Jedna z nejzáhadnějších otázek středověké minulosti Chrudimi je existence městského hradu v tomto městě. Jediným východiskem z neukončené diskuse je získání nových archeologických poznatků. Za součást hradu je považována tzv. Žižkova věž, stojící až do roku 1847 v sousedství domu čp. 57/I. Věž byla spojena s protilehlým kostelem N. P. Marie zdí, do níž byla prolomena brána s hrotitým obloukem. Doba postavení věže není známa. Z tohoto důvodu byla poblíž domu čp. 57/I položena sonda v místech, kam staré plány (zejména mapa stabilního katastru z roku 1839) situují Žižkovu věž, s cílem ověřit její stáří a stavební vývoj. Tento výzkum podporovaný Městským úřadem v Chrudimi proběhl v červnu a červenci 2003 za účasti firmy Milan Čermák.

Podložím je na zkoumaném místě spraš, překrytá až 120 cm silným souvrstvím kultury slezskoplatěnické s fragmenty dvou objektů. Na něj nasedalo souvrství středohradištní, proložené částí jednoho zahloubeného objektu s výplní se stopami ohně. Na něj nasedalo těleso valového opevnění dochované do výše 190 cm. Vnitřní dřevěná konstrukce byla vybudována v podobě komor, z nichž jedna o rozměrech přibližně 150 x 150 cm mohla být prozkoumána v úplnosti. Další na ní navazovaly východním i západním směrem, takže hradba (val) měla šíři minimálně tří komor. Dřevo se dochovalo v podobě zuhelnatělých proplástků minimálně v 11 úrovních nad sebou. Úprava vnější strany opevnění není prozatím známa, nachází se mimo letos zkoumanou plochu. Známa není ani původní úprava zadní strany valu, protože ta se po jakési katastrofě spojené s požárem vysypala směrem dovnitř hradiště. Pravděpodobně po určitém hiátu byl val opraven tak, že k jeho zadní straně byl přisypán minimálně 3,5 metru široký násep bez zjištěných stop po vnitřní ztužující konstrukci. Zadní strana byla ponechána šikmá a zpevňovaly jí vodorovně kladená prkna zasunutá za kůly, zatlučené šikmo podle sklonu zadní stěny valu. Násyp opevnění obsahoval jen nevelké množství keramiky, převážně středohradištního a pravěkého stáří. Jen podle širších souvislostí datujeme postavení hradby do staršího 11. či na sklonek 10. století. Poškození valu a jeho následnou opravu klademe intuitivně do století 12., určitější datovaci opory nejsou k dispozici.

Opevnění zaniklo požárem a jeho horní část byla zplanýrována, takže vypálená hlína a uhlíky vytvořily za valem vrstvu až 150 cm silnou. Další vývoj je dochován jen mezerovitě. Do vrstvy překrývající destruovaný val se zahlubuje pás destrukce z opukových kamenů s příměsí cihel a lidských kostí. Probíhá ve směru sever-jih. Situován je přibližně v místech, kde by se měla nacházet západní strana zaniklé Žižkovy věže. Je pravděpodobné, že před sebou máme negativ po zdivu věže, zřejmě důkladně vyrabované po jejím zboření. Zjištěný stav nedává velkou naději na získání určitějších informací o jejím stáří. Do destrukce byla posléze vyhloubena cihlami vyzděná jáma na vápno, zaplněná odpadem ve 2. polovině 19. století. Jáma byla překryta nepravidelnou valounovou dlažbou, lemovanou pískovcovými kameny. Tuto dlažbu můžeme datovat na sklonek 19. století. Následovala již jen vrstva zahradní zeminy, protkaná norami neurčených hlodavců.

Přestože archeologický výzkum nepřispěl k řešení otázky stáří Žižkovy věže, je důležitý proto, že poprvé se podařilo v Chrudimi zachytit její raně středověké opevnění v takovém stavu dochování,že lze studovat detaily stavební konstrukce a určitěji se vyjádřit k jeho vývoji. Lze doufat, že se příštím roce podaří prozkoumat také východní část valu a tak získat komplexní poznatky o jeho podobě.

PhDr. Jan Frolík, CSc.

*

*

Obr. 1: Celek: Pohled na místo výzkumu, vpravo závěr chrámu Nanebevzetí P. Marie, vlevo čp. 57/I, tzv. Stará škola. Zaniklá Žižkova věž stála podle dochovaných plánů v místě parkujících automobilů. Pohled od východu. (foto J. Frolík)

Obr. 2: Dlažba: Dlažba z konce 19. století, zřízená po zboření Žižkovy věže a sousedního čp. 58/I. Pohled od východu. (foto J. Frolík)

Obr. 3: Komora 1: Východní část sondy po dosažení podloží. Patrna obvodová dřeva komory valu z 11. století. Na dně část objektu kultury slezskoplatěnické. Pohled od západu. (foto J. Frolík)

Obr. 4: Komora 2: Severní stěna komory valu z 11. století s dochovanými zuhelnatělými trámy srubové konstrukce. Pohled od jihu. (foto J. Frolík)

Obr. 5: Komora 3: Severní stěna komory valu z 11. století s dochovanými zuhelnatělými trámy srubové konstrukce. Pohled od jihu. (foto J. Frolík)

Obr. 6: Val 1: Pohled na průřez násypem mladší fáze valu (12. století ?). Násyp se opřel o rozvalenou zadní stěnu starší fáze a nebyly v něm zjištěny stopy vnitřní konstrukce. Pohled od severu. (foto J. Frolík)

Obr. 7: Val 2: Zadní stěna valového opevnění mladší fáze. Patrny stopy v podobě žlábků po kolmých kůlech, za nimiž byla zasunuta vodorovná prkna. Pohled od západu. (foto J. Frolík)

Obr. 8: Val 3: Zadní stěna valového opevnění mladší fáze. Detail zuhelnatělého kůlu vodorovného prkna. Pohled od západu. (foto J. Frolík)

Obr. 9: Pravěk: Výhodní část sondy. Část objektu slezskoplatěnické kultury, zahloubeného do podloží. Objekt je překryt stejně starým souvrstvím a souvrstvím středohradištním. Na něj nasedá násep valového opevnění. Pohled od západu. (foto J. Frolík)