Klíčová slova: vzdělanostní aspirace, mimoškolní organizované aktivity, zájmová činnost, kroužky a oddíly, adolescenti, sociální kapitál, sociální nerovnosti
Studie sleduje svět patnáctiletých žáků a ZŠ a studentů víceletých gymnázií na datech z reprezentativního výzkumu PISA-L z roku 2003. První část zkoumá vzdělanostní aspirace jak adolescentů samotných tak i jejich rodičů. Aspirace – jak dětí tak rodičů – jsou zejména na ZŠ ovlivněny socioekonomickým postavením rodiny (vzdělání a třídní postavení rodičů). Model determinant aspirace na studium vysoké školy ukazuje, že zcela nejdůležitější je stejné přání ze strany rodičů, při souběžném vlivu jejich vzdělání. Dále se projevuje pozitivní efekt sociálního kapitálu mimo rodinu – aspirací kamarádů na VŠ a záporný efekt jakéhosi „negativního sociálního kapitálu“ – nezapojení se do mimoškolních aktivit (kroužky, oddíly apod.). S nižší pravděpodobností aspirace na VŠ se setkáme u chlapců a na vesnici. Snižuje jí rovněž nízká sebeúcta a neúplná rodina. Druhá část studie sleduje problematiku účasti na organizované mimoškolní činnosti (zájmové a jazykové kurzy, sportovní a jiné oddíly) přispívající k sociálnímu kapitálu jedince mimo rodinné sítě. Do těchto aktivit je v ČR zapojeno přes 70 % patnáctiletých. Jak a zda vůbec náctiletí tráví organizovaně svůj volný čas je podmíněno sociálním statusem jejich rodiny: v kroužcích či oddílech se nejčastěji setkáme s dětmi vysokoškolsky vzdělaných rodičů, zaměstnaných jako vysocí odborníci. Participace je dále typičtější pro děti z úplných rodin a studenty víceletých gymnázií. Svět zájmové činnosti je velmi silně vázán na vzdělanostní aspirace. Na druhou stranu tam, kde děti nenavštěvují žádné kroužky či oddíly vidíme sociální izolaci, malé sebevědomí, nudu, strach ze školy, problémy s chováním ale též nepříznivý způsob života (kouření). Na závěr jsou proto diskutovány možné cesty i nástrahy zapojování adolescentů z „šedé zóny“ pasivity do mimoškolních aktivit.
