Na podzim 2011 překvapil historiky Vlastivědného muzea v Olomouci nečekaný nález kolekce pozdně barokních kreseb moravského malíře Josefa Winterhaldera ml. (1743–1807), neznámé kresby rakouského malíře Paula Trogera či jeho nejbližšího okruhu a dalších děl prozatím neurčených autorů z přelomu 18. a 19. století. Cenný objev devětatřiceti kreseb se uskutečnil v souvislosti s probíhající celkovou inventurou a novým uspořádáním muzejních sbírek, které se navrátily do nově zrekonstruované depozitární budovy muzea.
Právě kresby Josefa Winterhaldera ml. nyní představuje stejnojmenná výstava Vlastivědného muzea v Olomouci, která potrvá od 25. května do 1. července 2012. „Odborná i laická veřejnost si může prohlédnout soubor asi dvaceti kreseb Josefa Winterhaldera ml., který je zajímavý jednak svým časovým rozpětím, pokrývá totiž téměř celé umělcovo tvůrčí období, ale i rozmanitostí. Kromě různých „typů“ jednotlivých kreseb, mezi nimiž najdeme studie, záznamy děl jiných umělců i přípravné práce, obsahuje také Winterhalderovy vlastní poznámky a ikonografické koncepty,“ zdůrazňuje kurátorka výstavy Markéta Doláková z Vlastivědného muzea v Olomouci.
„Doposud odborné veřejnosti neznámé Winterhalderovy kresby obsahují několik návrhů a skic jeho později realizovaných děl, např. freskové výzdoby proboštského kostela sv. Hypolita na Hradišti u Znojma nebo kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně – Zábrdovicích,“ uvádí objevitel kolekce, historik umění Tomáš Valeš z Ústavu dějin umění AV ČR, náš přední odborník na dílo Josefa Winterhaldera ml.
Josef Winterhalder ml. se narodil roku 1743 ve Vöhrenbachu ve Schwarzwaldu, na území dnešního Německa, do rodiny tamního sochaře Jana Michaela Winterhaldera a zemřel roku 1807 ve Znojmě. Jeho uměleckou dráhu nasměroval strýc, významný sochař Josef Winterhaldera st., k němuž byl již jako devítiletý chlapec poslán na výchovu. Strýcova pověst společně s cennými kontakty umožnila mladému Josefovi vstup do společnosti vlivných přátel, mezi něž patřili Paul Troger, František Antonín Palko a z mladší generace například Franz Anton Maulbertsch, do jehož dílny byl uveden jako učedník (1763–1768). Setkání s Maulbertschem ovlivnilo celý zbytek Winterhalderova života. Spolupracoval s ním na závěsných plátnech i mnohých nástěnných malbách. V následujících letech se malíř osamostatnil a vytvořil mnohá oltářní plátna do kostelů na Znojemsku, nástěnné malby v kostele sv. Petra a Pavla v Rajhradě u Brna (1776) či sále Zemských desk v Brně (1777), pro objednavatele z řad pozdně osvícenské aristokracie zhotovoval především interiérové dekorace (Zdislavice, Dukovany, Jinošov ad.)
„Na výstavě prezentovaná kresba Antických ruin je dokladem tvorby podle ´Trogerova způsobu´ a ukázkou typické akademické studie vzniklé podle obdobných kreseb užívaných pro výuku na vídeňském výtvarném učilišti. V představovaném souboru se dochovalo také několik kreseb vytvořených podle cizích uměleckých děl: záznam patrně grafického přepisu obrazu La Paresseuse italienne (1757) francouzského malíře Jeana Babtisty Greuzeho (1725–1805) či kresba s námětem Anděla Strážce podle oltářního plátna vytvořeného Karlem Harringerem (1686–1734) pro olomoucký jezuitský kostel Panny Marie Sněžné,“ doplňuje Tomáš Valeš.