Seznam anotací:

1. Význam a komunikace (FLÚ)
2. Máme-li kulturu, je naší vlastí Evropa. Herbartismus a česká filosofie (FLÚ)
3. Technologické myšlení a usuzování (FLÚ)
4. Transformace vědy a výzkumu v České republice (FLÚ)
5. Nová slova v češtině, slovník neologizmů (ÚJČ)
6. Rétorika v evropské kultuře (ÚJČ)
7. Podkrkonošský slovník (ÚJČ)
8. Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (ÚČL)
9. Poetika míst. Kapitoly z literární tematologie (ÚČL)
10. Tři podoby literární vědy (ÚČL)
11. Clavis monumentorum litterarum (Regnum Bohemiae) (ÚKS)
12. Slovník středověké latiny v českých zemích (ÚKS)
13. Středověké divadlo a novodobé tradice antického divadla (ÚKS)
14. Česká lidová pohádka a pověst v lidové tradici a dětské literatuře (ÚEF)
15. The Oldest Recordings of Moravian and Slovak Folk Singing (on folkloristic activities of Leoš Janaček and his collaborators). (ÚEF)
16. Ethnic Studies and the Urbanized Space in Social Anthropological Reflections (ÚEF)
17. Hindsko-český slovník (OÚ)
18. Islám a české země (OÚ)
19. Zrcadlo králů. Tibetská kronika 14. století (OÚ)
20. Rozpovidi z Pidkarpattja. Ukrajinská nářečí východního Slovenska (SLÚ)
21. Grigorovičev parimejnik (SLÚ)

---

(P. Koťátko, Filosofia, Praha, 1998)

Autor definuje základní rysy mluvních aktů a obecný pojem významu promluvy, a na tomto základě vymezuje pojem významu věty, významu slova, proporčního obsahu, reference aj. Ukazuje, jaké důsledky má jeho pojetí významu promluvy pro výklad komunikativní transparence a objektivity významu, pro analýzu komunikativních intencí, nepřímých způsobů komunikace aj. Rozlišuje různé typy diskursu podle toho, jaké principy v nich determinují významy promluv a klade si otázku, jak se dá zdůvodnit možnost takových principů ve světle Kripkeových skeptických úvah inspirovaných pozdním Wittgensteinem. Knížka je doplněna slovníkem základních pojmů filozofie jazyka.

---

(J. Zumr, Filosofia, Praha, 1998)

Studie přináší nové pohledy na herbartismus, který po více než polovinu 19. století ovlivňoval myšlení v řadě středoevropských zemí. Byl původcem mnoha myšlenkových iniciativ, jejichž podnětnost můžeme sledovat až do současnosti. Zvláštní pozornost je věnována tématu "Masaryk a herbartovci".

---

(L. Tondl, Filosofia, Praha, 1998)

V monografii jsou rozebrány různé koncepce a přístupy k tematice filozofie techniky a analyzovány informační a systémové dimenze techniky a technického světa. Svět techniky je zde představen v interakci se soustavou lidských činností v konceptuálním rámci technologických znalostí a technologického usuzování. Zvláštní pozornost je věnována technologickým artefaktům, časové dimenzi v technologickém myšlení a usuzování, v koncepcích a projektech technických systémů a jejich poměn, a v neposlední řadě modelům a modelování v úlohách technologického usuzování, hedeání racionálních technologických řešení a přijímání kvalifikovaných rozhodnutí kompetentními uživateli. S uskutečňováním technologických řešení jsou spjaty technologické znalosti včetně jejich prostorové dimenze a především hodnotové struktury jako integrální složka technologického myšlení a usuzování. V této souvislosti autor popisuje vznik a vývoj speciálního oboru hodnocení techniky (TA), problematiku multikriteriálního hodnocení, vztahy empirických dat a hodnocení, význam hodnotových dimenzí, a umění možného a hranice možného v současném technickém světě.

---

(S. Provazník, A. Filáček, E. Křížová-Frýdová, J. Loudín, P. Machleidt, Filosofia, Praha, 1998, 332 s.)

Monografie podává obraz o dosavadním postupu procesu transformace vědy a výzkumu v české společnosti, a to ve všech rozhodujících článcích institucionální struktury, v níž se výzkum realizuje: a/ v badatelském výzkumu organizovaném v Akademii věd, b/ ve výzkumu prováděném na vysokých školách, c/ v podnikatelském sektoru výzkumu i v aplikovaném výzkumu orientovaném na veřejné potřeby. Na statistických údajích a poznatcích získaných ze zpracování případových studií, jejichž autory byli experti z vysokých škol, Akademie věd i výzkumných institucí ministerstev a obdobných institucí soukromého sektoru, se zde dokumentuje, že ve všech sektorech výzkumu byla zakončena první etapa transformace, která se soustředila na institucionální rekonstrukci výzkumného systému. Ukázalo se, že česká vědní a výzkumná komunita se po radikálním snížení státních prostředků, vynakládaných na výzkum v devadesátých letech, neuchýlila k defenzivní "strategii přežití" dosavadních výzkumných institucí a výzkumných pracovníků, ale aktivně respektovala požadavky společnosti vůči vědě a výzkumu.

---

(Kolektiv autorů pod vedením O. Martincové. Academia, Praha 1998, 356 s.)

Slovník Nová slova v češtině patří ke slovníkům speciálním. Zaznamenává novou, dynamickou vrstvu slovní zásoby, tzn. neologizmy, které se vyskytly a vyskytují v současné celospolečenské komunikaci, zejména v oblasti publicistické, v mluvených mediálních projevech, v odborné a profesní komunikaci, ve sféře běžného vyjadřování aj.

---

(J. Kraus, Academia, Praha 1998, 182 s.)

Publikace postihuje dějiny rétoriky jako oboru, který se zabývá vznikem (stylizací) a interpretací veřejného diskurzu, jehož hlavní funkcí je určité auditorium získat a přesvědčit. Pozornost se věnuje okolnostem utváření rétoriky v období antiky (kde krystalizuje spor mezi filozofií a rétorikou u Platona a sofistů), středověku (na pozadí shod a konfliktů mezi antickou rétorikou a teologií, zejména v díle sv. Augustina) a nové doby (renesance, baroka a klasicismu). Kniha zkoumá příčiny, které od konce 18. stol. vedly k ztrátě dominantního postavení rétoriky v soustavě evropského školství, a odpovídá na otázku, proč současná doba (inspirovaná podněty Nietzschovy filozofie) se k rétorice vrací a zařazuje ji do kontextu soudobé jazykovědy, literární vědy, filozofie, teorie argumentace, teorie komunikace, mediální sféry aj.

---

(J. Bachmannová, Academia, Praha 1998, 265 s.)

Lexikální zásoba shromažďovaná v letech 1972-1983 v několika obcích na severním Železnobrodsku, které patří po stránce jazykové k archaickému nářečí podkrkonošskému, je zpracována dvěma způsoby: Jednak v relativně úplném ideografickém hesláři (cca 25 tisíc hesel), jednak v diferenčně pojatém slovníku abecedním (přes 2 100 hesel). V hesláři jsou slova a slovní spojení řazena na základě věcněvýznamových souvislostí do čtyř základních (dále hierarchicky členěných) okruhů: Vesmír, svět kolem nás, Člověk, Člověk a společnost, Obecné vztahy. Abecední slovník obsahuje kromě nářečních výrazů i početnou vrstvu lidového názvosloví - především z oblasti sklářské výroby, která je pro daný region typická, a také četné frazémy, jimž dosud nebyla v české dialektologii věnována pozornost.

---

(P. Janoušek, B. Svadbová, J. Táborská, M. Vojtková, Praha, Nakladatelství Brána - Knižní klub 1998, 791 s.)

---

(D. Hodrová a kol., Praha, H + H 1998, 249 s.)

Ačkoli se jedná o soubor studií (jejich autory jsou kromě D. Hodrové Z. Hrbata, M. Kubínová a V. Macura), věnovaných jednotlivým literárním toposům (hradům, zříceninám, chaloupce, hospodě, kostelu, faře, škole, vězení, továrně, věži a pokoji), kniha tvoří výrazný celek z oboru literární tematologie (vznikala na základě úspěšného grantového projektu). Různé způsoby pojetí míst, na nichž se podílí jednak jistý archetypální základ, jednak literárně filozofický kontext a dále pak osobní zkušenost autora, vypovídají nejen o proměnách ve sféře literatury, ale i o obecných dobových proměnách ve vnímání a koncipování prostoru. Podobně historicky pojatý výzkum místa nemá ve světové literární vědě obdoby.

---

(Z. Pešat, bibliografii sestavila I. Kraitlová, Praha, Torst 1998, 308 s.)

Svod studií přední osobnosti české literární vědy zahrnuje práce napsané a vesměs časopisecky publikované v letech 1968 - 95 (navazuje na knihu Dialogy s poezií). V převažujícím literárněhistorickém pohledu představuje podnětné impulsy rozvíjející především strukturalistické metodologické východisko, a to jak v souvislostech teoretických (zvláště v otázkách vývojových) a kritických, tak zpracováním zásadních témat literárního dějepisectví (např. Česká moderna a Skupina 42), založeném na detailním průzkumu materiálu a dobového kontextu a vyváženou interpretací. Kniha je doplněna bibliografií, která rovněž dokumentuje rozpětí dlouholeté literárněvědné aktivity autorovy.

---

---

---

(E. Stehlíková)

Projekt podporovaný GA ČR a Ministerstvem kultury ČR vychází z řešitelčiny databáze, která obsahuje údaje o cca 250 inscenacích; klade si za cíl umožnit české i světové veřejnosti získání sumy kompletních, dosud zcela neznámých informací o inscenacích antického dramatu na českých scénách v létech 1889-2000, která dosud nebyla souhrnně zpracována. Doplněním databáze textovou a obrazovou dokumentací bude otevřen badatelům i zájemcům přístup nejen k základním informacím o inscenacích a jejich tvůrcích, ale i k bohaté, pokud možno úplné dokumentaci zahrnující nejen běžné údaje (místo a doba inscenace, režie), ale i divadelní programy, recenze na inscenace, použité a dnes již nedostupné překlady her, divadelní adaptace, fotografie z inscenací, scénografické a kostýmní návrhy a ukázky z videozáznamů. Plánované výstupy budou přínosem jak pro zpřesnění obrazu recepce antické kultury v Čechách, tak pro zkoumání vývoje českého divadla.

---

(O. Sirovátka, ÚEF AV ČR a Fond AV ČR pro vydávání vědecké literatury, Brno 1998, 183 s.)

V práci jsou řešeny otázky včleňování lidové pohádky a pověsti do literatury. V oddílech Pohádka a pověst jako součást lidové slovesnosti, Druhy lidové pohádky, Pověst v lidové tradici, Vypravěč a lidové podání a Prameny se autor soustředil na charakteristiku žánrů folklorní pohádky a pověsti z vývojového hlediska, životnosti těchto žánrů ve vypravěčském repertoáru, na sociální rámec vypravěčské tradice a na otázky interpretace jako specifického rysu ústní slovesnosti. V dalších kapitolách vychází z rozlišení dvou komunikačních principů - kontaktní a technické komunikace a poukazuje na změny funkcí těchto žánrů v primárním folklorním prostředí a v literatuře. Věnuje pozornost stylizaci, charakterizuje editorskou práci s předlohami v kontextu s vlastivědným a regionálním výzkumem, přičemž poukazuje na přelomový charakter díla A. Jiráska. Na folklorní kořeny a na autonomii vývoje zobrazovacích prostředků umělé, autorské pohádky poukazuje autor na početných příkladech českých autorů tohoto oblíbeného žánru dětské četby. V rozpravě jsou uplatněny poznatky a přístupy folkloristické, národopisné a literárně-historické.

---

The Oldest Recordings of Moravian and Slovak Folk Singing (on folkloristic activities of Leoš Janaček and his collaborators). Brno, Gnosis 1998

Publikace předkládá výběr ze záznamů moravských a slovenských lidových písní,, které byly pořízeny v rámci činnosti Pracovního výboru pro .českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku. Leoš Janáček jako předseda zmíněného výboru se zasloužil o získání přístroje, Edisonova fonografu, k zachycení objektivního znění lidového zpěvu. V období od roku 1909 - 1912 se členové pracovního výboru, Františka Kyselková a Hynek Bím, vedle samotného L. Janáčka, zasloužili o pořízení jedněch z nejstarších zvukových záznamů lidového zpěvu z Moravy a ze Slovenska (v podání slovenských sezónních dělníků, kteří pracovali na Moravě). Součástí díla je studie o Janáčkových aktivitách v oblasti hudebního folkloru a lidové hudby jako zdroji Janáčkova modernismu (J. Procházková, M. Štědroň), vedle úvodní pasáže (J. Nečas) a studie o Janáčkových spolupracovnících (J. Plocek). Okolnosti vzniku zvukových záznamů objasňuje pojednání Fonograf ve folkloristické práci Leoše Janáčka (M. Toncrová). Notové záznamy pořízené v určitém časovém odstupu před nahráváním na fonografu, přibližují v písemné podobě ty písně, které jsou představeny v podobě CD, tvořícím součást edice. Jde o ojedinělé zvukové záznamy vokální lidové hudby pořízené před devíti desítkami let, které jsou vydány v technické úpravě, jakou umožňuje současný vývoj. Realizace tohoto edičního činu byla umožněna díky tomu, že nahrávky na fonografických válečcích byly uchovány a postupně zpřístupněny na dobových zvukových nosičích, které byly pořízeny z iniciativy Ústavu pro etnografii a fokloristiku AV ČR v Brně.

---

(Z. Uherek (ed.), Praha, ÚEF AV ČR 1998, 143 s.)

Práce je jedním z výsledků dlouhodobé mezinárodní diskuse o etnických procesech probíhajících v evropské urbanizované společnosti. V textech je zkoumána otázka menšin, změny v jejich identifikaci a vztazích k většinovému obyvatelstvu. Příklady jsou čerpány z romsko - české i česko - německé zkušenosti, ale též z oblasti lužickosrbské nebo ze zkušenosti Čechů v Bosně, v Libanonu nebo na Ukrajině. Dalším tématem byly etnické konflikty ve velkých městech. Problematika je řešena na příkladech z Bratislavy, Vídně a velkých měst v bývalém SSSR. Na úrovni menších měst pak byly zpracovány výzkumy z Jihlavy a Banské Bystrice. Dalšími tématickými okruhy byly konfesní konflikty, problematika vztahu politiky a etnické identifikace, byly zpracovány i náměty z oblasti teorie a metodologie. Zajímavý je též příspěvek francouzského badatele, který prováděl dlouhodobé etnologické výzkumy na pražských sídlištích a neotřelým způsobem aplikuje poznatky francouzské antropologie na středoevropský společenský prostor.

---

(J. Strnad (ed.), D. Marková, S. Kostić, R. Svobodová, Praha, Dar Ibn Rushd 1998, 670 s.)

První český slovník hindštiny, jednoho ze dvou státních jazyků Indické republiky, jejž v současné době užívá přes 400 miliónů lidí. Slovník středního rozsahu obsahuje okolo 25 tisíc hlavních hesel a 19 tisíc podhesel, zachycujících nejběžnější frazeologii a idiomatiku. K jeho sestavení bylo použito excerpčních materiálů autorů i rozsáhlé excerpce dochované v pozůstalosti zakladatele české hindistiky Vincence Pořízky. Slovník byl zpracován a je též uložen v podobě elektronické relační databáze, jež poskytuje široké možnosti vyhledávání a hromadných úprav podle různých kritérií a zároveň umožňuje kombinovat několik druhů grafických systémů v rámci jednoho záznamu. Databáze je uspořádána tak, aby ji bylo možno použít (s případnými úpravami) i pro kompilaci slovníků jiných orientálních jazyků.

---

(J. Bečka, Miloš Mendel, Votobia, Praha 1998, 207, 20 s., obr. příl.)

Monografie vychází ze základní teze, že Česká republika se bude stále více stávat integrální součástí globalizující se Evropy. Jedním z průvodních rysů tohoto procesu je růst počtu cizinců na území ČR, z nichž někteří se hlásí k islámské civilizaci. Autoři soudí, že česká společnost není k absorpci muslimských komunit (včetně českých konvertitů) dostatečně připravena. Vztah k islámu je u nás spíše negativní a je součástí obecnějšího problému české xenofobie, jež zpravidla pramení z nedostatečných nebo zkreslených informací. Kniha je prvním příspěvkem k pochopení islámu v evropském kontextu se zvláštním zřetelem k českým (zejména moderním) dějinám. Pojednává o místě islámu v dějinách Evropy a současné situaci muslimů na kontinentu. Zmiňuje se o tzv. kulturním orientalismu a vzniku orientalistiky jako vědního oboru, seznamuje s odrazem islámu v dějinách a kultuře českých zemí od středověku až do 1. poloviny 20. století. Podává zasvěcený a unikátní pohled na dějiny české muslimské obce od jejího vzniku ve 30. letech až do současnosti.

---

(Sönam Gjalcchän, z tibetského originálu přeložil J. Kolmaš. Praha, Vyšehrad 1998, 337 s.)

Reprezentativní text tibetské historické literatury, vytvořený roku 1368. Představuje dějiny Tibetu od mytických počátků až do 2. poloviny 14. století a doplňuje je děním v tehdy Tibeťanům známém světě. Jedná se o první překlad tohoto významného díla do češtiny, jenž patří k několika málo úplným překladům na světě. Českému čtenáři přibližuje toto dílo i obsažný historiografický doslov o historii, vydáních a překladech. Orientaci čtenáře umožňují chronologické tabulky, poučení o tibetském letopočtu, bibliografie a podrobný jmenný a věcný rejstřík. Připojena je informace o českém systému transliterace a transkripce tibetštiny.

---

(O. Leška, R. Šišková, M. Mušinka, New York-Praha-Kyjev, Euroslavica 1998, 320 s.)

Předkládaná publikace je prvním knižním zpřístupněním a zhodnocením unikátního dialektologického materiálu, který byl shromažďován více než dvacet let výzkumným programem, věnovaným popisu ukrajinského etnika na území našeho tehdejšího státu. Kniha je nejen teoretickým a materiálovým příspěvkem k poznání jihokarpatských nářečí východního Slovenska, ale i cenným pramenem pro zkoumání historické a sociologické. (Část práce na této knize byla provedena v rámci grantu č.977103 GA AV ČR v letech 1993-1995). Publikace je výsledkem příkladné mezinárodní spolupráce (kromě autorů českých se  doprovodnou etnografickou studií zúčastnil i slovenský badatel) - byla vydána jako společný projekt The Ukrainian Academy of Arts and Sciences in the U.S.,Inc., Slovanského ústavu AV ČR a Instytutu ukrajins'koji movy AN Ukrajiny a jako první svazek řady Publikace Slovanského ústavu v nakladatelství EUROSLAVICA Praha. Vydání financovala The Ukrainian Academy of Arts and Sciences in the U.S.,Inc. a kniha byla prezentována na akademické půdě v New Yorku a Filadelfii.

---

(Z. Ribarova, Z. Hauptová, Makedonska akademija na naukite i umetnostite, Skopje 1998. 452 s.)

Edice nejstaršího staroslověnského výboru starozákonních textů podle zachovaného rukopisu 13. stol. s kritickým aparátem z dvou dalších rukopisů byla pořízena ve spolupráci Slovanského ústavu AV ČR a Ústavu makedonského jazyka ve Skopji. Úvod obsahuje kompletní bibliografii památky. Edice je doplněna přehlednými tabulkami, které umožňují okamžitou orientaci ve všech třech textech. Toto dílo dvou významných badatelek v oboru staroslověnského jazyka je prvním kompletním vydáním staroslověnského parimejniku. Vytváří základ pro další badatelskou práci v oblasti nejstaršího cyrilometodějského překladu bible, neboť rukopisy, uložené v odborných knihovnách, jsou badatelům těžko dostupné, takže znalosti o nejstarším starozákonném překladu do staroslověnštiny byly dosud nutně pouze fragmentární. Proto tato edice vzbudila právem velký zájem světové odborné veřejnosti.