Geomorfologicky pestrá krajina nižších oblastí s vyprahlými kopci a středověkými kostely patří k tradičním pohledům z Arménie. Nelesní xerofilní společenstva představují snad nejpestřejší typy rostlinných společenstev s vysokým stupněm endemismu. Na nejsušší oblasti je vázána polopouštní vegetace, která je díky zavlažování z části přeměněna na zemědělskou krajinu. Ve vyšších nadmořských výškách vegetace přechází ve společenstva horských stepí. Specifickou skupinou je submediteránní vegetace s výskytem druhů či formací známých ze Středozemí. Z pohledu vlhkosti představují druhou stranu mince luční společenstva ve srážkově bohatších oblastech, tvořící náhradní vegetaci po doubravách či bučinách.

The extremely dry lower altitudes of Armenia are occupied by semi-desert and phryganoid xerophyte plant communities with many rare endemics, useful wild plant species and wild relatives of cultivated plants. The rather high proportion of semi--desert vegetation was transformed to agricultural areas due to irrigation. At higher altitudes, steppes and meadow-steppes are abundant and thorn-cushion communities are rather widespread too. In regions with high annual precipitation, meadows represent species rich and ornamental forest-free vegetation.