STUDIE: Románová tvorba Josého Saramaga

Jakýkoli záznam o události redukovaný pouze na slova je totiž podle autora vždy subjektivní. Tento „problém“ však nabízí široké pole pro uměleckou interpretaci. Nový „přítomný“pohled na dějiny, který již zná jejich důsledky, okořeněný o levicovou společenskou kritiku tak přesahuje klasické historické romány. Vedle demytizace dějin a „humanizace“ velkých postav se v Saramagově díle setkáme i s varováním pro globalizované a do sebe zahleděné lidstvo.

 

Terra do Pecado (Země hříchu, 1947)

První spisovatelský počin Josého Saramaga se měl původně jmenovat A Viúva (Vdova), což se nakladateli zdálo příliš fádní. Dílo neneslo žádné z charakteristických znaků pozdější tvorby ani po stránce formální ani tematické. Hlavní inspirací, zejména pro hlavní ženské postavy Leonor a Beneditu, zde byl naturalistický a pokryteckou měšťáckou společnost kritizující román O Primo Basílio (Bratranec Basílio, 1878) od Eçy de Queiróse.

Další z románů nazvaný Clarabóia (Světlík), připravovaný v 50. letech, nakonec nevyšel.

 

Manual de Pintura e Caligrafia (Příručka malby a krasopisu, 1977)

Částečně autobiografický román, který řeší vztah umělce k okolnímu světu a nutný rozpor mezi fikcí a realitou. Hlavní postava, pojmenovaná pouze H. (podle „homem“ – muž, člověk) je zároveň výtvarníkem a spisovatelem. Během osobního i uměleckého zrání v neklidných sedmdesátých letech dochází k závěru, že jakýkoli pokus o věrné zachycení skutečnosti selhává. Zatímco malba směřuje k abstrakci, u psaní je situace složitější...

 

Levantado do Chão (Z půdy vzešlý, 1980)

Námět na tento kritikou oceňovaný román si José Saramago přivezl z cesty po chudém zemědělském kraji Alenteju během své novinářské kariéry a původně uvažoval o reportáži. Částečně se v něm hlásí k neorealistické tradici. Silně kritický obraz portugalské společnosti od vzniku republiky až po pád Salazarova režimu je v románu líčen prostřednictvím osudů několika generací chudých a tvrdě pracujících alantejanů.

 

Memorial do Convento (Baltasar a Blimunda, 1982)

Na pozadí megalomanské stavby kláštera v Mafře v 18. století je líčen vztah vysloužilého zmrzačeného vojáka Baltasara Sedmislunečného a éterické Blimundy s jasnozřivými schopnostmi. Jejich život se narušen, když se zapletou do „velkých“ dějin. Pomáhají jezuitovi a pokrokovému vynálezci Bartolomeu de Gusmãovi s konstrukcí tajemného stroje využívajícího k letu lidské vůle. Čtenáři je vedle sugestivního líčení doby, umožněn zároveň historický i aktuální pohled na události. Velký prostor zde dostávají (pro Saramaga typické) motivy kritiky manipulátorské církve a obdiv k prostému lidu.

V češtině vyšla kniha v roce 2002 (nakl. Odeon) v překladu Marie Havlíkové.

 

O Ano da Morte de Ricardo Reis (Rok smrti Ricarda Reise, 1984)

Ricardo Reis, heteronymní fiktivní básník modernisty Fernanda Pessoy, je v portugalské literatuře známý jako autor ód, založením stoik a přesvědčením monarchista. Saramago fikci ještě umocnil, když z Reise vytvořil hlavní postavu románu, do nějž intertextuálně vložil fragmenty z jeho tvorby.  V románu se lékař a příležitostný básník Reis se v roce 1936 vrací po dlouhé době z Brazílie zpět do vlasti. Stává se z něj vnímavý chodec po labyrintickém Lisabonu, který často na nejrůznější témata konverzuje s Pessoový duchem. Zároveň sleduje a ironicky komentuje stísněnou atmosféru Portugalska na počátku diktatury, Španělska během občanské války a vlastně celé předválečné Evropy.

 

A Jangada de Pedra (Kamenný vor, 1986)

V alegorickém a apokalypticky laděném románu dominuje téma hledání národní identity. Po sérii zvláštních události, které jsou považovány za mystická znamení, se Iberský poloostrov odtrhává od Evropy a jako obří loď se dává na cestu Atlantikem. Doplouvá do Jižní Ameriky. Provokativní román byl napsán jako reakce na připojení Portugalska k Evropskému hospodářskému společenství. Saramago se jednoznačně stavěl proti sjednocování Evropy a všeobecně globalizaci světa, kde se vedle hranic smazávají i kulturní rozdíly a mizí tak historie a národní paměť.

 

História do Cerco de Lisboa (Dějiny obléhání Lisabonu, 1989)

Protagonista románu, zaměstnaný jako korektor v nakladatelství, se rozhodne vsunout do historického o druhé křížové výpravě proti muslimům na Pyrenejském poloostrově v roce 1147, slůvko „ne“ a vytvořit novou podobu popisované události. Dějem je tak román o románu a důsledcích chybného textu. Černobílý konflikt (s konotacemi do současnosti) mezi dvěma náboženstvími rázem získává jiné rozměry a určit „stranu dobra“ je mnohem těžší. Zápletka připomíná povídku „Zaburácení hromu“ (A sound of thunder, 1952) od Raye Bradburyho, v níž zašlápnutí motýla při cestě časem změní od základu běh evoluce.

 

O Evangelho Segundo Jesus Cristo (Evangelium podle Ježíše Krista, 1991)

Román považovaný za velmi kontroverzní, který Saramagovi vysloužil mezinárodní renomé nesmiřitelného ateisty a odpůrce církve. Skandálnější však byly spíše následné polemiky, než samotný text díla. Autor uplatnil své hluboké teologické znalosti a napsal román o životě člověka Ježíše, nikoli biblické postavy. Obyčejná bytost z masa a kostí, narozená z tělesného vztahu Josefa a Marie žije ve svazku s Máří Magdalenou, vyrovnává se se svými zázračnými schopnostmi, v mnohém nesouhlasí s Bohem, má strach z bolesti a smrti na kříži. Zlo představované temnou stránkou lidství se jeví jako nebezpečnější a závažnější, než to „ďábelské“, před kterým varuje církev.

 

Ensaio Sobre a Cegueira (Slepota, 1995)

Časově ani místně neurčený román, Saramagovo varování přetechnizované kapitalistické společnosti. Zemí se náhle začne šířit epidemie slepoty. Bezradná vláda se rozhodne vytvořit model středověké leproserie a všechny nakažené uvězní mimo obydlenou oblast. Vztahy mezi slepci se mění, tak jak vlivem prostředí přichází o své civilizační návyky, od demokracie, přes anarchii, až po diktaturu ozbrojené skupinky. Ani ta však nemá dlouhého trvání, neboť slepota zasáhne všechny a nakonec sama odezní. Nevyřčenou otázkou románu zůstává, zda by se lidstvo dokázalo z takovéto lekce poučit. Jediná vidoucí postava, pojmenovaná přídomkem „lékařova žena“ náleží k Saramagově škále výrazných a charakterově silných ženských postav.

Fanouškům sci-fi neunikla podobnost románu s dílem The Day of the Triffids (Den Trifidů, 1954) od britského spisovatele Johna Wyndhama, které však postrádá angažované přesahy.

V češtině vyšla kniha v roce 2010 (nakl. Plus) v překladu Lady Weissové.

 

Todos os Nomes (Všechna jména, 1997)

Saramagův „nejpostmodernější román“ o putování člověka k sobě samému v prostředí všudypřítomné absurdní byrokracie. Hlavní postavou je Senhor José („pan Josef“ bez příjmení, což nejtypičtější portugalské jméno, evokující navíc kafkovského Josefa K.), který je prototypem šedivého úředníka. Pracuje v městské matrice (obdobě Borgesovy knihovny) v oddělení „ živých“. Pan Josef má tajnou slabost, podobně jako v práci, si ve volném čase vede záznamy, tentokrát však o slavných osobnostech. Aby se nemusel zabývat svým, raděj žije životy jiných. Jednoho dne z police náhodou vypadne spis mladé ženy. Místo aby ho vrátil, rozhodne se ženu vypátrat. Tím ale pomalu začne měnit svůj život a odhalovat skryté stránky vlastní osobnosti. Nakonec je nucen se vloupat do oddělení „mrtvých“, temné a nebezpečné části matriky, kde dojde jakéhosi vnitřního smíření.

 

A Caverna (Jeskyně, 2000)

V románu Jeskyně José Sarmago zpracovává příběh rodiny, zabývající se výrobou keramiky. Jejich živnost zkrachuje, když je ve městě postaveno nové obchodní centrum. Paralelou k příběhu je další z pohledů na Platónovo podobenství o jeskyni, kde je obchodní centrum, podobně jako jeskyně, iluzí i vězením. Jedná se o silnou kritiku konzumu, který nás zaslepuje a odsuzuje nás k životu v neskutečném světě.

 

O Homem Duplicado (Rozdvojený muž, 2002)

V temném románu s téměř detektivní zápletkou Rozdvojený muž je opět řešeno téma identity, respektive její ztráty. Hlavní postava románu, učitel dějepisu Tertuliano Máximo Afonso, si při sledování filmu všimne herce, který je mu k nerozeznání podobný.

 

Ensaio Sobre a Lucidez (Esej o jasnozřivosti, 2004)

Román je v jistém smyslu volným pokračováním díla Slepota, znovu se zde objevují některé postavy. Politická satira upozorňuje na snadné zneužití politické moci ve jménu zachování demokratických principů. V blíže nespecifikované zemi se konají volby. Všechny překvapí vysoká účast voličů. Překvapení však pokračuje zjištěním, že téměř sedmdesát procent vhozených lístků jsou jen bílé papíry. Po vypsání nových voleb je podíl bílých lístků ještě vyšší. Zástupci stran napříč politickým spektrem se s výsledkem nehodlají smířit a po zásazích vlády je země téměř na pokraji občanské války.

 

As Intermitências da Morte (Vynechávky smrti, 2005)

Román představuje hořkou kritiku lidstva druhého tisíciletí a důkladnou reflexi bytí. Jakmile smrt na čas přestane existovat a nikdo neumírá, všechno přestává fungovat. Vymodlená nesmrtelnost přestává být lákavá.

 

A Viagem do Elefante (Slonova cesta, 2008)

Ve svém předposledním románu se José Saramago vrátil k historickému tématu. Cesta neobvyklého dárku, sloního samce, zaslaného portugalským králem Janem III arcivévodovi Maxmiliánu Rakouskému, je metaforou k mnohdy absurdnímu běhu lidského života.

 

Caim (Kain, 2009)

Saramago k vydání románu Kain poznamenal, že Bibli považuje za příručku špatných návyků. Nesmlouvavou kritikou církve a především zpochybňováním biblických mýtů navazuje na názory předestřené v Evangeliu podle Ježíše Krista. Bůh si chtěl vyzkoušet své schopnosti a tak stvořil člověka. Člověk, včetně prvního biblického vraha, je tedy božského původu. Saramago činí vševědoucího Boha spoluodpovědného za veškeré lidské činy.

V češtině vyšla kniha v roce 2011 (nakl. Plus) v překladu Lady Weissové.