Dnešní datum:
04. 02. 2012

Centrum globálních studií AV ČR společně s UK zorganizovalo v polovině listopadu v hlavní budově Akademie věd ČR v Praze již devátý ročník transdisciplinární konference „Filosofie a sociální vědy“. Její třídenní program (11.–13. listopadu 2009) byl tentokrát zaměřený na aktuální problematiku krize a potenciálního postkrizového vývoje, s orientací na dopady na nerovnosti mezi muži a ženami, na marginalizované skupiny obyvatelstva apod. Na konferenci zazněly přes tři desítky příspěvků, převážně od autorek a autorů z oborů sociologie, politologie a sociální a politické filosofie.
Své příspěvky přednesli přednášející z mnoha akademických a univerzitních pracovišť v České republice a na Slovensku a slovo dostal také čínský, australský a německý kolega. Je však třeba upozornit čtenáře, že tato listopadová konference s převážně českou a slovenskou účastí je plně komplementární k  mezinárodní konferenci, která s účastí přibližně osmdesáti přednášejících z celého světa probíhá každoročně po dobu pěti dnů v květnu a jejímž pořadatelem je také Centrum globálních studií.
            Na začátku konference vystoupil s úvodním slovem ředitel Filosofického ústavu AV ČR dr. Pavel Baran a ředitel Centra globálních studií dr. Marek Hrubec, který pohovořil o záměrech a cílech konference. Několik příspěvků se zaměřilo na rozbor krize z hlediska civilizačních analýz. Profesor Johann Arnason z Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem, který blokovou výukou přednáší také na FHS UK v rámci nově otevřeného oboru o historické sociologii a civilizačních analýzách, se ve své přednášce „Civilizační pohledy na nynější krizi“ z pohledu civilizacionistiky neboli civilizačních analýz pokusil v této oblasti zkoumání upřesnit pojmosloví. Rozlišil dva hlavní civilizační aspekty. První se týká tématu civilizačních procesů, včetně jejich konfliktních a krizových stránek. Z tohoto hlediska je pro současnou krizi relevantní především rozporná dynamika globalizace. Druhý aspekt zahrnuje civilizační formy neboli rámce. Zde se autor zaměřil na problémy verze modernity, jež se v krátkém dvacátém století stala verzí vítěznou. Celkově civilizační perspektivu definoval jako snahu o formulaci různorodých vztahů mezi politickými a ekonomickými aspekty zkoumané civilizační formy. Stojí za připomenutí, že Centrum globálních studií právě vydalo Arnasonovu knihu Civilizační analýza. Evropa a Asie opět na rozcestí v nakladatelství Filosofia.
Doktor Marek Hrubec z Centra globálních studií AV ČR a UK v příspěvku „(De)globalizace“ navázal na pojetí dialektiky osvícenství, které ve 40. letech 20. století v období sociálních a politických dopadů světové hospodářské krize vypracovali Theodor Adorno a Max Horkheimer ve své analýze vývojové dialektiky západní civilizace. M. Hrubec doložil, že T. Adorno s M. Horkheimerem sice tuto analýzu nedopracovali, ukázal však, že je možné jejich explanační model následovat a redefinovat jej vzhledem k současné etapě procesu globálního kapitalismu, jenž podobně jako předchozí etapy vývoje zahrnuje dlouhodobé integrační tendence přerušované dezintegračními korekcemi. Možnosti východisek ze současné globální krize lze hledat v reformulovaném modelu, jenž bude mapovat globalizační tendence s deglobalizačními korekcemi a ukazovat vývoj politických a společenských alternativních scénářů. Autor nabídl koncept kritické teorie (de)globalizace, jež by mohla vést k porozumění sociálním a politickým aspektům současné krize a k nacházení kosmopolitních alternativ vývoje.
Mgr. Veronika Šprincová a Mgr. Miroslav Jašurek, oba z Filozofické fakulty UK, přednesli příspěvek zaměřený na téma „Krize globálního kapitalismu z pohledu feministické politické ekonomie“, v němž zkoumali současnou krizi z hlediska feministicky orientované politické ekonomie. Nejprve formulovali otázku, jakým způsobem je možné z tohoto hlediska krizi analyzovat a jakým způsobem lze potom hledat řešení. Za prvé si položili otázku, čeho se krize vůbec týká: zda se jedná pouze o ekonomickou krizi daného způsobu produkce, nebo o krizi celého systému, nebo pouze o krizi některých institucí tohoto systému. Následně analyzovali, zda současná globální krize otevírá nějaké možnosti pro formulaci alternativních variant k soudobému globálnímu uspořádání.
Docent Ladislav Hohoš z bratislavské Filozofické fakulty UK ve své přednášce „Kríza nadcivilizácie a súčasná kríza: pokus o diagnózu a prognózu“ přezkoumával aktuální filosofické koncepce politického vývoje ve vztahu k alternativám žádoucí budoucnosti lidské civilizace, včetně formulace varovných scénářů a rozborů dosavadního vývoje. Následoval přitom také starší koncepce, například v návaznosti na Jana Patočku pojednal o civilizaci jako o akumulaci a organizaci moci. Dále analyzoval otázku lidské přirozenosti a zdůraznil, že pokud evoluce počítá zároveň se soutěží i kooperací, lze doufat v méně agresivní chápání této přirozenosti. Své úvahy zakončil zkoumáním právních možností nastolení říše světoobčanství vzhledem ke globálním pravidlům přežití.
Po přednáškách o civilizačních analýzách bych nyní rád připomněl příspěvky, jež spojovali téma krize s Evropou. Profesor Erazim Kohák z Centra globálních studií AV ČR a UK v příspěvku „Evropská demokracie a její krize“ uvedl, jak po pracném hledání forem demokracie v 19. století došlo ke zhroucení evropské demokracie v „krizi demokracie“ mezi dvěma světovými válkami. Příčinou krize byla neschopnost politické demokracie zvládnout (dobovým pojmoslovím) otázku sociální a otázku národní – v podstatě otázku ekonomické jistoty a osobní totožnosti v prudkých změnách industrializující společnosti. Mezi lety 1945 a 1995 dosáhla evropská demokracie nejvyššího rozkvětu řešením těchto otázek výstavbou sociálního státu a Evropské unie. V posledních deseti letech se objevují náznaky nové krize z drolení sociální jistoty a sebevědomí osobní totožnosti. A otázkou zůstává, zda to Evropa zvládne?
Doktor Daniel Kroupa z Filosofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v příspěvku „Evropský federalismus“ hovořil z hlediska filosofických předpokladů o tom, jak a zda Evropská unie v době krize směřuje k federaci. Federativní směřování je v ní přítomno již od jejího založení; po přijetí Lisabonské smlouvy se však tento záměr naplňuje do té míry, že s dalším integračním krokem si lze stěží představit něco jiného než federaci. Tyto okolnosti vytvářejí nové vnitřní a vnější podmínky naší národní existence. Problémy a krize provázející vývoj evropské kultury budou v nové situaci vyžadovat nové přístupy a nová řešení, jež by měly reflektovat federativní principy.
Další ze sekcí konference byla zaměřena na novou mezinárodní zprávu lidsko-právní organizace Social Watch, která se v letošní zprávě koncentrovala na celosvětovou krizi a na její dopady na nerovnost mezi muži a ženami a na chudobu. Social Watch, která je sítí občanských organizací, spolu s vědci připomíná vládám jejich sociální a rozvojové lidskoprávní závazky ze summitů OSN a nezávisle sleduje jejich plnění. Letošní výroční zpráva pojednává o nedostatcích v oblasti dodržování lidských práv zejména s ohledem na boj proti chudobě a na rovnost mužů a žen v situaci globální hospodářské krize. Na konferenci vystoupili zástupci české koalice Social Watch, například Linda Sokačová z Gender Studies nebo Tomáš Tožička z Educonu. Zpráva Social Watch za rok 2009 byla zároveň prezentována generálnímu shromáždění OSN v New Yorku.
Zde navázal ve své prezentaci „Povaha krize a selhání sociálních věd“ prof. Martin Potůček z Fakulty sociálních věd UK v Praze a vysvětloval, v jakých aspektech globální krize nejvíce zasáhla a dále zasahuje do života lidí. Upozornil, že někteří autoři se dokonce domnívají, že povede k paradigmatické změně ve výkladu problémů soudobých společností a následně i vládnutí, a snažil se odpovědět na otázku, zda, a pokud ano, do jaké míry, přispěly sociální vědy k osvětlení povahy této krize a k hledání východisek z ní. Pojednal o potenciálních směrech vývoje veřejné politiky tak, aby byla schopna lépe odpovídat na globální výzvy, kterým lidstvo čelí.
            Přestože na konferenci zaznělo mnoho podnětných příspěvků, z důvodu omezeného prostoru jsem se zde mohl zaměřit jen na některá vystoupení. Nicméně současný vývoj ukazuje, že téma krize a postkrizových scénářů podnítí další diskuse a analýzy nejen v rámci diskusí s českými a slovenskými kolegyněmi a kolegy, ale také v širším okruhu zahraničních přednášejících v rámci mezinárodní konference.