Important links

International cooperation

 

ESO

EUSCEA

AlphaGalileo

WFSJ

Význam studia paleozoických spor in situ

Dr. Jiří Bek, pracovník Geologického ústavu AV ČR, obhájil před komisí Geologických věd disertační práci Význam studia paleozoických spor in situ a získal vědecký titul „doktor geologických věd“. Jiří Bek patří k významným specialistům v oblasti paleontologie, zejména paleozoické palynologie, a je odborníkem především na 300 až 400 milionů let stará sporová společenstva devonu a karbonu.

19_1.jpg
Foto: Archiv autora

V celosvětovém měřítku je známý jako specialista na paleozoické spory in situ, tj. spory získané přímo z mateřských fruktifikací fosilních rostlin. Jeho bohatá publikační činnost obsahuje 40 článků v mezinárodních vědeckých časopisech s impakt faktorem, má velkou citovanost doma i v zahraničí. Spolupracoval na řešení více jak 10 grantových projektů včetně projektů UNESCO. Podílí se rovněž na výchově mladých vědeckých pracovníků. Po mnoho let je aktivní také v zahraničí; byl zvolen viceprezidentem Mezinárodní palynologické federace a posléze jejím generálním sekretářem. Významně se podílel na paleontologických výzkumech ve světově proslulé lokalitě Ovčín u Radnic v západních Čechách, které byly v roce 2003 zařazeny mezi deset největších úspěchů české vědy za deset let její samostatné existence.

Palynologie se zabývá studiem současných a fosilních palynomorf – hlavně spor, pylových zrn. Palynologické studium je důležité nejen pro rostlinnou taxonomii, archeologii, alergologii, ale především pro poznání vývoje vegetace v minulosti, biostratigrafii a rekonstrukci životního prostředí v geologii a paleo-ekologii. Sporový a pylový záznam je důležitý pro paleoklimatické rekonstrukce, kdy se změny vegetace projevují ve změnách spekter. Rostliny produkují obrovské množství spor a pylu, které se šíří daleko od zdroje. To spolu s velkou odolností a jejich variabilitou představuje vhodný indikátor změn prostředí.
Spory a pylová zrna in situ se získávají chemickou cestou – macerací – přímo z fertilních orgánů fosilních rostlin. Je možné rozlišit tři hlavní významy studia paleozoických spor in situ.
První je využití pro klasifikaci jak spor, tak i jejich mateřských rostlin včetně vlivu na diagnózy disperzních sporových taxonů a určení přirozené variability spor. Je zdůrazněno, že spory in situ jsou často jediným spolehlivým kritériem pro jejich správnou rodovou a druhovou klasifikaci.
Druhý význam studia spor in situ se týká vlivu na rekonstrukce ekologických podmínek a paleoprostředí. Na základě fosilizačního potenciálu spor obecně lze provést kvalitativní i kvantitativní rekonstrukce přesněji než na základě makropaleobotanického záznamu. Palynologické studium, pokud známe vztahy spor a jejich mateřských rostlin, nám přináší několikanásobně vyšší počet potenciálních mateřských rostlin, než kolik jich lze nalézt v daných lokalitách. Na základě palynologického výzkumu lze i částečně odhadnout kvantitativní charakteristiky rostlinných společenstev použitím tzv. konverzních faktorů, metody, kterou v Evropě autor použil jako první. Výsledkem výzkumu je, zda základní sporové taxony jsou ve sporovém záznamu nadhodnoceny či podhodnoceny v poměru ke svým mateřským rostlinám.
Třetím významem výzkumu spor in situ je studium ultrastrukturních řezů exiny pomocí transmisního elektronového mikroskopu (TEM). Tato metoda slouží ze-jména pro určení fylogenetických linií spor a jejich mateřských rostlin. Lze ji doložit na příkladu in situ spor izolovaných z fruktifikací devonských sporangií neznámého původu, kde studium ultrastrukturních řezů exiny mikro- i megaspor jasně určilo, že se jedná o rod Polysporia a o nejstaršího známého zástupce isoetálních plavuní na světě.
JIŘÍ BEK,
Geologický ústav AV ČR, v. v. i.