Nedestruktivní terénní metody v archeologii zahrnují letecké snímkování, geofyzikální a geochemická měření, povrchové sběry, sledování antropogenních reliéfních tvarů a další postupy. Dříve se tyto metody chápaly jako archeologický průzkum; dnes se uznává, že mohou přinášet i samostatná data pro řadu otázek. Systematické užívání nedestruktivních postupů vede nejen k objevům nových lokalit, ale i nových druhů objektů či areálů, takových, které jsou nesnadno zachytitelné při archeologických výkopech. Jde např. o některé typy lineárních útvarů, nebo o areály, které se projevují jen povrchovým výskytem řídce rozptýlených artefaktů či ekofaktů (např. pravěké železářské a jiné výrobní okrsky, středověká pole). Význam nedestruktivních metod v poválečné archeologii trvale stoupá, neboť mají klíčový význam při řešení otázek struktury osídlení, ekonomiky, ekologie či demografie pravěkých a středověkých populací. Přitom samozřejmě nemizí jejich význam jako metod vyhledávacích, tj. jako předstupně a doplňku archeologických odkryvů. Publikace má sloužit jako příručka studentům archeologie, zároveň ale má být přístupná specialistům příbuzných oborů a laickým zájemcům. Rozsah informací má být takový, aby zhruba pokryl nároky nespecializovaného absolventa oboru archeologie. Kniha je vybavena přiměřeným množstvím kvalitních (barevných i černobílých) ilustrací, z velké části pocházejících z vlastních výzkumů autorů. Publikace je jedním z výstupů grantového projektu Sídelní prostor pravěkých Čech a jednou z prací, shrnujících výsledky činnosti oddělení prostorové archeologie za posledních deset let.