• Vedoucí výzkumu:
F. Velímský
• Spoluautoři:
-
• Číslo IDAV:
-
• typ akce:
-
• Lokalita:
Malín, okr. Kutná Hora
• Rok realizace:
2003 - 2004
 
 
 

Malínské hradiště se nalézá ve východní části středních Čech, na severovýchodním předměstí dnešního města Kutná Hora, na mírné terénní vyvýšenině protáhlého oválného tvaru, která vystupuje z okolní ploché nivy. Hradiště zaujímalo na vyvýšenině strategicky velmi výhodnou polohu, která mu umožňovala kontrolovat celou okolní rovinu, zejména pak ale nedaleko probíhající trasu trstenické a haberské cesty (Velímský, T. 1985, 60-61; Charvátová – Valentová – Charvát 1985, 102-103).

Slovanské osídlení lokality, máme poprvé doloženo v době středohradištní. V tomto období patrně již existovalo i hradiště, pro jehož existenci svědčí nález keramikou datovatelných fortifikačních prvků – příkopů zachycených archeologickými výzkumy na předpolí hradiště (Velímský, T. 1982; Vencl 1973) i nálezy středohradištní keramiky v kulturních vrstvách a objektech na akropoli hradiště (Lehečková 1970a; Velímský, T. 1982; Vencl 1960) a na pohřebištích v jeho zázemí (Lehečková 1970b; Velímský, T. 1982).

V mladohradištním období dostává Malín podobu regionálního správního a církevního centra. Archeologicky máme doloženo dobudování a zesílení fortifikace hradiště a rozšíření jeho hospodářského zázemí na východním a severním předpolí (Sláma 1986; Velímský, T. 1985). Na akropoli hradiště je v západní části vystavěn kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli, nejstarší sakrální památka v této části východních Čech (Benešovská-Fischerová 1986). Poblíž kostela se předpokládá s existencí residence správce hradiště a s objektem mincovny, ani jedna ze staveb ale nebyla doposud archeologicky doložena. Jediným dokladem mincovnictví na Malíně tak nadále zůstávají mince, stříbrné denáry ražené Slavníkovcem Soběslavem s opisem zdejší mincovny MALIN CIVITAS.

Dodnes nevyřešenou zůstává také otázka původu malínského mincovního stříbra. Starší z teorií, která pracuje s myšlenkou intenzivní těžby povrchových ložisek stříbra, již v průběhu druhé poloviny 10. století, se nepodařilo prokázat.

Vzestup Malína ve druhé polovině 10. století byl spojen s expanzí českého státu za vlády Boleslavů, a byl s největší pravděpodobností vázán na zapojení hradiště do systému kontroly dálkového a domácího obchodu. Hradiště spravoval, snad přímo z pověření pražského knížete rod Slavníkovců, který kontroloval i další obdobné lokality v sousedství Malína (Čáslavský Hrádek, Kolín -Hánín) (Sláma 1986; Charvát 1994, 1995).

V momentě, kdy na konci 10. století dochází k přenesení obchodních tras mimo naše území, Malín rychle ztrácí na významu. Po vyvraždění Slavníkovců přechází hradiště do přímé správy Přemyslovců, kteří na něj dosazují vlastní správce.

V bouřlivých dobách 11. století Malín postupně ztrácí na významu, stává se hradištěm lokálního významu, které kontroluje pouze okolní zemědělské osídlení. Opevnění hradiště chátrá, zcela ale nezaniká, o čemž svědčí i první písemná zmínka o lokalitě uvedená v Kosmově kronice, která se váže k neúspěšnému tažení Bořivoje II. roku 1101 a o Malínu hovoří stále jakožto o oppidu. Zpráva je bohužel na dlouhou dobu posledním údajem, který o Malínu máme.

Hlavní centrum Přemyslovské správy v oblasti se v první polovině 12. století definitivně přesouvá do Čáslavi. Někdy v této době přechází Malín do feudální držby, konkrétně do vlastnictví velmože Miroslava, který ho, stejně jako i další okolní statky, držel jako výsluhu za své službu v hradské správě. Kolem roku 1142 se Miroslav rozhodl na svých statcích v Sedlci založit klášter. Jako jeho řeholníky si vybral do té doby v Čechách ještě neusazené mnichy cisterciáckého řádu, kterým přenechal většinu svého zboží v regionu. Donací přešel na cisterciácký klášter také Malín, konkrétně osada existující na místě staršího hradiště. Založení významné církevní instituce v těsném sousedství Malína, dalo osídlení na lokalitě nový impuls.

Starší raně románský kostel sv. Jana Křtitele přestal stačit potřebám rostoucí obce, do které přicházeli také věřící z okolních, klášteru podřízených osad. Proto byl nahrazen novým farním kostelem sv. Štěpána, který byl vybudován ve východní části vyvýšeniny (Benešovská-Fischerová 1986).

V dalším průběhu 12. a 13. století reflektuje Malín plně vývoj sedleckého kláštera. Klášter, jehož počáteční fundace nebyla nikterak bohatá, záhy naráží na hospodářské obtíže, které vrcholí koncem 13. století, v době braniborského záboru, kdy sedleckému konventu hrozí zánik v podobě rozptýlení jeho mnichů do jiných klášterů. V poslední chvíli zachránil klášter zázrak v podobě nálezu bohatých ložisek stříbrné rudy.

Malín se na přelomu 13. a 14. století mění z nevýznamné osady na prosperující klášterní městečko. Klíčem k uvedenému postavení Malína bylo jeho pevné sepětí s klášterem a fungující farní úřad u kostela sv. Štěpána, pod který spadalo i obyvatelstvo nově založeného města. Malínská fara byla díky poplatkům přicházejícím z Kutné Hory lukrativním církevním úřadem a byla obsazována vybranými osobami. Ty často pocházely z vysokých církevních kruhů či z blízkého okruhu panovníka a disponovali nemalým politickým vlivem, který dokázali využít při hájení svých zájmů vůči rozrůstajícímu se městu Kutná Hora (Charvátová 1999; Štroblová, H. – Altová, B. a kol. 2000).

Výsledkem dlouhodobé snahy města o osamostatnění se od církevní správy kláštera a malínské fary, byla po stupňujícím se napětí krvavá roztržka roku 1412, známá také jako malínské luskobraní. Jednalo se o krvavý střet mezi kutnohorskými horníky a malínskými poddanými sedleckého kláštera, který začal obviněním horníků z ničení malínské úrody a skončil vypálením a vyvražděním obyvatel Malína (Štroblová, H. – Altová, B. a kol. 2000).

V průběhu 15. století došlo v Malíně k obnovení obytné zástavby, nově vzniklá osada ale již byla zcela vázána na sousední Kutnou Horu. Na situaci nezměnilo nic ani oživení života klášterní komunity v druhé polovině 15. století. Klášter sice přečkal až do konce 18. století, na další vývoj Malína však již neměl podstatný vliv.

V současné době je areál bývalého hradiště, stejně jako prostor vrcholně středověkého městečka zastavěn zástavbou převážně rodinných domů.

*

*

Prameny:

  1. Lehečková, E. 1970a: archiv Okresního muzea Kutná Hora (nálezová zpráva), č.j. 6/1970.
  2. - 1970b: archiv Okresního muzea Kutná Hora (nálezová zpráva), č.j. 1/1970.
  3. Rädisch, J. 1955: Urbanisticko – geologické poměry zájmové oblasti Malína. Geofond P 7059.
  4. Velímský, F. 2001: Archiv nálezových zpráv ARÚ Praha (nálezová zpráva), č.j. 8601/2001, Kutná Hora – Malín č.p. 116.
  5. Vencl, S. 1960: Archiv nálezových zpráv ARÚ Praha (nálezová zpráva), č.j. 5509/60 Kutná Hora – Malín.
  6. Zavřel, J. 2004: Archiv nálezových zpráv ARÚ Praha (geologická zpráva), č.j. 4396/04, Geologické poměry v místě plánované komunikace v severní části obce Malín u Kutné Hory a blízkém okolí.

 .

Literatura:

  1. Beneš, K. a kol. 1963: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000, M-33-XXII-Jihlava. Praha.
  2. Benešovská-Fischerová, K. 1986: Sakrální architektura v Malíně u Kutné Hory. Sbor. Nár. Muz. v Praze, řada A, Historie, 39/1-2, 69-77.
  3. Haken, J. 1933: Kutnohorsko za doby praehistorické (z pozůstalosti p. školního rady Emanuela Lemingera), Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české VIII-1, Kutná Hora, 16-21.
  4. - 1934: Kutnohorsko v době předhistorické, Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české VIII-2, Kutná Hora, 52-55.
  5. Charvát, P. 1994: On Slavs, Silk and the Early State: the Town of Čáslav in the Pristine Middle Ages. Památky archeologické 85, 108-153.
  6. - 1995: Přes řeku a na jih Slavníkovci na Čáslavsku, Archeologické rozhledy 47, 231-238.
  7. Charvátová, K. 1998: Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142-1420, sv. 1, Fundace 12. století. Praha.
  8. Charvátová, K. – Valentová, J. – Charvát, P. 1985: Sídliště 13. století mezi Malínem a Novými Dvory, o. Kutná Hora, Památky archeologické 76, 101-167.
  9. Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha.
  10. Malina, J. a kol. 1976: Čáslav – vývoj životního prostředí. Brno.
  11. Štroblová, H. – Altová, B. a kol. 2000: Kutná Hora. Praha
  12. Pavlů, I. 1977: Nové Dvory – Malín, okr. Kutná Hora. Výzkumy v Čechách 1974, 133.
  13. Pavlů, I. – Rulf, J. 1996: Nejstarší zemědělci na Kutnohorsku, Archeologické rozhledy 48, 643-673, 725.
  14. Pavlů, I. – Valentová, J. – Zápotocký, M. 1978: Malín, okr. Kutná hora. Výzkumy v Čechách 1975, 51.
  15. Sláma, J. 1986: Střední Čechy v raném středověku II. Hradiště, příspěvky k jejich dějinám a výzkumu. Praha.
  16. Šumberová, R. 1996: Bylanská kultura na Kutnohorsku a Čáslavsku, Archeologické rozhledy 48, 729-736.
  17. - 2000: Osídlení nivy dolního toku Vrchlice v Pravěku, Archeologické rozhledy 52, 261-302.
  18. Tomášek, M. 2000: Půdy České republiky. Praha.
  19. Valentová, J. 1996: Osídlení Kutnohorska a Čáslavska v době laténské, Archeologické rozhledy 48, 729-736.
  20. Velímský, T. 1985: K současnému stavu poznání slovanského hradiště v Malíně, okr. Kutná Hora. Sbor. Nár. Muz. v Praze, řada A, Historie, 39/1-2, 55-67.
  21. Vencl, S. 1973: Malín, k.o. Kutná Hora, o. Kutná Hora. Výzkumy v Čechách 1970, 76.

 .

Prezentace projektu: http://www.bylany.com/vyzkum_malin.html

  • Print
  • PDF
  • email
  • Google Bookmarks
  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
  • Twitter