Jsou projekty, které záhy uvadnou; jiné padnuvše na úrodnou půdu uchytí se a k radosti všech vzkvétají. Mezi ty šťastné, obdařené mimo vzdělávací úlohu také velikým aspektem společenským, se zařadil kurz managementu vědy. Od prvopočátků v roce 2008 se na seminářích v budově Akademie na Národní třídě, které byly otevřeny širokému spektru účastníků, vystřídaly desítky pracovníků Akademie věd. Vzdělávání časem vykrystalizovalo do formátu intenzivních dvoudenních seminářů určených především ředitelům pracovišť, jejichž čtvrtý ročník skončil letos v červnu.
Obě fota: Marina Hužvárová, Akademický bulletin
Oblíbenou součástí kurzů jsou praktická cvičení.
Jediné možné řešení, jak zabránit neustálému odvolávání frekventantů školení, aby „jen honem“ vyřídili nějaké pracovní záležitosti, znamená vytrhnout je z domácího prostředí. Proto se osvědčilo pořádat akce „na půl cesty“ v konferenčním centru Třešť, kam se snáz dostanou lidé nejen z Brna, ale i třeba z Českých Budějovic. Podobně ovšem probíhal také předchůdce kurzů managementu vědy, první vzdělávací projekt Střediska společných činností zaměřený na „oťukávání se“ s komerční sférou, který nesl název Centrum inovačního vzdělávání Liblice. Ačkoli byl zahájen v únoru 2006, přípravná fáze tohoto mezinárodního česko-švédského projektu (viz AB 4/2006) začala již v předchozích dvou letech.
Projekt na vzdělávání v oblasti managementu vědy se pochopitelně nemůže příliš lišit od celé plejády aktivit tohoto typu. Vždyť pod shodným názvem otevírala v předcházejících rocích postgraduální studium např. Německá univerzita správních věd ve Špýru – ta dokonce nabízela i stipendium, Moravská vysoká škola v Olomouci nebo Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého a mnohé jiné instituce. Důvod, proč tedy pořádat kurz pro představitele ústavů Akademie věd, nastínil v příspěvku Věda se řídit nedá!? na závěr prvního ročníku prof. Josef Špak (viz AB 2/2009).
Byť jsou všichni ředitelé zkušení praktici, každé rozšíření obzorů je vítané – pouhé intuitivní manažerské znalosti už dávno nestačí. Ovšem k tomu by dva ročníky kurzu určitě postačily. A tady už se úročí přidaná hodnota třešťské „izolace“: dostatek klidu a soustředění mimo běžný pracovní shon a společnost kolegů z dalších akademických pracovišť, kteří by se jinak než jako „spolužáci“ takto neformálně nesetkali. Právě tento aspekt se stal základem pro úspěšnou koncepci dalšího pokračování kurzu (viz AB 7–8/2010). V jeho rámci tak ředitelé s lektory i sami mezi sebou konzultovali zkušenosti s vedením „firem“, se složitostmi našeho legislativního a ekonomického prostředí, zdokonalili se v řízení lidí, týmů – a to i mezinárodních, měli se poučit o evropských finančních mechanismech na podporu vědy a výzkumu – i když zrovna v této oblasti byli povětšinou zkušenější než jejich školitelé. Největší oblibě se přirozeně těšily semináře věnované kooperaci a týmové práci, verbální a nonverbální komunikaci, řešení konfliktů, zvládání stresu a kritiky, mediální prezentaci a další.
Ani zkušeným profesionálům, natož introvertním badatelům neuškodí, když vidí svůj vlastní projev na videu a mohou krok po kroku rozebrat, co dělají dobře a co špatně. Kvalitní lektoři tak své posluchače obohatí o mnohé zkušenosti. Stejně tak cenný je pohled z druhé strany; představa o kvalitě a rétorice lektorů, kterou získali naopak posluchači. Jako zkušení vědci a pedagogové, lidé zvyklí přednášet na domácích i mezinárodních konferencích, jsou ředitelé vědeckých pracovišť mimořádně náročným publikem. I v těch několika situacích, kdy si to úroveň přednášejícího nezasloužila, zachovávali zdvořilost, byť takovému člověku pak samozřejmě nastaly krušné chvíle. Debatní hloučky o přestávkách pak rozebíraly nově nabyté poznatky ze všech stran. Skoro bych v dobrém podezřívala našeho „spolužáka“, ředitele oborově příslušného ústavu, že se mu naskytl krásný materiál k psychologické studii přednášejících i posluchačů.
I přes nahuštěný pracovní program, který končil vždy až v podvečerních hodinách, se během společných kurzů vytvořila výborná parta. Ředitelé si pochvalovali vzácnou příležitost sejít se v klidu s kolegy z jiných ústavů, jen tak pohovořit, ale také domluvit další vědeckou spolupráci. To všechno prostě při běžném pracovním kvapu nejde.
A co dostali kromě nových vědomostí „bakaláři třešťského managementu vědy“ odměnou za hodiny pilného soustředění? Protože se vlastně za celou dobu kurzů nedostali nikam mimo hotelový areál a maximálně někdy večer na nedaleký bowling, pořadatelé pro ně připravili intelektuálně-turistické překvapení. Dámy v kloboučcích a páni s vycházkovými hůlkami rozdělení do družstev vyrazili do Třešti sbírat informace k místním reáliím pro závěrečnou prezentaci.
Nuže tedy, chybí již jen sdělení, jak se budou vyvíjet oblíbené kurzy managementu vědy dál. „Spolužáci“ už se ptají, kdy se zase sejdou1.
MARINA HUŽVÁROVÁ
1 Kurz managementu vědy bude pokračovat od října 2012.
Program bude složen z 5 ucelených dvoudenních setkání, jejichž rámcovou náplní bude:
- Práce v týmech (vedení týmů, spolupráce v týmu, motivace, hodnotící rozhovory, obtížné manažerské rozhovory)
- Právní tématika (novela Zákoníku práce, veřejné zakázky, uzavírání smluv, vymáhání pohledávek)
- Osobní rozvoj manažera (komunikační dovednosti, vyjednávání, zastávání role facilitátora, obrana proti manipulaci, odlišné kulturní prostředí)
- Reprezentace ústavu (vedení odborných akcí, efektivní prezentace výsledků jednotlivých pracovišť, umění přednášet)
- Marketing a PR ústavů (marketing obecně, marketing ve VaV, vytváření public relations ústavů)
Termíny konání jednotlivých setkání:
- 18. – 19. 10. 2012
- 6. – 7. 12. 2012
- 17. – 18. 1. 2013
- 14. – 15. 3. 2013
- 6. – 7. 6. 2013
Místo konání: Zámecký hotel Třešť
English
