometrů a jeho světlo k nám
letělo 1,35 sekundy.
Pohledem do hvězdářských tabulek zjistíme, že v době pořízení se Venuše ještě stále
úhlově vzdalovala od Slunce, ovšem už opravdu velmi pomalu. Druhý den totiž dosáhla tzv. největší
východní elongace, tedy úhlové délky od Slunce, a ze vzdálenosti plných 46 obloukových stupňů se
začala pohybovat zpět, aby nám 6. června tohoto roku za úsvitu připravila vyvrcholení své divadelní
sezony – přechod před slunečním diskem (http://www.astro.cz/rady/ukazy/zatmeni/tranzity/2012).
Doufejme tedy, že si tento okamžik, poslední na více než 100 let, nenechá ujít nejen autor
vítězného snímku Josef Jíra, ale i ostatní milovníci hezkých nebeských úkazů, a že se se svými
výsledky podělí i s ostatními. Všem ať přeje jasné počasí.
Připravily: Česká astronomická společnost a Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
3 May 2012
